Něco málo o obranné střelbě

Featured Image

K napsání tohoto článku mě vedl incident z Izraele rozebraný tady na tomto webu ve článku „Zbraně jsou špatné áááno Israel style“. Pro spoustu z Vás to jistě nebude nic nového, nicméně podobný článek jsem zde zatím nenalezl, tak bych se jej pokusil napsat sám.

Berte jej ovšem spíše jako úvahu nadšence a ne jako odbornou studii. Také bych rád zdůraznil, že následující řádky se budou věnovat krátkosti lidského bytí a zejména tím, jak jej co nejefektivněji ještě zkrátit. Citlivějším povahám bych jej tedy doporučil nečíst, aby se nemuseli rozčilovat jako nedávno jeden humanista nad obrázkem, který mívají v USA pověšený na některých plotech a na kterém je v angličtině nápis: „Vzhledem k rostoucím cenám střeliva nečekejte varovný výstřel“. Je to jeden z mých oblíbených. Ten druhý zní: „Pozor soukromý pozemek. Narušitelé budou střeleni, přeživší budou střeleni znovu“.

V diskusi pod výše uvedeném článku se rozebíralo mnohé. To nejdůležitější tam ovšem v době vzniku mé reakce nezaznělo. Útočník s mačetou byl zpočátku zasažen pravděpodobně dvěma výstřely (první část nemá audio) ze samonabíjecí pistole. Posléze byl zasažen ještě dvěma dalšími výstřely, načež zmizel ze scény a později byl eliminován ozbrojenými složkami. Jistě si představíte, že toto je noční můra každého obránce. Máme účinnou zbraň, jsme odhodláni se bránit a bráníme se, nicméně útočníka zkrátka nelze střelbou zastavit. Z videa je sice vidět, že po prvních zásazích klesá, nicméně stále je schopen ohrožovat lidi kolem sebe mačetou, aby nakonec vstal a po dalších dvou zásazích ještě utekl.

Důvody jsou poměrně jednoduché. Útočník mohl být na drogách, alkoholu, mohl být zkrátka jen nadopovaný adrenalinem a další tělesnou chemií, která dokáže způsobit, že i v případě několika smrtelných zranění je člověk stále bojově efektivní. Otázka tedy je, co s tím.

Zbraň a ráže

Prvotní volba. Uvažovat nad výrobcem a konstrukcí zbraně podle mého názoru nemá smysl, protože to je věc mimořádně individuální. Ostatně jistě víte, že někdo potřebuje ergonomickou rukojeť, někomu stačí špalek v podobě Tokarevu 1933, někdo má ruku vyloženě pistolovou a někdo revolverovou. Tuto oblast bych tedy vůbec nerozebíral. Důležitější je ráže.  Možná se mnou někteří střelci nebudou souhlasit, ale domnívám se, že pro vlastní ochranu cokoli, co je pod ráži 9mm Luger nemá cenu ani nosit. Slabý výkon, malý průřez střely, vzhledem ke konstrukci často i minimální schopnost deformace po zásahu. Jistě, výše zmíněný Tokarev má jistě výkonu na rozdávání, stejně jako třeba pistolový 5,45×18, ale to je zase opět o konstrukci střely.

Krátká spekulace nad, troufnu si tvrdit, nejrozšířenější služební ráží. Částí těchto neduhů trpí i náboj ráže 9mm Luger. Má totiž konstrukci střely, které se budeme věnovat v následujícím odstavci. I proto se domnívám, že střelec z Izraele nebyl v eliminaci protivníka dostatečně úspěšný. Je to totiž opět spekulace, ale domnívám se, že použil právě zmíněnou ráži 9mm Luger.

Konstrukce střely

Řekl bych jeden ze dvou stěžejních faktorů, nad kterými bychom se měli v obranné střelbě zamyslet. Prvotní problém, na který narazíme je ten, že nějací ouřadové (kteří z mě neznámého důvodu dospěli k názoru, že násilník, který se nám rozhodne usilovat o zdraví a život, má nějaká práva), nám zakázali používat a v podstatě i nabývat do vlastnictví střelivo se zvýšeným ranivým účinkem. Musíme se tedy poohlédnout po něčem, co by bylo legální a přitom efektivní. Většina standardních střel, které se používají, má celoplášťovou konstrukci. Máme zde buď klasický ogivál, round nose, nebo flat nose. Stále je to ale pouze celoplášť. Nevýhody jsou následující. Díky své konstrukci nejspíše nepředá střela příliš mnoho energie cíli. Naopak jím nejspíše proletí dál a někde trefí maminku s kočárkem. Protože za tu kulku, která nám vyletěla z hlavně, zodpovídáme po celou dobu jejího letu, máme jeden problém se zákonem a druhý, troufnu si napsat mnohem větší, s vlastním svědomím, protože po zbytek svých dnů budeme muset žít s myšlenkou, že jsme někoho nevinného zmrzačili, nedej Bohové, zabili. Co s tím? Celopláště jsou na pendrek, duté špičky nám zakázali. Teď přijde jedna velmi kacířská vsuvka. Střela s dutou špičkou trpí jedním nešvarem střel celoplášťových. Jsou to totiž většinou zase jen ogivály s dutinkou uprostřed. Co se stane po zásahu. Střela proletí do cíle a začne se deformovat. Způsobí třeba i devastující smrtelné zranění, ale ať chceme, či ne, efekt nebude ani tak okamžitý. Než se střela začne deformovat, proletí ošacením, narazí na kůži, proletí dovnitř, ovšem díky své konstrukci se za ní rána s největší pravděpodobností zavře. Musíme pamatovat na to, že tkáně se v tomto případě chovají zkrátka jako houba. Máme vážné, možná smrtelné zranění, ovšem střelný kanál, přinejmenším jeho část zkrátka nekrvácí tak, jak by měly a okolní tkáně jej drží v kompresi. Než tělu dojde, že má vážný problém, je schopné fungovat. Zase se můžeme zeptat, co s tím. Odpověď je jednoduchá. Ještě jednou změníme konstrukci střely. Použijeme to, co nám velmi pěkně chodí na střelnici do terče a co pěkně zdokonalil pan Elmer Keith. Střela typu SWC semiwadcutter má charakteristiky, které potřebujeme. Je to masa olova, které se samo o sobě bude pěkně deformovat i po zásahu měkkých tkání, předá tak většinu své energie cíli a která má ve své konstrukci krásnou fičurku – střižnou hranu. Po zásahu zkrátka v počáteční fázi doslova vysekne do kůže krásný kulatý otvor a ve druhé fázi se zdeformuje do tvaru, který před sebou bude hrnout značnou masu tkáně a způsobí tak mnohem větší zranění. Ten hladký otvor je podstatný. Tkáně se neuzavřou, budou přetnuty, masivní zranění způsobí stejně masivní krvácení. To povede k poměrně rychlé ztrátě krevního tlaku a k rychlejší eliminaci protivníka. Co je na tom nejlepší – je kompletně legální. Nicméně to vše možná nebude stále stačit, a proto přejdeme k následujícímu bodu a tou je technika střelby.

Technika střelby – „Double tap“ a „Mozambique Drill“

Tzv. „double tap“, či „dvojstřel“ se dlouho považoval za dostatečně efektivní techniku určenou k okamžité eliminaci protivníka. Jak jistě víte, spočívá v co nejrychlejším vypálení dvou výstřelů do středu těla cíle. Vzhledem k tomu, že se používá při sebeobranné střelbě, tedy do deseti metrů (v praxi často mnohem méně), je prakticky vyloučena i možnost minutí.  Jenže video, které jsme mohli spatřit, nám jasně dokazuje něco jiného. Není zkrátka stále efektivní dost. Opět se tedy můžeme zeptat, co s tím a opět nám dá odpověď někdo, kdo nalezl řešení. V tomto případě je to dle neoficiální informace jistý pan Mike Rousseau, který bojoval v Mozambické válce za nezávislost. Během jednoho z ozbrojených konfliktů, kterých se účastnil, během boje zasáhl dvěma přesnými výstřely svou pistolí Browning Hi-Power nepřátelského ozbrojence do hrudi. Tentokrát se ovšem cíl nepodařilo eliminovat a tak se pokusil o výstřel do hlavy. Třetí výstřel ale poněkud uspěchal a nepřítele zasáhl do krku. Kulka v podstatě přetnula páteřní kanál a definitivně postupujícího nepřítele vyřadila z akce. O svůj zážitek se o nějakou dobu později podělil s jistým Johnem Cooperem, který jej pak začal vyučovat a představil tak světu. Jistě, že namítnete, že tato technika byla používána mnohem dříve. Asi ano, ale dá se říci, že od tohoto momentu měla oficiální název a stala se tak nedílnou součástí moderní střelecké školy. Neměli bychom na ni tedy zapomínat až budeme příště na střelnici a mohli bychom se v ní zdokonalit. Třeba i jen proto, že je to zajímavá část střelecké historie.

Mozambique Drill tedy spočívá ve dvou co nejrychlejších výstřelech zacílených na střed těla cíle a následně třetím výstřelu do hlavy. Existují dva různé přístupy, jak má být tato technika provedena. Jeden uvádí, že po dvou výstřelech do hrudi má nastat určitá přestávka, kdy registrujeme, zda je třetího výstřelu třeba, či nikoli. Druhá varianta, a podle mého názoru ta správnější, je nenechávat žádné pauzy a žádné ověřování. Tedy dva co nejrychleji provedené mířené výstřely na střed těla a okamžitě třetí provedený do hlavy. Důvod tohoto počínání je zřejmý v okamžiku, kdy stojíme proti více než jedinému protivníkovi a kdy na kontrolu úspěšnosti střelby zkrátka není čas. Druhý důvod nám dává ono video zmíněné v předchozím článku.

Pokud byste rádi viděli tuto techniku dopracovanou z mého pohledu k dokonalosti, koukněte se na následující video:
https://www.youtube.com/watch?v=O8QrWm3Acc0

Ještě jedno video s instruktorem Zero, který se zabývá i legálností použité této techniky:
https://www.youtube.com/watch?v=OtM_zEBu448

Píši to sem při nejlepším vědomí a svědomí. Kdyby tato technika měla zachránit jen jediný život … . Někteří z Vás se teď možná usmějí stejně jako já, když mě to napadlo, ale je třeba pamatovat jednu věc. Tohle opravdu může zachránit jeden život. Může patřit Vám, nebo někomu na kom Vám záleží. A věřím, že to je skutečně důležité. A stejně tak věřím tomu, co jsem již napsal. Každý, kdo sáhne k násilí ve zlém úmyslu vůči nevinnému, pozbývá tímto aktem na základě tohoto rozhodnutí veškerých práv a svobod a musí to být on a jen on, kdo je plně odpovědný za následky z toho plynoucí.


24.10.2015 L.C.

12345 (9x hodnoceno, průměr: 1,89 z 5)
1 228x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!