Motivem k napsání tohoto článku byl test v časopise Svět motorů, což je něco jako svatý grál všech motoristických odborníků. Jsou to takové barevné noviny za dvacetikorunu, které obsahově připomínají závodní časopis Boleslaf Motoren Werke.
Svět motorů ve spolupráci s ČVUT podrobil starou Škodovku 105 crashtestu a považte si to, ona nevyhověla. Kdo by to řekl.
Konkrétně se to provedlo takhle: červená Š-105 M byla zakoupená fbazaru. Nebyla moc shnilá ani lehce ťuklá. Autoři připevnili auto za přední nápravu ke kolejnici, přes kladku k ní připojili Superb, aby byla zachována koncernová kontinuita, a zatímco Superb uháněl hnán mocným turbodieselem kupředu, schade se rozjela v opačném směru proti pevné rovné překážce. Překážka byl betonový blok. Metodika testu se tedy v ničem nepodobala NCAP, kde je překážka pružná a přesazená. Tuto odchylku korigovali autoři pokusu snížením nájezdové rychlosti z 60 km/h (NCAP) na 48 km/h.
Výsledek byl vskutku drtivý. Ze schade zbyla hromada schrotu. Deformovalo se přibližně všechno až po B sloupek, A sloupek se zcela zhroutil, přepážka mezi kufrem a kabinou to zabalila, přední kola i s podběhy se probourala do kabiny, řidič by byl mrtvý, protože by ho to rozmačkalo, spolujezdec těžce zraněný, prostě rána jak svině. Autoři se pustili do mocných spekulací, jak je možné, že je konstanta českých silnic tak nebezpečná, že by to měli všichni majitelé škodovek vidět, aby názorně poznali, jak dopadnou, až jim upadne kolo a oni narazí do zdi. Na závěr přichází několik přátelských doporučení podle zásady, že socialistický žurnalista nemá psát pravdu, ale především vychovávat. Nejzajímavější je bezesporu úvaha, že kdyby každý majitel staré schade dostal od nějakého imaginárního subjektu 20.000 czechokreditů a koupil si za ně Corsu nebo Fiestu z roku 1990, tak by zvýšil svoji bezpečnost a neskončil na ARO JIP, kde jedno přenocování vyjde na 10 kiloczechos. Zde se v redakci předpokládalo, že 100% majitelů škodovek řady 742 určitě nabourá nebo se výhledově nabourat chystá.
Když Schade řady 742 vznikala, silně pochybuji, že vůbec někdo bral v potaz nějaký crash. Tehdy se ještě auta vyráběla za tím účelem, aby se s nimi jezdilo, a ne aby se s nimi vráželo frontálně do zdi. První auto, kde Škoda otázku bezpečnosti posádky brala seriózně, byl pokud vím Favorit, a i tam se poněkud vymklo, protože i při malém nárazu zpředu se utrhla kapota v pantech a měla tendenci proniknout do prostoru pro cestující, v Rakousku přezdívalo novému hitu z východního bloku Škoda Guilotina a uchycení kapoty bylo korigováno až od roku 1993. Řada 742 je však deformačních zón prosta (jinak řečeno, celé auto je jedna deformační zóna). Pokus nemá reálný význam pro současnost, je to stejné, jako když se donekonečna opakuje seriál Nemocnice na kraji města, který už všichni znají a ví, co se asi stane.
Kromě toho – zvolená schade byla trochu zkorodovaná, a ačkoli zvenčí vypadal šoukár hezky a na mnoha venkovských diskotékách by po citlivém votunění jistě oslnil zraky mladých inteligentních dívek, pevnost bodových svarů byla jistě nižší než za totality. Jak se zpívalo v jedné reklamě, železo stárne a tak degraduje, například v důsledku vodíkové křehkosti, takže pevnost vozu byla jen odleskem původních charakteristik, které mělo auto jako nové. Vypovídací hodnota pokusu je blízká nule.
Příznivci starých škodovek s motorem vzadu jimi nejezdí proto, že by to shledávali kchůl, ale pravděpodobně proto, že na jiné auto nemají peníze nebo ho ani nepotřebují. Že auto není z nejpevnějších, asi vědí sami moc dobře a když do něj usedají, berou na sebe rizika sami a dobrovolně. V cenové relaci blízké ceně schade se sežene jen skutečně hodně diskutabilní corsa nebo fiesta, pravděpodobně „lehce ťuklá“ dovezená z ciziny, což ovšem nepředstavuje při crashi výhodu, takže takové auto je stejně nebezpečné jako schade a živoucí crash test dummy může profitovat jen z motoru vpředu a jeho hmoty, která část nárazu pohltí na vlastní změnu hybnosti. Takže i závěr článku je sporný.
Proč o tom všem píšu: Že se dvacet let stará schade při crash testu rozpadne, to asi nikoho nepřekvapí. Býval bych si na ten článek ani nevzpomněl, kdybych den poté nenašel na netu následující zprávu. Týká se Dacie Logan, levného auta postaveného na platformě vozu Clio starší generace firmou Renault. Vyhodnocení rozstřelu o NCAP kompatibilní překážku silně připomínalo závěry citované u havarované stopětky. Současně se testoval na crash starší Golf IV z roku 2000, který byl s přehledem bezpečnější než Logan. Byl jsem tím natolik zaujat, že jsem začal hledat další údaje o Loganu. Tím jsem se dozvěděl, že ten automobil nemá pozinkovanou karosérii na všech plochách a při losím testu ADAC se převrátil. Nové auto selhalo po stránce pasivní i aktivní bezpečnosti, a právě bezpečnost nových aut je argumentem, který zastánci moderních aut tak často vyzdvihují.
Zatímco o Škodovce jsme se dozvěděli drsnou pravdu nyní dvacet sedm let po náběhu její sériové výroby, šmejd Logan si na mediální coming-out ještě počká, zřejmě do té doby, kdy bude na trh uveden nějaký ještě lepší superLogan. Hlavně že má ten krám dva airbagy. Nebylo by lepší spíše namontovat spolehlivé zámky dveří a rozumně se deformující pedály?
Dělá se to asi takhle: všechna nová auta jsou z principu dobrá, protože je automobilky potřebují prodat. Protože je automobilky potřebují prodat, nešetří na marketingu a P.R., čehož součástí jsou noviny a časopisy. Jakmile se objeví novější model, je ten starý automaticky špatný do té doby, než jej majorita zákazníků vymění za ten nový dobrý, který je ale zase vzápětí omlazen nějakým faceliftem, který se stane ještě lepším než ten starý krám, který byl jednička loni. S technikou, vývojem a pokrokem to nemá co dělat, je to jen marketing a jsou to leštěné prdy, které nutí zákazníka neustále fokusovat na prémiové ofry, které jim zmrdi předkládají. Je zajímavé, že vůbec v dnešní době může vzniknout nekvalitní a nebezpečné auto. Je z toho poznat, že všechny ty kecy o zajištění kvality ve fázi designu jsou fakt než kecy a realita se ubírá jiným směrem, bez ohledu na to, zda je Logan low-cost vůz nebo nikoli, protože všechna možná ISO, VDA takto nerozlišují.
Nakonec se zamyslíme nad pojmem „moc“. Ledničku většina populace používá po celou dobu její životnosti, tedy zhruba deset let. Deset let staré auto je out. Kdyby za vámi někdo přišel a řekl, že si vezme vaše dva roky nové auto, dále dostane dvěstě tisíc a dodá vám nové úplně stejné jen s lehkou designovou změnou zvanou facelift, vyhodíte ho. Když tuto nabídku učiní automobilka, zákazník na ní reflektuje a přistoupí. Schopnost přimět někoho, aby něco dělal (případně se něčeho zdržel), se nazývá moc. Výrobci, v tomto případě automobilky disponují reálnou mocí a „přizpůsobivá“ média jím pomáhají vládnout, místo co by byla hlídacím psem, který začne štěkat a vrčet.
Ještě že je ten Internet.
P.S. 18.12.2005 20:30
Vedlejším produktem toho, že máme ten internet, je, že je nutno se orientovat ve zcela protichůdných informacích. Viz zde, něco pro fanoušky jízdy po třech kolech. Zda se jednalo jen o pokus rehabilitovat Logan, nebo seriózní pokus, nechávám na vás.
(6x známkováno, průměr: 1,17 z 5)