Někdy si tak říkám, proč vlastně máme soudy? Dnes už mě napadá pouze jeden jediný důvod a to ten, aby se soudci uživili. Důvod takové skepse je velmi jednoduchý a vychází z osobní a dnes již mohu napsat dlouhodobé zkušenosti.
Na začátku příběhu mi bylo 19 a vykonával jsem základní vojenskou službu. V té době si moje tehdejší přítelkyně a současná manželka koupila za úspory ojeté starší auto, ze kterého jsme přirozeně měli velikou radost. Ovšem jenom do té chvíle, než se porouchalo a museli jsme ho dát opravit. Vybrali jsme jeden ze servisů a doufali v kvalitní a rychlou opravu. Naše auto bylo skutečně opraveno rychle, ale rozhodně ne kvalitně. Vrátili jsme ho tedy do servisu v rámci reklamace, a co by člověk nečekal, se stalo skutečností. Auto bylo ze servisu odcizeno. Kontaktoval jsem tedy jednoho ze spolumajitelů, který ale odmítl škodu uhradit. Plný ideálů jsem se tedy obrátil na soud a očekával, že v brzké době rozhodne o oprávněnosti nároku a budeme si moct koupit jiné vozítko. K mému překvapení ale Okresnímu soudu v Ústí nad Labem trvalo celé čtyři roky, než proběhlo první jednání a ve finále soud náš nárok na úhradu škody zamítl. Samozřejmě jsme zvolili cestu odvolání, byť jsme byli pevně přesvědčeni o pravdivosti našich argumentů, které jsme měli řádně podloženy. Autoservis totiž popřel, že by naše autíčko do reklamace přijal. Krajský soud v Ústí nad Labem nás také překvapil, ale z jiného důvodu. Na rozdíl od soudu okresního nám sdělil, že by náš nárok sice byl oprávněný, ale naše žaloba je špatně legitimována a tak ve finále náš požadavek také zamítl. Rozhodli jsme se tedy věc dotáhnout do konce a podali jsme dovolání, kterému Vrchní soud vyhověl s tím, že Okresní i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl špatně. Nakonec tedy KS rozhodl v náš prospěch a my se začali těšit na úhradu škody.
To ale byla chyba, protože servis, který nám měl škodu uhradit byl najednou v likvidaci a vzhledem k tomu, že neměl žádný majetek pro uspokojení pohledávek, tak jsme nedostali nic. Navíc se celé řešení věci protáhlo dalším soudem, který stanovoval výši škody, protože nestačila kupní smlouva s uvedením skutečně zaplacené ceny, která byla podepsána cca. čtyři měsíce před krádeží. Pravda je, že v té době jsme již podléhali zoufalství, protože odcizené auto nás v roce 1994 stálo 98 000,-Kč a soud a právní zastoupení v té době asi 50 000,- Kč. Naštěstí nás náš advokát upozornil na možnost chtít od Ministerstva spravedlnosti alespoň zadostiučinění za nemajetkovou újmu, protože soudy trvaly nepřiměřeně dlouho. Nutno podotknout, že žalobu jsme podali koncem roku 1995 a rozhodnutí o náhradě škody bylo v roce 2009. Dali jsme proto advokátovi plnou moc k zastupování ve sporu s Ministerstvem spravedlnosti a čekali. Bohužel happyend se nekonal. Ministerstvo náš požadavek zamítlo s tím, že lhůta pro podání požadavku byla promlčena. Nutno dodat, že byl uznán fakt, že při soudních jednáních opakovaně došlo k bezdůvodným průtahům.
Přesvědčeni o tom, že náš advokát pochybil, když nás neinformoval o běžící lhůtě jsme se rozhodli ho oslovit se svým nárokem, neboť z našeho pohledu jednoznačně pochybil. Jak to tak bývá, tak advokát nesouhlasil s naším názorem a tak jsme se chtěli alespoň nějaké satisfakce domoci soudně. Světe div se, soud rozhodl tak, že není chybou advokáta, že nás nepoučil a běžící lhůtě, o které já jako laik nevím nic, navíc když jsem ani nevěděl o možnosti chtít po Ministerstvu spravedlnosti nějaké zadostiučinění.
Pokud shrnu celou situaci, tak za dobu soudních tahanic jsem zestárnul fyzicky o 17 let a psychicky asi o 20, oženil jsem se, narodil se mi syn, opravil jsem dům, za soudy a advokáty utratil cca. 200 000,- Kč a hlavně dospěl k názoru, že někdy je lepší vzít basebalovou pálku a udělat si pořádek sám.
Malá poznámka na závěr, firma, se kterou jsem se soudil dál podniká v naprosto stejném oboru, na stejném místě, pohybují se v ní ty samé osoby, které mají za tu dobu postavená luxusní sídla. Změnila se jediná věc, již nejde o firmu s.r.o., ale o podnikání soukromé osoby, té, která mi na začátku příběhu odmítla uhradit škodu za ukradené auto.
(Zatím nikdo nehlasoval)