Čtenáři D-F se v novinkách občas setkávají s odkazy na web p. Františka Matějky. Neděje se tak proto, že bych tím dával najevo sympatie k politickému subjektu, který p. Matějka zastupuje (ostatně na jeho blogu se o propagaci Svobodných také nejedná), ale proto, že jsou mi ty články názorově blízké a v neposlední řadě jsou dobře napsané. Využil jsem příležitosti ke krátkému rozhovoru s p. Matějkou, který nyní přináším. D-F.
D-F: V posledních týdnech jsem od několika lidí nezávisle na sobě slyšel, že „čtou Matějku“, aniž bych je k tomu nějak postrkoval. Taky „čtu Matějku“. Ten blog musí mít slušnou návštěvnost. Jaké to je?
Bez politicky korektních plků a neGrossovsky upřímně? Je to síla. Když jsem psal před rokem a něco první článek, ani omylem jsem si nemyslel, že z blogu nakonec udělám něco jako svoje médium. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že za rok a čtvrt bude mít na kontě přes milion otevření, koupil bych mu panáka, šel namočit nějaký hadr a na jeho čelo bych ho šetrně přiložil. Odmalička jsem byl individualista a ani dnes bych neměnil. Nesnáším šeď, průměr a svalování vlastních chyb a neúspěchů na jiné a s tím přesvědčením píšu. S postupem času totiž tak nějak lidi zapomněli mluvit a psát tak, aby jim ostatní rozuměli. Dost možná díky tomu, že se snažím psát selštinou, aby lidi pochopili, má blog takovou návštěvnost. Když mi ale řeknete, že „čtete Matějku“, mám z toho i po roce pořád mráz na zádech.
D-F: Také jsem zjistil, že jste celkem produktivní blogger, protože se často objevují nové příspěvky, takže vás to asi baví. Taky to musí zabrat dost času. Co vám to přináší protihodnotou?
Jsem hlavně mile překvapenej, kolik lidí sdílí podobné hodnoty a cíle. Byly v životě i chvíle, kdy jsem přemýšlel v tom našem novodobém socialismu o tom, zda je cesta ven. Letos mi bude 40 let. Mám tři syny a fantastickou ženu. Moje máma mi zemřela v náručí v domácí péči 42 dnů po tom, co nám doktoři poprvé oznámili, že není cesty zpět. Prožil jsem si úspěchy i neúspěchy, prošel jsem si jako fyzická osoba konkurzem a doslova dřel, jak se říká „hubou o dno“. Skutečné dno. Jenomže copak můžete život vzdát, když vám ho dali rodiče? Nezbylo, než se zase dostat trochu do formy a nakonec se i pokusit lidem pomoct překonat podobné části života. Blog je jednou z takových cest. Víte, když si třeba článek o umírání doma jednou přečetla mně neznámá žena, které doma umíral mladý manžel, a já měl možnost s ní sdílet ty dny do jeho odchodu alespoň prostřednictvím mailů, tak to jsou přesně ty okamžiky, kdy si říkám „stojí to za to, piš dál“. Nezačal jsem psát blog proto, abych získal protihodnotu, ale vrátilo se mi to v takových podobných životních příbězích a navázaných přátelstvích mnohokrát.
D-F: Myslíte si, že se dají skrze blog ovlivňovat názory a postoje lidí, nebo je to jen taková sranda?
Směju se rád. Moc rád. Jenže blog sranda není. Srandovní není ani aktuální dění, které mi dá prvotní myšlenku k novému článku, ani důsledky z toho, že ho vydám. Po tom více než ročním blogerském životě můžu okamžitě od boku, ale krutě pravdivě, říct – ano, blog ovlivnil, ovlivňuje a zjevně bude ovlivňovat stále více lidí a jejich názory. O to víc psaní zavazuje. Chodí mi maily od lidí u nás i z venku a já ty řádky čtu vážně s pokorou. Někdy se vyznávají z pravidelného čtení každé ráno a přejí si, abyste nepřestal. Když je pak dole napsáno manželé XY, třeba 80 let, Toronto, kam emigrovali v sedmdesátých letech, máte fakt zvláštní pocit. Jasně, že mě taky řada lidí posílá tam dozadu dolů, jenže to tak má každej z nás. Jednou za čas si dovolím napsat něco veselejšího, abych se odreagoval. Zpravidla na adresu toho retušovaného pána z oranžového plakátu, co nabízí po volbách každému důchodci 13. důchod. Nebo každému 13. důchodci důchod? Už vážně nevím… ?
D-F: Máte významnou funkci ve Straně svobodných občanů, takže můžeme mluvit o politice. Je velmi pravděpodobné, že blížící se volby skončí nějakou formou patu. Jakou formu řešení takového patu prosazujete vy?
V roce 2006 jsem inicioval petici za změnu volebního systému „Již nikdy 100 na 100, prosím!“. Tehdy jsem ještě vůbec nepřemýšlel o tom, že bych snad kdy vstoupil do politiky. Jenže od té doby se nezměnilo vůbec nic. Už si ani nepamatuju, kdy náš stát měl silnou vládu, která by vydržela a byla schopna naplnit vládní prohlášení. Díky tomu lidi v České republice nikdy nepocítí na vlastní kůži dobro a zlo až do konce. Vždy se jedna strana vymluví na druhou. Kdybychom takhle vedli soukromé firmy, tak to můžeme zabalit. Než volební pat, raději ČSSD do vlády, aby lidi pochopili, co jsou zač. Jasně, je to kacířská myšlenka, jenže pořád je lepší si nabít hubu se vším všudy, než udržovat současný stav. Lidi by si pak další volby, dost možná předčasný, pořádně rozmysleli. Jsem v zásadě zastáncem většinové volebního systému. Proboha vždyť vítěz může být vždy jen jeden. Na druhou stranu si dokážu představit i snížení procent pro vstup do sněmovny klidně až k jednomu procentu, v kombinaci s bonusem pro vítěze voleb. Tento model by umožnil dvě podstatné věci. Zaprvé by mohla vzniknout skutečná vláda s absolutní odpovědností za své činy. No a za druhé by se do sněmovny dostaly konečně i nové strany a díky stejnému přístupu k médiím by lidi konečně slyšeli a viděli i jejich návrhy. O nějaké férové soutěži politických stran si totiž můžeme u nás nechat jenom zdát.
D-F: Jak se díváte na různé iniciativy především mladých lidí v poslední době, které volají po „výměně politiků“?
Lidi můžou volat po čem chtějí, ale sorry, samo o sobě to nic nepřinese. Mají podle mě dvě jediné šance, jestli chtějí skutečnou změnu. Předně musí chodit k volbám. Silných řečí o potřebách změn jsem slyšel hodně, ale také jsem viděl jak pak jedou na víkend pařit. Nejpodstatnější ale podle mě je, že do toho musí jít. Sami za sebe, na svoje triko. Nikdo ty změny za ně totiž neudělá. Politika není sama o sobě žádným svinstvem. Svinstvo z ní udělali politici, kteří jsou tam teď. Jestli je chtějí mladí vyměnit, tak za sebe. Jinak nám budou za svoje dluhy Kalouskové pod hlavičkou „nových stran“ posílat složenky dál.
D-F: Myslíte si vůbec, že by výměna jedněch tváří za jiné tváře k něčemu vedla? Hnací motor – dejme tomu – společenská poptávka, je pořád stejná. V tomto rámci se přece musí zachovat stejně politik pan Lívanec i politik pan Kadrnožka.
Dotkl jsem se toho v předchozí odpovědi. Politické strany naprosto ztratily ideály. U stávajících parlamentních stran už neplatí, že politická moc je prostředkem. Udělaly si z ní cíl a podřídily tomu všechno. Nezmění se. Podle mě je pro nás nutný, abychom si udrželi tu dvacetiletou periodu. Je čas pro nové strany, nezatížené tím dosavadním svinstvem. Čas od času zajdu do sněmovny podívat se na jednání. V sále na sebe před kamerama řvou a na chodbách se plácají po ramenech a pečou spolu kšefty. Jestli se vymění pár lidí uvnitř v těch stávajících, nic se nezmění.
D-F: Když už je řeč o parlamentu… podíváme se do parlamentu. Dejme tomu, že jste zvolen, jste v parlamentu poslancem, máte právo nejen o zákonech hlasovat, ale také je formou poslaneckého návrhu navrhovat. Jaké by byly první tři vaše návrhy?
Jednoznačně ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu, s možností překročit ho jen a výhradně v případě zásahu vyšší moci, tedy například katastrof či nedejbože vojenského konfliktu. Druhým by byl zákon o referendu k euru, případně přímo k setrvání v Evropské unii. Česká republika se stala podle mě novodobým protektorátem a je to měsíc od měsíce horší. No a třetí by se týkal občanských práv na ochranu života, zdraví a majetku. Jsem přesvědčen, že jsme stále více humánní zejména vůči pachatelům, než jejich obětem a ostatním občanům. Právo na zbraň pro netrestané a bezúhonné občany považuju za samozřejmé a přirozené. Stejně jako to, že usvědčený vrah patří do vězení automaticky na doživotí, že doživotí by měl dostat každý i za třetí zvlášť závažný trestný čin, a že bych se vůbec nebál pustit do vězeňství soukromý kapitál a zavedl povinnou práci pro vězně. Jenže jste se ptal jen na tři… ?
D-F: Pravil hygienik Vít v souvislosti s prasečí chřipkou: „Poučení pro naši zemi je prosté: vše musí být řízeno z jednoho centra a odborný názor by měl mít přednost před názorem politickým.“ Co vy na to?
Jedna z mála vět, se kterou u tohoto pána mohu souhlasit. Jenže tohle by mělo platit všude. Odborný názor by měl mít vždy přednost před politickým.
D-F: Jak to bude se Svobodnými dál? Alespoň na mně tato strana působí spíš dojmem thinktanku nebo zájmového seskupení, které sbírá popularitu a příznivce pomalu, laissez faire metodami – něco jako „jen je nechte, ať přijdou sami“. Na druhou stranu například vzestup Věcí veřejných ukazuje, že rychlá cesta nahoru vede přes politický marketing. To není mezi Svobodnými nikdo netrpělivý?
Víte, dal jsem si tu práci a přečetl do posledního písmene programy všech kandidujících stran. Selský rozum mi velí okamžitě podepsat větu „jen je nechte, přijdou sami“. Každý normální politik zná Vladaře. Vtip je jen v tom, pro jaký cíl jeho teze použijete. Od roku 1989 jsem sledoval dvacet let politiku. Vždycky jsem se o sebe a svou rodinu staral sám. Nikdy jsem nežádal a nikdy nedostal žádnou podporu od státu. Nikdy jsem také nepočítal s tím, že bych kdy vstoupil do nějaké politické strany a nikdy o takové členství nežádal. Bytostně od politiků nesnáším mlžení, nejasné řeči, přemíru odborných výrazů, který mají vyčtený v encyklopedii a sami mnohdy neznají správné místo a použití v kontextu, převlíkání dresů, kšefty při využití informací z titulu jejich přístupnosti dřív, než mají ostatní, nedodržování zákonů, který sami stanovili, zneužívání postavení a imunity… Tohle všechno programy skrytě dál obsahují. Lidi nebudou donekonečna snášet zvyšující se daně a regulaci svých životů. Peníze dojdou a pak ty teze, který mají Svobodní, přijdou na řadu. Je mi naprosto odporný, když vidím u politických stran změny programů podle toho, co je za rok. Chtělo by se mi křičet něco jako „kurva, vždyť politická strana musí mít program jako svojí Bibli, od začátku do konce, a buď to lidi zaujme, nebo ne…“. Zatím ale máte pravdu. Politický marketing ovládá dnešek. Já věřím, že zatím. Svobodní nevznikli pro jedny volby a já věřím, že jejich podpora poroste. A netrpělivé? Měli jsme je, ale už u nás nejsou. Šli do TOP09.
D-F: OK. Máme omezený prostor, tak dáme politiku k ledu. Ještě si jí užijeme v následujících dnech. V jedné odpovědi jste se dotkl jste problematiky umírání doma. Co si myslíte o euthanasii?
Jsem zastáncem absolutní svobody každého člověka s tím, že ta končí vždy u svobody druhého. Právo svobodně se rozhodnout o odchodu v případě nezvratné cesty na druhou stranu, musí být podle mě jedním ze základních práv člověka. Nikdy jsem to ještě nikomu neřekl, ale mám pocit, že to sem patří. S mojí mámou jsme měli připravené léky na uspání během 5ti minut. Měli jsme je v poličce a každý den z těch 42 jsme je mohli použít. Ty poslední dny byly krutý, ale ačkoli jsme to mohli ukončit, máma si to nepřála a bojovala o každou další hodinu. Když odešla, zničil jsem je. To je síla svobodný volby. Máte možnost, ale ne nutně ji využijete. Tuhle možnost by měl mít každý a to bez strachu, že bude popotahován státem. Stát tam s váma není a ví kulový. Upřímně, podávání stále silnějších dávek morfinu z automatických pump v nemocnicích není nic jiného, než euthanasie.
D-F: Co volný čas? Záliby? Koníčky?
Cože? Co je to volný čas, prosím? Přeložíte mi to? (úsměv). Mám tři děti v rozmezí od jednoho do čtrnácti let, milující ženu a nakonec Svobodné. Takže když jednou za čas v současné době vyrazím na střelnici, je to tak akorát. Obranná střelba je jediným koníčkem a zálibou, které mém. A jelikož jsem byl nucenej už i párkrát po pouzdru sáhnout a jednou předat i pachatele policii, je to koníček, který v životě nakonec, i když nerad, i využiju.
D-F: Na závěr kladu vždy stejnou otázku. Vzkázal byste něco čtěnářům D-F?
Chcete slyšet co bych asi měl říct, nebo co si opravdu myslím?
D-F: Jestli zvolíte to první, už žádný rozhovor nikdy nebude…
OK (smích). Takže selsky a bez politické korektnosti. Nenechte si kálet na hlavu. Nikdy a od nikoho. Za žádnou cenu. Život je zatraceně krátkej na takovej luxus.
D-F: Děkuji za rozhovor.
Blog Františka Matějky, kolem kterého se to celé točilo, je zde.
Osobní stránky p. Matějky najdete zde.
František Matějka na webu Strany svobodných občanů.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)