Máte také někdy dojem, že média tvoří Policie České republiky a v rámci svého kontinuálního úsilí o čím dál větší pravomoci vkládá lidem do hlavy věci, které jsou naprosto odtržené od reality? Uvedu dvojici příkladů z poslední doby, a jsou to případy skutečně dechberoucí, překračující meze bežného každodenního policejního píár v českých médiích.
1. Nejvyšší soud zkomplikoval usvědčení zločinců
Článek s tímto titulkem přinesly Novinky minulou neděli. Jeho rezonance mezi čtenářskou komunitou byla opět výrazná. Pan Kozelka je autorem mnoha článků zakončených zpravidla happyendem. Tvrdá a spravedlivá policie někoho chytila, státní zástupce obžaloval a nestranná justice ho potrestala a zavřeli ho až zčernal. Takhle to lidi mají rádi. Policisty nazývá s oblibou pojmem „strážci zákona“, což mi připadá jako dobrý vtip.
Článek je plný hrubých manipulací. Asi nejhrubší je tato: „Svědectví strážců zákona ale nyní budou před soudem zcela bezcenná. Plyne to z předloňského verdiktu Nejvyššího soudu (NS).“ Věta se vztahuje na tento už poněkud starší rozsudek. Důvodem pro vznik článku patrně nebylo to, že rozsudek před mnoha měsíci vznikl, ale to, že se stává součástí rozhodovací praxe soudů a to policii začalo vadit. Ono totiž nebude pro policii už dále možné produkovat si důkazy typu „policisté slyšeli, jak to říkal“.
Možná by stálo za připomenutí, o co v této kauze šlo a jací „zločinci“ to vlastně byli. Socky se porvaly a uspořádaly domácí zabijačku. Nějaká milá dáma po požití alkoholických nápojů napadla nějakého pána kuchyňským nožem v jejich bytě. Protože měla špatný nůž a vůbec vedla útok nesprávně, pána nezabila, jen ho museli odvézt do nemocnice zalátat. Pán na místě mnoha lidem sdělil, že ho ta jeho buchta bodla, řekl to policajtům, zdravotníkům a do telefonu, když si volal sanitku. Když ale došlo k soudu, asi mu došlo, že by mu neměl kdo prát fusekle, až jeho bytnou zavřou a tak z toho zkoušel vycouvat.
Mimochodem klasická ukázka toho, že mluvit s policajty je prostě vždycky špatně. I v tak jednoznačném případě, kdy vás někdo bodne a máte dojem, že výpovědí nemůžete napáchat žádné větší zlo, se může později v důsledku změn životní situace apod. ukázat, že jste ukvapenou výpovědí policajtů šlápli do pořádného hovna. S policajty proto co?
Nemluvíme!
V rozsudku stojí, že jak úřední záznam sepsaný policisty, tak skutečnosti zjištěné na místě od účastníků celé události policisty, nelze použít v řízení jako důkaz. Nelze je použít samy o sobě, ale vyšetřujícím orgánům a nakonec i soudům různých instancí mohly napomoci na základě nich opatřit si důkazy jiné. V rozsudku také stojí, že například svědectví zdravotníků nebo operátorů tísňové linky včetně záznamu volání by naopak důkazem být mohlo. Zdá se vám to absurdní? Ano? Mně ne, a to ani trochu. Je to zcela správné.
Média uvádějí, že rozsudek rozzuřil policisty a veřejnost. Nevím jakou veřejnost. Asi nejsem součástí veřejnosti, podle mně je rozsudek správný a je třeba takových co nejvíc. „Veřejnost“ neustále hledá, kdo ochrání veřejnost před zločinci, ale nikdo se neptá, kdo ochrání slušné lidi před policií. To právě tento rozsudek dělá.
Ohledně úředního záznamu, je situace zcela jasná. Jedná se o dokument, který pořizuje policie. Podezřelý ani nikdo jiný nemá vliv na jeho obsah, je to zcela jednostranný akt. Policisté do něj mohou napsat co chtějí, dokonce jej později upravují s ohledem na potřeby jejich vyšetřování, aniž by je za to následně někdo potrestal. Není, nemůže a nesmí to být důkaz, tedy něco, na základě čeho člověka odsoudí a strčí do basy.
Ohledně výpovědi policisty o tom, co na místě slyšel nebo viděl platí to samé. Pokud se někdo pozastavuje nad tím, že výpověď zdravotníka by důkazem být mohla, ale policisty ne, pak to má jednoduchý důvod. Policista má tam na místě poněkud zvláštní postavení, jedná v rámci zákona o policii a na místě je jeho úkolem zajistit důkazy pro další vyšetřování. Zákon o policii mu káže každou osobu před podáním vysvětlení poučit. To má svůj důvod, který je shrnut ve známé větě „vše, co řeknete, může být a buzde použito proti vám“. Pokud policista nerespektuje zákon a zjišťuje skutečnosti v rozporu se zákonem, nemůže očekávat, že to soud přijme důkaz. Pokud by policista mohl používat jako důkaz věci „z doslechu“, otevřela by se Pandořina skříňka, kdy by policie mohla zneužívat libovolné formy nátlaku na svědky, až dokud „by jim něco neřekli“ nebo si svědectví rovnou vymýšlet a vzájemně potvrzovat, jak se ostatně někdy děje u dopravních přestupků.
Proč se to vztahuje i na případnou výpověď policajta u soudu? Protože je to ten samý problém. Policie by pak mohla produkovat důkazy jako na běžícím pásu.
„Jsem ve službě se dvěma kolegy a vidím zloděje, jak krade motorku. Před soudem ho ale očistí, protože to bylo ve tři ráno, nikde ani živáčka, kamera žádná a svědectví policisty je nepřípustné. Demence. Opravdu Kocourkov“, napsal někam do diskuse nějaký frustrovaný policajt. Ano, je to vážně demence. To se totiž tohoto případu vůbec netýká, závěr soudu dopadá jen na případ, že policista požadoval výpověď bez předchozího poučení. Tolik k právnímu vědomí českých policistů.
Dokonce soudce Baxa, jehož postřehů na téma tvorby zákonů v Kocourkově si velice vážím, se nechal nachytat na policajtskou rétoriku, když uvedl:
„Přijedete jako policista na místo činu, tam bude ležet chlap s nožem v břiše, bude umírat a policista se zeptá, co se stalo. Chlap odpoví: ,Udělal mi to Novák.‘ A vzápětí vypustí duši. To chceme říct, že tohle ten policista nesmí říct před soudem? To už se fakt ten svět zbláznil, kdyby to nemělo platit,“
To je nesmysl. Pokud policista tímto způsobem zjistil, že „to udělal Novák“, tak to přece stejně nepostačuje k tomu, aby zavřeli Nováka na patnáct let. Policista se musí obtěžovat za Novákem a najít u něj třeba nůž a ruce od krve. Narozdíl od soudce Baxy a jeho konstruktů uvedu jinou situaci a podle mně daleko pravděpodobnější scénář. Necháte na ulici stát auto, ale selže ruční brzda. Auto se rozjede a zablokuje silnici. Nikomu se nic nestane, jen auto překáží. Přijede policie a ptá se vás jen tak mimochodem, bez poučení, jako obyčejně: „Přijel jste s tím autem?“ A vy v rozčilení řeknete jen tak na půl huby „jo“. Tím to skončí. Za půl roku je auto již opravené a vám přijde předvolání k správnímu orgánu, že jste omezil a ohrozil a děti s kočárky a auto technicky nezpůsobilé a řádně nezabezpečil a bla bla všechny tyhle sračky. Cože jsem to tam vlastně povídal? Najednou nemáte, čím byste se obhájil a proti vám stojí vaše vlastní výpověď obsažená v úředním záznamu. Fakt to takhle chceme? Já teda ne.
Na závěr připomínám, kdyby se to někomu od posleně vykouřilo z hlavy, že s policajty se nebavíme, neodpovídáme jim na jejich otázky a nic jim nepodepisujeme. Shora rozebíraná kauza by vůbec nevznilkla, kdyby se toho všichni přidrželi. Fízlové, vás čtyřicet tisíc, tak si nějak poraďte.
2. Zátah na zloděje aut
Nadšený článek o policejní akci s romantickým názvem Terminátor přinesly Novinky 1. února a pod jeho autorství se podepsala Stáňa Seďová.
Víc jak sto policistů, kriminalistů v civilu a strážníků v noci ze čtvrtka na pátek doslova vakuově uzavřelo (!) pražské čtvrti Lhotka a Modřany. Bez kontroly mezi 21. hodinou večerní a pátou ranní neprojelo jediné auto. Zkontrolovali 748 osob a 1624 vozidel a odhalili 13 případů řízení pod vlivem alkoholu, jeden řidič převážel drogy, které odhalil speciální cvičený policejní pes, který byl zátahu na zloděje rovněž přítomen. Dále jednu osobu bez řidičáku, jednu hledanou osobu a jednoho cizince bez povolení k pobytu, celkem tedy 17 delikventů.
Ve videu můžete shlédnout praktickou ukázku systému na fízlování registračních značek, uvidíte policisty, jak kontrolují zimní vzorek (to je právě typické pro zloděje, že jezdí na letních pneu) a v článku je naznačeno, že PČR adpotovala metodu vyvinutou jejich německými kolegy zvanou jako „Rasterfahndung“.
Nechybí vám v tom výčtu něco?
Mnozí z vás si jistě povšimli toho, co paní Seďové zcela uniklo, totiž že policie nechytila ani jednoho zloděje a nenašla ani jediné kradené auto. A to přesto, že článek uvádí, že se jich ukradne v průměru pět denně. Akce tedy nebyla fascinujícím úspěchem, ale totálním fiaskem. Policisté bezdůvodně zastavili více než 1500 aut, obtěžovali slušné lidi ve velkém a výsledek je žádný. Neměla na to paní Seďová nějak reagovat?
Celý článek je velmi zajímavý. Svou strukturou totiž dokonale připomíná policejní tiskové zprávy. Obsahuje tak obrovské množství různě pomotaných číselných údajů, že by je žádný žurnalista nebyl s to zjistit ani takto hloupě strukturovat, to musel být někdo v uniformě. Domnívám se proto, že si paní Seďová nechala napsat článek od policajtů, aby se veřejnosti vysvětlila tato šikanózní a zbytečná akce.
(4x známkováno, průměr: 1,25 z 5)