Jsem pravidelný čtenář D-F. Doteď jsem neměl potřebu světu pomocí článku cokoliv sdělovat, avšak moje zkušenost s firmou v nadpisu je natolik silná, že se o ni podělit chci.
Jistě alespoň některý z místních petrolheadů využil nabídky některé z českých firem, která nabízí svezení ve sportovním vozu. Snad byl se službou i spokojen. Ani já jsem neodolal a k Vánocům si pořídil jakýsi kupón z těch slevozmrdů, který hlásal, že za 990 Kč se můžu půlhodinu vozit v autě podle své volby (ovšem s instruktorem, ale čert to vem).
Nabídku jsem chvíli studoval, než jsem se rozhodl ji akceptovat. Znervózňovalo mě několik faktorů, které jsem ale nakonec hodil za hlavu a koupil „to“. Ony faktory byly zejména:
· Oficiální stránky firmy, kde jsou s naprostou nonšalantností všechny ceny vyšroubovány do oblak účelově tak, aby následně mohli na slevozmrdech ohromovat bombastickými 90% slevami
· Kupon sice lákal cenou 990 Kč, nicméně méně pozornému kupci mohla snadno uniknout formulka „cena je bez pohonných hmot, za 30 min jízdy stojí palivo cca 300 Kč“
· Alibistické prohlášení „pojištěni zahrnuto v ceně“ (jaké pojištění? bude spoluúčast?). Na oficiálních stránkách se takové zbytečnosti jako obchodní podmínky k prostudování samozřejmě nevyskytují
Přes všechny varovné zmrdobijecké kontrolky, které se mi v hlavě rozblikaly, jsem kupon před Vánocemi koupil. V březnu jsem s operátorkou provedl rezervaci na neděli 8.4. a ještě jednou jsme zkonzultovali, co všechno mám mít s sebou. Bylo mi řečeno: „stačí Vám řidičský průkaz, občanka a těch 300 Kč jako palivový poplatek“. Ok.
V neděli jsem dorazil do kukaně, kde mě uvítaly dvě odhadem osmnáctileté žáby – operátorky. Dostal jsem od nich smlouvu (jeden list A4), kterou jsem se jal studovat. Nelíbilo se mi (mimo jiné), že podpisem smlouvy souhlasím se zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsem nikdy neviděl. Dotázal jsem se, kde že jsou tyto podmínky k prostudování, načež mi slečny medovým hláskem odvětily, že leží táámhle na stolku, ale že mi to klidně v rychlosti vysvětlí ústně (je to přece tááková nuda, číst si všechny ty nepodstatné věci, ke kterým se svým podpisem zavazuji a já jsem tady kvůli ZÁBAVĚ). Že to je podmínka poslouchat instruktora, který může dát napomenutí a při druhém napomenutí jízda předčasně končí, a že existuje 5% finanční účast při havárii, kterou zaviním (aháá, to je to „pojištění v ceně“, paráda).
Dále se mi nelíbilo, že palivový poplatek činí 399 Kč a nikoliv 300 Kč. Rozhovor probíhal následovně:
Já: Tady se píše: palivový poplatek 399 Kč. Já ale ten kupon kupoval s tím, že poplatek je 300 Kč, tohle se mi nelíbí.
Žába: No to víte, zdražili benzín.
Já: To je sice možný, ale já ten kupon kupoval za podmínek, že poplatek je 300.
Žába: A to jako mám já za vás tu stovku zaplatit???!!!
Já: (konsternován) Co…to na mě zkoušíte? Já prostě nehodlám platit cenu jinou, než která mi byla řečena při nákupu.
Žába: Vždyť je to jenom stovka navíc, to Vám za to stojí?
Já: Nejde ani tak o stovku, jako o to, že jste si dovolili změnit podmínky a neupozornili jste mě, při rezervaci mi bylo řečeno, že to bude za 300.
Žába: Hm, a co teda budete dělat? Jak to chcete vyřešit?
Já: Chtěl bych, abyste to vyřešili k mé spokojenosti.
Žába: (ke druhé žábě) No vedoucí tady dneska není……(významný pohled mým směrem ve stylu: to by se ti líbilo, abych zavolala vedoucí, co)
(ke mně) tak počkejte, pro někoho dojdu…
Žába přivedla (zřejmě) instruktora (budeme mu říkat č.1). Změřil si mě arogantním pohledem a usoudil, že jsem mladý, životem nezkušený, jistě nehodlající obětovat opojný pocit z řízení Porsche kvůli drobné nesrovnalosti (je to jenom stovka, vole) a jsem prostě celkově snadný terč pro nátlakovou strategii nehledě k tomu, že jeho ego mu nedovolovalo před zraky dvou štěrbin prohrát argumentační bitvu s takovým zelenáčem. Poučil mě tedy o tom, že rozhodně nemám nárok na nějaké vrácení peněz a co si vůbec dovoluju se podivovat nad zvýšením palivového poplatku, vždyť přece vim, jak je drahej benzin. Svou etudu zakončil doporučením, abych si tu stovku připlatil a zajezdil si, protože jinak mi voučr i peníze propadnou. Nad tím jsem se musel jenom trpce pousmát a vzkázat mu, že mu děkuji za jeho přátelskou radu, ale že ji nehodlám využít.
Č.1 odešel, aby si takřka podal dveře s instruktorem č.2, který zrovna vcházel. Dal jsem se tedy do řeči s tímto, již o něco méně arogantním zaměstnancem, který chtěl vědět, kdy jsem si kupon zakoupil. Řekl jsem, že v roce 2011, což mu zřejmě sebralo vítr z plachet, protože jen opáčil, že oni od 1. ledna 2012 zvedli palivový poplatek, což mě celkem nemuselo zajímat. Pak ale chytl druhý dech a upozornil mě na to, že v kuponu stojí „cca 300 Kč“ a že je tedy vše v pořádku. Namítl jsem, že by tak klidně mohli požadovat třeba 5 000 Kč, načež mi trochu naštvaně odvětil, že to by přece byla sviňárna a že podle obchodního zákoníku (jedeme podle obchodního a ne podle občanského? vida, to jsem doteď netušil) se mohou ceny lišit až o 20 %. Výborně, říkám, to tedy dělá max. 360 Kč, vy po mě ale chcete 400. Místo relevantní odpovědi jsem se dočkal konstatování, že jestli chci kupon reklamovat, musím napsat e-mail na xxx, ale že to moc nevidí na úspěšnou reklamaci. Opět jsem, neúspěšně, argumentoval, že nikam žádný e-mail psát nebudu a že chci pěkně peníze oproti kuponu zpátky, jak je zvykem.
Chtěl jsem poukázat na bod 3 (odstoupení od smlouvy) ve smlouvě a zjistil jsem, že smlouva už dávno neleží přede mnou, ale že ji žába během rozhovoru šikovně uklidila z mého dosahu a nemám se tak čím ohánět. Formulace ve smlouvě zněla standardně na způsob: pokud se kupující rozhodne odstoupit od smlouvy, je mu vrácena předem uhrazená částka (doslovnou formulaci si už nepamatuju). Tuto mojí formulaci se č.2 snažil zpochybnit větou „to mi teda ukažte, kde“ a když jsem se smlouvy dožadoval, bylo mi řečeno, že si ji rozhodně v žádném případě nemohu odnést s sebou (což jsem ani nepožadoval, ale takové jednání opět nenechalo v klidu zmrdobijeckou kontrolku v hlavě, která mě přátelsky problikla). Opět jsem byl odpálkován na vyřízení reklamace e-mailem a č.2 odešel, z čehož jsem byl značně znechucen, protože jsem začal propadat bezmoci. Rozhodl jsem se pořídit si alespoň tištěný důkaz mé návštěvy pro budoucí reklamační řízení. Nechal jsem žábu sepsat prohlášení o tom, že jsem dnešního dne na provozovně odmítl nastoupit jízdu a požaduji vrácení peněz, razítko, podpis. Žába se následně jala toto prohlášení jít okopírovat a tady nastává ten příslovečný zvrat v situaci, deus ex machina, boží mlýny nebo jak chcete.
Do kukaně nakráčel třetí instruktor (proč ho neoznačuji jako č.3 pochopíte, nastíním snad jen, že č. nemusí být zkratka pouze od slova „číslo“). Když zpozoroval, že zákazník (já) i operátorka máme pohled kyselých prdelí, zeptal se, co je za problém. Ani jsem nestačil doříct větu a nevěřil jsem vlastním uším, když jsem uslyšel toto: „Nojo, to je jasný, takže chcete odstoupit od smlouvy ? Tak jo no, tak Eliško/whatever, vrať pánovi peníze, to se nedá nic dělat. Včera taky nějakej člověk nebyl spokojenej, tak jsme mu je vrátili, to je normální“.
Shrábl jsem podanou tisícovku, potřásl instruktorovi pravicí se slovy „Teď jsem byl 20 minut Vašimi dvěma kolegy přesvědčován, že takhle to v žádném případě nejde řešit, díky“ a radši zmizel z toho doupěte neřesti dřív, než bys řek rentcarsuperzmrd.
Milanese
P.S. Chtěl bych poděkovat komunitě D-F za hodnotné články s podobou tématikou, které mají lví podíl (společně s mými zážitky z USA) na tom, že jsem si dnes nenechal nasrat na hlavu a trval na svých právech až do úspěšného vyústění sporu.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)