Nabřeží žije. Ale už to nebude dlouho trvat.

Featured Image

Impozantní byl již samotný začátek. Po vystoupení z tramvaje jsem se srazil s jakýmsi alternativně vyhlížejícím mladým mužem, který vykonával trhavé pohyby jako rozbitý cyborg od Gorenje. Chtěl jsem mu poradit, aby to přestal brát nebo toho naopak bral víc, ale pak mi došlo, že se jedná o „akčního lyrika“, který pomocí pohybů vyjadřuje svoje pocity, aby bylo v Praze veseleji. Myslím, že takový člověk se do týmu A*M skvěle hodí.

Dalším bezprostředním vjemem na nábřeží byl neuvěřitelný puch. Nevím, zda tam někde v ústraní spalovali příznivce motorismu v peci na počest historicky prvního propagátora organizované zyklistiky, ale smrdělo to ohavně. Patrně za tím stála výroba biopochoutek. Po přemístění se k Národnímu divadlu se situace zlepšila, protože tam právě brousili koleje a smrad z brusných kotoučů byl ve srovnání s aktivistickým kulinářským programem osvobozující.

Celá akce se samozřejmě odehrávala za důsledného policejního doprovodu. Bohužel se tam objevil týž policajt, který byl řízením osudu vržen do loňské blokády zyklojízdy. Patrně se stal uvnitř policejní hierarchie nějakým specialistou na krizovou komunikaci s cyklisty, snad by si měl najít nějakou jinou psychicky méně náročnou práci, třeba mlátit děti. Později se dostavil v civilní fabii policejní team Kapsa,  což nasvědčovalo, že užívat si zklidněného nabřeží nepřišli pouze sluníčkoví lidé.

Ačkoli Auto*Mat pravidelně zveřejňuje počty návštěvníků a ty se pohybují v řádu desítek tisíc, nikdo mě nesčítal. Myslím, že to počítají jako všechno. Přesto jsem si jist, že na nábřeží přišlo tentokrát nejméně milión lidí, možná dokonce šest i pět (a teď mě Svěrák zažaluje).

U stánku Automatu jsme se dozvěděli, že 1 Kč + 1 Kč jsou 2 Kč. Do složitějších úvah se ovšem A*M nechtělo. Přítomní aktivisté nedokázali vysvětlit, na co hodlají získané peníze použít, z jejich vysvětlení plynulo, že nikoli na proměnu Smetanova nábřeží, ale na mzdy a provozní výdaje jejich spolku. Vedle ideologie Auto*Matu byla k dostání dýňová polévka v rámci atrakce “Polévkový projekt”. Nebudete mi to věřit, ale já si nedal.

Po proražení další bariéry smradu, tentokrát ze smažených ryb jen trochu leklých jsme se posunuli k další atrakci, dětskému hřišti, kde si děti hrály s izolací z trubek. Izolace z trubek se podle programu jmenuje Walda – interaktivní dětská prolézačka. Příští víkend si udělám tu radost a umístím na dětské hřiště na vlastní náklady nějaká autíčka.

Dále bylo k nalezení několik stolů, u kterých probíhala interaktivní diskuse (seděl tam jeden znuděný člověk se skicářem) a improvizované pódium tvořené černou plachtou, kde měla probíhat hudební produkce. Později se tam usídlil multiinstrumentalista se šíleným nástrojem připomínajícím mlýnek na mák. Ve skutečnosti se jednalo o testování nové sonické kytičkové biozbraně na vyhánění lidí z města, protože by ho stejně jen ničili. Vydávalo to naprosto úděsný monotónní zvuk, jako když artritický kostlivec jede na skřípajícím bicyklu. Dva páry se jaly na tyto pazvuky vykonávat tanec. Video z této produkce, která určitě nalákala nejméně 250 tisíc diváků, najdete zde (pozor, obsahuje erotickou vložku pro buzeranty).