Haleluja občane! Další krok ke konečnému řešení ve jménu dobra bude učiněn. V hospodách se nebude kouřit, protože je to evropský standard. Ráj na zemi se blíží. Poslanec za konzervativní ODS soudruh Boris Štastný napíchne na své politické kopí vajgl a vyhlásí křížovou výpravu zakouřeným putykám, kde občané vyfukují i vdechují kouř a tím konají nedobro. Nebude předtím, bude jen potom, čisté, nezahulené, evropské.
Existuje něco, co tihle regulátoři nedovedou pochopit ani kdyby si dali nohu za krk.
Z hlediska levicového pomatence je naprosto nepochopitelné, že někdo kouří. Není uchopitelné, že vdechuje kouř a škodí tak svému zdraví, místo co by například provozoval cyklistiku a vdechoval saze z ekologických zelených dieselových motorů. Vždyť si záměrně škodí. Je třeba zakročit a je třeba jednat, ve jménu společnosti a vlastně i v zájmu jeho, protože takové chování jedince je krajně nezdravé a navíc nežádoucí. Zakázat mu kouřit, zakázat výrobcům cigaret svobodně prodávat jejich výrobky a stanovovat jejich ceny nebo nařídit vyobrazovat na cigaretách nemocné orgány (proč se vůbec na jízdní kola nevyobrazuje ochablý penis?). Možná by bylo úplně nejsprávnější kuřáka preventivně popravit, protože pak by zaručeně přestal kouřit a zkracovat si tím život.
Jestli on ten problém nebude v tom, že ti lidé chtějí chodit do zahulené putky a hulit tam, protože jim to dělá dobře?
Protože to pro ně má určitou cenu?
Ekonomicky řečeno, sami ocenili svůj benefit z kouření, tedy dosažený požitek z kouření, z manipulace s cigaretou a jinými proprietami, z životního stylu, ze setkávání s jinými kuřáky během kouření, a tento zisk cenu postavili proti ztrátám z kouření, jako jsou náklady na kuřivo, pravděpodobnost konfliktu s nekuřáckým militantem či pravděpodobnost onemocnění. Vyšlo jim, že pro ně bude výhodnější kouřit. Nedá se říci, že by byli neinformovaní, protože různá varování jsou explicitně uvedena dokonce na cigaretách. Jejich rozhodování nepochybně ovlivnil i fakt, že současným expertům neustále činí potíže určit, jak dalece zvyšuje kouření pravděpodobnost onemocnění například rakovinou plic nebo kardiovaskulárními chorobami, protože nebyli schopni dosud dodat plauzibilní čísla namísto pouhých domněnek a angažovaných žvástů. Asi není pochyb o tom, že kouření škodí zdraví, ale sporné je, jak moc vlastně. Dávná generace expertů byla dokonce nositelem odborného názoru, že kouření život prodlužuje a s výměnou generace expertů se možná dočkáme nějakého překvapení podobně jako jsme už asi šedesát let neustále překvapováni vědeckým zjištěním, že za dvacet let dojde ropa. Nejnověji experti z Brna zjistili, že nejen kouření, ale také lízink je špatně, zakázat pouze kouření už brzy nebude k vybudování ráje na zemi postačovat.
Jiná skupina kuřáků tentokráte pasivních zase zvážila benefity z pobytu v zahulené putyce (setkání s přáteli, pití piva v určité atmosféře apod.) s možnými ztrátami (páchnoucí oděv, inhalace zdraví nebezpečných látek, pálící oči, ztráta chuti na jídlo) a shledala, že do takové putyky bude přesto chodit, protože je to pro ně výhodné.
Většina lidí včetně mně by okamžitě odmítla, kdyby po nich například nějaká žena v komickém oblečení požadovala plnění různých drobných úkolů, které však nikdy z principu nesplní nikdy správně, a za to byli fyzicky trestáni a ponižováni. Asi bychom to nazvali buzerací a jí samotnou krávou, ale určitá nepříliš úzká skupina občanů, takzvaných masochistů jí bude říkat „ano má paní“. Oni se tak rozhodli na základě vlastních preferencí a přestože pro někoho může být chování dominantní partnerky neakceptovatelné, oni ho naopak vyhledávají a dokonce za něj platí.
Co je tady třeba vlastně regulovat, zakazovat, usměrňovat? Vůbec nic. Ti lidé se už svobodně rozhodli.
Když jsme u té ekonomiky kouření, je zde přítomna zajímavá indicie o tom, jak základní státní regulační nástroj dlouhodobě selhává. Tím nástrojem je spotřební daň. V srpnu 2008 vydal Státní zdravotní ústav zprávu, která konstatovala, že v ČR kouří 26,6% populace a tento podíl se za posledních deset let nezměnil. Jiná zpráva podobného vyznění byla vydána v roce 2009. Dá se předpokládat, že tento trend pokračuje. Následující tabulka ukazuje růst výše spotřební daně:
– výše spotřební daně v letech 1999-2009 kontinuálně rostla
– absolutní cena cigaret rostla (mmj. vlivem rostoucí spotřební daně)
– v relaci na průměrnou mzdu cigarety zlevňovaly
A vyvodit z toho můžeme následující:
– poptávka po kouření je neelastická, kuřáci jsou ochotní akceptovat velké zvýšení ceny, aniž by omezili svoje nákupy
– počet kuřáků není otázkou ceny cigaret, protože mezi oběma fenomény neexistuje korelace (kdyby cigarety zlevnily např. na 30 Kč, stejně by významný počet lidí nezačal kouřit jen proto, že je to levné)
– snaha státu „regulovat“ kouření formou spotřební daně je špatně maskovanou snahou se na kuřácích přiživit a ze spotřební daně látat díry způsobené špatným hospodařením státu
– vekšeré dosavadní snahy o „vymýcení“ kouření se míjejí účinkem
Státu se podařila jiná zajímavá věc. Roste počet mladistvých kuřáků, tzn. větší počet dospělých kouření zanechává a naopak větší počet mladistvých s kouřením začíná. Je to produkt státních restriktivních opatření v oblasti reklamy, kdy tabákové koncerny nemohou volně inzerovat svoje produkty. Puberťákova mysl to vyhodnotí tak, že cígo je jízdenka do hustýho undergroundu.
Z celého „boje proti kouření“, které provozují státní administrativy již od dob Hitlerovy třetí říše, začínám mít takový nějaký divný pocit. Že jim nejde tak docela jen o to kouření, ale spíše o odvádění pozornosti jiným směrem, hledání nepřítele, proti kterému by se mohli vymezit nebo útok na neformální komunikaci mezi lidmi, která se často během kouření odehraje a která může vést k nekontrolovatelnému předávání závadných myšlenek, podobně jako individuální doprava vede k nekontrolovanému toku informací, zboží a služeb (a proto je s ní také třeba „bojovat“).
(3x známkováno, průměr: 2,00 z 5)