Před deseti lety byl rok po krizi a ceny pražských bytů klesaly. Hranice, pod kterou už nešel sehnat téměř žádný byt v osobním vlastnictví 3+1, byla 2 400 000. Podobně jako dnes je hranice 4 000 000 (nárůst přibližně o 70 %). K tvrzení jsem došel na základě hodin strávených na internetu v té době a letmým pohledem dnes.
Průměrný plat v ČR (ten se líp dohledává než pražský, pro srovnání snad stačí) byl v roce 2009 23 344 Kč, nyní 31 516 Kč (nárůst přibližně o 35 %). Ceny bytů pro rodiny vyrostly přibližně dvojnásobným tempem v porovnání s růstem průměrných mezd, jakkoliv má tento statistický údaj omezenou vypovídací schopnost.
Asi nikdo nezpochybní, že nyní je hnízdění větší adrenalin než dříve. Ale zkusme čísla trochu změkčit. Trochu je zavádějící, že se možná nebavíme o těch samých bytech. Před deseti lety byl poměrně standardem byt před rekonstrukcí a v nabídkách realitek bylo bytů po rekonstrukci odhaduji 20 %. Tedy když nepočítám byty po „zdařilé“ rekonstrukci s třímetrovou vířivkou v 50 m bytu a červenou kuchyní. Nyní je poměr spíše opačný – nemluvně o rekonstrukcích celých domů, které cenu také zvyšují. Dále je třeba zmínit, že úroky z hypotéky se na tehdejších 5–6 % jen tak nejspíš nedostanou, jakkoliv jsou dnes hypotéky zas jinak hůře dostupné (a kupující platí daň z nabytí nemovitosti).
Další věcí je, že nyní bude daleko více vadit posílat velkou část výdělku do banky, protože nabídka, za co je utratit, je daleko vyšší než dříve – ať už se bavíme o smartphonech, levných letenkách, SUV, zážitkách a požitcích… Tedy ne že by nic z toho nebylo v roce 2009, ale nebylo vše tak blízko na dosah jako dnes. Zkuste odkládat tolik potřebné „vlastní prostředky“ stranou a jíst doma chleba s hořčicí, zatímco vaši přátele sdílejí na chlubítku fotky z lyžování v Alpách.
Větší problém spíš vidím v malém počtu bytů na trhu. Kdo by si chtěl udělat pečínku z husy, která snáší zlatá vejce. Pokud jste šťastným majitelem bytu v Praze, ve kterém nemusíte bydlet, nahradí vám práci na půl úvazku jeho prosté pronajímání (nemluvně o Airbnb atd). Na trh se tak dostávají často jen byty z důvodu neřešitelných rodinných sporů nebo případů, kdy jeden dědic nemůže vyplatit druhého. Zbytek jsou prodejci, kteří mají na čekání na kavku času dost.
Celá situace bude mít zajímavé socioekonomické důsledky, možná se blíží druhá doba Homolkových, kdy děti budou zakládat rodiny v dětských pokojíčcích u rodičů nebo se rozhádaní partneři nebudou moci od sebe odstěhovat. Standardním trávením volný času bude sledování netflixu na tabletu v garsonce a každodenním rituálem rozkládání postele. Pokud jezdíte na konference softwarových společností, nejspíš jste už zaslechli termín „dematerializace“.
01.09.2019 Batyskaf
(127x známkováno, průměr: 2,39 z 5)