nemá asi cenu řešit proč a jak, ale s příchodem prázdnin pominuly moje závazky k různým institucím a získal jsem něco volného času, tedy asi čtyři hodiny za týden. Což není málo.
Přemýšlel jsem, jak tohoto daru využít. Klima se votepluje pyčo, lední medvědi se topí, jeleni mají o 132,13% tužší bobky a to je nepochybně příznakem blížící se globální krize, Paroub se rozvádí a Shrek má děti. A mě se zachtělo dělat něco banálního.
Exkolega z bývalého zaměstnání, který bude dále vystupovat pod krycím jménem Vojtěch, mě následně přesvědčil, že pokud chceme zakročit proti zmrdům globálně, potřebujeme nutně vlastní luftwaffe. Několik letadel ochotně předvedl. Byl to jednak spalovacím motorem poháněný cvičný model a pak akrobat s motorem o objemu 7,5ccm. Vojtěch se problematikou zabývá už dlouho a myslím, že by přinutil létat i smeták, kdyby to po něm někdo požadoval a nalezl k tomu dostatečně výkonný motor.
Samozřejmě mě to nadchlo a začal jsem se poohlížet po nějakém RC modelu. Bylo mi řečeno, že pravděpodobně dojde k rozstřelu letounu a také jsem byl skeptický k nějakým zdlouhavým konstrukčním pracem, takže v úvahu připadal polystyrenový RC set. Pokud možno na elektromotor.
Nakonec padla volba na Bellancu od RCM Pelikán, která se dá pořídit za necelé tři tisíce. Hlavním kritériem hovořícím pro Bellancu bylo, že je to poměrně rozšířený a populární model, na který se dají dobře sehnat náhradní díly. Tato úvaha se ukázala být opodstatněná, dostupnost náhradních dílů během následujících dnů zatlačila všechny ostatní featury do pozadí. Bellanca je poháněná jedním stejnosměrným elektromotorem 480 bez převodovky a osmi NiMH články. Doba letu je kolem deseti minut, ale zatím jsem vždy spadnul mnohem dříve.
Sestavení modelu byla brnkačka. I s nastavením jsem na to potřeboval hodinu a půl. Současně jsem přepojil ovládání, protože mít na jednom ovladači směrovku i plynovou páku mi připadalo jaksi úchylné. Bellanca fzákladu nemá příčné řízení a ovládána je jen výškovka a směrovka. Čtvrtou osu lze poměrně snadno dodělat, ale nepocítil jsem tu potřebu vzhledem k tomu, že mi tři osy připadaly až dost na pořádnej stres. To byla mylná domněnka.
Dost keců, jdeme lítat.
Při prvním letu se vyskytly potíže, protože jsem neměl dostatečně nabitou pohonnou baterii. Sice jsem jí nechal v nabíječce předepsaných dvě a půl hodiny, konektor nabíječky byl však z výroby vadný a tak baterií žádný proud netekl. Po odstranění tohoto drobného nedostatku již nestálo nic v cestě leteckým katastrofám v dimenzích zpráv na TV Hovn@. Dále pouze telegraficky:
– při prvním skutečném letu se zjistilo, že nelze současně ovládat výškovku a směrovku. Pád a menší škody. Ukazuje se, že Bellanca je poměrně robustní. Úprava VOP a SOP tak, aby mezi sebou ovládací plochy nekolidovaly.
– při druhém letu jsem uletěl dva celé okruhy. Začínám se učit, že za žádných okolností nesmím modelu dovolit, aby letěl nade mně, za mě či dokonce přímo na mě. Letecký den završen krásným přistáním s odlomením podvozku. Identifikujeme první slabinu Bellancy – uložení podvozku není dostatečně tuhé – a podvozek se při tvrdším dosednutí, tedy při završení prakticky každého mého letu kromě těch, které skončily pádem, vyvrátí i s kusem bateriové šachty. Nalepení plastové destičky ke zpevnění. Oproti tomu se jako maximálně odolná ukazuje polyamidová vrtule, ale i na ní ještě dojde.
– třetí let – crash – extrakce motorového lože z trupu. Lože s motorkem je v trupu nalepeno pouze oboustrannou páskou. Zalepení lože lepidlem Purex. Další drobný upgrade – dlouhá táhla na pohyb výškovky a směrovky jsou měkká a pruží. Řešením by bylo přendat serva dozadu, ale na tak zásadní přestavbu nemám čas. Předělávám proto výškovku na pantíky od MP Jet, čímž se ovládací síly snižují a táhla nepruží.
– čtvrtý let – lítá to fakt pěkně. Liberály potěší následující zjištění: (nejen) model letadla létá nejlépe, když se neřídí. Náraz do stromu (oslnění sluncem). Po opravách další let a další pád. Vyvinul jsem novou technologii pádů zvanou Stuka Bomber podle proslulého německého bombardéru, jenže v mém případě se na cíl neshazuje puma, ale rovnou celé letadlo. Dělá se to tak, že se letadlo nechá přepadnout v zatáčce pro ztrátu rychlosti a pak se to marně pokouším vybrat. Bellanca je po jedné takové simulaci Stuky na odpis. Zjišťujeme, že kromě nárazu samotného mají nemalý ničivý efekt také baterie, které se ve své šachtě vydají kupředu a probourají se až k motoru.
– v crash testu získala upravená Bellanca nula celá pět hvězdičky. Tentokrát to odnesl motor. Neohnula se hřídelka, jak by se asi dalo čekat, ale prohnul se plech na čele motorku a v ložisku vůči hřídelce nastalo zvýšené tření. Motor nedosáhl požadovaných otáček. Zakoupení nového motoru.
– Bellanca se v duchu doby orientuje nalevo a zatáčí pouze na jednu stranu. Crash a zlomení křídla. Slepení křídla. Výměna serva. Crash a zlomení křídla. Slepení křídla. Crash a ohnutí motorku. Na kupování třetího motorku nemám náladu – vrážím do něj šroubovák a rovnám čelní plochu. Kupodivu to funguje.
– velice komický start se zataženou anténou na rádiu a následný pád. Opatření: instalace multifunkční červené mašličky, která a) vizualizuje polohu antény b) dá se pomocí ní měří síla větru c) mohla by vyjadřovat podporu teplosexuálům v boji proti AIDS, ale to poslední není můj případ
– kvůli změně geometrie křídla lepením má letadlo divné letové vlastnosti. Ačkoli všichni tvrdí, že letadlo bez příčného řízení není možno otočit na záda, snad pouze v loopingu, udělala Bellanca těsně nad zemí efektní půlvýkrut. Havárie spojená s demolicí trupu a jeho přeměnou na hromádku polystyrenových kuliček.
Jsem rád, že v tom letadle nemusím sedět. Také se divím, že ta elektronika ty hrozný pády vydrží.
Počet letuschopných strojů aktuálně: 0.
Zbylo mi rádio, přijímač, něco polystyrenových kousků, jedno servo a regulátor motoru, ale samozřejmě toho nehodlám nechat.
Zde je seznam drobných vylepšení Bellancy, pokud by o něj někdo měl zájem:
– vlepení výztuhy do „kabiny“ v trupu pod křídlo
– vyztužení lůžka křídla na trupu u náběžné i odtokové hrany
– polepení náběžné hrany křídla tenkou izolepou zvýší její odolnost zejména při pádu mezi rostliny se silnějšími stonky (tím nemám na mysli duby nebo buky)
– odtokovou hranu křídla polepit lepenkou se skelnými vlákny v délce ca 25cm zabrání jeho přelomení v centroplánu při Stuka Angriffu
– odpárat motorové lože a vlepit ho tam pořádně
– přední část bateriové šachty buď polepit lepenkou, nebo ji vyrobit z nějakého odolnějšího materiálu
– řešit problém měkkých táhel
Co RC létání přineslo do mého života:
– zábavička je poměrně náročná na prostorovou představivost. Dozvěděl jsem se, že zatočit vpravo nutně neznamená směrovkou vpravo.
– zásadní rozdíl RC proti tradičnímu pilot-inside letectví je, že prdelní gyroskop je vyřazen z činnosti, to je kompenzováno výhodou, že při pádu je pilot mimo letadlo.
– v návodu k Bellance je správně konstatováno, že předpokladem úspěchu je dělat správné pohyby ve správnou chvíli. Škoda, že tam také nestojí, kdy je ta správná chvíle. Většinu důležitých pohybů dělám moc brzy nebo moc pozdě.
– narozdíl od tradičního letectví, důsledky pádu se velmi liší podle toho, do čeho se padá. Naučil jsem se rozeznávat zemědělské plodiny, což mi až dosud moc nešlo, a hodnotit je z hlediska pádové kinematiky. Ideální pro pád je vysoká tráva nebo pšenice. Zdaleka nejhorší je kukuřice, o kterou se letadlo rozbije ještě dříve, než narazí do země.
– poznal jsem několik nových druhů lepidel. Po večerech řeším otázku, zda psát kraviny na D-F nebo opravovat letadlo. Letadlo zpravidla vítězí.
– hezky jsem se pobavil u sportu kombinujícího golf, orientační běh a leteckou archeologii. Neběhá se při něm po louce s holí, ale s rádiem, a nehledá se míček, ale trosky.
– při jedné soutěži v orientačním běhu se nám cikán pokusil hacknout auto. Nepochodil.
– přítelkyně dostala vrtulí přes ruku. Teď ví, že motor řady 480 má celkem slušnou sílu, což se jí jistě bude v životě hodit
Kdybych abstrahoval od vlastností Bellancy vliv mého RC-pilotního neumětelství a vliv oprav, je to příjemné letadlo, které létá v podstatě samo. Problémy nastanou pouze tehdy, když jí do toho někdo kecá. Dokonce i sama přistává – při plynu staženém zhruba na čtvrtinu provede sama proti větru klesání a stačí jen lehce podrovnat. Její nevýhodou je poměrně velké plošné zatížení, podvozek umístěný hodně vzadu (neslouží jako tlumič nárazu) a zjevně malá odolnost podvozku a uložení baterií, i když pro dosažení mnou vyžadované robustnosti bylo možné jen za cenu použití železobetonu jako stavebního materiálu. Další důležitá okolnost je, že skutečné letadlo se směrovkou moc neřídí, což sice umožnilo Meresjevovi opět vzlétnout, ale mě to komplikuje život. Čtvrtá osa by přidala zážitku na realističnosti. Přesto všechno se jedná o hezkou hračku, se kterou by se mohla například vydovádět celá rodina místo víkendového prohlížení zboží v supermarketech. A pokud s tím nějak brutálně nepraští, tak to dokonce vyjde levněji. Bellanca je low-cost model pro začátečníky, úroveň použité techniky je tedy poněkud nižší, jak se ostatně za tři litry dalo očekávat, ale na mlácení do zeměkoule je dobrá dost.
Už se pomalu poohlížím po jiném stroji. Vrtule v tlačném uspořádání, malé plošné zatížení a ovládaná čtvrtá osa by velmi zpříjemnily moje letové zážitky a minimalizovaly potřebu oprav, éro, který obě vlastnosti spojuje, vypadá jako všechno možné jen ne letadlo. Vítaná fíčura by bylo shazování bomb, ale asi to nedoletí až nad Moskvu. Co se týče estetiky, vítězí Chubby Lady, která sice připomíná klobásu s křídlama, ale má svoje kouzlo. Bohužel, dvojplošné uspořádání by fungovalo jako multiplikátor škod a prodloužilo dobu oprav až do nočních hodin. Oba modely jsou však malé a malý model je pro začátečníka spíše nevýhoda.
Pokud má někdo nějakou pozitivní zkušenost s nějakým modelem, nechť se neváhá o ni podělit.
(6x známkováno, průměr: 2,33 z 5)