Povím vám dva příběhy z poslední doby, ve kterých v obou hráli hlavní roli staří lidé, důchodci, senioři nebo jak se jim politicky korektně říká. Nevím proč, problémy a životní situace starých lidí se mně osobně dotýká. Moje babička byla chudá jak kostelní myš, navíc odmítala jakoukoli materiální pomoc od svých dětí.
Tenhle imperativ mě bude pronásledovat do smrti, takže na mne poleze vomitus pokaždé, když budu vidět natahovat ruce mladé dobře situované vychcánky, například v rámci různých komunistických dotačních programů jako Zelená úsporám. Jinak řečeno, přehlížím povětšinou neexistentní příkoří, které se děje různým lidem okolo, zejména etnickým menšinám, gayům, narkomanům, protože jsem se rozhodl jejich problémy ignorovat, ale pokud se něco děje s důchodci, vždy mě to zasáhne. Jsem srozuměn s tím, že mně v diskusi hned několik diskutujících za tenhle postoj odsoudí, protože by podle nich bylo správné staré lidi zplynovat, protože a) netvoří hodnoty b) podobné kecy jsou cool, ale to je mi prdel, protože vím, že je to jen životní póza a že by velmi rychle měnili názor, kdyby někdo to plynování začal praktikovat třeba v jejich rodině. No ale k věci.
1. Pošta
Česká pošta je pro mně institucionalizované zlo. Když mi chce někdo udělat naschvál, pošle mi něco Českou poštou doporučeně. Přistane to na lokální poště a já to musím jít vyzvednout osobně. Otevřeno mají tu do 16:00, sem tam do 17:00, to já ještě bývám v práci. To proto, že nedělám pro neziskovku ani pro český stát. Takže musím plánovat svůj život s ohledem na Českou poštu. Doufám pevně, že ta instituce už brzo zanikne a její management shoří v pekle za to, jak byl ochotný se zapojovat do různých represívních tažení českého státu vůči občanům.
Čekám tedy na poště, než mi vydají zásilky. Na poště se čeká, to je normální, kam by to přišlo, kdyby občan chtěl poslat nebo vyzvednout dopis a nečekal, a přede mnou provádí platební transakci babka. Platí trojici složenek na 340, 340 a nějakých 1950 Kč.
Budu trochu indiskrétní. Dvě složenky na 340 Kč byly od města České Budějovice za „odpad“. Město se nechalo slyšet, že nevidí důvod, proč doplácet tolik peněz na odvoz odpadu a cenu za odvoz odpadu zvýšilo. Asi si primátor Thoma potřeboval koupit do kanceláře novou širokopásmovou rušičku odposlechů, až bude dojednávat nějaká šméčka nebo bylo zase třeba zpracovat nějakou studii na vyliž prdel. Taky máme málo cyklostezek. 1950 Kč byla daň z nemovitosti, tady jsem zase intenzivně myslel na ty zkurvydcery a zkurvysyny ze Svazu měst a obcí, kteří lobbovali za její zachování s argumentem, že představuje stabilní výnos pro obce. Raději rozžvýkám volební lístky, než abych volil TOP09 s integrovanou mafiánskou strukturou starostů a nezávislých zlodějů, ale to jen tak na okraj.
Celková částka platby, kterou důchodkyně má městu a státu vysolit, dělá tedy 2630 Kč.
Pošta zakázku začala zpracovávat s obvyklou rychlostí a s flexibilitou, jako když když leze slimák s erekcí.
Dvatisícesedmsetosm, vyštěkne úřednice na babku místo toho pozdravu.
Babka je překvapena. Má totiž s sebou pouze 2700 Kč. Naivně si myslela, že složenky stojí pár halířů. Nejspíš by jí vůbec nenapadlo, že z platby 340 Kč zaplatí za složenku 26 Kč, tedy 8% částky na složence. Chybí jí osm korun.
„Já… kolik stojí prosím ta složenka. Já si asi vzala málo peněz“, je babička zmatená.
„Dvacetšest!„, sdělí jí úřednice laskavě.
„Já… můžete s tím… prosím… chvíli počkat, já si musím dojít domů pro peníze.“
„No jestli to stihnete… budem zavírat.“
To budete, vy lemry, ale až za 24 minut!
Je mi babky líto.
Nikdo mi nenamluví, že náklady na zpracování složenky jsou 26 korun. Na administrativní operaci stejně náročnou jako odeslání peněz přes e-banking, což je cesta, kterou odbavuji složenky já a probíhá to zdarma v rámci bagatelních poplatků za účet. 26 korun? No to teda fakt ne! Za stejnou částku Babiš prodává 10 syntetických rohlíků, které musí upéct ze surovin, dopravit do obchodu a tohle všechno. A nikdo mi nenamluví, že náklady na tři složenky opracovávané po sobě se rovnají nákladům na třikrát jednu složenku. To se jen pakují na lidech, kteří nemají jinou cestu, jak složenky platit. Na důchodcích, na lidech, kteří neumějí s modernějšími platebními kanály nebo prostě nemají čas nastavit placení bezsloženkově.
Začínám se vztekat.
Říkám babce, aby složenky teď neplatila vůbec, aby to zaplatila na magistrátu a na finančáku na pokladně, protože tohle je lumpárna, jakou svět neviděl. I kdyby tím strávila hodinu, tak je to pořád slušný. Nebo že jí to zaplatím přes e-banking z počítače, který mám v autě.
Babka mi nevěří a říká, že to je moc běhání a že tomu nerozumí.
Dávám babce desetikorunu, aby nemusela nikam chodit, a kladu jí na srdce, aby už nikdy, ale fakt nikdy! neplatila žádné složenky České poště, protože ten poplatek za složenku je zatraceně vysoký. Jestli třeba má účet u banky?
Dozvídám se, že manžel je špatnej na nohy.
Komu není rady…
Desetikorunu mi prý donese, abych jí řekl adresu. Říkám jí, ať to pustí z hlavy. Takže jsem i já přispěl České poště.
Babka je dojatá. Je mi jasné, že na lokálním důchodcovském verbálním facebooku dostanu nějaké lajky.
Kurvadoprdele to mně to nasralo. Tohleto jsou totiž reálný šmejdi. Je úplně marginální, že nějaká šejdířská firma odveze třicet důchodců někam do pekla, aby jim tam vypláchla mozky a prodala jim šrot. Jeli tam dobrovolně, souhlasili s tím, neodešli, čili jejich problém. Na poště je to jinak. Zaplatit musíte, jinak likvidační pokuty. Současně nevíte ani nemůžete jinak, než s jejich zlodějskými poplatky za složenky, 26 Kč za kus. Jak dlouho je třeba platit složenky, aby to stálo stejně jako jeden hrnec z Číny? Rok? Jo a abych nezapomněl, na poště nenabízejí oběd. Až bude paní Dymáková točit Šmejdy reloaded, ať si zajde na poštu.
2. Tady je svět ještě v pořádku
Stojíme v Globusu u pokladny. Dále před námi stojí starší manželský pár, fyzicky ještě celkem OK, ale stařečkové, slušní lidé, ale od pohledu hluboko do kapsy, oblečení od Vietnamců, stará taška z prošívané igelitové fólie, no prostě bylo mi jich zase líto.
Jejich nákup obsahoval 2×12 kartónů mléka. Ona totiž probíhala nějaká akce na euromléko alias vápennou vodu a množství na jednu osobu bylo omezeno 10 nebo 12 kusy, nevím přesně. Mléko nepiju, takže jsem akce nevyužil a neznám zcela její podrobnosti, pro účely dalšího popisu budu uvádět pouze 12.
Mléko je zlo. Mléko je ještě větší zlo než Česká pošta. Smrdí a dělá se mi z něj špatně. To bude tím, že nejsem mládě od krávy. Ze všech těch takzvaně zdravých potravin se mi dělá blbě, hlavně z mlíka a ryb. Mimoto mě sere to pojmenování. Nikdo v jižních Čechách neřekne „mlééko“, je to totiž mlíko, kupuje se mlíkárně a tak to je, co jsem na světě. Co je tohle za pokrytectví a k čemu jsou ty jazykové normy, když je statisíce lidí už desítky let soustavně ignorují? Mám vlastní dětí instruovat, že mlíko se říká doma a mléko na veřejnosti? Hovno. Mlíko to je a hotovo, protože už moji předkové jasně formulovali, že „mlíko, na rakev víko“.
Prodavačka namarkovala první balík s mlíkem a ve vší slušnosti sdělila manželskému páru, že bohužel druhý balík s mlíkem namarkovat nelze, protože akce je omezena 12 kusy na osobu. Děda mínil, že to je v pořádku, prvních dvanáct on, druhých dvanáct babka. Prodavačka oponovala, že 12 ks se rozumí na jeden nákup a že jí to „systém“ ani namarkovat nedovolí, takže aby se nezlobili, vzali si to mlíko a odebrali se na konec fronty.
Co je zas tohle kurva za bordel? Něco jako za komoušů fronta na rozinky, co se v duchu mléčné lingvistiky nazývaly hrozinky, jen dva pytlíky na osobu, protože se politbyro zmýlilo ve svém plánování? Předpokládám, že Globus je obchodní organizace, nakupuje mlíko a prodává mlíko za cenu, která je vyšší o marži. Není to tedy charitativní skutek podobně jako rozdávání polévky bezdomovcům. Ideální by bylo nakoupit celý náklaďák, celý kamion, celý tanker mlíka a prodat všechno to mlíko třeba za minutu jednomu mlíkolfilnímu malospotřebiteli, protože s tím je nejméně práce, nemusím ho skladovat, manipulovat s ním a dostanu hned cash. Pokud se tedy objeví zákazník, který si koupí 12, 24, 36 nebo hned celou paletu mléka, tak je vítán. Nebo ne? Platí tady taky nějaká freakonomika, jako při prodeji aut na splátky, nebo sociální marketing s umělým vytvářením pocitu nedostatku? Nebo se bojí, že jim to mlíko zákazníci vypijou?
Děda tedy sebere svých 12 mlík a prodírá se kolem nákupních vozíků jiných zákazníků, k celé příhodě netečných, a pokládá si mlíko za nás na podlahu.
Říkám mu, aby si stoupl před nás, protože bude zbytečně dlouho čekat. Jsem poslední dobou opatrnej na tyhle gesta, protože jsem to několikrát udělal a někde za mnou se ozvala nějaká frustrovaná matka s křidélky, že jsem to s ní nekonzultoval a že to není korektní, ale tentokrát to prošlo. Učinil jsem to také v naději, že by na to mohly pozitivně reagovat další lidé ve frontě přede mnou.. no tak nic. Dědek děkuje a pokouší se sebrat ze země mlíko, které si mezitím odložil, protože mu asi bylo těžké, ale nejde mu to. Zjišťuji, že zvednout ze země 12kg něčeho bez dostatku prostoru kolem je docela zajímavý tělocvik.
Jaký měl asi starší manželský pár z nákupu pocit a zda ještě přijde do Globusu nakupovat. Sice ve finále získali vytoužené mlíko ve slevě, ale podle mně za cenu naprosto nepochopitelných a ponižujících procedur. Možná jejich pocity smaže reklamní sdělení, že tady je svět ještě v pořádku, ale v mém chápání hrubě v pořádku není.
(8x známkováno, průměr: 1,13 z 5)