Jistě si někteří z nás vzpomenou na pohádku „Oslíčku otřes se“, ve které hlavní hrdina představovaný Ladislavem Peškem disponoval obuškem schopným napravit všechny nedostatky tohoto světa. Obušek po aktivaci (hlasovým příkazem „Obušku z pytle ven“) zmlátil záporné hrdiny a tím se zřejmě zapsal do povědomí veřejnosti natolik, že na podobné principy začali věřit i v reálném životě.
Jeden příklad za všechny – obušek zřezal otylého hostinského, který zcizil hlavnímu hrdinovi různé předměty, jmenovitě samoservírovací ubrousek a osličí moneyprinter. Hlavní sponzor hlavního hrdiny se na to nevydržel dívat a do rukou hlavního hrdiny vložil obušek.
Málokdo si však položil otázku, jak mohl obušek tak neomylně rozlišovat, kdo je padouch nebo hrdina, když celou dobu dlel potmě v pytli a jeho povědomí o venkovním světě bylo minimální. Kromě toho, jeho úkolem bylo mlátit a nikoli hledat vinu, takže by se klidně mohlo stát, že by zřezal svého pána, osla nebo všechny okolo, a než by došlo na padoucha, možná už by byl tak unavený, že by ho raději nechal na pokoji. V reálné praxi by se použití takového nástroje neustále pohybovalo mezi těmito dvěma krajními polohami:
a) zřezání nevinných
b) nezřezání provinilých
Nicméně teorie o neomylně spravedlivém obušku je dodnes živá a celou řadu občanů oslovila.
Obušek a náckové
Kdybyste se někdy v roce 2005 zeptali dredaře, jak si má počínat policie při demonstraci národních socialistů, asi by se odehrál následující dialog:
– Jak se má zachovat policie, když vidí národní socialisty?
– Měla by je ztřískat.
– A proč by je měla ztřískat?
– Protože jsou to náckové.
– A proč jsou to náckové?
– … no vždyť se na ně podívejte… typický náckové.
Obušku v tomto případě přisoudili význam prostředku, který měl mladé národní socialisty naučit správným mravům, tzn. rezignovat na nesprávné politické přesvědčení.
Obušek a dredaři
Na dredaře došlo při rozhánění technopárty Fettek. To byly pro obušek šťastné dny. I když si o účastnících Czechteku můžeme myslet cokoli, záminka ochrany soukromého vlastnictví (louky, na které se podnik konal) použitá levicovou vládou, která se po celou dobu své existence soustředila na okrádání národa, působí přinejmenším směšně. Řada příznivců soc dem nicméně zásah uvítala, protože pro ně bylo neuchopitelné, že mladí lidé křepčí po louce místo aby vydělávali na jejich sociální dávky. Obušek i v tomto případě měl přispět k tomu, aby naučil technaře správným mravům. I na našem webu lze najít ohlasy, které si pochvalují, jak je dobře, že technaři dostali obuškem přes prdel.
Obušek a mladí sociální demokraté
Rok se s rokem sešel a obuškem dostali mladí sociální demokraté. Připletli se, kam neměli a obušek si je našel. Kolik z nich asi před dvěma lety schvalovalo zásah na Czechteku a provolávali Chorchemu za něj slávu?
Varování: Kdo volá po obušku, jím nakonec sám dostane.
Čím to je: není to řízení osudu ani boží vůle, je to vlastnost obušku. Jakmile je jednou venku, mlátí, ale ne metodou „padni komu padni“, ale metodou „padni komu padnout může“.
Dopad do naší každodenní praxe?
O novém silničním zákonu jsme toho napsali tolik, že mě až fyzicky bolí o něm psát znovu. Je ale velmi krásnou ukázkou, jak dvojaké je fungování obušku. Středobodem postihů v tomto zákoně uvedených je rychlost jízdy. Jak jsme si řekli, o život tady rozhodně nejde, ale všichni známe stav, kdy jedeme předpisovou nebo i nepředpisovou rychlostí a přesto nás soustavně předjíždějí další vozidla. Každý na tuto situaci reaguje jinak. Já z toho mívám legraci, zejména pokud jde o vozy Škoda, soutěživost jejichž uživatelů je pověstná, a jinak mi to je jedno. Je každého věc, jak rychle hodlá jezdit, mimochodem tím vysílá svému okolí zajímavý signál. V civilizovanějších zemích se to bere tak, že když někdo jede hustou prasbu, tak se neumí chovat, v primitivnějších prostředích se naopak má za to, že kdo jede jak prase a předjíždí přes čáru, je velkej husťák. Není v ničích silách to ovlivnit, souvisí to s celkovou vyspělostí společnosti, přesto to u někoho může vyvolávat pocit křivdy a nutkání přivolat nějaký obušek, který by zlostníka udeřil, a tak si ho vymohli. Jeho účelem opět bylo nastolení správných mravů, protože kázeň musí být.
Výsledek? Asi destina z celkového počtu řidičů přišla o nějaký bod. Jezdí se pořád stejně. Při bližším zkoumání zjistíme překvapivou věc. Auta, která se takto divoce pohybují, zpravidla mají některý z následujících znaků:
– nějakou „prémiovou“ RZ typu 5P5 5555
– jsou to auta s cenou nad jedno mega
– nejsou to auta v ceně nad mega, ale jsou to auta nějakých státních firem nebo organizací, které často obchodují se státem, případně jejich zaměstnanců
– kdybychom měli možnost zkoumat řidiče méně povrchně, pravděpodobně by se ukázalo, že mají známého nějakého vysoce postaveného úředníka nebo policistu, případně jde o sportovce nebo celebritu.
Vypadá to, jako by uvedené skupiny byly proti obušku rezistentní. Opět to fungovalo podle předpokladů. A co taky jiného. Asi se nemůžeme domnívat, že se ten hostinský v pohádce napravil a polepšil. Poté, co se z výprasku vzpamatoval, jistě zase okrádal hosty.
Vložka
Ale aby to nevyznělo tak pesimisticky, tak tu mám dobrou zprávu. Obušek lze ve vzduchu chytit, uchopit za ten tenčí konec a zpráskat jím toho, kdo jej vypustil. Poslyšte následující historku.
Minulý týden v Thomadorfu. Nějaká 60+ babka s třicet let starou naleštěnou Š 105 fužovce projela ulici Kněžskou kolem biskupského gymnázia v protisměru. Je tam jednosměrka a policajt babku odchytil, vystartoval s fobií a majáčky jak v U.S filmu. Chtěl po ní pokutu a plácal něco o bodech. Nevím co, stál jsem opodál. Babka byla z toho úplně vyndaná a mě zase utekl účel takového trestu, protože pro bábu již samotné zastavení policií představovalo výrazné memento. Evidentně to neudělala schválně, pouze se spletla a také to tak policistovi zdůvodnila. Navíc jednosměrka je tam jen a pouze proto, že se nějaký úředník z magistrátu blbě vyspal nebo se mu večer nepostavil, tak byl nevrlý a vycucal si z prstu o pár zákazů více. Jinak tam v pohodě dvě auta projedou a babka rozhodně nikoho neohrozila, její počínání bylo tedy protizákonné, ale velice banální, hodné maximálně domluvy. Tak jsem se díval na ten obraz ubohosti policejního aparátu, zatímco cyklisté jezdili okolo v protisměru stejně jako babka, a přemýšlel jsem, jak s tím naložit, protože jsem s tím nebyl morálně zajedno. Zvažoval jsem, že slovně urazím orgán a řeknu mu, co si myslím o jeho profesi i osobě, když tu najednou… Poodešel jsem kousek zpátky a podíval se na značku s jednosměrkou. Byla polepená nějakými samolepkami a její vyobrazení tudíž neodpovídalo tomu, které je uvedeno v prováděcí vyhlášce silničního zákona. Vrátil jsem se tedy k orgánovi a upozornil ho, že pokud hodlá někoho pokutovat za porušení zákazu vjezdu, tak činí v rozporu se zákonem. Vysvětlil jsem mu proč.
„No to by se musely ty značky denně čistit!„, projevil se orgán jako konstruktivní člověk.
„To můžete. Taky je můžete hlídat. Nebo dát pokutu tomu, kdo je polepil. Určitě by to bylo lepší než buz… šikanovat staré lidi.“
„Z té značky je dost dobře poznat, co to je za značku!“
„Značka neodpovídá vyobrazení uvedenému v zákoně. Není platná. Skončete to tady a běžte chytat řidiče, co jezdí nalitý nebo tak něco.“
„Ale je z ní poznat, že…!“, trucoval ten troglodyt.
„To nejspíš ano, ale když vaši nadřízení a nakonec i vy aplikují politiku nulové tolerance, tak se budeme všichni striktně držet zákona …kromě toho by mně silně zajímalo, proč jste nepokutoval ty cyklisty, co před chvílí projeli kolem vás – když je ta značka podle vás v pořádku.“
„Ale prosímvás… no cyklisti, tam se to tak nebere…“
„Jaké „nebere“? To vypadá, že nemáte důvěru v zákon. Děláte vše proto, abych na vás podal stížnost pro liknavý výkon služebních povinností…?!“
Dále jsem instruoval tu starou dámu, aby v žádném případě neplatila pokutu a trvala na zdokumentování stavu značky.
Policista trochu zbrunátněl a pozbyl sebejistoty. Bylo vidět, že by mě rád poslal do mišelínky tahat gumy. Pochopil, že se situace vyvíjí nesprávným směrem, namísto lehkého gerontního cíle je tu nečekaný odpor a chybělo jen málo k tomu, aby obušek zajel zpět do pytle, tedy do fabie stojící opodál.
Jenže stará dáma pokutu zaplatila. Byla prostě měkká a nechtěla jít s obuškem do sporu. Obušek jsem sice chytil, ale netřísknul si.
Můžete to dodělat za mně.
Zazvonil zvonec…
V pohádce o oslíčkovi se hlavní hrdina vrátí na oslíku, s ubrouskem a obuškem k rodině a žije si spokojeně spolu s dětmi a hyperinflací (oslík) až do smrti. Myslím si ovšem, že pravé peklo mu teprve začalo. Musel se naučit, jak ovládat obušek, aby jej skutečně používal jen pro dobro a proti zlu. A to je někdy sakra těžké a vystavuje to člověka těžkým dilematům. Prostý muž jako hlavní hrdina by udělal asi nejlépe, kdyby obušek zahrabal pod zem a zapomněl, kam. Hrozilo by mu totiž, že časem učiní z obušku nástroj bezpráví, bude zneužívat jeho výhod a stane se stejným grázlem jako ti, které původně obuškem řezal.
(13x známkováno, průměr: 3,46 z 5)