Dopustím se opět trestného činu propagace italských vozů, protože se nyní podělím s poznatky z ročního provování ojeté Alfy 147 1.6 TS.
Takže, Alfa 147 s motorem TwinSpark 1.6-16V byla vyrobena v roce 2004. Koupil jsem ji loni v Německu od soukromého majitele (lépe řečeno majitelky) s 80.000km na tachometru. Nyní je na tachometru číslice 91300. Moc jsem s ní tedy nejezdil. Mám i jiná auta, kterým bylo třeba dát do těla a tak jsem s Alfou nejezdil v zimě, kdy jsem provedl pár oprav.
Když jsem ten vehikl kupoval, stal jsem se terčem mnoha poznámek, jejichž obsah by se dal shrnout asi nějak takto:
– Alfy se furt serou
– kupovat ojetou Alfu je sebevražda (mi tvrdil člověk, který krátce nato absolvoval dvojnásobnou výměnu turba na svém TDi)
– bude mě to stát hodně peněz na opravách
– užitná hodnota vozu je sporná (malej kufr, do dveří se nevejde PET láhev apod.), chybějící rodinný charakter apod.
– vypadne z toho kliková hřídel, písty proletí kapotou, všechno se posere, protože je to krám z Itálie vole pyčo
Realita?
Provoz
Nelze si nevšimnout těžkopádnosti Alfy ve městě. Má malý rejd (velký poloměr zatáčení), což vadí zejména při parkování. I spotřeba po městě není zrovna nízká, když jezdím jen po městě, lze se v zimě dostat k 11l/100km. Nedá se nic dělat, tohle auto nebylo postaveno k jěždění pro rohlíky.
Oproti tomu mimo město mě nenapadá jiné auto, které by ve stejné cenové relaci poskytovalo srovnatelnou kombinaci zábavy a komfortu. Po pětihodinové jízdě jsem nebyl unavený a nic mě nebolelo. Na delších trasách lze počítat s nižší spotřebou. Jezdit za 7l/100km v zásadě je možné, ale nikoli proveditelné. Například při nedávné cestě do Brna jsem pojal myšlenku, že pojedu ekonomicky, abych zjistil pro čtenáře D-F, kolik je minimální spotřeba při ještě přijatelné rychlosti jízdy. Jenže mi to vydrželo jen do Třeboně. Pak jsem zase podlehl kouzlu točivého motoru a tomu jeho hrdelnímu zvuku. I přes to všechno, spotřeba byla 7.1 l/100km. Za prvních 10.000 km spotřebovala Alfa 0,6 litru oleje 10W/40, plus mínus, soudím podle toho, že jsem dvakrát doléval a z původního 5l kanistru oleje Valvoline mi nezbylo nic. Já vím, že se tam má dávat Selenia, ale Valvoline má stejné nebo lepší parametry a používám ho všude.
Motor 1.6 je na toto auto málo. Alfa je poměrně těžká a s motorem 1.6 tomu chybí akcelerace, což snižuje fun factor. Věčná škoda, že se do 147 nedostal motor 1750cm3, který měla 156. Kdo má zájem o benzínovou Alfu, měl by se poohlídnout po přímo řazeném dvoulitru.
Italský automobil v zimě příliš netopí. To je poněkud zlostná záležitost. Topit to začíná s otevřením termostatu, což je zpravidla po 4 km jízdy, což je sice šetrné k motoru, ale jinak celkem k zlosti.
Opravy
Většina oprav na Alfě je vopruz, protože se všude špatně může.
Vyměnil jsem poslední díl výfuku (Tyll, 4000 Kč). Těsnil, ale loupalo se z něj vnější oplechování a to se mi nelíbilo. Všechny gumy na uchycení výfuku (Auto Štangl, šokujících 37 Kč/ks). Obě spodní ramena (www.teilesuche24.de, QnH, 95 EUR/ks), brzdové destičky (Bosch, už nevím kolik, ale nebylo to žádné drama), jednu kost předního stabilizátoru (Delphi, 600 Kč). Dále jsem vymontoval horní přední ramena, protože jsem byl na STK upozorněn, že levé má vůli; jenže na nich nebylo nic špatně. Preventivně jsem nalisoval nové silentbloky a vrátil je tam zpátky, čepy byly OK. Ani spodní ramena neměla volné čepy (jsou integrální součástí ramene), ale silentbloky byly vymačkané. Původní ramena jsem si nechal, po výměně silentbloků je je možné opět použít. Jeden gumový měch měl v sobě díru, opruz s demontáží čepu, výměna (Gomet, 360 Kč). Dále obě zadní podélná ramena (1800 Kč/ks), kterým sice nic nebylo a mohla dále sloužit, ale jejich silentbloky byly časem ztvrdlé a při jízdě za studeného počasí skřípaly prvních pár kilometrů. Gumy zadního stabilizátoru (5 EUR/ks, Německo). Jeden senzor ABS měl prodřený kabel. To šlo opravit, ale při pokusu dostat ho ven z těhlice jsem ho zlomil, takže nový (Bosch, 1800 Kč). Rozebral jsem všechny brzdové třmeny (big fun hlavně u těch zadních), vyčistil jsem to a poskládal (opravná sada Frenkit, 370 Kč). Jeden zadní brzdič měl zadřený vodící trn. Rozebral jsem mechanismus řazení, vyčistil, promazal a znovu složil. Dále jsem si všiml popraskaného stínícího plechu na sběrném výfukovém potrubí a vyměnil jsem ho za nový (originál, 1400 Kč). Tím se vyřešil problém s drnčením, které se z motoru občas ozývalo. Seřízení geometrie stálo 1000 Kč, doporučuji si najít na internetu, kolik jsou správné hodnoty odklonu a sbíhavosti, protože servis to měl v počítačovém programu laserového měřidla špatně. Výměna pylového filtru (asi 500 Kč, Bosch) je poměrně komplikovaná a pokud nejste gynekolog a máte větší ruce, budete asi trochu nadávat. A tím jsem se v hromádce dokladů za opravy prohrabal na dno.
Myslím, že kdybych si takhle intenzivně posvítil na jakékoli jiné auto se stejným stářím a proběhem, musel bych toho vyměnit stejně. Ve 100000 bude třeba vyměnit svíčky. Ve 120000 rozvody. Jako u každého auta.
Závady
Přestalo jít tlačítko stahování okna PP dveří. Opraveno (klepnul jsem do něj). Odešla žárovička v parkovačkách, stojí asi 100 Kč, protože to není normální žárovička, ale 6W prťavá halogenka. Auto to signalizovalo.
Kvůli špatně nastavenému lanovodu ruční brzdy po opravě jsem musel jednou zastavit u pumpy a trochu to doštelovat.
Při jízdě v silném dešti při přípravě minulého Dne mobility začala Alfa ztrácet výkon v otáčkách. Bylo to, jako by jí někdo chytnul při akceleraci za zadek. Usoudil jsem bez dalšího zkoumání na váhu vzduchu a koupil novou (Bosch, 1050 Kč). Jenže úplně zbytečně. Když jsem jí měnil, zjistil jsem, že vzduchovém filtru jsou nějaké kusy textilu. Voda natekla kolem kapoty na tlumič hluku sání (takový hadrový bazmek na levém předním blatníku), ten se nacucal vodou, ztěžkl a Alfa vcucla jeho spodní vrstvu, kterou předtím ohlodaly kuny. Vyroben nový tlumič sání z podobného dílu pro Opel Corsa a za pomoci vteřinového lepidla :), nestálo to nic. Rád bych viděl, jak by stejný problém řešil značkový service.
To byly veškeré závady až donedávna, kdy se italské auto skutečně zákeřně posralo. Jel jsem z Thomadorfu do Prahy a napadlo mi vyměnit CDčko v originál rádiu. Přehrávač CDčko sežral a z neznámého důvodu ihned vyplivl. Myslel si však dál, že CDčko v sobě má a snažil se ho vypudit, takže dál běžel motůrek toho vysouvacího mechanismu. Bylo to slyšet, protože Alfa jezdí potichu. Věděl jsem, co bude následovat. Motůrek poběží tak dlouho, dokud se nespálí. Zastavil jsem a vypnul motor, aby se vypnul CD přehrávač, ale motůrek běžel dál, protože rádio je napojené na svorky 15 i 30. Mohl jsem buď na místě vyoperovat rádio a na to jsem neměl žádné nářadí, nebo odpojit baterku (reset všeho) nebo se rychle vrátit domů a operaci rádia provést tam. Otočil jsem se tedy k domovu, vydoloval rádio pomocí dvou špejlí a na konci této operace byl motůrek teplý jako prasátko z medvídka Pú. Postříkal jsem ho zmrazovacím sprejem. Taková kravina taky může odstavit auto, hlavně když nechcete zničit rádio. Rádio bylo značky Blaupunkt a napsáno na něm bylo Made in Portugal.
Na to, že se Alfa furt sere, se Alfa pořádně neposrala ani jednou. Něco je na těch hospodských kecech špatně.
Accidents
U Norimberku na hotelovém parkovišti napadly Alfu kuny. Kundolap se proměnil v kunolap. Okousaly různé věci a šly si zase po svém.
Nedávno dostalo auto pár zasáhů kroupami. Zajímavé bylo, že mu to nevadilo. Padaly kroupy velké jak golfové míčky a jedinou památkou jsou tři dolíky na kapotě, které musím příležitostně nechat vymáčknout. Manželky Ibiza, která stála vedle, vypadala jako po neštovicích. Kdo by si myslel, že když je to z Itálie, že je to vyrobené z alobalu pod pizzu, ten by se asi podivil. Vůbec jsem mohl pozorovat rozdíly v odolnosti různých aut proti kroupám. Například Ford Fusion naprosto v pohodě, bez viditelných škod, vedle stojící Mondeo celkem 144 dolíků.
Příležitostně se dostavuje situace, kdy se mnou hlavně řidiči chtějí závodit, aby mohli doma vykládat, že to nandali alfě. Já na to většinou nereflektuji, nemám potřebu léčit jejich mindrák, ale jednou jsem se vážně vytočil a plzeňského kokota s Renaultem Flatulence f turbodieselu vyndal. Nebylo to však úplně snadné, bylo to jen snadné. Řekl bych, že obě auta jsou na tom ohledně dynamiky jízdy hodně podobně. V zatáčkách měla Alfa jednoznačně navrch, v pružném zrychlení se do nějakých 100 km/h dařilo Renaultu. Velmi zahanbujícím aktem však byla noční hoňka s fobií, kdy fabie vyhrála a já nevím proč. Těžko říci, co v tom měl, ale HTP to rozhodně nebylo.
Tuning
Na autě samotném jsem nic neupravoval.
Originál rádio Blaupunkt vylepšili přátelé z firmy Modrý Bod o nový firmware umožňující přehávání MP3. Tento software nebyl nikdy uvolněn pro sériovou výrobu, ale skutečně to funguje.
Jeden tuning mám však v plánu. Dvoulitr měl stavitelné sání. Šestnáctistovky jej stavitelné nemají. Jaká škoda! Přitom by to tolik potřebovala. To si přímo říká o vytunění. Opatřil jsem si to sání i řídící jednotku s přílušným software, ale celá akce se zdá poněkud složitější, než jsem na počátku myslel.
Celkem
Jsem s tím autem spokojený a jeho koupě nelituji ani minutu. Stálo 5000 EUR, což byla tehdy hodnota stejně staré olítané fabie v teplákové modři, dnes auta stejného stáří vychází na nějakých 100.000 Kč. Stejně Oktáfka f tédéíčku, sen českých rodin typičo stojí víc a přitom je to taková sračka uchrochtaná. Poměr ceny k užitné hodnotě je každopádně velmi příznivý a ta hospodská rétorika o spolehlivosti tlačí ceny dále dolů. Koupi stejného vozíku bych každému doporučil. Po technické stránce je to normální robustní auto z 90. let, žádný ekopaskvil z recyklátu nebo hračka pro geeky nacpaná elektronikou z Číny. Je to auto pro lidi, které baví jezdit, které postavili lidé, které nejspíš také baví jezdit.
V tomto ohledu je mi líto, že Alfě nebudu moci zajistit nástupce. Giulietta na mě dojem neudělala, respektive mě odpudil přeplácaný interiér, MiTo je pro metrouše a dalším logickým krokem by snad mohla být 159 JTS.
(12x známkováno, průměr: 3,33 z 5)