Jsem zrovna marod a vstávám kvůli lékům. Dnes ráno jsem se chtěl podívat na nějakou předpověď počasí a zapnul jsem TV na programu ČT1. Pořad se jmenuje myslím „Dobré ráno“.
Mimo jiné obsahuje informace o dopravě, uzavírkách a počasí, které tam běží ve vodorovném titulku, zatímco na obrazovce kušní nějaká odbornice na mumifikační prostředky (kosmetiku), diety, dětskou výživu/psychiku, zahradník specializovaný na pokojové rostliny…nebo podobný nepostradatelný odborník. Dávka informací, kterou jsem schytal byla natolik „výživná“, že mě až píchlo u srdce. Ne, že by předpověď počasí slibovala konec světa… Dostal mě ale obsah balastu, kterej přehlušil mou touhu po předpovědi počasí a doteď vlastně nevím, jestli si mám vzít deštník.
Svých 5minut slávy si tam totiž užívali dva psychoterapeuti – představitelé Rafael institutu. Upravená paní – asi 55let s neméně seriózním pánem – asi 45-50let. Zarazilo mě jejich na první pohled secvičené představení na téma Holokaust. Doplňovali se v těsné návaznosti div ne v polovině věty, aby svou „reklamní vložku“ vydojili úplně do mrti.
Říkal jsem si, že asi blbě slyším nebo mi to ještě nemyslí, jsa utlumen dávkou Ibalginu…Pamětníci jsou přec z veliké části po smrti a ti, co žijí už nejsou ve stavu, aby docházeli do nějakého centra, kde budou řešit jejich problémy lidi, kteří nikdy ani vzdáleně nezažili situaci, že by měli hlad a kterým byla „zima“ naposledy tehdy, když si za chladného rána zapomněli v autě vypnout klimatizaci.
Ba ne, slyšel jsem dobře. Rafael institut se podle slov svého představitele věnuje hlavně pomoci lidem, kteří jsou postiženi traumatem holokaustu, protože jsou to děti nebo vnuci (!) pamětníků situace, kdy výraz „speciální ošetření“ měl ještě trochu jiný význam – ostatně jako třeba dnes hluboce prokleté „sieg heil“. V jejich řeči je to „Terapie pro utlumení posttraumatických stressových poruch a zejména jejich mezigeneračního přenosu.“
Jak se v mém případě většinou jedná o „průtokové informace“, tak jsem si říkal, že se na Rafael Institut podívám blíž. Jejich web je opravdu vzorem poskytování širokého spektra informací o činnosti … ilustrovat tuto situaci může skutečnost, že se mi tam nepodařilo najít ani telefonní číslo nebo adresu … ale číslo bankovního konta pro příspěvky jsem našel – v pozvánce na tématický seminář pořádaný občanským sdružením „Rafael Institut“ a „Tolerance a občanská společnost“.
Tolik k popisu spouštěcího mechanismu, který mi opět připomněl všudypřítomnou existenci „vynálezců problémů“, kteří nejprve protáhnou lidi nějakým věky zapomenutým marastem a následně sestupují jako spasitelé a různými sedánky, při kterých si všichni přidržují peněženky. Telefon na ně nenajdete, peníze jim poslat můžete, v 75% textů na jejich webu najdete slovo „holokaust“.
Pokud byste chtěli ještě větší dávku etno-smíření a pocitu eko-sucha, euro-bezpečí a sociální ochrany, pak se proklikejte na patřičná uskupení, jejichž seznamy najdete na www.kormidlo.cz.
Jen by mě zajímalo, jak a komu dneska v rámci terapie připisují vinu za utrpení způsobené holokaustem před více než pětašedesáti lety? Němcům? Dnešním, nebo těm už 50 let mrtvým? Každému chtějí jen dobře, ale neustále vytahují záležitost, která ubližuje nejen těm, kterých se dotýká výraz „speciální ošetření“, ale taky těch, kteří se narodili dávno potom v místě, kde se dnes, stejně jako tehdy, fasuje pas Německé Spolkové Republiky.
Jsou skutečně lidé, kterým dědeček umřel v koncentráku, tak silně traumatizováni, že dodnes potřebují psychologickou pomoc? A kdo rozhodl, že ji potřebují právě oni a ne třeba potomci obětí ruských zajateckých táborů? Vždyť vnukům (!) obětí, kteří se dostali k relevantním informacím od svých tehdy už odrostlých rodičů dnes může být i 50 let! Nepochybuju, že dnešní svět poskytuje daleko více a závažnějších důvodů navštěvovat nějaká sezení a terapie než je zrovna skoro sedmdesát let starej holokaust. Padesátiletej člověk si s sebou jistě nese daleko palčivější problémy než vybledlou fotku člověka, kterýho nikdy neviděl. Navíc tento holocaust nebyl ani první…a jak se už x-krát ukázalo (a stále ukazuje), ani poslední. Ale slyšet je až na slabé vyjímky pouze o tom jednom jediném. Vypadá to, že se nevládní organizace rozhodly donekonečna zužitkovávat všechny ty mrtvé nejspíš ne proto, že by to byli mučedníci, co trpěli pro víru nebo příslušnost k národu, ale proto, že svou smrtí poskytli velikou páku dnešním politickým vyděračům, kteří tak mají výhody a prostředky v podstatě na heslo.
A proč to celé píšu? Protože jsem si dnes zase o něco poupravil názor na holokaust. Mimo toho, že umřeli lidi z docela idiotskejch, ale bohužel ani dnes ne zcela vyjímečnejch důvodů si myslím, že tato skutečnost je zhusta využívána jako politický argument lidmi, kteří neznají víc než jen čísla…a Polsko na mapě hledají severně od Moskvy nebo na východ od Maďarska. K tomu se dnes přidružilo podezření, že se na tom začali přiživovat i naprosto ničím nepropojení paraziti, kteří jinde pohořeli a potřebují pro své nové zviditelnění úderný vývěsní štít na který, když svatý Holokaust dá, budou čerpat i nějaké to výpalné vydojené třeba z německého Fondu smíření, který splácí válečné reparace kdejakému potratovi, kterej si vzpomene. Jen místo „Sezame otevři se“ nebo „oslíčku otřes se“ dnes tolary (výhody a vliv) sype měšec na heslo „holokaust“.
(Zatím nikdo nehlasoval)