Datum britského referenda o setrvání v EU se blíží, nejrůznější průzkumy hlásí stoupající převahu zastánců brexitu a nejčtenější noviny v zemi se nyní přidaly na jejich stranu. Panika v táboře eurohujerů díky tomu stoupá a výroky o britské postunijní ekonomické apokalypse se množí geometrickou řadou. Dykovo legendární „opustíš-li mne nezahynu, opustíš-li mne zahyneš“, doslova prší ze všech světových stran. Po vzoru našich profesionálních petičníků bych rád občanům kdysi dávno hrdého Albionu a obecně eurohujerům také něco vzkázal: „Take it easy.“
Brexit se konat nebude, můžete zklidnit hormony i emoce, soudruzi budovatelé lepších zítřků. Čím déle pozoruji hemžení okolo této bezprecedentní politické megaudálosti, tím více jsem přesvědčen o obligátním vítězství prounijního tábora – průzkumy, neprůzkumy. Sice padají stále silnější slova o negativních důsledcích vystoupení, Tusk mluví přímo o „konci západní politické civilizace“, ale nějak v tom všem postrádám jiskru a skutečné obavy. Naše mluvící televizní hlavy s ustaranými výrazy vyváženě informují o svrabu a neštovicích všude tam, kde nesvítí unijní dotační slunce, ale takhle melou pořád. Dopad to má přibližně stejný, jako stereotypní komunistické zprávy o našem světovém prvenství ve výrobě kalafuny na hlavu a svrabu s neštovicemi na západ od nás – nikdo soudný to dávno nevnímá.
Jednodušší jedinci podle oficiální rétoriky z poslední doby nutně museli nabýt dojmu, že obchod, cestování a blahodárný vynález kola přinesla lidstvu až Evropská unie. Vzniká tak klamný dojem, jako by se seriózně zvažovaly všechny eventuality. EU sice může chtít opustit pouze šílenec bažící po chudobě, hladovění, rozvratu a koncentračních táborech, ale samozřejmě máme demokracii, takže se britští občané mohou svobodně rozhodnout a zvolit si svou budoucnost sami. Proč jen mám tak velké potíže tomu uvěřit?
Protože by brexit znamenal pro Brusel, všechny eurohujery a obamovce politickou katastrofu. Byl by prvním kamenem, jenž se vydrolil ze špatně postavené přehrady pod náporem vody a zákonitě by vedl k jejímu zhroucení. EU by brexit nejspíš přežila, ale rozhodně ne v takové podobě, v jaké ji známe dnes. Juncker a spol. mají příliš co ztratit, než aby svou budoucnost bezstarostně nechali na liverpoolských dokařích, čtoucích výhradně The Sun. Proto mne nadějné výsledky průzkumů i celý brexit nechávají v klidu, přestože si myslím, že by vystoupení Anglie z EU nám všem nesmírně prospělo. Nevěřím totiž, že unionisté „nepůjdou štěstíčku naproti“ a nějak si žádoucí výsledek referenda neošéfují. Osvědčené recepty už přece existují.
V Rakousku to při prezidentských volbách také do poslední chvíle vypadalo na vítězství euroskeptika nad levicovým extremistou, dokud nezasáhl korespondenční deus ex machina a nezpůsobil opravdový zázrak. Evropská unie zkrátka někam neochvějně směřuje, bylo rozhodnuto, že je to ten nejsprávnější směr ze všech a rozvracet si budoucí Eurasii prostě nedáme, basta fidli. Komu se to nelíbí je populista, pravicový extremista, xenofob a nácek. Demokracie je příliš vzácná a křehká květinka na to, aby byla svěřena do rukou plebsu, kterému je notabene pro jistotu pravidelně vymýván mozek a tudíž ani nemůže být schopen se správně rozhodovat o takto zásadních věcech.
Nicméně přestože jsem přesvědčen o tom, že obyvatelé Anglie rozhodnou „zodpovědně“ a vysloví přání zůstat v náruči Bruselu, stejně jim závidím. Dostali alepoň malou šanci něco změnit, dostali naději, jakkoliv možná klamnou, učinit Británii opravdu zase Velkou. My tuhle šanci nedostaneme – alespoň ne dokud povládnou současní socani všech barev a vyznání. Komu se nelíbí cesta po které EU neochvějně kráčí a o které tehdy ve špidlovské megakampani nepadlo ani slovo, má prostě smolíka. Referendum vám dovolíme tehdy, až průzkumy spolehlivě ukáží, že jste dostali rozum – nebo až „pojede čert na bruslích do práce“.
Jen velmi zlehka naťuknu, o čem se bude v Anglii mimo jiné také hlasovat. Především o vládnutí ve stylu orientálních despocií, to je bez debat. Evropská komise moudrých rozhodne, že žárovky jsou „ee“ a fertig – dál vlak prostě nejede. A žárovky jsou z pohledu mnoha dalších, podobně osvícených rozhodnutí ještě celkem úsměvnou lapálií. Ono mytické „evropanství“ se velmi podobá venerickým chorobám – přenáší se stykem. Často se všechno svádí na nevolenou Evropskou komisi, ale až na imunní čestné výjimky je Evropský parlament oním budovatelským nadšením také nakažen a poslušně odmává vše požadované.
V dubnu modrožluté ovce například odhlasovali „Zprávu o vyučování o EU ve škole“. Stojí za nahlédnutí, nebudete věřit svým demokratickým očím. EU hodlá bojovat proti rostoucímu euroskepticismu nikoliv sebereflexí, ale ideovou indoktrinací školních dítek největšího kalibru. Certifikovaní „Euroučitelé“ budou školákům vštěpovat lásku k Bruseli a vy jim potom doma vysvětlíte, jak se věci doopravdy mají. Paráda, to už tady dlouho nebylo.
Pro tenhle „dekret“ hlasovalo 482 europoslanců. Včetně všech českých socialistů, lidovců, TOP09 a ANObudelíp. Proti byli pouze poslanci ODS a pochopitelně Don Quijote de la Mach. Dokonce i naši reformovaní komančové se alespoň zdrželi hlasování. Ekonomka Hana Lipovská to celkem trefně přirovnává ke „Zprávě předsednictva ÚV KSČ z roku 1973“. Ta požadovala „vytváření podmínek k tomu, aby nová, socialistická inteligence, vycházející z našich škol, byla oddána věci socialismu, věci dělnické třídy a svými schopnostmi pomáhala budovat rozvinutou socialistickou společnost v naší zemi.“ Schválně, kolik dokážete najít rozdílů.
Stoupající euroskepticismus je přímým důsledkem právě těchto totalitních praktik, kterých jsme si ostatně užili víc než dost, a ne nedostatkem výuky k evropanství. Angličané budou za nás všechny hlasovat i o dalších věcech, které na nás dopadají díky tomu, že se evropské elity domnívají vlastnit patent na rozum. Kdo pípne na síti, toho odpojíme a zavřeme, až zmodrá a uvidí žluté hvězdičky. Zbraně vám zabavíme, aby vás nenapadlo s jejich pomocí hájit svá poslední zbývající práva. Eurozóna byla výborný nápad, Řecko v ní rozhodně necháme a budeme do něj dál cpát Vaše peníze, vždyť nám dalo naší kulturu. Výpalné Turkům skvěle funguje a proto začneme platit také půlce Afriky. Z každého milionu Frontexem bezpečně přeplavených nových Evropanů si díky tomu vezmou tamní výrobci „uprchlíků“ tisícovku nejprofláklejších zpátky.
O tomhle všem a mnoha dalších věcech se bude 23. června ve Velké Británii hlasovat, přestože podle médií to vypadá pouze na „svobodnou“ volbu mezi chudobou a bezvýznamností, nebo bohatstvím a světlými zítřky. Nic by mi neudělalo větší radost, než kdyby se ukázalo, že jsem si tady plácal játra a dokonale se svou prognózou šlápl vedle.
(440x známkováno, průměr: 1,10 z 5)