Tento text vznikl jako reakce na článek Karlův nejšťastnější den zveřejněný na tomto webu zde od autora, který se podepsal jako Artie.
Jeho článek je dle mého typickou ukázkou a projevem nepochopení základních ekonomických zákonů, neporozumění odkazů myšlenek klasického liberalismu, pojmu svobodné společnosti, stejně jako nerozumění lidskému chování, společenským strukturám a základním pravidlům, jež fungují ve společnosti mezi lidmi. Budu se maximálně snažit vyhnout osobním invektivám a sprostým výrazům. Věc však vnímám velice osobně, neboť představu o pojmech, jakými jsou osobní zodpovědnost, svoboda a princip volného neregulovaného trhu, považuji za zásadní pro diskuzi, a za rozhodující pro volbu, co je a co není vhodnou cestou ke spokojenosti pro mě a mé blízké, na kterých mi záleží. Proto jakékoliv články nepodařeně karikující tyto pojmy a demagogicky vykládající možný vývoj (bohužel jen první den) svobodné společnosti, byť se má jednat o fikci, satiru či vtip, vnímám jako nepovedený útok. Podařená satira dle mého vyžaduje daleko více promyšlenosti, než článek výše zmíněného autora.
Tak za prvé, je docela nemyslitelné, aby existující společenská struktura, v tomto případě stát, zmizela přes noc, nebereme-li v úvahu totální válku a nebo událost, jejíž hlavním projevem by bylo zmizení statisíců úředníků, desetitisíců policistů a vojáků. V praxi by taková událost znamenala návrat do „doby kamenné“ a vypadalo by to asi jako ve filmu Šílený Max. Nelze dle mého postavit satiru na takto extrémní a pro mnohé nepředstavitelné myšlence. Společenská struktura budovaná desetiletí a staletí zmizí přes noc a přitom, jak se v článku dozvídáme, budou zachovány struktury ekonomické (vlastnické právo a obchod), sociální (např. chování jednotlivců vůči sobě) a právní (nárok na platby, dodržování smluv apod.)? Autor ve svém díle zrušil sice stát, ale vlastnické právo ve svém příběhu ponechal, čímž se dopustil významné logické chyby. Trvalo by samozřejmě mnoho let či desetiletí, než by se ve svobodné společnosti vytvořily struktury nové, které by dle potřeb nahradili již zavedené, a nikdo seriózně nikdy ze zastánců svobodného trhu a minimálního/žádného státu netvrdil opak. Zmizela-li by společenská struktura přes noc, jistě by nikdo neakceptoval vlastnické nároky aktérů příběhu způsobem, jakým jej autor popisuje.
Nyní k jednotlivým částem.
Rádia a televize: Argument, že lidé chtějí stupidní zábavu a tak by ve zprivatizované veřejnoprávní televizi a rádiu ukazovali Novotného přirození je domněnka, která nemá ani dnes své opodstatnění. Existují stovky televizních stanic žijících bez dotací a nedobrovolných příspěvků, vysílajících pro každého to, co si žádá a nemusí to být jenom Novotný a Mareš. Možná stačí se jenom pořádně otevřít oči a nebo nezůstávat ležet doma na peci a podívat se i do zahraničí. To, že Česká republika může být malým trhem, aby zde některé stanice vysílali v českém jazyce je jedna věc, ta zásadní však je, že je to STÁT se svým systémem udělování licencí, kdo brání či omezuje vzniknout novým stanicím, které by mohli plnit přání kohokoli z nás a bez nutných poplatků. Já osobně televizi nevlastním už několik měsíců a vůbec o nic jsem prý zatím nepřišel, určitě jsem však ušetřil každý měsíc za poplatky ČT a nějakou tu elektřinu. Když se chci na něco podívat, tak si to koupím na DVD a pustím na „přístroji technicky neumožňujícím přijímat televizní signál“, a nebo zvolím internet. Pochybuji že v televizi říkají méně kravin a polopravd než se píše na internetu.
Příhoda na dálnici: Opomenu nedostatek v článku, který neukazuje formu privatizace pozemků a infrastruktury, neboť se tím dostáváme k problému zmíněném na začátku mého článku. Zaměřím se na jinou věc. Opět (a jistě ne naposledy) nám totiž byla velmi rozsáhle a velmi emocionálně podána myšlenka, že volný trh umožňuje či dokonce směřuje k monopolům. Podíváme-li se dnes na firmy a služby, kterým můžeme říkat tzv. monopolní, vidím všechny vysoké karty v rukou státu. Elektřina, dopravní infrastruktura, vodárenství, výroba tepla, kanalizace, právo, školství, obrana, zdravotní péče… Stačí se jenom podívat na majetkové podíly či kdo tyto společnosti/úřady řídí. Nejen autor se nám snaží obsahem svého sdělení tvrdit, že kdyby tato odvětví nebyla pod kontrolou státu – či pod přísnou regulací státu, tak by soukromí vlastníci odírali své zákazníky ad absurdum, až by jim nezůstalo v kapse zhola nic. Za prvé chci říci, že prodej potravin stát (zatím) tak přísně nereguluje a přesto se nesetkáváme s tím, že by ceny byly nesmyslně vysoké a docházelo by k monopolizaci. Taktéž letecká doprava je docela svobodná a také se ceny letenek nezvyšují do nezávratných výšin. Vůbec všude, kde vládne trh (upozorňuji, že neregulovaný trh nikdy a nikde nebyl, pokud jde např. o argument proti svobodnému trhu – 30. léta 20. století a jiná období recese), se ceny pohybují vždy kolem hranice prodejnosti daného statku (a to i v regulovaném hospodářství, výjimkou snad může být čistý socialismus, který však v praxi také nikdy neexistoval). A pokud některý z obchodníků nevyhoví zákazníkům také svou cenou, kterou jsou ochotní dát za daný statek, je odejit a krachuje, neboť prostě žádný statek neprodá (zde tvoří výjimku dotované a zvýhodňované podniky placené z daní). Lidé mají totiž volbu nejen mezi produkty, ale také se mohou zdržet nákupu úplně. Existuje však myšlenka, že některé služby a zboží jsou svou povahou předurčeny být monopolem a proto je nutná státní regulace. Cesta či dálnice je prý jedním z těchto případů. Co kdyby však žádná dálnice na cestě od Karlova domu k jeho práci nebyla? Co kdyby na této cestě nebyla ani křižovatka se semaforem? A co kdyby tam nebyla ani žádná cesta? Jak by se asi tak dostal do práce? Má myšlenka směřuje následujícím směrem. Jakákoliv infrastruktura a vůbec vše, co je prý předurčeno být monopolem, je v historickém kontextu civilizace poměrně nová a je výsledkem investicí učiněných v historii. Jde o kapitál, jež nastřádali naší otcové a jejich otcové atd. To, že vybudovat novou cestu (potrubí, elektrické dráty, kabely, kanalizaci) rovnoběžně s tou starou se nám zdá dnes plýtváním, často také nemožné kvůli vlastnictví pozemků a ve většině případů prostě zcela totálním nesmyslem, je sice možné, pokud však společnost umožní znehodnocení kapitálu převedením jeho vlastnictví do rukou někoho, kdo vybírá ze její použití nekřesťanské peníze a tak znemožní např. jeho samotné užívání, pak nastane situace, kdy se tato investice do paralelní infrastruktury časem prostě vyplatí, pokud jí budou chtít lidé využívat. Problém tedy není ve vlastnictví, které by bylo osobní a ne státní, ale v motivaci, kterou by měl majitel, který dostal do svého vlastnictví dálnici přes noc a nic pro to nemusel udělat. Chtěl-li by, aby jej dálnice živila a živila i jeho děti, nemohl by si účtovat takové částky, protože by jeho nabídky časem nikdo nevyužil. Taktéž byla-li by v této dálnici práce několika generací jeho předků i jeho celoživotní dřina, pak by jistě neriskoval tímto způsobem. Dle mého by došlo totiž k tomu, že by lidé hledali náhradní možnosti a časem by takoví vlastníci o svůj majetek přišli, protože by nevydělali ani vindru a z něčeho prostě žít musí. Jak jsem ale četl v diskuzi, nejspíše by to v tomto případě (změna přes noc) asi skončilo ustřelením vlastníkovy hlavy a projetím na červenou, či přejetím cyklistů, než nekonečným placením za předražené služby. Nezapomínejme také, že autor zrušil i policii a soudy, počítat tedy s něčím jako je dodržování vlastnického práva je dle mého nesmysl. Avšak celý problém, který tak často uměle konstruují ekonomicky nevzdělaní lidé, jakým je dle mého také autor zmíněného článku, nastávající u vlastnictví „monopolních statků“, je bohužel ten, že lidé si neuvědomují jednoduché ekonomické pravidlo platící na trhu – neuspokojíš zákazníka, jdeš od toho. Nelíbí se vám cena za operační systém MS Windows? Nekupte jej, používejte jiný, nebo žádný. Nelíbí se vám cena za teplo v paneláku? Kupte si barák a topte dřevem, nebo se přestěhujte do Tuniska. Nelíbí se vám cena za plyn? Topte a vařte na naftě. Nelíbí se vám cena za elektřinu? Přestěhujte se na vesnici a vyrábějte si ji benzinovým motorem. Nelíbí se vám cena za užívání kanalizace? Pořiďte si chemický záchod, nebo to vyhazujte z okna. Vždy máte na výběr a nebo se můžete zdržet užívání kteréhokoliv statku. Nedostatek představivosti jednotlivce neznamená, že možnosti neexistují. A čím budete méně pohodlní, tím více budou pro vás služby kvalitnější a relativně i levnější.
Pojištění a ošetření: Když už by tedy měla být smlouva vymahatelná, je pak samozřejmě na každém, jakou smlouvu podepíše. Když někdo podepíše smlouvu u niž je možné se takto vyhnout plnění (vyčerpání fondů či co), tak dobře mu tak. Zase platí, že pojišťovny potřebují klienty, ne naopak, stejně jako pekaři konzumenty a novináři čas od času gramotné a spokojené čtenáře.
Taxikář: Tuto část nekomentuji, pravděpodobně jsem ji nepochopil.
Nepuštění přes pozemek: Pokud je někdo vlastník pozemku, pak je na tom, kdo chce tohoto pozemku využívat, aby sepsal s majitelem smlouvu. Pokud kdysi tento pozemek využíval se svolením bývalého majitele bezplatně, pak to přece neznamená, že nový majitel je tím vázán. Pokud bývalý vlastník nepřevede na nového vlastníka pozemek s nějakým omezením, např. že musí umožnit průjezd po cestě, pak je dle mého vše v naprostém pořádku a Karel tam nemá co dělat. Otázka opět však zní, jak to, že právě tento člověk vlastní pozemek s příjezdovou cestou ke Karlovu domu? Jde o stejnou pseudo-argumentaci, jako by se vám někdo postavil přes noc doprostřed obýváku a pak řekl, že je to teď jeho a nemáte tam co dělat. Autor svým „přes noc“ a ad hoc přiřazováním vlastnických práv vytváří problémy záměrně a uměle.
Zpoplatněný chodník: Podobně jako výše viz. Nepuštění přes pozemek, navíc jsem se nikdo nedočetl, proč je Karel takový vůl a platí něco co si nevyžádal, a nebo pokud podepsal smlouvu o používání chodníku, tak čemu se diví a nač nadává?
Dívenka vdechující kouř a prach, výhled z okna, veřejné osvětlení: Opět pokud nebyl upozorněn a hlavně – neuzavřel smlouvu, není co řešit. Poslat do pr… Nesmysl.
Měsíční světlo: Abych řekl pravdu, vůbec mi to nepřišlo vtipné, protože jde o stejný nesmysl jako polovina plateb, které Karel uskutečnil předtím. Když si někdo nechá kálet na hlavu, dobře mu tak.
Na závěr bych chtěl vyjádřit to, co se již objevilo v diskuzi na Artieho článek. Karel je hlupák, který potřebuje vodit za ručičku a ochranářský stát, aby jej ochránil před jeho blbostí. Jestli je sdělením článku říci, že hloupí a nesvéprávní lidé potřebují státní aparát, aby nepomřeli hlady, pak ano. Tento vzkaz dle mého Artieho článek čtenářům předává plnou měrou. Nic však nevíme o tom, jaký den by prožil člověk svéprávný, sebevědomý a zodpovědný. Nic nevíme o tom, jak dlouho by oni „zlí lidé“ vydrželi ždímat ostatní, protože mi něco napovídá, že Karel, stejně jako tisíce jemu podobných, by se moc dlouho v práci neudrželi a brzy by umřeli hlady. A koho by potom tak lehce ždímali? Stát, zvláště ten dnešní sociální, umožňuje a přímo podporuje degeneraci společnosti a podporuje neschopné na úkor těch schopných. Nemluvím o politické potenci a umění vytřískat peníze a moc z kde čeho, mluvím o schopnosti tvořit. Ta je potlačována na úkor „schopnosti“ lenošit, srát při zdi a parazitovat.
(Zatím nikdo nehlasoval)