(nejen silničáři jsou zaskočeni)
První sníh mě letos překvapil s půjčenou Octavií s hustomotorem 1.8T a letními gumami Continental, které už si skoro říkaly o výměnu.
Brzy ráno jsem vstal, což bylo samo o sobě zázrak, protože to zásadně nedělám. Není nad to si pěkně pospat. Poklusem sem zamířil k autu, které parkuju jako mnozí co se v Praze domů vrací pozdě večer, až kilometřík od domu. Cestou mě překvapilo, že je poněkud chladno a tak sem se po cestě stavil ještě jednou doma a přihodil do kufru pořádnou zimní bundu a deku. Člověk nikdy neví. Když jsem vyjížděl z Prahy směrem na Písek, drobně sněžilo. Na kopci za Prahou a začal sníh.. „co to“ říkám si, „že by silničáři ráno stačili poklidit hlavní tahy v Praze a na venkově bude bílo?“ Chvilku sem letěl stovkou po té bílé nadílce a jen vyhlížel, jestli nejsou koleje, nebo břečka. Postupně začínalo sněhu přibývat. Najednou mě polilo horko a zima a vůbec….. sakra!!… Představil sem si ty silničky kolem Písku, kudy budu muset, a jak to tam v zimě vypadá.
Sundal sem nohu z plynu, kouknul do zpětného zrcátka a zkusil pár manévrů. Hmm no když nepoletím jako debil a nezastaví mě nikdo do příkrého kopce, tak to půjde. Pravý pruh je tradičně projetý a dá se tu 80-100, jenže, když člověk narazí na někoho co jede 50-60, špatně se tím marastem vlevo předjíždí. Pár takových hezkých manévrů a už mi to nepřipadá jako dobrý nápad.
Za mnou se přiřítilo AUDI A6, kterému to zjevně stále jako dobrý nápad připadalo. Asi deset metrů za mnou razantně najel do břečky, vyrovnal a plynule přidal. Bezva zatim mu to jde. Když byl vedle mě dostal smyk, který správně vyrovnal volantem a prudce přidal plyn. Na Oktávku se zřítila lavina. Všechna 4kola hrabala a proudy sněhu mě málem srazily do škarpy. Audi se zařadilo předemě a jeho řidič zřejmě přehodnotil kvalitu svého předjížděcího nápadu. Končí dálnice a dál už je jen jeden pruh. Jeden ucpaný pruh. Nechtěně si zkouším na těch bílejch sračkách rozjezd. No jde to. Tomu Audi to tedy jde o poznání lépe… to se tak někdo má.
Najednou všechno úplně stojí. Pět minut šumí motor a hřeje topení, ale jinak nic. To snad není možný co teď?. Zrovna to si asi říkal řidič A6tky, protože se právě pohnula a vyrazila ve druhé řadě směrem dopředu. Proč ne, si silnice je tu široká a co tu budeme dělat, taky když uvidím, že je ve předu něco špatně, otáčím se a pro dnešek zůstanu v Praze.
Vyrážím za Audi a silnice začíná stoupat. Párkrát přibrzdí u skupinky diskutujících lidí a ptá se co se děje, snažím se poslouchat, ale moc toho neslyším, celkem hustě sněží. Kopec je čím dál strmější a rozjezdy jdou hůř, už se mi ani nechce moc zastavovat. Pořád můžu stočit volant doprava a prohrábnutím se otočit na Prahu, ale proti nejelo jediné auto a už je to několik kilometrů. Konečně se z rádia dozvídám, že kdesi vepředu zapadl kamion, a že ho vyprošťují.
Hm to mám radost, ale dokud přede mnou nebude naštorc kamion jedu dál. Přemýšlím, co by se dělo, kdyby to udělal každý….. no asi by se vracelo dost lidí. Nevrací se nikdo. Co se dělo dál mí chvílema hlava nebrala. Pamatuju si dodávku, která hrabala zadníma kolama a jezdila bokem, lidi co vyskakujou za jízdy a tlačej a obzvlášt jednoho borce, který vyjel z řady před mojí rozjetou Octavii. Ubrzdil sem to, ale už sem se tak nějak nemohl rozjet. Zkoušel mě tlačit jeden, pak dva a nakonec tři lidi. Sakra proč sou tak aktivní, nemůžu si couvnout na lepší místo, ani s tím moc mávat, abych je nezajel. Po třech minutách to vzdali, tak sem Oktávku do kopce rozbruslil. Kdo to nezná, vřele doporučuju. Stočí se kola, střídavě na jednu a na druhou stranu, přitom, když jsou rovně, ubere se plyn na záběr a když jsou bokem, přidá se na podklouznutí. Každopádně to funguje. Zrovna, když si říkám, kde, že je ten kamion, co ho ten dobrák v rádiu sliboval,když se proti se vynoří zlej sen. Auta už sice značně prořídla a jsem ve svém pruhu, ale není to moc velký důvod k radosti, proti se sune kamion a střídavě zabírá oba pruhy zleva doprava a zprava doleva. Smutně koukám na půlmetrovou závěj na pravé krajnici. Kamion dál vytváří nepravidelné vlny a přibližuje se. Vjedu do té závěje a sem tu do jara, zastavim, a už se asi nerozjedu.
„Kurew sedm“, hodnotím bystře situaci.
Trošku přidám a odhaduju místo.
Zrovna když se levé zadní kolo tahače chystá tvarovat za studena kapotu Oktávie, plynulým pohybem zasouvám pravou část do závěje a vyrovnávám náraz volantem.
Řidiči se viditelně ulevilo, přidávám abych vyrovnal zpomalení v závěji a když se kolem prosune celý návěs vytrhávám se ze závěje. Kontruji, ubírám plyn a už se ulevilo i mě. To sou dneska věci, co mě asi čeká za tím horizontem… horizont ? kopec?, že by ?
Vpravo vidím vyprošťovací jeřáb…á tak pověst nelhala!
Na odpočívadle odpočívá další kamion v mém směru, šikulka, krásná práce. A dál? Skoro nic jen pár dementů co jedou nejvíc 40, další co mění neustále rychlost a asi nejhorší pošahanec, který měl tendenci do kopců neustále zastavovat. Dálkové, mlhovky, klakson a naštěstí nezastavil úplně. Než sem ho předjel, zkusil to na mě asi 4x. Nové zimní gumy má, ještě novou hlavu by potřeboval. Uhnul sem na okresky, kde bylo příjemně prázdno. Nic moc se nedělo, sem si vyzkoušel, kde má Oktávka těžiště, jak reaguje na plyn a takové ty drobnosti co se mohou hodit. A najednou průser, ale velkej.
Tak dvoukilometrová rovina, držím se vy vyjetých kolejích asi 80, občas musím lehce doladit volantem, nebo plynem, ale auto jede víceméně klidně, když se to stane.
Ten negr co protahoval silnici, dostal dobrej nápad, že tady se otočí, nebo co, a vyhrábnul ukázkovou brázdu přímo do lesa. Viděl sem jí tak na dvacet metrů. Ubral sem plyna a zlehka brzdil, marná snaha ještě něco přes 60 sem jí potkal. Stihnul sem přidat a zhoupnout autem proti, ale stejně mě mrcha chytla. ÁÁÁ KURE… reflexivní práce motorem a plynem. Sáńky moje samochodky, samy řídí samy jedou néé do lesa néé. Po nekonečných dvou vteřinách se Oktávka rozhoduje, že tedy do lesa ne, aby se tak …. Hup do protisměru taky nééé. Naštěstí sem si to uvědomil, hned jak se přestala vrhat do lesa a reagoval dřív. Kolem projel náklaďák a já ho minul ve svém pruhu. Do háje celou dobu nic nejede a teď tohle. Mrazí mě celé tělo a tuhnou mi nohy, tak to je špatně to je hodně špatně. Dál jedu 60 a nadávám střídavě na silničáře a střídavě sobě.
Šťastně sem dorazil na místo a při práci několik hodin smutně koukal, jak venku sněží a sněží a sněží. Tak já budu asi domů sáňkovat vtipkoval sem. Konečně hotovo, tak směr Praha, sbohem zapřahám psy.
Cesta byla celkem pestrá, ale nic neobvyklého, chvílemi jsem si říkal, že snad po té cestě tam mě ani nic překvapit nemůže…. Chyba, na jedné rovince se za mnou zjevilo auto. Nejel sem pomalu, to tedy ne. Říkám si, „Že by ty zimní gumy byl takovej velkej rozdíl??“ Auto jde předemě. Hmm oni dělaj Oply snad 4×4 nebo co.. to sou věci. Opel mizí za zatáčkou. Pět minut se nic neděje, dokonce sem ani nikoho nepotkal, jen sníh. Hele toho znám. Ležel na boku ve škarpě, majitel stál vedle a koukal jako puk. Až mi ho přišlo líto. Tak zběžně sem si všimnul, že to má pěkně blbé. Taky bude potřeboval pomoc, vytáhnou a takové ty drobnosti… co ? Já? na mě se nekoukej já to mám ještě sto a začíná se stmívat dej pokoj.
Pak už byl skoro klid až na dobráky na dálnici co měli zapnuté zadní mlhovky. Ani dálková světla některé nepřesvědčila. No co se dá dělat chvílema nic nevidim a nadávám jak dlaždič, některý lidi by se měli postřílet. (teda samy sebe, jinak škoda nábojů)
Už ležim doma v posteli a jako vždycky přemýšlím co sem zase udělal špatně. Tohle byla asi chyba v Matrixu, jinak si to neumim vysvětlit. Jasně, že já blbec sem lez na silnici v tomhle počasí. Že sem to slíbil? Hmm nojo tak alespoň držím slovo, ale stejně sem blbej jako řemen do tohohle se dobrovolně vrhat.
(Zatím nikdo nehlasoval)