Zima nám již dýchá za krk, a tak každý (kéž by) z nás přezuje svého většinou plechového člena rodiny na zimní pneumatiky. Jsem z těch, kteří si přezouvají sami. Zajedu před garáž, za několik desítek minut je hotovo, druhá sada kol uklizena v garáži.
Bohužel jsou chíle, kdy si sami nestačíme. Občas je třeba kola vyvážit. A tak jsem dospěl k rozhodnutí, že návštěva odborníků v pneuservisu mě nemine, Měl jsem drobné přání, vyvážit přední kola.
Protože můj oblíbený pneuservis v krajském městě je asi 20 km daleko a zrovna jsem tím směrem neměl žádnou cestu, rozhodl jsem se využít služeb pneuservisu v Trhových Svinech. Jeho jméno záměrně neuvádím, abych nebyl nařčen ze skryté reklamy. Pro ty nejzvědavější napovím, že ve městě je jen jedna firma honosící se jménem pneuservis a že je smluvním partnerem největšího českého výrobce pneumatik.
Snaha objednat se vyšla naprázdno, prý přijeďte, odbavujeme průbežně. Vybavily se mi obrázky z doby nedávno minulé, kdy se před servisem tlačilo několik aut. Ozbrojen dávkou trpělivosti a připraven na delší čekání jsem vyjel k servisu. Jaké bylo moje překvapení, když kromě tří maníků-zaměstnanů nebyl v servisu nikdo. Paráda, říkal jsem si. Jeden z maníků si vyslechl moje přání a prohlásil: „Do jedničky.“ Tak jsem zaroloval před vrata číslo 1.
Pozastavení první
S autem jsem zajel do dílny, maník podloží prahy auta gumovými špalky a zapíná zvedák. Ale co to? Auto se zvedá jenom na jedné straně. Aha, maník-kolega místo aby nastavil gumové špalky na druhé straně, tak si tam klidně srovnává nějaká kola, co asi zůstaly po zákazníkovi přede mnou. Takže zvedák dolů, a na druhý pokus je všechno v pořádku. Pneumatický klíč zarachotí, a dvě kola se kutálejí k vyvažovačce.
Pozastavení druhé
Maník nasadí kolo na vyvažovačku, a roztočí. Divné, říkám si. V mém oblíbeném servisu totiž před vyvážením z kola všechny závaží sundají, a pak teprve kolo vyvažují. To asi zkouší, jak je kolo vyvážené. Kolo se zastaví, maník rovnou naklepne nová závaží, znovu roztočí… Za chvilku je hotovo. Na mých předních kolech přibylo dalších pět závažíček k těm co už tam byly. A kola se kutálejí zpátky k autu.
Pozastavení třetí
Maník nasadí kolo na auto, pneumatickým klíčem zarachotí poprvé, podruhé, potřetí. Počtvrté ale rachotí nějak dlouho a stále nic. Tak ještě jednou, a zase docela dlouho. A zase nic, šroub se ne a ne chytit. Zkouší šroub našroubovat rukou, ale nejde to. Maník koukne znaleckým okem na šroub a prohlásí: „Máte špatnej šroub.“ A dojde pro nový. Ten už jde našroubovat bez problémů. Na druhém kole byly asi všechny šrouby v pořádku. Zvedák sjíždí dolů, hotovo.
Jak asi mohl takový šroub z kola vytočit, když tam teď nejde našroubovat? A jak to, že když jsem před několika dny kola přezouval, byl uplně v pořádku? Jestli on to neudělal ten maník, jak tam tím pneumatickým klíčem šroub točil a točil. Ale určitě ne, to já jsem si toho při přezování nevšimnul a nějakým zázrakem tenhle šroub na kolo našrouboval.
Pozastavení čtvrté
Co třeba dotažení momentovým klíčem? Asi zbytečné.
Pozastavení páté
Maník sedá za pult k počítači a rovnou říká: „Stosedmdesátpět.“ Vrátí drobné na dvoustovku a nashledanou. Že by měl snahu vystavit nějaký doklad? Ne. Že by se aspoň zeptal jestli doklad potřebuju? Ne. Nashledanou.
Myslim, že si velmi dobře rozmyslím jestli se s tímto servisem ještě někdy shledám. Každé jedno pozastavení, bylo-li by jediné, by mě asi z míry nevyvedlo. Ale těch pozastavení bylo nějak moc na několik málo minut, které jsem v servisu prožil. Třebaže to do svého oblíbeného pneuservisu mám dál, třebaže mě to bude stát víc času i peněz, rád tam zajedu, a rád ho opustím s pocitem spokojenosti. Inu, jiný servis, jiný mrav.
(2x známkováno, průměr: 2,00 z 5)