Všude na mě útočí oranžová hesla a nutí mě hodit do urny právě lístek oranžové strany. Včera jsem viděl z plakátu smějícího se pana Sobotku, který propagoval vyšší zdanění nejbohatších.
Nic nového, jen pořád nechápu jak může někdo neustále omílat řeči o nespravedlnosti tzv. rovné daně, hlavně nechápu, že někdo může na tyhle řeči slyšet. Mrkněme se na tu „nespravedlivou“ rovnou daň a na to, co s tím chce oranžová strana udělat.
Plán ČSSD po volbách: Obnovení společenské solidarity nejbohatších s obyčejnými lidmi, zrušení nespravedlivé rovné daně a superhrubé mzdy a zavedení progresivního zdanění 38% na část příjmů přesahující 1,2 milionů Kč ročně (www.cssd.cz)
Pojďme si to rozebrat bod po bodu. Nejprve ale objasněme slovo „nejbohatší“ . Kdo to je? Podle výše uvedeného jsou těmi nejbohatšími zaměstnanci s příjmem nad 100.000 Kč měsíčně. Zajímavá vábnička na závistivé voliče, že. Tito lidé jsou vyšší střední třída, na evropské poměry mají průměrné platy. Rozhodně nejsou nejbohatší, protože právě ve srovnání s Evropou rozhodně nejbohatší nejsou. Bohatý člověk je bohatý kdekoliv na světě. Člověk s platem 100.000 rozhodně nebude boháčem třeba v Německu. Většinou pracují v soukromých firmách a jsou placeni za to, co mohou firmě nabídnout a podle reálného přínosu. Kolik berou je jen otázkou smluvního vztahu mezi nimi a zaměstnavateli. Skutečně nejbohatší jsou ti, kdo mají příjmy v řádech milionů, stejně jako majetky v této výši. Ti jsou ale velmi často spojeni s politickou pseudoelitou, není tedy pravděpodobné, že by bylo v něčím zájmu je nějak omezovat. Navíc existuje určitá možnost optimalizace daňového základu firem a podnikatelů. Všechna čest všem poctivým. Správně by heslo mělo znít: Obereme slušně vydělávající zaměstnance, protože na ty nejbohatší nemáme páky. Otázkou samozřejmě je, jak by levice nastavila hladinu bohatství po vítězných volbách.
Vzhledem k tomu, že zaměstnanců s příjmem nad 100.000 je velmi málo, a z nich plynoucí dodatečný příjem by byl nevelký, nedivil bych se, kdyby se hladina „bohatství“ posunula třeba někam k platu 30.000 měsíčně.
Teď tedy k jednotlivým bodům programu:
Obnovení společenské solidarity nejbohatších (míněni slušně vydělávající zaměstnanci) s obyčejnými lidmi.
Pro příklad si vezměme dva zaměstnance, abychom se vyhnuli možné polemice, oba jsou v soukromém sektoru. Jeden s hrubým platem 20.000 Kč měsíčně (dále ZAM A), druhý s hrubým platem 100.000 Kč měsíčně (dále ZAM B). Oba mají dvě děti. Kolik zaplatí na daních a dalších odvodech? Je ten se 100.000 solidární? Na odpověď stačí daňová kalkulačka:
Daň z příjmu, dle rétoriky levice nespravedlivá. Dokonce jsem někde slyšel, že není spravedlivé, aby manažer platil na daních stejně jako uklízečka, jak je tomu když platí rovná daň. Nesmysl! Doopravdy je to takto: Rovná daň není rovná, ale jak vyplývá z tabulky, je velmi silně progresivní. ZAM B má sice 5x vyšší plat, ale daň reálně platí víc než tisícinásobnou. Jinými slovy, to co ZAM B odvede na daních za měsíc, by ZAM A odváděl přes 83 let. Ano, těch 16 Kč měsíčně, u ZAM A, jako záloha na daň je skutečná realita.
Odvody na ZP a SP. Chybně označované jako pojištění i když tyto odvody žádné parametry pojištění nemají. Opět markantní rozdíl v částce placené do společné kasy. Sem samozřejmě patří i částka placená zaměstnavatelem. Zde je na místě říct, že na ZAM B se nevztahují žádné stropy na platby, zaplatí tedy celou částku. Také je třeba říci, že ale existují stropy na výplaty nemocenských dávek a např. podpory v nezaměstnanosti, takže ZAM B když půjde na nemocenskou získá velmi podobnou částku jako ZAM A.
Celkový měsíční přínos ZAM A do státní kasy je cca. 9.000, ZAM B něco přes 61.000.
Ti tzv. „nejbohatší“ přispívají do systému mnohonásobně více, navíc s velmi podobným nárokem na eventuální plnění ze strany státu. Tedy za stejné služby platí mnohonásobně více…JSOU TEDY VELMI SOLIDÁRNÍ!
Výše uvedené, v principu, odpovídá i na druhý a třetí záměr – „zrušení nespravedlivé rovné daně a dodatečné zdanění příjmů nad 100.000“. Rovná daň je skutečně nespravedlivá, ale úplně obráceně, než to prezentují levičáci. Pokud je u daně z příjmu takováto raketová progrese, proč vymýšlet další daňové pásmo. Jakékoliv zvýšení daní by asi každý akceptoval za situace, kdy by politici všech politických směrů prokázali, že státní správa pracuje efektivně a bez vyhazování peněz, finance na veřejné zakázky nevylétávají oknem, nebo netečou do kapes spřátelených firem, že sociální pomoc dostávají jen ti skutečně potřební, tedy že se šetří kde se dá, ale z nějakého důvodu se prostředků nedostává. Tato situace tady rozhodně není a levice to nijak neplánuje změnit.
Takže, pokud se vrátíme k první otázce: opravdu tady chybí solidarita? Kdepak. Co teda chtějí obnovovat?
Zrušení superhrubé mzdy
Superhrubá mzda, pokud vím, zde existovala vždy, jen nebyla prezentována pod tímto názvem. Hlavně se ale neprezentovala otevřeně zaměstnancům, kteří žili v blažené nevědomosti a neuvědomovali si, jaké jsou skutečné náklady zaměstnavatele na jejich pracovní místo. Superhrubá mzda je vlastně součet hrubé mzdy zaměstnance a odvodů zaměstnavatele. Např. výše prezentovaný ZAM A nestojí svého zaměstnavatele 20.000 Kč jak se mohl mylně domnívat v době, kdy byla superhrubá mzda tajná, ale 26.800.
Suma sumárum – lži, polopravdy a populistická hesla levice vyvolávající nenávist k těm, kdo v principu táhnou a platí každou společnost – ke střední třídě. Jak je vidět, i rovná daň je progresivní dost, ale to se jim samozřejmě nehodí do krámu, proto je třeba lhát a mlžit. Slyšel jsem docela výstižný komentář k progresivní dani: „já jsem pro progresivní daň, ale progrese musí začínat kousek nad mým platem“. I to vypovídá o naší české povaze. Závist je skutečně silný motor, který má za úkol dotlačit levicovou káru vítězně do voleb. Je ale možné stavět budoucnost na závisti? Podle levice ano, jen se k tomu musí dodat, že to co jim sebereme, zase jiným rozdáme. Já jim nevěřím!
(Zatím nikdo nehlasoval)