„Milí Lakotové 1! Vy si svého náčeníka nevážíte, třebaže vám ho ostatní kmeny závidí!“
S těmito slovy opustil Jára Cimrman náčelnickou funkci u indiánského kmene Lakotů. Český velikán byl na úlohu nepochopeného génia zvyklý, ale přesto z jeho slov cítíme hořkost. Dnes těžko soudit, na čí straně byla vina, ale jedno je jisté: Cimrman nedokázal primitivní domorodce získat pro své ideály.
Ne, že by se nesnažil. Promlouval k Lakotům o svobodě: „Není spravedlnosti bez svobody a nemohou existovat žádná lidská práva bez toho, že by lidé byli svobodní“. Promlouval k nim o lidské důstojnosti: „Každý muž a žena na této planetě mají svá práva, svou důstojnost a nezadatelnou hodnotu, protože jsou stvořeni k obrazu Stvořitele nebe i země“. Zbytečně. Lakotové se nezajímali o svobodu a důstojnost, ale o pohodlí a bezpečí.
Vedl je k odpovědnosti za vlastní osud, „aby si lidé vládli sami, neboť nikdo není způsobilý být pánem“. Zdůrazňoval, že budou mít jen to, co si dokáží udržet: „Svobodu musí zvolit a bránit samotní občané“. Marně. Ptali se ho, k čemu potřebují náčelníka, mají-li se starat sami.
Formoval základy soudržné společnosti: „Svoboda pro všechny neznamená nezávislost jedněch na druhých“, poprvé v životě slyšeli divoši o veřejném zájmu: „Veřejný zájem závisí na osobním charakteru – na poctivosti, toleranci k druhým a vládě svědomí v našich vlastních životech“. Nevěděli, o čem to mluví. Znali jen své vlastní zájmy.
Vyzdvihoval čest, kterou osvědčí ten, kdo dodrží „závazky, jimž je těžké dostát a od nichž by bylo nečestné se oprostit“. Nadšeně mluvil o těch nemnoha, kteří „svou oddanost naší zemi prokázali svou smrtí, jež byla poctou jejich celým životům“. Smáli se patosu archaických slov čest a oddanost.
V odpověď na jejich věčné stížnosti se pokusil pozvednout jejich zrak nad horizont každodennosti, zdůrazňoval, že „z hlediska věčnosti však ty otázky, jež jsou na nás kladeny, jsou zúžené a nemnohé“. Bez úspěchu. O věčnost se nestarali, chtěli všechno hned.
Zdůrazňoval nutnost aktivního odporování zlu, protože „zlo je skutečné“. Poukazoval na „potřebu idealismu a odvahy“. Idealismu se smáli, na zlo nevěřili – byli pragmatici a věděli, že dobro a zlo jsou jen různé strany téhož.
Abdikoval. Nedokázal přesvědčit svůj lid, že jsou důležitější věci než mezikmenový zápas v lacrosse a cena ohnivé vody. Odešel a náš příběh se zdá končit chmurně.
* * *
Realita ale někdy předčí fikci a zázraky se občas dějí. V našem skeptickém světě se objevil idealista, kterého si jeho „Lakotové“ váží, neboť si ho zvolili za náčelníka i podruhé. Ten muž má obrovskou moc, ale neztratil pokoru a ví, že ne lidé, „to Bůh hýbá a vybírá si, jak On chce“.
Ten muž se jmenuje George Walker Bush 2 .
1 Nejde o překlep. J
2 Všechny citáty (kromě prvního, samozřejmě J) jsou z 2. inauguračního projevu GWB.
(Zatím nikdo nehlasoval)