Nedávno jsme se dozvěděli, že slovinská policie pokutuje české občany, kteří jezdí za Ptujem po dálnici bez dálniční známky. Hodně se ohledně toho hořekovalo, že jde jen o 400m dálnice a že to je nespravedlivé.
Nehodlám tohle komentovat, stačí se jen zamyslet nad tím, co by buřtožrouti říkali, kdyby slyšeli, že tady jezdí cizinci po dálnicích hromadně bez známky. Nejspíš by srali atomové hřiby. Nejspíš by jim spílali do pirátů a byli by dotčení, že ujídají ze společného socialistického dálničního krajíce. Pro upřesnění, týdenní slovinská dálniční známka pro osobní auto stojí 15 EUR neboli 360 Kč, aby bylo jasné, o jaké částce je tady řeč. Objízdná trasa vede z hraničního přechodu Spielefeld/Šentilj buď na Maribor nebo přímo na Ptuj, hlavně ta druhá zavání zhruba hodinovou časovou ztrátou a tak těch 360 Kč za to skutečně stojí.
Musím se pozastavit nad jiným aspektem, totiž jak může být někdo tak blbý a objíždět Slovinsko, aby se dostal do Chorvatska. To je asi jako honit si ho na táboře plném nadržených ekoaktivistek… no to nebyl nejlepší příklad… prostě není to dobrý nápad. Chorvatsko je pro mě něco jako zakopaná prdel vyplněná vychcaným nepořádným obyvatelstvem, ve které není nic k vidění, žerou se tam srágory a mají všude bordel. Pokud zrovna nemáte rádi zívání, spaní nebo válení se v hotelu připomínajícím panelák, asi se vám tam nebude chtít.
Slovinsko je krásná malá země, kde se můžete domluvit česky, protože jejich jazyk i kultura jsou podobné naší. Doporučuji zejména: přímořské městečko Piran, pro toho, kdo má rád ryby, restaurace na břehu moře. Když už tam budete, lipicáni se nejmenují podle toho, že by žrali lipové listí. Celou oblast kolem Bohinjského jezera a téměř obligatorní vodopád Savica. Můžete chodit v přírodě, aniž by každých pět minut projel okolo frustrovaný pumpičkář. Kdo rád leze do kopce, pak Triglav. Kdo rád leze do díry, jeskyně Postojna a Predjama. U Predjamy najdete hrad vestavěný do jeskyně, neuvěřitelná věc. Ljubljana je krásné město. V technickém muzeu v Bistre můžete vidět káry, které nasyslil Josef Tito a různé další udělátory, mimojiné také českou Pragu RN. U letecké základny Cerklje můžete sledovat Pilatusy PC-9 slovinského letectva. V jihovýchodní části narazíte na vesnice, které mají unikátní atmosféru a kde to vypadá jako ve středověku. Cesta autem po silnici Tolmin-Bled prověří vaši psychickou integritu, dovednosti za volantem i kvality vašeho kcháru a rozhodně doporučuji nepodceňovat to. V Bohinjske Bystrici se můžete autem naložit na vlak, dojet za nějakých 13 EUR do Mostu na Soči v kabině auta na plošinovém voze a obdivovat krajinu a tunely odtud. Je to jediný systém dopravy aut vlakem, který funguje, aniž by to vláda a úřady vynucovaly. Historický vlak je vyprodaný asi měsíc předem a má proč.
Lidé jsou přátelští, jídla je vždy kopice a konzervy s sebou vozit skutečně není třeba. Lidé jsou srdeční a otevření, navíc velmi schopní. Nemusíte furt všechno hlídat a zamykat jako v Kroácii. Češi, hoďme bobek na Chorvatsko, než nám také tamní média sděli, že jsme nepotřební, zabíráme místo, nejsme vítaní a měli bychom jet někam jinam!
Slovincům nikdo nic nedal zadarmo, narozdíl od Chorvatů mají něco jako národní hrdost. Ve srovnání se zbytky Socialistické federativní republiky Jugoslávie byli vždy napřed a jejich ekonomika léta celou Jugoslávii táhla. Když se svazek rozpadl, obsadila federální vojska některé oblasti Slovinska. Slovinci sebrali v kasárnách zbraně a federální jednotky vyhnali. Jugoslávští velitelé pochopili, že mají co dělat s domobranou v zemi se silnou partyzánskou tradicí a rychle se spakovali, protože takový konflikt nemohli ustát. Teritoriální spory o oblast kolem Koperu se táhnou doposud.
Kromě toho, vymrdání se slovinskou dálnicí přestane brzy fungovat, protože slovinská vláda staví dálnice rychleji než česká (to se dá říct téměř o každé vládě), a to i přes obtížný terén, protože se tam méně krade. Dříve nebo později tu spojku Maribor-Zagreb dotáhnou.
(Zatím nikdo nehlasoval)