D-FENSův FSM je skvělý text, který mi už nejednou poskytl inspiraci pro praktické postupy pro účinnou obranu proti protiprávnímu postupu orgánů.
Nedávno jsem ale zjistil, že přes existenci SPRDEL a přes různé další problémy je to oblast, kde ještě pořád víceméně platí presumpce neviny, právo nevypovídat, a až na mediálně profláknuté kauzy typu „Je třeba odsoudit Lacinu, protože lid si to žádá!“ v podstatě až tak o moc nejde. Existují ale oblasti, proti kterým je podání odporu proti příkaznímu řízení jen dětská hra. Kde žádná presumpce neviny neplatí, a až se celá věc převede do oblasti práva, je už zpravidla pozdě. Je to způsobeno zřejmě tím, že tady jde o úplně jiné peníze než o tisícovku za rychlostní daň. Poslyšte tedy ilustrativní příběh, jehož jakákoli podobnost se skutečnými osobami a místy je čistě náhodná:
Žil, byl, jeden počítačový nadšenec. Říkejme mu pan Y. Tento pan Y. naprogramoval systém, který se pak v praxi dobře osvědčil, a který zaměstnavatel pana Y. úspěšně prodával. Nějakou náhodou se pan Y. dověděl, že existuje jistá vědecká konference, zaměřená na algoritmy podobné tomu z jeho vlastního systému. Pana Y. ale plané teoretizování tak úplně netáhlo. Zajímalo ho spíš, jestli ty teorie budou fungovat i při praktickém nasazení na reálných datech. Překvapivé bylo, že podobně smýšleli i organizátoři té konference. Dali k dispozici sadu testovacích dat a vyzvali k soutěži o to, kdo z těchto dat dokáže vytěžit maximum. Protože šlo o perspektivní oblast výzkumu, jedna větší počítačová firma dokonce věnovala 500 eurokreditů jako první cenu v této srovnávací soutěži.
Pan Y. vykuchal ze svého produkčního systému část relevantní pro tu soutěž, vyhodnotil testovací data a poslal organizátorům výsledek. Skončil na druhém místě. Příští rok ale svůj systém ještě vylepšil, organizátoři zpřesnili testovací data, a systém pana Y. tu soutěž v roce 2010 vyhrál. Na konferenci mu předali virtuální šek na 500 eurokreditů s velkým logem Sponzora. Do dnešního dne nasbíral článek o vítězném systému podle Google Scholar už několik desítek citací. Po skončení konference pana Y. kontaktoval zástupce Sponzora – přesněji jeho výzkumné pobočky z Království: kam si přeje zaslat výhru, a chce-li pak ji zdanit v Království nebo v Kocourkově. Pokud v Kocourkově, nechť dodá příslušné papíry. Pokud v Království, prostě pošlou zdaněnou částku. Daně v Království byly ve zhruba stejné výši jako v Kocourkově a obě země jsou ve Svaté Unii, a tak se pan Y. rozhodl nepřidělávat Sponzorovi dále práci: požádal, ať pošlou zdaněnou částku. „Pěkná výhra,“ brblal si pan Y. pod fousy, „já vyhraju 500, ale vlastně z toho uvidím tak 410. No ale stejně nejdůležitější je, že můj systém funguje docela dobře i ve světovém srovnání.“
Přešel rok, přešel skoro celý druhý, a na pana Y. čekala na poště obálka s modrým pruhem. Berní úřad si ráčí, aby se pan Y. dostavil k vysvětlení. I vypravil se pan Y. bez zbytečných odkladů na řečený úřad.
– „Pane Y., tady máte poučení, to si přečtěte a podepište“, předává úřednice oboustranně hustě potištěný papír. Pan Y. čte věci jako povinnost sdělit všechny dotazované skutečnosti. Naopak ale nic o právu nevypovídat. Toto je oproti silničním pirátům jedoucím 53 km/h v obci a žeroucím maminky i s kočárky úplně jiná liga. Pan Y. podepíše.
– „Pane Y., měl jste v poslední době nějaký příjem ze zahraničí?“ dí berní úřednice lstivě. Tady se od „Pane řidiči, víte proč jsme vás zastavili?“ moc nelišíme.
– „Kdy a odkud by to mělo být?“ nedá se pan Y.
– „Tady nás informuje Královský berní úřad přes informační systém Eurobonz, že v roce 2010 jste dostal 500 eurokreditů, po zdanění 410, od firmy z Království.“
– „Ano, to jsem dostal. Je to už zdaněné, jak sama říkáte.“
– „Ale to takhle nejde, aby z vašeho příjmu profitoval pan Král. Podíl právoplatně patří Kocourkovu. Podle mezivládní dohody o zamezení dvojího zdanění mezi Královstvím a Kocourbačovskou socialistickou republikou z roku 1977 se sice nemá příjem danit dvakrát, ale tento konkrétní druh se má danit v zemi příjemce. Ve vašem případě tedy v Kocourkově coby nástupnickém státě KBSR.“
– „Ale to už je jednou zdaněné, a navíc jsme teď s panem Králem v téhleté Svaté Unii!“
– „Nezajímá. My to musíme zdanit tady. Podáte si opravné daňové přiznání za rok 2010, my vám těch 500 eurokreditů zdaníme, a pokud chcete, napište si té firmě z Království, ať vám pošlou papíry. Pak si s Královským berním úřadem vykorespondujete vrácení těch 90 eurokreditů. Ale otevřeně řečeno, moc šancí na úspěch vám nedávám.“
„300 eurokreditů lepší než nula“, řekl si pan Y. a poslušně vyplnil za asistence úřednice opravné přiznání.
– „My vám pak musíme za ty dva roky vyměřit úroky, to nám systém nedovolí obejít“, upřesňuje úřednice. Na rozloučenou s panem Y. ta prostá duše dodává: „Tak vidíte, někdy je lepší nic nevydělávat!“.
Pan Y. odchází smutně z berního úřadu a přemýšlí o tom, z čeho by asi tak úřednice žila, pokud by se každý zařídil podle její rady. Pro formu pak ještě napíše Sponzorovi z Království, jestli by mu mohl poslat – teď zpětně po dvou letech – doklad o zaplacení daně, že by zkusil po Královském berním úřadě chtít odvedenou daň nazpět. Měl z toho špatný pocit, že obtěžuje Sponzora, který za svoje sponzorství bude mít práci navíc. Sponzor se ale zachoval racionálně a vůbec neodpověděl.
Tady by mohl příběh končit tím, že 300 eurokreditů lepší nuly, a že pocit vítězství hřeje víc než mrzký peníz. To by ale bylo absurdity málo a nestálo by to ani za článek na Novinkách. Nedávno totiž panu Y. přišlo od berního úřadu vyměřené penále okolo deseti tisíc Kocourkovských za „pozdě podané daňové přiznání“. Podání opravného daňového přiznání se prý považuje za opožděné podání skutečného daňového přiznání, přestože v tomto případě pan Y. reagoval neprodleně po dotazu z berního úřadu a dodatečnou daň (již druhou v pořadí z těch stejných 500 eurokreditů) a „úrok“ z ní zaplatil v rozmezí několika dní od doby, kdy mu bylo sděleno, kolik vlastně po něm Kocourkov chce zaplatit.
Z pohledu berního úřadu je pan Y. zloděj a podvodník, který skoro dva roky nejenže nezdanil 500 eurokreditů, ale jakoby vůbec nepodal daňové přiznání z celého svého příjmu. A penále za pozdě podané daňové přiznání se vyměřuje z celého základu daně. Ještěže je pan Y. pouhý zaměstnanec s lehce nadprůměrným příjmem. Mít větší příjmy, přišla by ho výhra v měření algoritmů setsakra draho. Celkově z 500 eurokreditů, které věnoval Sponzor, se dostalo přibližně
– 90 eurokreditů Královskému bernímu úřadu (pan Y. tyto peníze nikdy neviděl)
– 100 eurokreditů (ekvivalent v Kocourkovských kreditech) jako daň z 500 eurokreditů Kocourkovu
– cca 20 eurokreditů jako úrok z výše uvedených 100 eurokreditů
– okolo 400 eurokreditů jako penále vyměřené z celého základu daně pana Y. za rok 2010.
Pan Y. se svým algoritmem v mezinárodní konkurenci zvítězil a obdržel cenu, která se zatím pohybuje ve výši zhruba -110 eurokreditů čistého.
Někdy je lepší nic nevydělávat.
(9x známkováno, průměr: 2,33 z 5)