V současné době je hitem našeho zdravotnictví schválený zákon 372/2011 Sb., který, kromě jiného, nařizuje při lekařských zákrocích na nezletilých dětech souhlas obou rodičů vyjma případů, kdy lze zdravotní službu poskytnou bez souhlasu pacienta.
Odhlédněme od případů, kdy je jeden z rodičů dítěte nezvěstný (na útěku, drogy, atd.), což předpis doporučuje řešit písemným prohlášením do zdravotnické dokumentace, nebo ve vyšším levelu soudně stanoveným opatrovníkem typu OSPOD a další.
Mne zaujala jiná možnost aplikace tohoto zákona. Prosím P.T. čtenáře, abych nebyl považován za Herodese. Jsem povoláním vývojář a tak se pouze snažím postihnou všechny varianty, které jsou v problému obsaženy. Vezměme tento model.
Fiktivní maminka má ve své péči nezletilé dítě po rozvodu s manželem pomocí soudu, včetně vyměřeného výživného ve výši např. 10 000,- Kč. Dítě onemocní závažnou chorobou a tatínek lump si řekne: „Nebudu souhlasit s léčbou a po jisté době a exitu potomka ušetřím měsíčně deset litrů.“. Což není málo. A skutečně svým nesouhlasem léčbu zastaví. T.j. lékař nemůže aplikovat léčbu, zdravotní stav dítěte se horší leč lékař může léčit pouze symptomy onemocnění (tlumit bolest, likvidovat horečku) tj. stavy přímo ohrožující život ale příčinu těchto stavů nikoliv. Ani si jako rodič nedokážu představit trápení dítěte a případně toho chudáka rodiče a dalších členů rodiny, kteří mají rozum a s léčbou by souhlasili. A takové svině typu tatínka v příběhu opravdu mezi námi žijí.
Druhá varianta patologického myšlení programátora.
Dítě se léčí se závažným onemocněním krve, otec je normální, dítě má svěřené soudně do péče po rozvodu, protože maminka se zbláznila k nějaké blíže nedefinované sektě a nebylo lze s ní dále normálně žíti. K léčbě je nutná krevní transfuze, a někdy pěkně rychle jako léčebný postup (znám to, mám leukemika v rodině) a maminka s transfuzí z důvodů náboženských nesouhlasí. Tato kolize práva na život s právem na svobodu vyznání je velmi zajímavá. Pokračovaní si laskavě doplňte sami.
Lze namítnout, soud může rozhodnutí blbnoucího rodiče přemostit. Vážení přátelé, na vlastní oči jsem viděl rychlost, s jakou může pacient zamířit do záhrobí a to na svém dítěti během 24 hodin!!! Při úchvatné rychlosti našich soudů si ani v případě předběžného opatření, což by měl být nejrychlejší nástroj k řešení těchto případů, nedokážu představit řešení těchto sporů ještě za života nebohého nezletilého pacienta.
K zákonu patří výklad této pasáže, je k nalezení na stránkách Ministerstva zdravotnictví na této adrese. Vřele doporučuji k prostudování. Tak alibistickou obhajobu legislativního šmejdu jsem opravdu ještě nečetl. Snažil jsem se konzultovat tuto problematiku s lékaři ale je to ještě příliš čerstvé, aby bylo možno získat nějaký konzistentní názor na tuto problematiku.
Závěrem si prosím všiměte, že scénaře výše uvedené se týkají rodičů, kteří své děti nevychovávají společně a při jejich výchově nemohou najít společný postup. Normální rodiče, kteří se na výchově dětí shodnou ať ve společné nebo střídavé péči či návštěvní metodou tento legislativní paskvil pouze zatížil administrativním opruzem ve smyslu generálních plných mocí na lékařskou péči. Tedy, místo aby zákon vyřešil těch několik procent nestandardních rodičů, paušálně nakopnul a zkomplikoval život všem.
Jako funkční řešení si dokáži například představit model explicitně definovaného nesouhlasu. V případě soudem stanovené péče dostačující pouze souhlas péčí pověřeného rodiče atd. Nejsem právní, lékař ani politik, takže nemám dostatečné odborné znalosti pro návrh jiného řešení. Ale živím se logikou a současný stav mi příliš logický nepřipadá.
Snad bude toto zamyšlení k něčemu našim politikům neboť předpokládám, že tento web také navštěvují. Jenom doufám, že tohle je opravdu zatím jen výplod mého prací deformovaného mozku a nikoliv již někde reálná situace …
PS: Zdvořile žádám genderově háklivější čtenářky a čtenáře, aby si v předchozích fiktivních příbězích zaměnili tatínka za maminku a naopak dle libosti.
(Zatím nikdo nehlasoval)