Z životá čistééééého,
rodu královskéééého,
náááám, náááám,
náródiiiil séééé
Také nesnášíte vánoce (ano, a záměrně je píši s malým fau na začátku, ač vím, že by mne za to pan katecheta přetáhl rákoskou, protože to by v tom byl čert, aby ve mně tu lásku a úctu k bohu trojjedinému nevypěstoval, byť třeba násilím)? Vykonávat tak neproduktivní činnosti, jako je zdobení stromku, abyste ho za týden či dva zase mohli odstrojit a vyhodit? Tvářit se povinně mile i na lidi, které byste nejradši rozpustili v kyselině, nebo s nimi alespoň vyrazili dveře? Požírat odporného kapra? Dostávat spousty esemesek s často neupřímně míněnými blahopřáními, odeslanými také v zásadě jen „z povinnosti“? Poslouchat příšerné a logicky zcela nesmyslné koledy?
A co když? A co když to všechno bylo trochu jinak… Ne, nebudeme se zde přít o existenci boha v jakékoli formě. Sice obvykle prokazujeme existenci nějakého jevu, nikoli naopak jeho neexistenci, ale dobrá, nějak tento vesmír vzniknout musel a pokud je jednou z teorií to, že jej někdo mimo tento vesmír stojící stvořil (což není zase tak úplně nepravděpodobné) a platnost této teorie neumíme vyvrátit, pak je tato teorie stejně platná jako kterákoli jiná – tedy třeba ta, že náš vesmír je jen počítačová simulace, tato these je naopak s křesťanstvím poměrně kompatibilní, protože konkrétně Starý zákon nikde neříká, jak přesně bůh vesmír stvořil, zda to dělal celé ručně, či použil nějaké jednoduché nástroje nebo zda si jej napsal v C++ (nebo možná dokonce v Objective C).
Jiná věc ovšem je, jak nám takového stvořitele vesmíru ukazují jeho různí vykladači, ať už více či méně organisovaní. Nebudeme se přít o tom, že člověk jménem Ježíš Nazaretský celkem nevyvratitelně existoval a když už lezl svým spoluobčanům příliš krkem, tak intrikami dosáhli toho, že si na něm okupační úřady smlsly a skončilo to známým ukřižováním na Velký pátek někdy kolem roku 33 n.l. Podobné věci se děly ještě mnohokrát poté, události z období o devatenáct set a něco málo let později nevyjímaje.
Ani to ještě není podstata sporu. Otázka, která se nabízí, je samozřejmě jiná. Čí byl Ježíš vlastně syn? Existují nějaké nezvratné důkazy o neposkvrněném početí? Co to vlastně takové neposkvrněné početí je? Je jím třeba umělé oplodnění? Pak v současnosti vyrábíme neposkvrněná početí jako na běžícím pásu. Proč ne před dvěma tisíci lety? Že neexistovaly technologie? To není tak úplně jisté. Nálezy kondenzátorů z dob před několika tisíci lety a ostatně i slavná Archa úmluvy dokazují, že nějaké ty technologie, které bychom považovali za moderní, už tehdy patrně existovaly a následně byly opět pozapomenuty (existence tisíce let staré rozvinuté technologie ovšem není důkazem ani boží existence, ani neexistence). Mohla tedy existovat skupina lidí, která se specialisovala na umělé oplodnění a prováděla jej nikoli zaříkáním a bylinkovými mastmi, ale nějakým sofistikovanějším způsobem? Nelze pochopitelně opomenout ani teorii Ericha von Dänikena teorii o návštěvě nejaké mimozemské civilisace. A samozřejmě nelze ani vyloučit, že se žádné neposkvrněné početí nekonalo, že početí Ježíše bylo technologicky naprosto ekvivalentní běžnému přirozenému početí jakéhokoli jiného savce.
A tak v zásadě jediný „důkazní materiál“, který máme v tomto směru k disposici, jsou svědectví, která nám předhazují různé církve. Nový zákon (resp. Lukášovo a Matoušovo evangelium) by mohl být svědectvím z oněch dob – nebo také může být svědectvím stejně věrohodným, jako je Haškův Švejk svědectvím o stavu rakousko-uherské armády za první světové války. Jistotu nemáme. Katolická církev říká – věřte a budete vykoupeni. Hlavně věřte. Obrácení Šavla v Pavla, příběhy těch, co uvěřili, toho v křesťanské věrouce najdeme mnoho. Nechtějte důkazy, nehledejte pravdu, věřte nám, my víme, jak to bylo, víme, co je pro vás správné a víme, jak dosáhnete vykoupení. Totéž trochu jinak říkají i muslimové (těm však víra samotná nestačí, chtějí ještě o něco víc), návdavkem slibují ještě 72 pannen k prznění…
Co víme zcela určitě, to je fakt, že Ježíš Nazaretský nikdy nebyl králem ani nebyl z královského rodu, ačkoli se to ve zkratce píše na téměř každém krucifixu (I.N.R.I. – Iesus Nazarenus Rex Iudaorum). Byl-li synem božím, pak logicky nemohl mít ani Josefovy geny a být případně z královského rodu po matce, to se v dějinách příliš neneosilo. Samozřejmě theologové na věc mají jiný názor, a sice že slovo král má ještě jiný, biblický smysl a neznamená jen monarchu. Ale pak jim věřte, v zásadě, prokáže-li se nepravda, mohou podobným způsobem relativisovat jakékoli tvrzení v bibli obsažené. Takovým způsobem lze pochopitelně okecat cokoli – učebnice marxismu-leninismu byly podobných „argumentů“ také plné. Ostatně, církve hlásaly v minulosti jako dogma různé nesmysly, což jejich důvěryhodnosti v našich očích také nepřidá a tak otázka, zda je pravdivé i to, co hlásají dodnes, je zcela na místě.
Ostatně, myslím si, že Starý i Nový zákon jsou mnohem méně nadčasové, než jak je všeobecné povědomí chápe. Jen výkladů Zjevení Janova, tedy známé Apokalypsy, existuje celá řada, za zmínku pak stojí zejména výklad čísla Ďáblova znamení, které podle řady zdrojů (namátkou třeba zde) není 666, ale 616 a označuje římského císaře Caligulu. Na další tuning věrouky ovšem měli křesťanští ideologové celého světa k disposici spoustu století (a v zásadě ani nic moc jiného na práci neměli), tak proč nepřizpůsobovat ten výklad bible, který byl momentálně in, aktuálním potřebám a událostem.
Nebo má možná bible autoritativně pravdu. Možná Ježíš Kristus byl opravdu synem božím. Možná došlo k neposkvrněnému početí. Možná se opravdu stávají zázraky. Možná létají čarodějnice na koštěti. Možná v jeskyních žijí devítihlaví draci. A v lese možná najdete perníkovou chaloupku a v ní zlou nesmrtelnou babu Jagu. Každopádně, pokud existoval či snad ještě existuje někdo, kdo dokázal stvořit vesmír, z jakého důvodu by jej mělo trápit to, co se děje na jedné malé planetě obíhající kolem jedné malé žluté hvězdy kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách jednoho z cípů Západního spirálního ramene jedné galaxie, který (ten cíp) si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost?
Je nám pánbůh jako pánbůh,
jenom když je ňáký,
abychom si udrželi
v respektu sedláky.
(Karel Havlíček)
25.12.2007, Root
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)