Tento článek je věnován do značné míry ojedinělému zjevu mezi českými konzultanty. Ojedinělému proto, že na něj patrně nebudete chtít vzít hůl. Jmenuje se David Gruber.
K článku o Davidovi Gruberovi jsem se hotovil dlouho. Řešil jsem otázky typu – mám nějak rozsáhle studovat jeho dílo a držet se objektivní linie jeho práce, anebo mám vyslovit svůj názor, mám si od něj nechat článek schválit anebo ne, a nakonec jsem se rozhodl udělat to, jak by řekl Gruber. Udělat to po svém a co nejpřirozeněji.
Soft skills. Sada dovedností, kterou zmrdi devalvovali až na samé její dno. Z dovednosti se domluvit se stala dovednost prosadit svoji. Z dovednosti prosadit si svoji se stala dovednost manipulovat ostatními. Z dovednosti manipulovat ostatními se stalo bezduché vymývání mozků ve stylu reklamy na sušenky bé-bé. Občas se mi zdá, že jakýkoli seminář na nějakou „elastickou dovednost“ je zahráváním si s vlastní důstojností a většinou to i tak bývá. To jen tak na úvod, abychom věděli, co Gruber nedělá.
David Gruber (*1965) je původním povoláním pedagog a publicista. Od roku 1986 je školitelem a poradcem. Zkráceně řečeno, David Gruber učí lidi dělat různé věci lépe. Například učit se lépe, studovat cizí jazyky, organizovat si volný čas, sdělovat lidem informace a vyjednávat s lidmi. Patrně od Grubera neuslyšíte to, co často říkají zmrdikonzultanti – totiž že umění komunikace je darem od Boha a když budete dostatečně často chodit na školení a platit faktury, Bůh vám malý kousek daru sešle. Gruber věří, že podobně jako se každý učíme číst, počítat nebo nakupovat, je přirozené, abychom se naučili spolu komunikovat. Jindy se Gruber vyslovil, že by rád dosáhl stavu podobnému situaci ve Švýcarsku, kde má každý armádní rezervista doma střelnou zbraň a náboje. Každý si rád rozmyslí napadnout jeho dům, protože po něm může být vedena účinná palba. Stejně tak by každý měl mít „zbraň“ v podobě určitých komunikačních návyků. A Gruber se rozhodl zájemce vyzbrojit, za peníze, pochopitelně. Gruber taky nesype z rukávu žádné triky. Nemá triky rád, tvrdí, že trikem se komunikace pokřivuje (a protitrikem narovnává).
Gruberovy aktivity mají více směrů a rovin. Někdy se divím, jak to ten člověk všechno zvládne. Jeho záběr sahá od mezilidské komunikace přes vnímání psaného textu (což má některé zásady společné s tím předchozím) k organizování času a mailové korespondence, takže v širším pohledu se Gruber zaobírá postavením jednotlivce v informační společnosti. Gruber podle všeho pobíhá po světě poháněn nutkáním zjistit, proč lidé jednají tak, jak jednají, podle všeho už toho hodně zjistil a podle všechno to dosud nezneužil. Až Grubera získá pro své účely nějaký politik… no, raději o tom nespekulujme, protože by svět o něco důležitého přišel.
Shrnout nějakým způsobem spektrum Gruberových aktivit je poměrně těžké. I na svých internetových stránkách se o to pokusil marně. Nyní budu citovat z Gruberových stránek, to co pokládám za jádro toho všeho: „čtyři psychovzorce: psychovzorec profesionální koncentrace, psychovzorec opozice podvědomí, psychovzorec zjišťovací a zpětně poznávací paměti, psychovzorec psychické teorie relativity, metodu NEANA a metodu dvojchytrého čtení“. Gruber je v podstatě technokrat a úlohy v oblasti „měkkých dovedností“ považuje za algoritmizovatelné. Popisuje určité nástroje a říká, jak je používat tak, aby náhodou někoho nenapadlo vrtat kosou díru do zdi.
Například psychovzorec opozice podvědomí je něco, co všichni známe. Podvědomí je vždy silnější než vědomí, říká Gruber. Pokud učiníme vědomé rozhodnutí, že se budeme učit, podvědomě patrně budeme chtít jezdit s autodráhou, koukat na televizi nebo házet kameny na policisty, ale určitě ne učit se. Pokud vědomí usoudí, že je třeba držet dietu, podvědomí dostane chuť na věneček s krémem. Nakonec vyhraje autodráha a věneček, protože podvědomí drží delší konec lana. Gruber nabízí recept, jak tento mechanismus snadno obejít. Není to samozřejmě žádné kouzlo ani veledílo, je to něco, co každý už mnohokrát učinil, ale možná se nezamyslel nad mechanismem, který za tím stojí a který Gruber pojmenoval.
Když vám Gruber některé z těch pojmů vysvětlí, patrně z toho nepadnete na záda. Možná usoudíte (právem), že je to triviální, že to existovalo i před Gruberem a že tomu Gruber „jen“ dal jméno. Gruberovi koneckonců nejde o to, abyste padli na záda. Gruber také, opět narozdíl od jiných konzultantů, je seřízený na příjem, neignoruje svoje publikum a nebrání se zvědět jeho postoje. No a když už nic jiného, dámy jistě ocení Davidův zevnějšek a pozorné vystupování.
Gruber disponuje dostatečně rozsáhlým teoretickým aparátem k tomu, aby publiku vysvětlil, co se děje člověku v hlavě, v oku a ve tom všem mezi mozkem a okem, když například čte. Díky tomu pochopíte, že slovní spojení „já jsem si to přečet´ a vím, o co jde“ může obsahovat skutečně rozdílné kvality.
Osobně mě zaujalo heslo řízení změn, které Gruber vyslovil: „Tuhle přidej, tamhle uber, to ti radí David Gruber“. Gruber nemá rád revoluce, navrhuje postupovat ve všem od malých změn k velkým, čímž se dostáváme k další kapitole, totiž k širokým možnostem využití Gruberových myšlenek v praxi zmrdobijce. Kromě zmrdí snahy všechno honem a zásadně předělat je nápadná i zmrdí snaha lámat všechno přes koleno, říkat lidem, že vy… musíte … jinak … až se z toho …! Gruber poznamenal:
„Existuje způsob, jak pro vás téměř kdokoli udělá téměř cokoli – zaonačte to tak, aby si to daná osoba udělat přála.“
Dalším památným Gruberovým výrokem, dotýkajícím se krizové komunikace, bylo poselství, které prolomilo některé zaběhané pořádky života v pravdě a lásce. Znělo to nějak jako „se sviní se musí jednat jako se sviní“. Zní to opět velmi triviálně a opět se to většinou bůhvíproč nedělá.
Zejména hodnotnou protizmrdí příručkou je Gruberova Zlatá kniha komunikace. Gruber se sice na obálce tváří jako by verboval do wehrmachtu, ale tím se nenechme zviklat. V knize se později ukáže, že autor má smysl pro humor. Kniha kupodivu není pouze o vyjednávání s lidmi, s manažery a s blbci, ale také o tom, jak identifikovat východiska pro vyjednávání nebo jak a podle čeho zaškatulkovat vzniklou situaci do kategorií situací již známých a zvládnutých. Ke knize se ještě vrátím. Jeden z posledních výtvorů Davida Grubera, který mi přišel do ruky, byla učebnice angličtiny netypická tím, že je zaměřená na zcela běžné situace člověka, který používá angličtinu při své práci nebo v obchodních záležitostech. Jak asi naložíme při obchodním nebo technickém jednání – čím dál častěji splývají v jedno – s poznatkem, že John a jeho přátelé připravují velkou party? Pokud se vám zdá, že tato konstanta jazykových učebnic je úplně na hovno, pak vězte, že v Gruberově knize tyhle sračky nejsou. Zato je tam navíc kapitola o tom, jak a proč vůbec se učit.
Zmínit bychom měli také Gruberovy aktivity publicistické a naprosto přelomovou dvojici knih o soužití mužů a žen. První z knih už jsem dlouho nikde v obchodě neviděl, druhou naleznete zde. Ke Gruberově osobě jsem se dobral právě přes ně a myslím, že hodně absolventů jeho kurzů je na tom podobně. Obě knihy jsou, zdrženlivě řečeno, velmi čtivé. Vlastně mě to úplně porazilo, protože to bylo a) zábavné b) pravda c) ačkoli vím, že jsem sám na psaní tak nějak lehce nadprůměrný, tak tohle bych prostě nedal. Knihy jsou napsané ve stejném duchu, jako některé články na D-F (zejména kniha první). Základní myšlenka obou knih by se dala popsat větou – muži jsou cíloví, ženy jsou průběhové. Muž jde nakoupit proto, aby obstaral ty správné věci, žena nakupuje pro samotný proces nakupování, na jehož konci může a nemusí stát nakoupené zboží. Dalším ne tak výrazným, ale o to hodnotnějším knižním počinem je kniha s názvem Nikdy se nevzdávej, jejímž cílem je na několika příkladech ukázat, že sráčství nepředstavuje platný životní přístup.
S názory Davida Grubera se můžete seznámit na jeho blogu, který neexistuje zase tak dlouho, aby stihl zdegenerovat jako D-F. Doporučuji článek o cibuli a přesýpacích hodinách, nebo aspoň jeho první polovinu. V protizmrdích raziích, misích a kampaních lze uplatnit tento skromný návod. Jedná se o komprimát ze Zlaté knihy. Ačkoli je na blogu a cokoli na jakémkoli blogu je tak trochu nezávazné, tohle je po čertech vážná věc. Opět obsahuje Gruberův technokratický pohled na „taktiku komunikace“ jako na tašku s nástroji, do které stačí sáhnout a uchopit … zamířit… udeřit … zmrda po hlavě. Dovedu si představit, že některým vyhlášeným lektorům zmrdské komunikace by po jeho přečtení museli přiložit defibrilátor, protože jeho obsah směřuje přímo proti základům jejich špinavé nauky.
V jednom se s Davidem Gruberem asi neshodnu – občas naznačuje, že je možný nějaký generální reset společnosti, její návrat k psaným i nepsaným pravidlům. Gruber je v tomto optimista. Infekce však už zašla příliš daleko a zmrdi zmanipulovali nejen společnost, ale i její základy, tedy její pravidla a hodnoty. Budiž Gruberovi ke cti, že se to snaží napravit a to daleko více a usilovněji, než celé zástupy moralistů, sociálních ekologů, politiků a jiných šarlatánů. Přeju mu proto hodně zdaru ve všem, na co sáhne.
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)