Český slavík Mattoni je za běžných okolností a v časech míru skvělá podívaná. Prověření umělci předstupují před lid, aby jim dovolili na chvíli zapomenout na ty sračky a virtuálně je přenesli někam daleko od úřadů, soustruhů, blikajících obrazovek a mastných koblih v pytlíku s modrým nápisem. Ovšem kádrová práce, ta nám soudruzi, ta nám prostě vázne.
Letos došlo k problému, kdy podezřele mnoho hlasů dostal zpěvák Tomáš Ortel i jeho skupina Ortel. Ti však neprošli kádrovými prověrkami, protože zpívali závadné texty, které neobsahovaly dostatečnou porci pravdy a lásky a frontman kapely nedonesl své kufry plné něhy. Show na to doplatila a ztratila svůj umělecký lesk. V publiku seděly kulturní elity této země a významné celebrity, červené nosy a silikonové hrudníky. Asi jim pořádně lezlo krkem, že se na bednu vyškrábal nějakej nýmand z Plzně, co si ani netyká se starým Kočkou a uměleckou dráhu nenastartoval trojkou ani ústními zkouškami u některého z osvědčených hitmakerů. Nicméně dramaturgie celé útrpné show se tím nenechala narušit.
Moderátor Bouček byl trapný, až to mlátilo dveřma.
Skupina Chinaski přednesla s tradiční precizností hit o tom, že nějaký nevyskákaný mladík osouložil slečnu, aniž by jí sundal punčocháče. Bylo to neuvěřitelně vtipné, vkusné a kreativní. Škoda že punčocháče neopomněl sundat Malátného otec, když ho dělal.
Dále se objevila komická dvojice tvořená pány Genzerem a Suchánkem a předvedla vtipnou scénku. Obecenstvo trochu tápalo, jestli teda ten vtip už byl nebo zda ještě přijde. Chyběl další zoufalec Čtvrtníček s nahou prdelí.
Objevila se slovenská skupina NoName, která přednesla výběr svých (s)hitů. Měly všechny stejnou melodii i text, takže to vypadalo, jako by se jednalo o jedinou skladbu.
Realizační team Karla Gotta ukázal, že i nádorové onemocnění se dá proměnit ve slušnou show. Devótní projevy dosud klinicky zdravých umělců k nemocnému Karlovi definitivně zbořily představu, že onemocnění je především vaše osobní a soukromá věc.
Zpěvákem roku se stal Karel Gott. Zpěvačkou roku se stala Lucie Bílá. Stejně jako loni, předloni a já nevím už jak dál.
Ale byl to až Ortel, kdo jinak vysokou uměleckou hodnotu večera zásadně snížil, přestože se jen rozpačitě dostavil na pódium, řekl několik naprosto nezávadných slov, převzal cenu a zas odešel. To se nesmí opakovat. Poslanec za ČSSD Chvojka otevřeně volá po cenzuře a pražská kavárna sípavě hyperventiluje, protože Ortel nevypadá jako hipster a tak do pekla s ním.
Soudruzi,
v zájmu ochrany našeho národního kulturního dědictví, pravdy a lásky je potřeba přijmout určitá pravidla. Předesílám, že se nejedná o cenzuru, ale o ochranu zásad života v pravdě a lásce. Kdo by nechtěl žít v pravdě a lásce, toho zabijem, zakopeme za kavárnou a ještě mu pochčijem hrob a následně to všechno popřem, protože my kulturní fronta jsme kurevsky drsný.
1. Interpret musí mít čistý kádrový profil.
Souběžně s uměleckou dráhou nebo ještě před ní je možné provozovat jen nezávadné, prestižní, společensky oceňované a ctnostné činnosti, jako například profesi kolotočáře, luxusní kurvy nebo prostituta, alkoholika nebo narkomana. Minimum je hulení trávy nebo těžký alkoholismus. Naopak nepřípustné je, aby se do klubu vetřel člověk, který se živí vlastní hlavou nebo rukama u toho jako že na vedlejšák zpívá. Oceňuje se, když je umělec aktivní v těch správných neziskových organizacích nebo alespoň těm správným posílá peníze, adoptuje děti z Afiky nebo jejich rodičům platí leasingové splátky na kalašnikov, aby ulevil rodinnému rozpočtu v dobách pravidelných kmenových válek. O takových věcech, jako že jezdí na koncerty na kole a energii pro aparaturu získává šlapáním (na k tomu sestrojeném generátoru, samozřejmě) ani nemluvě, to se bere jako samozřejmost.
2. Hudební skupina musí mít multikulturně vyvážené a genderově vybalancované složení
Doby genderově nestabilních skupin složených ze samých bělochů patří minulosti. Určitě bude perspektivnější hudební skupina s lesbickou černošskou bubenicí na vozíku. Idee multikulturalismu je třeba podřídit i volbu hudebních nebo spíše zvukových nástrojů. I božský Karel si jistě rád zazpívá za zvuků bubnů bongo a pak bude nabírat dech při niněrovém sólu. Již sám název skupiny musí být zcela nekonfliktní a musí mít pozitivní vyznění, hudebníci musí být slušně oblečení do fair trade oblečení a mít dostatečně alternativní look.
3. V textu eventuální skladby nesmí být nic závadného
Přitom je zejména třeba uvážit, že to, co je nezávadné dnes, se může velmi snadno stát závadným v budoucnu v důsledku změny společenských poměrů. Jediným řešením je proto, aby texty písní, jsou-li vůbec nějaké, byly naprosto o ničem. V tom udělala česká popmusic obrovský pokrok. Ukázkou je například aktuálně populární skladba skupiny Mandrage, která pojednává o tom, že slečna, nebo snad mladý muž má v hlavě brouky z májový louky. Na první pohled takový sračky snad nikomu vadit nemohou, ale zvedám varovný prst nebo hned celou pravou ruku. Současné společenské klima sice umožňuje mít v hlavě brouky, ale co za pět let? Jací to byli brouci? Nebyli chránění nějakým zákonem a nebude je bohyně Gaya v budoucnu postrádat?
Je třeba dále rozvíjet a vylepšovat tradiční hudební styly. Nejperspektivnější je tzv. pop pro kriply, který výrazně reprezentuje již zmíněná skupina NoName nebo tradiční stálice Chinaski. Hudebně uniformní písně jsou v podstatě o tom, že by interpret rád souložil, ale nemá s kým, nemá čím nebo neví, proč by vůbec měl. Tradičními pozitivními tématy pro texty písní v populární hudbě tak mohou být láska s lidmi stejného nebo v nejhorším případě i opačného pohlaví, zvířátka, drogy, láska se zvířátky pod drogama, ochrana přírody, cyklistika nebo demonstrativní projevování odporu k negativním společenským trendům. V textech by také bylo možné nabádat lid k toleranci, k pozitivnímu vztahu k silovým složkám státu nebo konzumaci výrobků z koncernu Agrofert.
V určitých jasně vymezených případech by byla možná i určitá kritika, například na komunální úrovni. To by se muselo samozřejmě napřed předjednat a schválit, protože konstruktivní kritika společenských zlořádů by snadno mohla přerůst v kritiku systémovou.
Ortelova Mešita by pak mohla znít například takto:
V stínu kaštanů kontejner stojí.
Ať mi někdo z vás na to odpoví,
proč odpad netřídí v těch obcích českých
a osud planety je jim jen pro smích.
Je to prokletí, sklo hodit do smetí
a starý noviny dát k plenkám od dětí.
Nebudu vám lhát
urazím vám hnát
když zkusíte dát
mezi plasty drát.
Musel jsem si to pustit. Sjel jsem hned na youtube Mešitu, Ksindl a Hadr. Po Hadru jsem to nechal, protože mi to přišlo jako hymna odborů z 18. století. Ale Ksindl byl textově dobrej a vystihuje přesně podstatu věci. Taky se ukázalo, že Ortel umí zpívat a kdyby trochu civilizoval ty symfoniky kolem sebe, tak by se z toho časem mohl vyvinout něco jako českej Sabaton.
Uvědomil jsem si, že bych si nějakýho Ortela vůbec nevšímal, kdyby nebylo Slavíka.
Prima práce, soudruzi.
Být Ortel, dám si teď kávičku a porozmýšlím o nových horizontech. Lepší reklama se nedá koupit ani za peníze.
(622x známkováno, průměr: 1,56 z 5)