K mé lítosti se i ve svém blízkém okolí setkávám s příběhy, ze kterých je mi smutno a které svědčí o tom, do jaké situace se slušní lidé nechají o své dobré vůli vmanévrovat. Například.
Starší člověk, podnikatel zvyklý řešit konflikty prakticky denně, zaplatí strážníkovi městské policie na místě pokutu za bagatelní přestupek, porušení jakéhosi zákazu, který vznikl pouze proto, že se nějakému úředníkovi zachtělo tam umístit značku, aby byl náš svět ještě lépe regulovaný. Druhý den se mu to rozleží, jede se tam podívat a zjistí, že dopravní značení je nesmyslné a v místě, kde měl porušit domnělý zákaz, už zákaz neplatí.
Mladá dáma ve věku osmadvaceti let, inteligentní a výřečná, neumí nic lepšího než zaplatit policistovi na místě pokutu 2500 Kč proto, že měla domněle závadu na vozidle. Navíc se ještě před policajty podělá a sama jim poskytne výpověď proti sobě, bez této výpovědi by přestupek vůbec nebylo možno prokázat.
Student zaplatí na místě pokutu ve výši 2000 Kč jen proto, že mu policie lže do očí a ubezpečuje ho, že „mu žádné body do karty nezapíše“. Body mu následně zapsal městský úřad a ne do karty, ale do databáze.
Starší pán, takovej poctivej strejda, co celej život makal jako idiot ve fabrice, si dal po obědě dvanáctku pivo. On byl vůbec divnej, ale vyléčili ho a teď už je normální. Myslel si třeba , že se obyčejnej člověk nemá zajímat o zákony, protože ty maj našprtaný jen lumpové a jejich advokáti. Nebo že zákony porušují jen lumpové a stát je na ně málo přísnej. Nicméně sám se dostal do situace, že studoval zákony a sháněl právní pomoc, a stačilo k tomu jedno pivo a dialog s fízlama. Tenhle strejc si přečet Aha, jak je všechno v prdeli, zanadával na silniční piráty, po obědě si zchrupnul a pak vyjel na ryby. Zastavili ho policajti a dali mu dejchnout. Krabička ukázala 0,2 promile, což je jako by se řeklo nic. To je na mezi rozlišovací schopnosti toho měřidla nebo dokonce pod ní, to měřidlo je navíc hračka s ledkama a displejem, která původně nebyla ani zkonstruovaná na to, aby se podle ní mohla vyměřit nějaká sankce. Ve smyslu metodiky MDČR, které správní orgány dosud používají, je to i oficiálně „na bezpečné straně“. Toho pitomce nenapadlo nic lepšího než říct policajtům, že si dal jen jedno pivko. Z vágního důkazu ve formě podlimitního měření, což by správní orgán odložil natošup, vlastní výpovědí vyrobil závažný přestupek – přiznal se, že před jízdou pil. Co s takovým volem? Ten si tu pokutu zasloužil!
Co udělali tito neštastníci špatně?
Porušili pravidla.
Ne pravidla silničního provozu, ale pravidla pro komunikaci s policisty a strážníky (dále pouze souhrnně policajty). Jaká že to jsou?
1. S policajty se nebavíme.
2. S policajty nic neřešíme na místě.
Už jsem to připomínal několikrát, dokonce je o tom moc hezký článek na Autowebu, ale přesto bych mlátil hlavou o stěnu, když vidím, do jakých problémů se lidé vlastním přičiněním a vlastní dobrotou dostanou. Kdo chce být s policajtem kamarád? Kdo si myslí, že to s ním nějak vydiskutuje a pan policajt se ustrne nad jeho přesvědčivostí a nechá ho na pokoji? Kdo je takový vůl, že dobrovolně přistoupí na výrazně nerovné podmínky při projednávání svého domnělého přestupku, sám sebe napráská a sám sebe zbaví možnosti se odvolat?
Jsou lidé, kteří si mysleli, že to dali. Chvíli diskutovali s policajtem, on byl přátelský a plný pochopení, já vám žádný body nedám, nějakou pokutu vám dát musím, to jistě chápete, co třeba pět stovek? Udělali to dvakrát, třikrát, pětkrát, mysleli, že jsou master, a pak těm lidem přišel papír, že mají přinést řidičák na úřad a rok jezdit sockou, protože přestupek byl zaznamenán, body také a „díky“ „geniálnímu“ bodovému systému nebyl o tom řidič nijak vyrozuměn. Nepochopili, jak to funguje. Pan policajt si prostě potřeboval udělat čárku, aby počet odhalených přestupků byl dostatečný.
Vězte následující.
Policajti jsou trénovaní pro nejrůznější situace. Vědí, jak se chovat, když s nimi diskutujete, když jim kladete odpor, když jim vyhrožujete, když jim lezete do zadku. Policajti také lžou lidem přímo do očí. Uváději lidi v omyl, viz výše uvedený trik „body vám nezaznamenám“. Svými nadřízenými jsou odměňováni za to, kolik vyberou pokut a jak „bonitní“ přestupky odhalí, v případě strážníků dokonce vybírají pokuty do rozpočtu, ze kterého je hrazena jejich mzda a odměny. Aby toho dosáhli, schovávají se za stromy, v křoví nebo pod maskovací sítí jako děti, které hrají slepou bábu. Jezdí záměrně pomalu neoznačenými vozidly, které mají na palubě měřič rychlosti, a když je někdo předjede, dají mu pokutu. Policajti jsou školení a vzájemně se zdokonalují v tom, jak přimět podezřelého ke „správné“ odpovědi. Pokud je to třeba, dezinterpretují zákon ve svůj prospěch, uvádějí různá neexistující právní ustanovení, zákony a vyhlášky jen proto, aby vyvinuli na podezřelého nátlak a ten udělal, co oni potřebují. Zavedli různá zjednodušení ve své činnosti, které podrývají právní jistotu kohokoli z nás, když například předsunutá hlídka s radarem hlásí svým kolegům, komu naměřili vyšší rychlost, říkají jen „modrá fabie“. Byla to ta vaše modrá fabie, nebo nějaká z těch třech okolo? Jistá firma Bruna Agency, která se specializuje na právní ochranu řidičů, na své tiskovce v jednom pražském hotelu nedávno oznámila, že většina pokut uložených v blokovém řízení je nezákonných. Ze stejného zdroje také pochází informace, že policisté dodatečně pozměňovali pokutové bloky, což policie později sama přiznala. Objevila se informace, že policisté vybírali od řidičů pokuty za rychlost, aniž by ji vůbec změřili, a řidiči jim ty pokuty skutečně zaplatili, aniž se zajímali, co mají policisté proti nim za důkazy.
Že jsou to ojedinělé excesy, které kazí jméno těch policajtů, kteří jsou poctiví a z nich jako takových nelze vyvozovat obecný závěr? Možná ano, možná ne, ale každopádně se ty excesy staly, aniž by byla zavedena nějaká protiopatření – takže se budou ještě opakovat. Budete také hrát hru, ve které je vítěz předem dán? Nastoupili byste do ringu do proti profesionálovi, který již dvacet let boxuje? Jak vysoké šance budete mít? Přitom stačí jediné, vlastně dvojí.
Nebavit se s policajty a nic neřešit na místě.
Platí to pro Policii České republiky a zvláště pro policie obecní a městské. Zatímco PČR je pod dohledem kontrolních orgánů, její příslušníci musejí mít předepsané vzdělání a výcvik, projít vstupními testy. Přesto všechno občas povážlivě uklouznou. Městské policie nemají kontrolní orgán, resp. kontrolním orgánem je ten, kdo je zřídil, tedy obec. Takový dohled je nanejvýš formální a ve většině měst naprosto nefunkční. Strážníky se stávají lidé, kteří se nedokázali uživit rukama ani hlavou. Někdy jsou inteligenčně pod normálem nebo charakterově vadní. Chcete se u takových poskoků systému dovolávat nějakého práva? Být k nim vstřícní a jako projev vstřícnosti uznat nějakou svoji chybu, která se dost možná vůbec nestala?
Já za sebe říkám: Nikdy!
V podstatě jsou tři možnosti, jak vyřešit přestupek na místě:
– zaplatit pokutu hotově
– převzít pokutový blok (jeho část B) a složenku, což je užitečné v případě, když řidič nemá s sebou peníze
– nesouhlasit s řešením přestupku na místě
První dvě možnosti znamenají, že není cesta zpátky. Neexistuje řádný opravný prostředek. „Řešení přestupku na místě“ formou peněžní pokuty nebo vydání pokutového bloku je zrychlené vydání pravomocného rozhodnutí, během něhož jste pod větším nebo menším tlakem, nemáte právo na obhájce, nemáte právo seznámit se důkazy, jste pod časovým tlakem. Jste jako nahý v trní.
Zaplatit pokutu panu policajtovi na místě není povinností ze zákona, jak si mnoho lidí myslí. Předpokladem pro vyřešení přestupku pokutou na místě je:
– přestupek nelze vyřešit domluvou
– řidič s vyřešením přestupku na místě souhlasí
– přestupek je spolehlivě zjištěn (tedy např. není pochyb o osobě řidiče)
V případě, že tak učinite, policajt vyhotoví nějaký záznam o přestupku. Jeho forma není jednoznačně daná, ale většinou se jedná o nějaký předtištěný formulář. I v této fázi máte právo se k přestupku vyjadřovat. Iniciativa „muže zákona“ však v této fázi většinou ochabne, z honu na pokuty se stala úřední povinnost, která ho zdržuje a přidělává mu práci.
Tento papír doputuje na příslušný odbor úřadu s rozšířenou působností, kde jako první úkon správního řízení předvolají řidiče – nebo provozovatele vozidla, pokud totožnost řidiče nebyla zjištěna – k „projednání přestupku“.
Pokud se rozhodnete neřešit přestupek na místě, získáváte následující výhody:
– „schodová moudrost“, ex post vás napadne něco, co je pro celý případ klíčové a na co byste si při instantním projednání nevzpomněli
– můžete si předem nastudovat zákony a rozhodnutí v obdobných případech, seznámit se s opravnými prostředky a jejich použitím
– můžete vyhledat právní pomoc a dokonce vzít právníka s sebou na úřad
– můžete pověřit jinou osobu zastupováním ve správním řízení, tato osoba nemusí být vůbec z ČR
– můžete navrhovat důkazy pro svoji obhajobu a správní orgán je povinen se jimi zabývat, což je v případě „řešení na místě“ naprosto iluzorní
– celá kauza může prekludovat do ztracena, správní orgán řízení možná vůbec nezahájí, protože je to málo aktraktivní (rozuměj – na pokutě by nevydělal dost), je zavalen jinou prací nebo policie něco zpacká při opatřování důkazů. Pokud řízení zahájí, může vhodnou kombinací aktivity a pasivity na straně podezřelého nastat situace, že nelze do roka od skutku pravomocně rozhodnout
– správní orgán se musí zabývat nejen tím, co se stalo a kdo to spáchal, ale v jaké míře se to stalo a přihlédnout ke všem okolnostem, mimojiné také k osobě přestupce. To je při projednání na místě také iluzorní, o výši sankce zpravidla rozhodují příkazy policajtových nadřízených a míra vzájemných sympatií a animozity
– i když prohrajete, což se může stát, získáte zkušenost, jak to celé funguje a tu využijete příště nebo ji využijí vaši příbuzní a známí, a příště je vyndaj
Má to ovšem taky nevýhody:
– je to časově náročnější. Zpravidla musíte někam na úřad.
– je to finančně náročnější, protože správní orgán požaduje náhradu nákladů ve výši 1000 Kč a může požadovat ještě náklady další, například na různé posudky
– udělená finanční sankce může (ale nemusí) být vyšší než sankce, která by přicházela v úvahu na místě
Neříkám, že vás správní orgán nemůže ojebat. Také to dělají a také se to stává. Například rozhodnou příkazem a využijí fikci doručení, ale vůbec vám to ani neodešlou. Vy nepodáte odpor proti příkazu, protože o něm vůbec nevíte, a nezaplatíte pokutu, protože o ní taky nevíte. Jste pak fpiči. Jednoho dne přijde třeba exekutor a bude chtít třeba padesát tisíc. I takové případy se staly a takový pohled mají oni na právo a spravedlnost. Většinou se to stalo různým kverulantům a potížistům, prostě se jim pomstili. To jen na okraj pro ty, kdo si myslí, že úřad vždy hraje fér a oni by taky měli k panu úředníkovi a panu policajtovi být fér. Ale pořád je riziko problémů řádově menší, než když přistoupíte na legální vydírání zvané „řešení přestupku na místě“.
Za zmínku stojí i to druhé pravidlo, „s policajty se nebavíme“. Většina otázek, co položí, slouží jen k tomu, aby vás do něčeho uvrtali nebo získali nějakou výhodu. Třeba taková ta zcela nevinná, co se už moc nepoužívá – „pane řidiči, víte, proč jsme vás zastavili?“ To uvrhne zaručeně každého do defenzívy a začne si přeříkávat svoje hříchy za posledních padesát kilometrů. Je to potřeba, tahle sebereflexe? Prostě to nechme bez komentáře. Nebo jiná policajtská průpovídka – „Pane řidiči, předložte mi doklady nutné k řízení vozidla.“ Hodně lidí neví, co to je a tak dá policajtovi řidičák a občanku. Zupáckej policajt vypění – „pane řidiči, vy nevíte, jaké doklady jsou nutné k řízení vozidla?“. A už jste v defenzívě, nevěděl jste něco, co byste věděl měl. Nač si to komplikovat? Nemusím se přece bavit s každým vometákem, třeba s popelářem, metařem, závozníkem z hovnocucu nebo jinými zaměstnanci komunálu. Oni obtěžují slušné lidi, vy nemáte důvod se jakkoli rehabilitovat. Problém je ten, že díky pravidelnému ovlivňování veřejnosti médii existuje čím dál početnější skupina lidí, kteří si myslí, že již sama jízda autem je potenciální zločin.
Ještě úplně něco jiného, spíše jako námět k přemýšlení, pokud máte nějaké morální dilema. Na sklonku druhé světové války při protiofenzívě v Ardenách se jedna americká jednotka dostala do obklíčení wehrmachtem. Němci poslali za velícím důstojníkem vyjednavače a chtěli po něm, aby se vzdal. Dotyčný americký důstojník pronesl pouze slovo „Hovno“. Samozřejmě to byla urážka důstojníka wehrmachtu a německé armády jako celku, což bylo tehdy odsouzeníhodné, ale můžeme mu to mít za zlé? Asi ne.
Nebavte se s nimi a nic neřešte na místě. Výjimka je jedna – pokud je navrhovaná pokuta dostatečně malá na to, aby to ospravedlnilo ztrátu času, a nejsou za to body. Což je typicky nesprávné parkování s pokutou v řádu stovek.
Co mě na tom úplně nejvíc sere? Některé přestupky, většinou ty vážné, nelze ze zákona řešit pokutou na místě. Na místě nelze uložit zákaz činnosti. Zákonodárce to moc dobře věděl. Věděl, že tento způsob řešení přestupků lze snadno zneužít a postavení obou stran bude zřejmě nerovné. Osobně jsem pro to, aby policajt neměl vůbec právo po někom požadovat pokutu. Dokud toto právo má, bude jej v nějaké míře zneužívat a budou trvat snahy jej finančně motivovat výší vybraných pokut. Myslím, že tendence aparátu bude přesně opačná, protože si z pokut čím dál více dělá zdroj příjmu a s tím, že se vyberou, dopředu počítá, takže se budou dále pokoušet „motivovat“ lidi, aby platili víc pokut na místě, například zvýšením té tisícovkové „náhrady nákladů“ na několikanásobek. Ale jak to bude ve skutečnosti, záleží především na nás.
Ještě jednou opakuji, nebavte se s nimi a nic neřešte na místě.
(11x známkováno, průměr: 1,45 z 5)