Měl jsem teď něco do činění s Jihlavou. A tak se přihodilo, že jsem se ocitl na tamním náměstí a uviděl skutečně strašnou věc.
Náměstí je hodně velké a obklopené historickými domy s průčelím připomínajícím architekturu rakouských nebo německých měst, což zřejmě způsobila místní germánská komunita. Náměstí dominuje kostel. Dopravní zklidnění dosud neproběhlo, na náměstí lze zaparkovat autem, a proto nedošlo dosud k umrtvení celého prostoru. Pohybují tam lidé a jsou tam otevřené obchody, ve kterých se dá běžně nakupovat, což není v centrech českých městech pro pro provedené dopravní likvidaci možné.
Ovšem Prior.
Já ho nikdy předtím neviděl a ani mě to nezajímalo, takže dojem z té budovy byl velmi bezprostřední. Něco tak šíleného nelze snad ani popsat. Je to budova připomínající jakýsi bunkr. Asi do poloviny výšky je oplechovaná a tyto plechy jsou natřeny tmavě zelenou barvou. Napadlo mně, že je to nějaký krutý naschvál architekta, který na Jihlavu z nějakého důvodu zanevřel a rozhodl se místním pomstít něčím, na co jen tak nezapomenou. Jak jsem se dozvěděl později, bylo to úplně jinak. Při bližším zkoumání se ukáže, že některé prvky budovy jakoby měly zajistit, že ta hrůza zapadne mezi okolní domy, například nepravidelný tvar střechy a nepravidelně umístěná okna, měly zřejmě reflektovat to, že i domy na jihlavském náměstí mají každý jinou střechu a výšku stropů. Tato geometrická připosranost mi vadila snad ještě více, než kdyby někdo umístil doprostřed náměstí kopii budějovického Prioru ve tvaru prosté kostky, protože to by pak alespoň mělo koule. Jinak to vypadá, že pan expert nejprve chtěl vytvořit nějaký vojenský objekt, ale pak si to rozmyslel a vytvořil tento artefakt, který se dá označit jako“souboudí“.
Neodolal jsem a vlezl jsem do toho dovnitř. Čekalo mně další překvapení. Vnitřek budovy působí odporným a stísněným dojmem. Připadáte si jako ve dvojkové fabii. Bylo to jako vězení, něco jako „okamžitě mě pusťte ven“. Nejhorší je prodejna Albert ve sklepě, ta mi připomínala skladiště. Na náměstí jsou dále provedeny dvě vybetonované díry připomínající noru pro nějaké obrovské zvíře, ty slouží jako vjezd a výjezd z podzemních prostor, kde byly sklady a garáž.
Jak jsem se později dozvěděl na internetu, budova se stala svého druhu celebritou a pravidelně dráždí veřejné mínění, přičemž jedni požadují její stržení, jiní její úpravu a další zase její zachování. A já si myslím, že by ji měli zachovat, aby každý viděl a měl pořád na očích, kam vede zpupnost a odborná zaslepenost.
Když jsem se v dalších dnech ptal místních, co to je, dostalo se mi zajímavého vysvětlení. V osmdesátých letech řešil Husákův režim problematiku uspokojování různých potřeb obyvatelstva. Cílem bylo soustředit prodej spotřebního zboží do obchodních domů, protože to pak působilo dojmem, že je všeho dost. Tak se zrodila síť Priorů v krajských městech. Na místě současného Prioru stál blok domů označovaný Grecl. Ten nechávali radní postupně chátrat, protože věděli, že se bude stavět „něco velkého“ a už tehdy jim byla známa nyní široce používaná taktika, kdy se něco nechává potichu zchátrat, aby se to pak mohlo s velkou pompou a se ziskem politických bodů opravit. Po stržení Greclu se uvolnila plocha pro Prior, který navrhl sedmadvacetiletý soudruh architekt. Ten je údajně jako architekt dosud činný. Nikdo neví, jakým zázrakem se mu povedlo tuto hrůzu prosadit, nicméně jednoho dne Prior povstal a střecha pobitá měděnými plechy zářila dodaleka. Budova je ve své podstatě multifunkční, sklady v podzemí se dají použít jako kryt pro případ, že by imperialisti vyhlásili Jihlavě atomovou válku. Proběhlo několik kol pokusů Prior upravit tak, aby nevypadal tak strašně, ale nic nepomohlo.
Myslím, že je to naprosto dokonalý příběh.
Kreativní profese jsou bohužel zatíženy tím problémem, že objektivní hodnocení výsledku tvůrčí činnosti přichází vždy až po čase. I přes pozitivní stanoviska různých výborů, podvýborů, grémií, stranických, odborných i občanských komisí složených z vybraných a prověřených soudruhů a soudružek, které mladý soudruh architekt jistě obdržel, je nyní po čase nutno připustit, že nejen soudruh architekt, ale i všichni tito soudruzi udělali někde chybu. Dokonce si myslím, že ve své době se našlo i dost dalších lidí „od fochu“, jiných prověřených soudruhů architektů a jiných expertů, kteří neváhali veřejně pochválit dílo soudruha architekta i tvůrčí genialitu soudruha samotného, protože si spočítali, že když mu prošla taková sračka a ještě v tom věku, tak musí být někde sakra dobře zapsanej. Na konci dobového hodnocení v nezávislém tisku jistě stálo, že se jedná o nový milník budování socialismu, kdy pokrok triumfuje nad prohnilým buržoazním klasicismem.
Jenže ona ta budova je pořád ohyzdná jak prdel a nikdo to z ní nesundá. Byla by hnusná, i kdyby nestála na náměstí, ale někde na Jižním městě. A to ani nemluvím o tý hrůze uvnitř.
Je zajímavé, že to historické náměstí okolo té hrůzy bylo vybudováno nejspíš zcela spontánně, zjevně bez odborného a estetického korektivu příslušných expertů na architekturu a veřejný prostor, což se mimojiné projevuje tím, že co dům, to originál podle toho, jak se to komu právě líbilo a podařilo se mu to postavit. To by v dnešní době rozhodně neprošlo.
A tak jsem se díval na ten zprasek na jihlavském náměstí a myslel na pokrokové architekty dnešní doby, co mají také potřebu nám vnuknout nějaký ten svůj geniální koncept a vtisknout „veřejnému prostoru“ nějakou podobu, která je jediná správná, protože běžní lidé jsou přece příliš hloupí. Na pana Cacha, co si udělal osobní show ze zklidňování dopravy a drobného pakování se na cyklogenerelech, a jeho velkého guru Jana Gehla, co si udělal byznys z téhož, a další podobné demagogy na krajských a okresních úrovních, kteří hodili profesionální etiku za hlavu a svoji neschopnost maskují tím, že stojí na straně „pokroku“. Říkal si, jestli jen nepokračují jinou formou v brutálním odkazu jihlavského Prioru, který má větší cenu jako výpověď o své době, než jako budova. Absence kritických hlasů je stejně zjevná jako tehdy a minimální rozdíl je snad jen v tom, jakým postupem se případným kritikům zavřou ústa. Nakonec se ukáže, že kritizovat by si to nikdo nedovolil, protože by z něj udělali nepřítele strany, pardon, nepřítele bohyně Gayi. Odměnou za toleranci a bezkonfliktnost, kdy jsme tyhle fachidioty sluničkově nezadupali rovnou do země, nám pak budou pohledy našich dětí, které budou asi stejně nevěřícné a tázavé, jako ty moje v Jihlavě na náměstí.
(8x známkováno, průměr: 1,88 z 5)