Je tu doba sklizně okurek a patnácti minut slávy lůzra ze Smíchova, který autem přejel děvče a ujel. Média se tím rozsáhle zaobírají a „dopravní experti“ zaujímají stanoviska. Nepochybně dospějeme ke zjištění, že je třeba více represe, více, více, více!
Tématu jsme se již jednou věnovali.
Když se podíváme do policejních statistik, uvidíme následující:
Kdo není líný, zjistí že:
– počet nehod, od kterých pachatelé ujeli (nebo utekli, nemuselo se nutně jednat jen o řidiče) byl v letech 2004-2005 víceméně konstantní nebo lehce klesal.
– v roce 2006 začal počet takových nehod stoupat (například v letech 2006 a 2007 o nějakých 700 případů meziročně). Připisuji to zavedení bodového systému. Poté se podíl takových událostí na nějakou dobu ustálil na té úrovni, kam se v roce 2006 dostal.
– v roce 2009 je průběh grafu ovlivněn tím, že ministr vnitra Langer alias Íčko prosadil v rámci reformy policie novelu, která redefinuje nehodu jako událost se škodou nad 100.000 Kč a bez zranění. To ovlivnilo počet i podíl sledovaných nehod, protože se změnila metodika sběru dat. Nicméně od roku 2009 dále už byla pravidla pro sběr dat neměnná a opět vidíme, že počet nehod, u kterých se pachatel vzdálí, roste meziročně o zhruba 1000 případů.
– v roce 2011 novela trestního zákoníku zavedla vyšší tresty za neposkytnutí pomoci při dopravní nehodě, které mohou dosáhnout až pěti let nepodmíněně, za přitěžujících okolností 8 let (předtím: 3 roky). Nicméně i v letech 2011, 2012 a 2013 počet takových událostí rostl
– v současné době od každé desáté nehody pachatel ujede nebo není zjištěn, v roce 2009 to byla zhruba každá 11.
Mé tvrzení z roku 2013, že pravděpodobnost, že vás někdo nabourá a ujede, je i přes neustálé utahování šroubů řidičům pořád stejná, tedy nebylo úplně pravdivé. Je totiž vyšší.
Zbývá tedy odpovědět na otázku, co způsobuje neustále rostoucí výskyt těchto událostí. Asi se shodneme, že se jedná o závažný a společensky nebezpečný jev. Když pomineme morální stránku věci a emoce v řadách obyvatelstva, zejména pak v řadách těch, kteří na pomoc jiným při nehodě vykašlou a koukají se co nejrychleji vytratit (jak jsem se před časem sám přesvědčil na vlastní kůži), zbývá technokratický poznatek, že účastník nehody je spolu s její obětí mnohdy jedinou osobou, která je na místě vůbec přítomna a může přivolat nebo poskytnout pomoc. Za sledované období došlo ze strany státu k celé řadě legislativních aktů, u kterých nám vlajkonoši českého dopravního fašismu slibovali, že pokud strpíme ještě tu či onu formu šikany a byrokracie, nastane na silnici ráj na zemi a náš pocit sucha a bezpečí bude mnohokrát kompenzovat tu či onu buzeraci. Je to přece všechno proti pirátům! Namátkou uvádím bodový systém, povinná psychologická vyšteření, zavedení objektivní odpovědnosti provozovatele, neustále se zpřísňující tresty, rok od roku rozsáhlejší pravomoci policie a drahé vybavení pro policii, a nové skutkové podstaty přestupků a trestných činů a na další si jistě vzpomenete sami. Jsem skutečně jediný, kdo se ptá, kde je tedy ten slibovaný výsledek?
Doktrína českého silničního fašismu selhala. Jakkoli drakonické tresty nedokáží chování jednotlivců pozitivně ovlivnit, naopak, přispívají k atmosféře, které způsobuje pravý opak. Ve středověku se prý nejvíc kradlo v davu tam, kde zrovna popravovali nějakého lumpa.
Jako vysvětlení nabízím následující pohled. Období mezi roky 2010 a 2012 přineslo jeden fenomén – medializaci tzv. silničních pirátů. Jednalo se o zakázkovou výrobu exeplárních případů z běžných autonehod, která měla veřejnost přesvědčit, že řidiči jsou vlastně monstra a bourají pro vlastní zábavu. Začalo to kauzou Luboše Laciny, které jsme se obsáhle věnovali a pokračuje to v podstatě dodnes, akorát to už nikoho moc nezajímá. V prostředí této hysterie se úplně zapomnělo na to, že většina nehod vzniká z nepozornosti nebo přecenění vlastních schopností, přičemž tato událost doživotně poznamená nejen obět, ale i pachatele, který má sám zájem se s ní vyrovnat. Spravedlivé by bylo, když už někdo takovou nehodu spáchá, aby měl také možnost ji nějakým způsobem odčinit, k čemuž by pomoc na místě nehody samé byla jistě nezbytným začátkem. Tento prvek byl však mediálním řáděním „dopravních expertů“ a inkvizitorskou činností státních úředníků se stalinským slovníkem úplně anulován. Jak s oblibou říkám, sprostý zloděj nebo vrah je v českém právu v lepším postavení než slušný řidič.
Ještě jinak řečeno, když způsobím nehodu a zůstanu na místě, potrestají mě likvidačním trestem a vyvláčejí v médiích. Když ujedu, potrestají mě likvidačním trestem a vyvláčejí v médiích. Kde je tedy motivace zachovat se slušně?
Kdo spáchá nehodu, nemůže už ani doufat ve spravedlivý proces. Dopravní psycholog tvrdí, že na vině je vždy řidič, tak proč vlastně chodit k soudu. Stejně vás zavřou, tak jako tak, podle expertů je to správně. Existuje důvod pro to, stavět se k následkům nehody čelem? Ne, stát o to nemá zájem.
Nad rámec tématu, v impresivním C.V. lůzra ze Smíchova nacházím několik zajímavých momentů. Viděl bych to na hloubkovou kontrolu na pražském magistrátu. V říjnu 2013 mladého pána zastavila policie a následným vyšetřením u něj v těle byly zjištěny drogy. Věc byla předána magistrátu a řešena jako přestupek. V lednu 2014 měl však řidičský průkaz zpátky. Copak to bylo za úřední úkon? Mám tomu rozumět tak, že drogy sice zjištěny byly, ale nikoli v takovém množství, aby mohly ovlivnit schopnost řídit a tak se to odložilo? Dělal se posudek? Když odečtu běžně vznikající průtahy, tak za dva měsíce stihl magistrát vyslechnout lůzra, zadat posudek, nechat vypracovat posudek, zařadit posudek do spisu, načíst ho, rozhodnout a nechat rozhodnutí nabýt právní moci. Pozoruhodný to výkon. Nebo se to odložilo „nějak jinak“? Aktuálně figuruji v různých rolích ve více správních řízeních. Jednoho zoufalce popotahuje pražský magistrát již od října 2013 za to, že jel na magistrále 64 km/h, jiný zoufalec pohulil někdy týden před jízdou travičku, chytli ho v Nuslích a od prosince se čeká na posudek. Rád bych někdy dosáhl toho, abych jakýmkoli způsobem dotáhl domnělý závažný přestupek od okamžiku zjištění do zproštění za čtyři měsíce. Ale asi na to nemám správné buňky nebo spíš fondy.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)