Je ohromným projevem ignorantství je napsat o Šmoulech, že jsou fašisté! Einsatzkomando Eichler tentokrát vypálilo špatnou vesnici. To je prostě donebevolající křivda a diskriminácia, vykonaná na menšině s odlišnou barvou pleti.
Je pravda, že šmoulí komunita obsahuje podezřelé prvky. Zprvu se myslelo, že jsou to komunisté. Taťka Šmoula vizuálně připomíná Marxe a anglické pojmenování Šmoulů Smurf je zkratka, která znamená Socialist Men Under Red Father. Média později demaskovala fašistickou podstatu šmoulí komunity. Namátkou: Bílá čepička, standardní součást šmoulí uniformy, je ve skutečnosti srolovanou kápí Ku-Klux-Klanu. Stačí rovinout dolní okraj a je z toho typický headgear. Šmoulí jazyk, jakýsi divný kód používající slova jako vyšmoulit a zašmoulit je nepochybně inspirován KKK, protože členové tohoto občanského sdružení také používají vlastní pouze pro insidery srozumitelný wording. Šmoulové jsou celí modří, protože vyrábějí a skladují pruskou modř, která je chemicky podobná plynu Cyklon B. Aby se dostali do své země, absolvovali cestu „přes husté lesy, hluboké bažiny a žhnoucí pouště“, což je jasná paralela na hlavní směry útoků, které vedl Wehrmacht v druhé světové válce (průnik Ardenami a napadení Francie, útok na SSSR, africké tažení). Podobně jako fašisté deklarovali principiálního nepřítele, v jejich případě Gargamela s kocourem Azraelem, což zní skoro jako Izrael. Gargamel disponuje nekonečnou zásobou jedů, lektvarů, kouzel a zaříkadel, čímž dokonale symbolizuje věčné intriky světového židovstva. Vůdce komunity je Vater Šmoula a míra jeho stylizace s vůdcem je tak rozsáhlá, že mu chybí jen knírek a vlčák Blondi.
Šmoulí komunita je značně nemoderní společností, které multikulturalismus neříká ani zblo. Zcela chybějí Afrošmoulové, i když v tomto případě je pozitivní, že jsou všichni barevní, čímž se pohádka poněkud přibližuje jiným osvědčeným a ideově nezávadným pořadům, jako je seriál Fresh Prince nebo vysílání TV Óčko. Velikost Šmoulí komunity se odhaduje až na 100 jedinců (včetně odrazu parádivého šmouly v zrcadle), z toho plyne, že by mezi nimi měli být nejméně 4 homošmoulové. Ve skutečnosti je tam jen jeden buzíček před coming outem, a u něj navíc není jednoznačné, zda je duhový nebo zda je to jen heteráckej metrouš. Jiný pohled na věc ovšem říká, že je to banda neregistrovaných buzerantů pobíhajících po lese v modrých přiléhavých cyklistických oděvech. Podle této teorie jsou teplí všichni, včetně Šmoulinky, která je lesba (což je v takových podmínkách docela smůla) a robota.
Nedodržení queer kvóty je však bagatelní v porovnání s nedodržením gender kvóty. Ačkoli by vycházelo, že by v komunitě mělo být 50 Šmoulinek, je tam pouze jedna. Navíc její outfit, image a dokonce proporce dývají tušit nordickou nadmatku s blond vlasy, které ostatní musejí sloužit, zatímco ona bude podle zásad eugeniky plodit další Šmouly jak na běžícím pásu. Kdyby to autoři pohádky mysleli s občanskou společností vážně, Šmoulinka by byla chlupatá lesbická ekoložka. Šmoulinky boty na vysokém podpatku a minisukně jsou každopádně genderově necitlivé, přepracování v tomto bodě je více než nezbytné (podmínkou je dlouhá sukně, fair trade kecky, brašna na hulení). Šmoulové se nevěnují organizované cyklistice a v jejich říši chybí byť jen zárodek sítě cyklostezek, na lesních pěšinách sedmé třídy se nevybírá mýto a také chybějí parkovací místa pro invalidy. V těch jejich chaloupkách chybí požární hlásiče a drtivá většina z nich nebyla olepena polystyrenem v rámci programu Zelená úsporám. Šokující je přístup Šmoulů k přírodě. Prostě si z ní berou, co se jim líbí, například kameny a houby, a o trvale udržitelný rozvoj se nestarají, biomasu nehromadí a několikrát byli viděni, jak pálí dřevo. Protože odněkud získávají energii a nikde nejsou vidět solární panely, jedou tvrdě na štěpení jádra. Šmoulové odmítli přijmout euro a vypadá to, že ani nemají dluhy v Číně. V neposlední řadě, na hopsinkách není vyznačena země původu ani doporučená denní dávka a je vůbec sporné, zda je smějí označovat hopsinkami.
V analýze šmoulí komunity bych však zašel ještě dále. Šmoulové jsou ve skutečnosti geniálním prognostickým arefaktem, kdy jejich autor vykreslil politickou stranu Věci veřejné padesát let před jejím vznikem.
Shodných prvků mezi VV a Šmouly je tolik, že by se o tom dalo psát týden a pořád by to nebylo dost. Šmoulům šéfuje taťka Šmoula, nikdo neví, kde se vzal, co je to zač a pro koho vlastně dělá. O tom, co říká, se nediskutuje, a když ano, tak pouze jednou. Sice to vypadá, že rozhodují na základě jakýchsi permanentně probíhajících referend, ale ta jsou prý pouze informativní. Skoro všichni členové jeho komunity jsou blbější než Vůdce, kdokoli se mu intelektuálně přibližuje, musí z kola ven. Podobně jako u Šmoulů ani u VV nikdo neví, z čeho ta modrá sebranka vlastně žije. Celá ekonomika té bandy je vystavěna na tom, že každý dává komunitě to, co dovede nejlépe. Šikula montuje odposlechy, Stopař dělá klasickou sledku. Jiní to umí se zakázkami, Mrzout John má ke všemu výhrady a nikdo ho nebere vážně, Fešák Dobeš nechává pořizovat svoje fotky za sedmdesát tisíc, Babák čaruje a Šmoulinka s nima se všema píchá. Hopsinky se nazývají „těžké francouzské víno“.
Doufejme, že s VV nebudeme trpět 53 let, což je doba, po kterou již musíme snášet Šmouly.
(Zatím nikdo nehlasoval)