Pražská padesátka – předehra k městskému mýtu

Featured Image

Také pociťujete jako nesprávné, že po tříproudové rychlostní komunikaci musíte jezdit padesátkou? Máte problém pochopit význam opatření, které sníží „vnímatelnou“ hlučnost nepatrně? Vnímáte to jako naschvál magistrátu? Možná neprávem.

Nejprve se seznámíme s aktivitami Mgr. Alžběty Rejchrtové, kandidátky na poslankyni PSP za stranu Zelených. Je zakladatelkou sdružení Občané postižení Severojižní magistrálou (dále jen Postižení). Toto sdružení je součástí vlivové skupiny dalších ekologických sdružení, jejichž seznam najdete zde. Tato sdružení existují sice jako samostatné subjekty, ale většina z nich sdílí jednu členskou základnu. Jinak řečeno, různá sdružení jsou tvořena těmi samými tvářemi. Jindy se jedná o spolky příbuzných, jako například Oživení a Pražské matky.

Prostřednictvím Postižených podalo tři tisíce obyvatel Pankráce a přilehlých lokalit hromadnou žalobu na město Praha. Stalo se tak po několika pokusech uspět s žalobami individuálními. Podstatou úspěchu bylo, že směrnice EU byla zavedena do české legislativy v novele zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Dlužno dodat, že magistrát nebyl k požadavkům sdružení nikdy docela hluchý a nechal například vypracovat projekt na stavbu protihlukových stěn, které měly obyvatele sporného území před hlukem ochránit. Na tyto stěny bylo dokonce vydáno stavební povolení, ale sdružení i jednotlivci jejich výstavbě zabránili, protože se jim stěny jaksi nezdály. Sama Rejchrtová tehdy řekla, že by stěny obyvatele před hlukem neochránily, protože by snížily hlučnost o jen čtyři až šest decibelů (stejná Rejchrtová však nadšeně uvítala snížení rychlosti, které má podle těch optimističtějších expertů efekt zhruba poloviční)

Druhý subjekt aktivní v kauze magistrály bylo „ekologické sdružení“ Arnika. Narozdíl od party kolem Rejchrtové, tohle je profesionální spolek, který se specializuje na tahání peněz z obchodní, stavební a průmyslové sféry, kdy nutí nutí „uznat svoji odpovědnost“ za domnělé a někdy také skutečné škody na životním prostředí. Arnika v případě magistrály zvolila taktiku známou jako Von Neumannovy stroje. V problémové oblasti vytvořila několik občanských sdružení – našel jsem číslo devět, mohlo jich být více – a vybavila je návodem, jak působit na úřady.

Třetí významný subjekt ve hře je právník František Korbel. Toho jsme již zmínili zde v souvislosti s mafiánskou „obchodní nabídkou“, kterou učinil v roce 2007 coby státní úředník podnikateli Uzunoglu ve věci jeho odškodnění za nespravedlivé stíhání českým státem. Krátce poté, co událost byla zveřejněna, byl Korbel odejden ministryní Kovářovou z pozice náměstka, proti čemuž protestoval šéf Zelených Liška. Charakterní a zásadový muž Korbel je tím pravým, kdo by mohl zastupovat Postižené u soudu.

Čtvrtý významný hráč je zastupitel za Zelené Štěpánek, který provozoval organizaci Moderní město. Štěpánek se rozhodl „udělat“ na projektu „humanizace magistrály“, přeložte si to jak chcete. Má podíl na schválení „akčního plánu snižování hluku“, tedy programu představujícího enormní omezení se sporným výsledkem.
 


Rejchrtová a Štěpánek pospolu. O čem si asi povídají? Možná o tom, čím pojedete
právě vy nakupovat, pro děti do školky  nebo do práce.

Soud nařídil městu učinit opatření ke snížení hluku. Město našlo alternativu v podobě snížení rychlosti. Tomuto pokusu předcházel ještě jiný pokus se zúžením magistrály, který kupodivu proběhl víceméně nepovšimnut a který údajně hlučnost v místě ještě zvýšil. Každopádně zhoršil dopravní poměry v okolí, což kritizovala MČ Praha 4. MČ Praha 2 to samé opatření uvítala (obě MČ spolu sousedí mmj. právě ve sporném území). Proč dvě sousedící městské části hodnotí stejnou situaci tak rozdílně? To je úkol pro ty zvídavější z vás, poradím pouze, za vším hledej ženu. Jednu parádní bábu Havlovku.

Nyní tedy snížení rychlosti. Jak řečeno, soud uložil městu povinnost a rozjely se různé mechanismy, jak město donutit konat. Opatření, které bývají diskutována jako alternativní a účinnější řešení, byla již předtím aktivisty zavržena (stěny) a jiná opatření, například výměna povrchu, budou zavržena také. Další opatření nejsou možná z právních důvodů (legislativa ČR říká, že hluk má být utlumen dále než 4m od stěn domů, takže výměna oken za izolační, ač jinak velmi účinná, není de iure opatřením proti hluku). Primárně zde nejde o hluk, primárně jde o prosazování extrémistické varianty „centrum města bez aut“ salámovou metodou.  Jedná se především o politický projekt strany Zelených a ekologických sdružení na ní navěšených.

Zatím by to tedy vypadalo, že se snažím rozhodnutí pražského magoostrátu hájit. To vůbec ne. Magistrát nese na celé situaci rozhodující podíl.

Za prvé, magistrát učinil v zájmu několika desítek aktivistů rozhodnutí, které se dotkne několika desítek tisíc lidí, kteří denně cestují po magistrále. Že snížení rychlosti nebude mít vliv na celkovou dobu jízdy, je evidentní nesmysl. Magistrát v podstatě rozhodl, že mlčící většina oželí deset minut spánku nebo ranní kávu, aby rozeřvaná menšina byla uspokojena ve svých politických požadavcích. Toto rozhodnutí vzniklo velmi rychle a bez veřejné diskuse. Tohle je postdemokracie. Zkuste se zamyslet nad tím, kolik Pražanů v minulých volbách hlasovalo pro omezování dopravy, velkovýrobu cyklostezek používaných pět měsíců v roce a plíživé zavádění městského mýta. Nebylo jich moc, vlastně jich bylo jen pár procent. Vy jste někdo volili nějakou Rejchrtovou, Kolínskou nebo jinou zelenou čarodějnici?  Nemysleme si také, že když mají tři tisíce podpisů, že se jedná o tři tisíce reálných obyvatel žijících podél magistrály, na jejichž okno lze ukázat prstem. Ve skutečnosti se jedná o zhruba dvě stovky „užitečných idiotů“ a jejich známé či přátele, přičemž jejich „místní příslušnost“ nikdo nemusí zkoumat.

Za druhé, magistrát snižuje rychlost i v jiných úsecích, které na kauzu magistrály tak nějak nalepil, ačkoli je i letmým pohledem zřejmé, že tam o žádný hluk nejde. Pravděpodobně jde o to, vytvořit místa pro pohodlné měření rychlosti a vybírání pokut, které končí v městském rozpočtu.

Za třetí, magistrát sice zvládl hned od počátku měřit rychlost, ale demonstruje značnou neochotu provést měření hlučnosti po zavedení snížení rychlosti. To proto, že je to politické téma a ne ekologické. Pokud jde o měření rychlosti v úsecích označených značkou rychlostního omezení a dodatkovou tabulkovou „snižování hluku“, je jeho provádění IMHO nezákonné, protože zákon definuje účel, pro který lze rychlost měřit a zklidňování dopravy nebo snižování hlučnosti tímto důvodem není. (Zákon č. 361/2000 Sb., §79a, Měření rychlosti vozidel: (1) Za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel). Tohle bude patrně muset rozhodnout až soud.

Za čtvrté úplně nepochopitelná věc. Ačkoli aktivisté magoostrát do uvedené situace „navezli“, ani jeden jediný úředník magistrátu neřekl veřejnosti, kdo celou situaci vyvolal. Všichni říkají pouze, že „soud rozhodl“, ale také víme, že „kde není žalobce, není soudce“. Magistrátní úředníci jako by měli zakázáno ukazovat na hlavní aktéry kauzy prstem. Zřejmě čas ukáže, že mezi činností aktivistů a zájmy magistrátu existují styčné body, například zavedení městského mýta (které se nyní praktikuje v nepřímé podobě formou měření rychlosti), a proto spolu tak trochu konspirují.

Co bude dál?

Povím Ti, co bude dál, Butchi.

Osobně očekávám v krátkodobém horizontu vznik dalších omezení (například další snižování rychlosti, zákaz vjezdu některých druhů vozidel, např. motocyklů, snižování propustnosti magistrály uměle vytvořenými překážkami a preferenčními pruhy).

Ve střednědobém horizontu pak zavedení městského mýta v Praze, které tam bude instalováno jako pilotní projekt. Bude následovat jeho postupné rozšiřování na další města. Příslušné legislativní změny se budou projednávat zanedlouho po volbách, do voleb bude toto téma tabu.

Mnohé nasvědčují již slova hlavních aktérů:

„Nám se jedná o utlumení dopravy v oblasti. Jste s námi za jedno v tom, že doprava by měla být v naší oblasti utlumována, a že mýtné by mělo být zavedeno již od křížení magistrály s Jižní spojkou? (Alžběta Rejchrtová, podzim 2009. O mýtném hovoří Rejchrtová jako o hotové věci.)

„Já jako zastupitel chci provést plán „humanizace“ magistrály. Je několik věcí, které se dají velmi levně a velmi rychle udělat. Mimo jiné lze obnovit pruh pro autobusy, čímž se zvýší přepravní kapacita za 100 tisíc na 300 tisíc osob za den a zároveň se sníží hlučnost a dojde ke zklidnění provozu. Lze několika cedulemi zastavit dálnici z Brna na okraji Prahy a změnit ji na silnici první třídy, podobně jakou je třeba Evropská.“ (Petr Štěpánek)

Jak to je ve skutečnosti?

Pokud by situace v dopravě na magistrále byla kritická a skutečně šlo o zdraví lidí, rodili by se patrně již čtyřicet let kolem magistrály podivní mutanti. Neděje se tak, dokonce ani neexistuje relevantní studie, která by naznačovala, že bydlet u magistrály je spojeno s nějakým významným zdravotním rizikem. Protože obsah škodlivin vypouštěných dnešními auty je pouhým zlomkem toho, co auta produkovala v osmdesátých letech, a protože vnější hlučnost vozidel také podstatně klesla, můžeme hovořit o tom, že se situace sama od sebe zlepšuje. Především ale platí – když si někdo koupí byt u dálnice, pak má za souseda – jaký to div – dálnici. To se projevuje na sníženém komfortu bydlení a také na jeho nižší ceně. Je to stejné, jako když si koupíte byt na sídlišti Máj v Českých Budějovicích. Je sice levnější, ale trochu vás otravuje cikánská menšina (mmj. hlukem), ale v tomto případě asi strana Zelených nikoho zachraňovat nebude.

Pokud jde o samo snížení hlučnosti skrze snížení rychlosti, mezi 50km/h a 70km/h je minimální rozdíl, zvláště v případě magistrály, která není v kritickém úseku zcela v rovině. V podstatě se dá říci, že dojde k marginálnímu snížení hluku za cenu významného zvýšení emisí, takže to bude muset Rejchrtová nějak vydýchat.

Město a země v hajzlu

Když se probíráte tímto tématem tak, jako jsem to tyto dva večery dělal já, pochopíte, jak moc je to s Kocourkovem nahnuté.

Kocourkov už není suverénní demokratická země, jeho občané už nerozhodují o svých věcech. Projevuje se to tím, že se v Bruselu uprdnou a v Praze se poserou, protože v Bruselu nejlépe vědí, jaký hluk má být v ulici 5. května. Když Kocourkov rozhoduje, tak na základě postdemokratického klíče pod tlakem ekologických nátlakových organizací, které prorůstají orgány státní správy jako rakovina. Člověk neví, zda prominentní ekozmrd hovoří jako zástupce magistrátu, nebo jako zástupce jednoho z pěti sdružení, jichž je členem, nebo zda jako obyvatel lokality, ve které navíc ani nebydlí. Každý, kdo bude chtít vykydat tenhle chlív, se dříve nebo později zasviní nebo bude zasviněn, jeho vidle budou otupeny diskreditací jeho osoby nebo bude usmrcen tichem (německý termín „todschweigen“).

Ptejme se – proč jsou aktivisté úspěšní? Proto že jsou aktivní? To by nestačilo. Aktivisté jsou úspěšní, protože oni jsou aktivní a ostatní jsou pasivní. Dostáváme se k tomu, co jsem konstatoval již vícekrát. Chybí silný zástupce motoristů, který by prosazoval jejich zájmy a byl nezbytnou protiváhou k ekologickým sdružením.

A až pojedete po magistrále kolem křížení s Michelskou, můžete poslat Rejchrtové pozdrav v podobě řádně vytočené dvojky. Padesátka je přece tak úžasně ekologická.


12.01.2010 D-FENS

Tento článek (a pouze tento článek) je freeware. Lze ho libovolně kopírovat jak vcelku, tak přejímat jednotlivé jeho části při zachování smyslu textu, bez svolení autora.

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
269x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:59
D-FENS © 2017