Vzhledem k tomu že se motorkářská sezona pomalu rozbiha a první nedočkavci už jezdi a padají, tak je nejvyšší čas zhodnotit sezonu loňskou, dříve než nove zážitky a průsery smažou v paměti ty starší.
Do sezony 2004 jsem vstoupil se svou yamahou R1 r.01, novou tlumivkou VIPER a ojetými pneumatikami.Novou tlumivku mi doporučil můj kamarád, závodník Dušan, který je můj technický poradce. Potřebuji prý novou tlumivku protože si moje moto často půjčuje a se originálem ho to už nebaví. Doporučil mi oválnou karbonovou tlumivku slovenské fy. VIPER (což znamená zmije.slovensky vretenica). Karbon je takový lehounký a pevný materiál ale že by oplýval vzhledem se říct nedá. Montáž je dle výrobce jednoduchá , doslova blesková což je asi pravda neboť mne jedna z pružin opustila asi tímto tempem a i trasa letu byla hodně klikatá. Navíc je karbon doslova magnetický pro auta protože hned při první vyjížďce do mě v asi sto kilometrové rychlosti narazil pán z Brna se svojí octavií a telefonem u hlavy a neomylně trefil právě chudáka vipera.
Brno je pro motorkáře mýtické místo protože je tam silniční závodní okruh a na něm se pořádají volné jízdy pro veřejnost.Vypravil jsem se tam s kamarády a závodníkem Dušanem na ten zázrak podívat.Hned v první jízdě svého života jsem atakoval čas 2,56 a říkal jsem si co je na tom Rossim tak extra, když já to tak valím hned napoprvé. Navíc letos jezdí na stejné motorce jako já takže mu klidně můžu narvat prdel. Po jízdě mi Dušan vysvětlil že Valentino to jezdí za 1,56, a M1 a R1 není to samé a že mám přestat chlastat.Ve druhé jízdě se mi dokonce podařilo fantasticky předjet!!!!!! jednu slečnu na CB 500 která si zrovna ladila make up a nedávala si pozor (vrat se do kuchyně, pán tvorstva jede). Kamarádi i cizí lidi se kolem mě míhali jako barevné pruhy ale mě to nevadilo. Dostal jsem se totiž mezi tu nejvyšší motorkářskou elitu ,okruhové střelce. To vám jednak umožňuje, když se na okruh vrátíte jako divák závodu, ležérně prohlásit „ jo tady to taky dávám za dvě pak plný ale Settenu to tady dneska nějak nejde“ a podobné pitomosti, na druhou stranu je fakt že když jsme se vraceli po dálnici domů tak mě nevyprovokovali k závodění ani dva junioři v hondě CRX. Jindy bych těm sráčům předvedl skoro 300 kilometrů v hodině a stovku za 2,5s schovaných v kusu železa, hliníku a plastů co jsem na něm seděl ale po okruhovém ježdění se na auta už jaksi nelze dívat jako na soupeře a závodit s autosajdrem je nesportovní.
Každý kdo se někdy svezl na okruhu začne po návratu svůj motocykl ladit. Zpravidla se začíná motorem a pokračuje podvozkem.Na motor mi ovšem Dušan zakázal sahat a tak jsem se s mobilem u ucha pustil do podvozku. Ale nějak to neklaplo protože Dušan chtěl abych klikal nějakým útlumem, přitvrdil péro??? a povolil šrouby na brýlích. To poslední jsem udělal ale vypadly mi skla tak to asi nebylo to pravé. Nakonec do mobilu zařval že nemám na nic sahat a že to udělá sám. Za dvěstě patnáct korun co zaplatím Eurotelu za ten hovor je to myslím docela levné. Když tam naklikal ty útlumy a nevím co ještě tak mi řekl že si mám koupit nové gumy protože na těch co mám už není hnedle žádný vzorek. To mě tedy urazilo protože jsem je koupil na jeho radu a už na nových toho vzorku moc nebylo. No nic .
V servisu kam chodím a kde jsem tak často, že chtějí po mně pojmenovat ulici, mi ale řekli že Dunlop 207 Sport Max race replica (jak jsem si poznamenal na kus papíru) nemají ale budou mít model 208 ale až v červenci. To mi připadlo dlouho ale naštěstí mám Dušanovo číslo v mobilu. Ten si uvědomil že si moji R1 půjčuje a poslal mě ke konkurenci k firmě Metzeler. Tam mi namontovali model Rennsport a ukázali mi v katalogu že v kategorii okruh dostal pět slonů z pěti možných.
Taky jsem absolvoval návštěvu v Hořicích na závodu 300 zatáček Gustava Havla.Celou cestu tam pršelo a cestu zpátky lilo. Při závodu samotném pak sněžilo a padaly kroupy. Závodníkům to ale evidentně nevadilo a Dušan tvrdil že tady je to normální a že loni lilo taky. V takovém počasí bych osobně volil spíše mezi skútrem vodním nebo sněžným. V každém případě ale trvám na přítomnosti psychiatra při podávání přihlášek. Závodit na lesní cestě(byt s dobrým povrchem) kde jsou diváci tak blízko že můžou jezdcům odečítat údaje z otáčkoměru a od stromů, obrubníků, sochy v parku a vchodu do hospody je dělí jenom centimetry můžou fakt jenom lidi s velmi posunutým pudem sebezáchovy. Ruská ruleta je proti tomu nedělní chvilka poezie.
Další středa,další volné jízdy a nová šance.Jsem vybaven novými pneumatikami,nastaveným podvozkem a radou od Dušana „jed rychleji protože jestli ještě zpomalíš tak začneš couvat“. První jízda proběhla standardně, znám přesně SPZ všech co mě míjeli protože někteří to udělali i třikrát. Na parkovišti mi Dušan vysvětlil že jsem tak pomalý protože si nevěřím.Mám se prý na startu někoho chytit a držet se ho a když to projede on tak já prý taky. Bohužel na minibajku tam dneska nikdo jako na potvoru nebyl.Ve druhé jízdě jsem se tedy pokusil držet nějaké slovenské kawasaki.Byla celá zelená i pilot byl zelený a i já jsem z tempa které nasadil nabral podobný odstín. Přesto se mi ho podařilo předjet!!!!! Pravda manévr kterým jsem to provedl byl velmi primitivní ale jak účinný. Prostě jsem vynechal zatáčku číslo devět a z osmičky jsem to namířil přes štěrk, trávu a tratového komisaře rovnou na rovinku za devítkou a bylo to. Cudziněc byl tak šokován, že se mě do konce jízdy nepokusil předjet ba dokonce se bál i přiblížit. Zato po jízdě se na parkovišti pokusil o seznámení ale Dušanův metrák a ostravský slovník ho nakonec odradily a se slovy „somár sprostý“ odešel. Ještě že má člověk kamarády.
Další návštěvou motoristického podniku byl supermotárd. To jsou závody na smíšeném povrchu je tam asfalt a kus motokrosové tratě s několika skoky. Motocykly jsou tedy kompromisem mezi motokrosem a silnicí, jsou to vlastně terénní motorky se silničními pneumatikami. Dušan mi půjčil svoji KTM kterou má na to upravenou. Potvrdilo se že na to taky nejsem zrovna přírodní talent. Znervózňovala mě snaha motorky jet jenom po zadním kole a taky pro přechod z jednoho druhu terénu na druhý jsem potřeboval krátkou aklimatizační přestávku a to někdy i v leže. Když se kluci vychechtali tak mi vysvětlili že tohle se řídí smykem zadního kola a ne řidítky a že plyn má je dvě polohy a to zavřený nebo plný. Tož tak.
Úterý, Brno. Dnes byl můj velký den protože jsem absolvoval svůj první pád. Ve druhé jízdě jsem se v zatáčce číslo šest (to je nájezd na tzv. stadion, což je část okruhu která vypadá skutečně jako atletický stadion s tribunami ale bez vodního příkopu) dodržoval Dušanův pokyn „nenech se vynést až k okraji ať ti vyjde nájezd do sedmičky“ a asi jsem něco podělal. Najedno mi to uklouzlo a ostatní jeli dál a jenom já ležel. Když jsem vstal tak se koukám že se mi z boty sype štěrk a že v koleni je díra a na lokti druhá. Tratovák mi chtěl volat sanitku protože jsem prý samá krev ale to jsem se jenom kousl do jazyka. Chudák yamaha přišla o blinkr a zrcátko ale jinak byla OK. Pozitivem bylo že jsem našel golfový míček. Asi na nedalekém hřišti mají člena klubu podobně talentovaného jako jsem já na motocykly. Tento pád jenom potvrdil moji soukromou teorii proč závodníci nepoužívají zrcátka a blinkry. Je to totiž moc drahé. Když spadnou tak se to musí koupit nové. Kdyby ale měli toto vybavení tak by tak často nepadali a ty náklady by se rychle zaplatily. Představte si to: Max dojíždí Valentina a dá levý blinkr že ho chce předjet a Vale se koukne do zrcátka a hned ví kudy to ten Říman chce provést. Myslím že kdyby to někdo trochu přepočítal tak se to rychle ujme.
V srpnu jsme se byli kouknout na Grand prix v Brně. No myslím že se ještě musím moc učit. Například přímo proti nám si jezdci při warm up trénovali start a takhle po zadním teda jezdit neumím.Kamarádi mi vysvětlili jezdit po zadním je v tomhle případě ztráta a že komu se to nepostaví ten je král (no já mám spíše opačné zkušenosti).No ale jinak to byl zážitek. Nakano a jeho kawasaki mi rozvibrovali skla v brýlích a na okruhu tím kraválem začal listopad.Božský Valentino sice bojoval ale nestačilo to na Setteho na hondě. V pasáži od Schwantzovy zatáčky (to je zatáčka číslo 10 kde tento bývalý mistr světa havaroval a pojmenovali ji podle toho, co takhle říkat šestce po mě „troubova zatáčka“) je stoupání až ke startu. Pro Capirosiho ducati je to jeden dlouhý smyk zadního kola. Z výfukových svodů Robertsovy suzuki šlehaly asi metrové plameny skoro v každé zatáčce,nevím jestli je to dobře nebo ne ale vypadalo to hezky.
Na další volné jízdy mi Dušan něco provedl s motorem a jede to nějak líp. Prý nějaký jumbojet nebo co namontoval do karburátoru a poslal mě s tím na motorovou brzdu. Pamatuju si jenom že když to měřili tak to prásklo do výfuku až spadl kalendář s obrázkem takové nafouknuté slečny.Taky jsem k narozeninám dostal jiskřící slajdry (to jsou takové kusy plastu co se přilepí suchým zipem (jak asi vypadá mokrý zip) na holen aby si jezdec neprošoupal koleno u kombinézy v oblouku. Moc tomu nevěřím páč když jsem sebou střelil tak toho moc nezachránil a zbaběle se roztavil. Tyhle ty nové když je táhnete po asfaltu tak nádherně jiskří. Je to sice na nic ale je to děsná frajeřina. Taky jsem si pořídil okruhové stopky a jeden kamarádíček mi upravil ovládání na tlačítko u spojky takže si můžu měřit čas sám a nemusím poslouchat hlášky jako „než jsi to objel tak se mi vybila baterka v mobilu“ a jiné. Původně jsem si chtěl koupit takové speciální měřidlo se spoustou tlačítek od firmy AIM ale na poslední chvíli jsem si všiml že ta cena je v euro takže nic. Ve druhé jízdě jsem jel za Dušanem a jeho SP 1 co má na silnice a zařekl jsem se že se ho budu držet i kdybych se měl zabít. Raději smrt než ztratit tvář. No takže tvář je v hajzlu.Ale je fakt je že jsem si naměřil 2,23 což je asi můj letošní rekord.
Konec sezony jsem oslavil najetím 28 tisíc kilometrů a dle Dušana se moje R1 blíží do středního věku a měl bych se pomalu začít rozhlížet po něčem novém. Mám ale podezření že se mu spíš chce jezdit na něčem novém a já mu to mám koupit. Líbí se mi R1 model 05 ale prý si mám počkat na 06 kde už budou vychytané všechny mouchy. Dušan tvrdí že první model řady má vždy nějaké chyby protože se s vývojem vždy strašně spěchá a není čas to doladit. Druhý model řady se upravuje na základě připomínek zákazníků a je tím pádem nejlepší protože úpravy dělají technici. Další model je upraven na přání oddělení prodeje a je to zpravidla jiná kombinace barev na kapotách no a další je při šíleném tempu vývoje beznadějně zastaralý a je třeba něco úplně nového a celý cyklus se opakuje.
Náklady na rok 04 se poněkud navýšily opravou kombinézy a motocyklu po pádu ale nepřekročily ani zdaleka částku kterou jsem ochoten za tento koníček dát. Takže v tomto roce plánuji další pokusy o pokoření Valentina Rossiho (když má tu stejnou motorku) a také plánujeme návštěvu nějakého zahraničního moto podniku.
Do sezony 2005 jsem vstoupil s yamahou R1 r 01, tlumivkou VIPER a ojetými pneumatikami.
(Zatím nikdo nehlasoval)