Chtěl bych se podělit o příhodu dnešního dne, příhodu, která je v dnešní době denním chlebem asi každého.
Žiju na vsi, asi 4km od Nového Boru, města známého běžnou hospodskou rvačkou. Konkrétně v případě naší obce není problém místní romská komunita, ale tzv. bílá špína (díky sousedské spolupráci a nasazení PČR v podstatě eliminovaná na občasné výstřelky) a nájezdy menšin z okolních obcí. A právě o jednom takovém nájezdu je i můj zážitek.
Okolo poledne jsem se vracel domů s tím, že ještě zajedu za bratrem, bydlícím kousek mimo hlavní silnici. Cesta vedoucí k objektu, kde žije, byla až do nedávna vybavená kanálovými rošty z litiny, které bohužel nepřežily zvýšenou poptávku po šrotu z nedávné doby a proto byli majitelem cesty provizorně nahrazeny dřevěnými fošnami. Už cestou tam mne zaujala zelená Škoda Pickup CLA 04 02, ploužící se třicítkou prostředkem hlavní silnice. Na přehledném úseku jsem ho předjel s tím, že jde asi o řemeslníka či speditéra, který hledá konkrétní adresu a pustil jsem to z hlavy. Po ani ne deseti minutách začalo divadlo. Onen pickup stál na krajnici a příslušník menšiny, vystrojen dokonce reflexní vestou fy. Syner čile nakládal fošny z cesty do nákladového prostoru. Hodně udiven jsem zastavil, vylezl z auta a otázal se, co doprdele dělá.
Následný hovor jsem upravil a uspořádal podle svého, každá konverzace je tak inteligentní jako její účastníci a v tomto konkrétním případě byla inteligence skutečně minimální.
– „Nakládám dřevo, který tady leží a tvoje není.“
– „To dřevo tady je k nějákýmu účelu a i když moje asi není tak tvoje není určitě.“
– „Když se ti nelíbí, zavolej policajty.“
– „Policajty volat nebudu, ty to prostě vrátíš a potáhneš pryč, zloději.“
– „…mi nadáváš do zlodějů, protože sem cikán!“ (ne Rom, ale cikán)
– „Zloděj seš, protože bereš něco, co ti nepatří.“
– „Děláš machra, jako bys taky nekradl.“
– „Skutečně nekradu, jako normální Čech jsem vychován tak, že krást se nemá, je to špatný a co je normální u cikánů mě nezajímá. “
Zde následuje pokus o menšinové řešení konfliktu, kdy na mne vytáhl z auta železnou trubku a začal mi vyhrožovat rozmlácením huby. Protože byl sám (jeho bezzubou přítelkyni/manželku nepočítám, ta žvýkala chleba v kabině a měla to na háku) a na jeho nabídku jsem reagoval slovy „klidně to zkus, ty sráči“, zase ji uklidil, zhodnotil situaci a začalo druhé jednání.
– „Takhle je to vždycky, bílí se na nás vytahujou, klidně vem bouchačku a zastřel mě jak v tom Tanvaldu.!!!!“
– „Jo, ty v Tanvaldu si to zasloužili, protože to byli zloději, jako seš ty a konečně narazili na někoho, kdo se s tim nesral jako já.“
Na to zareagovali oba, žena (?) s pusou plnou chleba.
-„Ty zasranej rasisto, todle si přehnal, znáš Tancoše a Gorola, ty se to dovědí, jaká seš svině bílá, pošlou na tebe policajty.“
– „Policajty můžeš zavolat ty nebo já, to je jedno, hlavně koukej vrátit to dřevo, už mě to nebaví se s tebou bavit.“
Ještě pár nadávek, pár hrozeb (na Kocába s Lejlou si nevzpomněli) a dřevo bylo zpátky, i když jen naházené na hromádku, a začalo dějství třetí, odjezd se vztyčenou hlavou.
– „Si myslíš, že to je všechno, jen počkej až přijedeš k nám do Boru.“
– „Jo, dobře.“
– „Si budu pamatovat to tvoje auto, pak si tě s chlapama podáme, to budeš koukat.“
– „Tak to je jasný, že potřebuješ nejmíň partu, sám seš v hajzlu.“
– „Ty zmrde…..“ … zde následuje výčet dalších nadávek, na to jsem naučený reagovat širokým úsměvem, posláním pusy a zamáváním. Tento můj akt ho rozzuřil natolik, že vytáhl mohutnou slinu a pokusil se na mne plivnout, bohužel si nevšiml vytaženého okna a celé mu to přistálo na vnitřku kabiny. Jako vrchol dne to bylo přímo nádherné, proto jsem se upřímně rozchechtal, jakš takš jsem rozrovnal fošny zpátky, nasedl do auta, dojel domu a tam jsem se rozhodl podělit se s Vámi o tento zážitek.
Teprve po uklidnění, doma, mi došla skutečně šílená věc, která mne opravdu vyděsila. Z mého pohledu kradli, byli přistiženi a bez následků odjeli. Z jejich pohledu jsem já příkladem rasismu, nepřejícnosti většiny a zasluhuju po zásluze potrestat, samozřejmě ve skupině. To jsme to dopracovali a bude hůř, mám pocit.
(4x známkováno, průměr: 1,25 z 5)