Kolegovi Rootovi se hrubě nelíbilo, že nějaká zelená kunda má problém s auty. Ano, není to jen problém této zelené kundy. Zeleným vadí automobil z principu. Zkusíme přijít na to, proč.
Letošní volby budou pro českou Stranu zelených funerálním aktem, ale přesto si její členové, všech pět, dali tu práci a sepsali rozsáhlý program. Pro oblast dopravy našli koncepční řešení:
Silniční doprava ohrožuje naše životy, exhalace překračují normy, trpíme nadměrným hlukem, zhoršuje se spojení veřejnou dopravou na venkov a její kvalita neodpovídá potřebám doby, cyklisté a chodci jsou ohroženými druhy
Programové teze Strany zelených z roku 2003 říkají (povšimněte si, že tehdy byli zelení upřímnost sama):
Strana zelených pokládá nadměrný automobilismus za sociálně patologický jev. Navrhujeme mu čelit zavedením mýtného na dálnicích a postupně i státních silnicích, zpoplatňováním vjezdu do center měst, odstraněním zvýhodňování automobilové dopravy v daňových odpisech a v neposlední řadě mnohem tvrdšími postihy dopravních přestupků (například odebrání řidičského průkazu v opilosti řidiče či při výrazném překročení povolené rychlosti).
Kde našli zelení inspiraci pro tuto formulaci? V roce 1995 se nechala slyšet organizace Friends of Earth:
„Speed limits should be made very low and rigidly enforced to take all the glamour out of motoring“.
Pokud by se někomu zdálo, že tato věta vznikla za horama dolama a sem hned tak nedorazí, tak mám špatnou zprávu. Toto hnutí funguje v ČR pod krycím názvem Hnutí Duha. Ačkoli by se mohlo zdát, že jde o nějakou zapomenutou alkoholickou gildu, není tomu tak. Je to prominentní ekologické hnutí, něco jako akční složka Strany zelených. Vydělává slušné prachy na ekologickém vydírání, „nevšimném“, pardon, fundraisingu. A podivme se, jak se poučila od své mateřské organizace:
„(Hnutí Duha navrhuje…) … aby radnice podnikly opatření proti nadměrné automobilové dopravě v centrech měst – například zpoplatnění parkování a tranzitu, omezování rychlosti, budování záchytných parkovišť na okrajích měst.“
Tak mě napadá, co je to vlastně nadměrná doprava? Všude se to v těch jejich programech opakuje. Nadměrná doprava je taková doprava, o které aktivisté řeknou, že je nadměrná. S jedinou výjimkou – tou je cyklistická doprava, ta je zase vždy nedostatečně rozvinutá. Zvláštní.
Máme tu i extrémisty. Organizace Carbusters, která má asi tři fanoušky i v Čechách, terorizuje majitele automobilů, tedy lidi jako vy a já a polepuje jim auta nějakými samolepkami nebo čím. Organizace jako Auto*Mat a Oživení tendencielně směřují k Carbusters, ale nedávají to veřejně najevo, protože by to momentálně narušilo jejich píár. Avšak v jejich interní komunikaci (kterou jsem úspěšně infiltroval) bylo například možno narazit na pozvánku, kde angažovaní pumpičkáři zvou na výstavu uměleckých děl nějakého Carbusters gaye. Muselo tam být neobyčejně narváno.
Příčina problému?
1. Zelení neakceptují technický rozvoj
Všechno, co zelení kdy navrhli, je buď neefektivní nebo zaostalé nebo obojí. Jsou jako hnutí luditů, kteří na začátku průmyslové revoluce rozbíjeli stroje, protože… protože… já nevím proč. Oni taky asi nevěděli proč, ale uměli to jistě řádně zdůvodnit. Jejich ideologie v podstatě směřuje do pravěku, kdy lidé žili v perfektním souladu s přírodou někde na stromech. Že srali pod sebe a někdy v třiceti letech zhebli na banální infekci, to nám jaksi neříkají. Automobil je produkt, který v posledních zhruba šedesáti letech umožnil nebývalý růst celosvětových ekonomik. Jako „vedlejší produkt“ automobilu se narodily různé postupy a technologie, například počítačem podporované konstruování, nauka o materiálech, tváření a obrábění kovů nebo výzkum a zpracování polymerů. Paradoxně i zelené dopravní všeléky, jako hromadná doprava a bicykly, dosáhly svého pokročilého stupně vývoje díky tomu, že se jejich výrobci soustavně techologicky oplodňovali v automobilovém průmyslu. Zejména je to vidět na autobusech, které přejímají celé podskupiny z nenáviděných kamionů. Zelení sami žádné využitelné know-how nemají, v jejich think-tanku je nachcáno něco zasmrádlé demagogie, a tak pociťují tento fakt jako hrozbu, kterou přeformulovávají do podoby „nadměrného automobilismu“.
2. Zelení jsou komunisté
Podstatou zelené i rudé ideologie je marxismus, v případě zelených jeho faceliftovaná varianta environmentalismus. Automobilový průmysl představuje obrovskou koncentraci znalostí, materiálu a peněz v soukromých rukou, to je samozřejmě třídní problém. Pokoušejí se ho různými cestami řešit, například nařizovat lidem, v čem mají jezdit. Zdá se však, že se jejich dosavadní regulace minuly účinkem, protože každá další sada emisních limitů vedla k okamžitému vývoji nových technologií, které snížily spotřebu paliva a učinily tak automobil ještě dostupnější. Nic nedovede zeleného omezence více rozběsnit než lidská kreativita, takže nyní nastupuje nová podoba regulací v podobě daně z CO2 (v protikladu s čím dál zjevnějším krachem oteplovací doktríny) nebo redukce silniční sítě pod záminkou „udržitelné dopravy“.
Zajímavá a znepokojivá je míra shody mezi KSČ a SZ v detailech. Například zelený wording přesně kopíruje rudý wording. Komunisté pořád vyhlašovali různé boje (boj o zrno, boj za splnění plánu a orwellovský boj za mír), zatímco zelení pořád něčemu vyhlašují boj (boj za záchranu klimatu, boj proti supermarketům…). Komunisté také úspěšně ukolébávali veřejné mínění větami jako „my se zaměříme na ty velké šmelináře (… vy můžete dál krást ve fabrice nářadí)“, zatímco zelení ukolébávají veřejné mínění, že zodpovědný občan se jejich všudypřítomných regulací obávat nemusí. Bohužel stejně jako není žádná norma na „nadměrný“, „přiměřený“ a „podměrný“ automobilismus, tak není norma na „zodpovědného“ občana.
Zelení často útočí na „auta“. To mají také společného s komunisty – tento úskok stranou. V každém autě sedí nějaký člověk, který se chce někam přepravit, většinou se zcela nezávadnými úmysly. Zeleným by bylo přespříliš říci „pane Vocásku, dnes s dětmi k babičce nepojedete“, ale bojovat „s auty“ není zase tak zlé, protože se to trochu odosobní a řadový užitečný idiot to snáze přijme. Podobně jako je lépe stravitelné „bojovat s imperialismem“ než „pověsit Horákovou“.
3. Zeleným vadí mobilita
Základním vzorcem uchopení moci je náhrada nekontrolovatelného procesu kontrolovaným, neorganizovaného organizovaným, spontánního řízeným. Tedy například nahnat žáky škol povinně k celebrování dne bez aut, protože sami by tam nešli. V oblasti dopravy například náhrada „neekologické“ individuální dopravy veskrze neekologickou dopravou hromadnou. Ta je většinou pod kontrolou kraje nebo magistrátu a pomocí ní lze získat snadno vliv na to, kdo jak kam a jak intenzivně bude cestovat. Navíc se pomocí ní dá šťárat lidem v peněženkách. Automobil je prostředkem, který podobně jako telefony nebo e-maily lidi spojuje, ale navíc ještě tak, že vzniklá komunikace je přímá a tím podstatně účinnější. Z dlouhodobého hlediska není pro stranu s totalitními manýry přijatelné, aby lidé dokázali urazit například sto kilometrů za hodinu a půl, pak někde seděli, opékali (!) si špekáčky (!!) na ohni (!!!) ze dřeva (!!!!) a klábosili u toho, protože kromě nekontrolované a nezdravé konzumace závadných jídel budou ještě navíc nekontrolovaně socializovat a provozovat nekontrolovanou závadnou komunikaci a možná i výměnu služeb, která taky nebude pod ničí kontrolou a nikdo z ní neshrábne bakšiš. Prostě „společensky patologické“ od samého počátku. Šlo by to sice zakázat, ale účinnější je to znemožnit.
4. Zelení nechápou, jak funguje automobil
Jakkoli je to tristní, zelení nemají ponětí o tom, jak auto funguje. Vědí obvykle, že hybrid je dobrý áno a čím vyšší číslovka za názvem normy EUR, tím je auto lepší, ale jinak je v zásadě samozřejmě vždy špatné. Neví ani základy, a to všichni do posledního kreténa. Neví, jaké druhy škodlivých nebo dokonce nebezpečných látek automobily produkují a jaké jsou možnosti jejich snižování. Nikdy se ani nesnažili to pochopit, protože je to nad jejich síly. Je to blackbox na kolečkách a černé schránky vyvolávají v lidech obavy, natož v zelených lidech. Je tedy třeba zničit tento zdroj nejistoty.
5. Auto jako projev sociálního statutu
Uživatelé aut jim to v některých směrech dělají lehčí. Auto jako projev životního stylu je přesně ta voda na mlýn, kterou zelení komunisté potřebují a tak si rádi ukážou prstíkem na mercedes nebo nějaký supersport. V jejich očích je to vyložené plýtvání, takže se jim zalesknou prasečí očka a začnou v duchu znárodňovat. Proč mají tak drahá auta, když v Somálsku žerou mouchy děti? Vždyť by mohli jezdit oktávií. A proč oktávií? Yarisem. A proč yarisem? Na kole budou jezdit! Svoji roli hraje i to, že zelení a jejich elektorát nesdílejí žádné velké pozemské statky, když tedy vynecháme ty kousky, co už si nakradli. Ne každý má takové štěstí jako Bursík, který dědil, na podporu šetrného a zodpovědného přístupu k životu pronajímá prostory kasinu a navíc má krásnou manželku odbornici na biomasu. Reálný prototyp voliče zelených je lůzr, který svoji neschopnost se prosadit v normální společnosti maskuje za nekonzumní způsob života. Má trochu mindrák a drahá auta – tedy v podstatě všechna auta, protože mezi nimi moc nerozlišuje – mu vadí.
Ti zmrdi zelený celkem dobře pochopili, že i největší petrolhead je občas naštvaný, třeba v okamžiku, kdy chce večer spát a pod okny mu projede auto s děravým výfukem. Normální člověk nad tím pokrčí rameny, protože to je ojedinělý exces, ale kverulant začne vykřikovat různé blbosti o zákazech a špatné práci STK a policie, a v tu chvíli přijdou zelené jezinky a prostrčí tři prstíčky… Surfují na vlně občasné a pomíjivé nespokojenosti s triviálními problémy, které nestojí ani za mávnutí rukou a se kterými se dá snadno vypořádat. Například že se přes frekventované silnice dá těžko přecházet.
6. Konflikt světů
Většina zelených by se neuživila hlavou ani rukama. Nikde nikdy nepracovali, dělali jen politiku, v neziskovkách, v byrokratickém aparátu, studovali nějaký zbytečný obor nebo prostě nedělali nic. Automobilový průmysl jako silně konkurenční prostředí vadí zeleným pravdoláskomilům z podstaty, podobně jako banky nebo energetické firmy. Občas se v takových prostředích stane, že je někdo vykázán pro zjevné chyby nebo neschopnost a je nahrazen někým schopnějším (v lepším případě) nebo aspoň výřečnějším, existuje neustálý tlak na to, dělat věci levněji a lépe, nebo aspoň jedno z toho, a nikdo nemá čas ležet celé dopoledne na mezi a trochu si zahulit travku.
Praktické důsledky?
Zelení třeba jednoho krásného dne vyvinou tlak na magistrát a ten z jednoho jízdního pruhu původně víceproudé komunikace udělá cyklostezku. Seženou si k tomu nějaké argumenty, například že kolony se neprodlouží, protože jsou už teď dlouhé a podobně. Díky tomu projede po nové cyklostezce od dubna do konce října například dvacet cyklistů za hodinu. Je to skutečně o tolik produktivnější, než kdyby tam od ledna do prosince projelo za hodinu třista aut? Myslím, že je to taková malá krádež prostoru, který měl být určen všem, ale to se nakonec děje dnes a denně a je to problém dvou stran – té, která kradla a té, která se nechala okrást.
Nechť předložené argumenty posoudí každý, kdo se dopravuje autem do práce, nějakým způsobem se živí automobilovou dopravou nebo ho živí někdo, kdo se živí automobilovou dopravou, případně z ní čerpá jakékoli výstupy. V podstatě tedy každý. Triviální příklad (!) budiž takový. Také tak nesnášíte gumové rohlíky? Vím, že v pekárně je nedělají gumové, zgumovatí až cestou do obchodu. Proč zgumovatí? Protože to auto s nimi drndá v zácpách dlouhé hodiny a když dorazí do vašeho pekařství, rohlíky jsou už pouhým stínem toho, co byly před čtyřmi hodinami. Oč více prostoru si ta prasata alokují a překážek pro dopravu zboží a osob nakladou, tím gumovější budou. Kvalita života v praxi. Je to možná až příliš zjednodušený příklad, který ukazuje, že osoby i zboží na cestě alokují náklady, které musí vždy někdo uhradit. A to vůbec nepřipomínám, že rohlík může být třeba pacient a pekařské auto sanitka, protože brnkání na city je výsadou těch, o kterých právě píšu.
Závěr
Cílem článku bylo ukázat, že odpor a mnohdy špatně maskovaná nenávist zelených vůči autům (správně: nenávist vůči jejich uživatelům) nemá racionální základ. Je to rozmar nebo zlovolnost, každopádně postrádající jakékoli argumenty.
I přesto, že jsem se snažil pochopit ideologické zázemí strany zelených, nepochopil jsem jednu věc. Řekli jsme OK, kdo má know-how, vytváří přidanou hodnotu, tím pádem vytváří zisk. Pokud má zisk, může mít moc. Teoreticky by automobilový průmysl mohl nadělat z Buzno*Matů, Přiživení i Zelených sračky, kdyby chtěl. Z mě neznámého důvodu výrobci automobilů, jejich komponent, paliv a kdovíčeho všeho tuto sebranku veřejně nekonfrontovali. Volí jinou politiku, založenou na zjevném hledání konsensu a anticipování mnohdy zcela nesmyslných a zcestných požadavků. Zřejmě provedli vlastní analýzy a vyšlo jim z toho, že zelená sebranka zatím není rozhodující decision-maker.
Volební program zelených je poměrně dlouhý dokument předkládající takové neuvěřitelné množství regulací či omezení, že si je lze těžko vůbec i představit. Například stálé kontroly zvířat v cirkusech a zvěřincích, „zavedeme 80% nápojů ve vratných zálohovaných lahvích do roku 2010“, povinné biopotraviny ve školství, aby stát mohl dětem nařizovat, co budou jíst a podobně. Pokud by takový program byl byť ani ne zcela zaveden, uvrhlo by to naši zemi do socialistického středověku a korupčního bláta dosud netušené hloubky.
Pohřební akt, který na podzim proběhne, chápu tedy jako nezbytnou nutnost k tomu, abychom se neprobouzeli v kombinaci banánové republiky a říše krále Klacka. Úplně je porazit vyžaduje jiný přístup a o tom zase někdy jindy.
Prozatím doporučuji těm zeleným, co dočetli až sem, v rámci preventivní opatrnosti čurat pod sebe.
(8x známkováno, průměr: 4,50 z 5)