Vážený čtenáři,
před samotným článkem si dovolím krátkou předmluvu. Má napomoci při rozhodování, zda na můj článek neuplatnit D-F pravidlo č. 6. Nejde o recenzi, ale o to, jak se jeden člověk sešel a rozešel s fenoménem značky SAAB.
Nejsa technik, budu zmiňovat jen obecné technické parametry, nejsa testovací jezdec, jízdní vlastnosti zmíním jen krátce a laicky, nejsa mechanik, neumím si na autě udělat skoro nic a není třeba mi to vyčítat, navíc neumím psát čtivě a tak dále a tak dále…. Prostě to bude článek o ničem. Navíc, ať napíši cokoli, vždycky tím víc nebo míň lidí naseru, takže je na zvážení Vás čtenářů, zda jej opravdu chcete číst (s patřičnými následky). Také nemá smysl nadávat mi a urážet mě za mé chyby, většiny jsem si vědom a neplánuji je opakovat. I jisté občasné dětinskosti jsem si vědom, psal jsem článek tak, jak jsem to tehdy, mladý a nezkušený cítil. No a v článku či na jeho konci snad najdete pár obrázků. Ještě jedna poznámka pro Saabisty – mám ta auta rád, hodně, ale to neznamená, že nesmím nic kritizovat. Já vás varoval. A teď jdeme na to…
Řidičák jsem si udělal až v devatenácti, a to proto, že jsem po vystudování nemohl najít práci. Chtěli ho všude, kde jsem se o ni ucházel. A tak jsem si ho ve zkráceném řízení udělal (nikoli podvodně, ale jsa bez práce mohl jsem mít lekce každý den a tak to opravdu bylo rychle) a díky němu pak velmi rychle našel práci. Její dvě specifika byla, že byla dobře placená a také jsem většinu dne strávil v autě. Jezdili jsme hlavně Feldami a Favority. A tak se stalo, že jsem o dva roky později koupil své první auto – Felicii. Sloužila dobře a krásně rezla a tak jsem se po 4 letech začal ohlížet po něčem jiném. Kritéria byla jednoduchá. Větší, bezpečnější, pohodlnější, s nějakým ucházejícím výkonem. Tudíž oproti Feldě skoro cokoli. Vlastně ještě jedna podmínka, aby se to moc nekradlo. A taky jsem nechtěl všechno to, co jsem denně viděl kolem sebe, nějak jsem se chtěl trochu lišit. A tehdy mi kamarád řekl, ať si koupím Saaba. Měl tenkrát krásnou 9-5 sedan, opravdu nádherné auto a já se do něj zamiloval (do auta prosím). Jenže to bylo nad moje finanční možnosti a tak jsem s ním dojel do SPA v Kadani a nechal si od nich přivézt z Německa krásnou „devítitisícovku“. Správně tedy Saab 9000 CSE, MY 1997, 2.0t
Sice to nebyla 9-5, ale pro mě, po všech těch autech kterými jsem jezdil, to bylo zjevení. Dvoulitrový turbomotor, automatická převodovka, automatická klima, fšecko f elektrice, vyhřívané sedačky, prostě krása. Měl jsem zpočátku trochu respekt k té mase auta, ale ten jsem bohužel brzy ztratil. Bohužel proto, že mi stačilo půl roku a auto jsem rozbil. Ale to za chvíli, teď ještě něco autě.
Opravdu pohodlné, skvělé auto na dálnici, ale i na okreskách si vedlo velmi dobře. Motor byl neskutečný. Jelo to jak blázen (co chcete po člověku zvyklém na 1.3MPI) a každý z těch stopadesáti koní se snažil být rychlejší než zbytek. Pamatuji si, že jsem jednou na okresce předjížděl Octavii. Řidič to neunesl a začal zrychlovat. Po sešlápnutí plynu se zdálo, že se zastavil. A já naopak zjistil, že jedu cca 150km/h. Prostě motor, který by i dnes bez problemů nechal leccos za sebou. Automat (4 rychlosti) mu docela dobře sekundoval. I když to sekundoval je potřeba brát doslova. Než ho člověk donutil k podřazení o dva stupně, trvalo to pár sekund a ve městě skoro co pár sekund řadil. Prostě mu město nesedělo a nedokázal se rozhodnout, která rychlost je ta pravá. Končilo to občas tak, že jsem mu čtyřku prostě zakázal a bylo. Jinak s ním vcelku problém nebyl. Trochu jsem si nerozuměl s klimatizací, to mám ale ve všech autech, nebyl to problem Saabu jako takového. Já chci aby to topilo, ale automatika ví, že už víc ne a konec. Končí to šílenými teplotami na dipleji, jen aby to trochu topilo. Kufr velikánský, I když trochu omezený hodně sikmým sklem. Zadní stěrač opravdu, ale opravdu chyběl.
Bohužel, jak jsem psal dřív, moc brzy jsem ztratil respekt. Jednou, po cestě do práce, jsem pár křižovatek od domova za deště trochu přecenil možnosti auta, fyziky a moje a při zahýbání vlevo to poslal šikmo do vysokého obrubníku. Docela rychle. Bouchly airbagy a auto se odrazilo zpět k levému obrubníku našich dvou pruhů, kde jsem zastavil. Auto vypadalo na první pohled skoro netknutě, ale nebylo to tak. Pomalu jsem odjel (odjel!) o kus dál na parkoviště, zavolal do práce, zavolal mechanikovi, nezavolal policii a šel pěšky domů. Po ohledání škod mechanikem jsem se dozvěděl, že opravy do původního stavu jsou cca na 100kkč, do pojízdného polovina – hnutá náprava, ty airbagy, oprava karoserie a nosných prvků a další… Nakonec jsem mu auto za 30kkč prodal a nechal na něm jak s ním naloží. A protože jsem neměl pojistku, poněkud to zahýbalo s mou finanční situací a já musel udělat downgrade.
A tak jsem pořídil od kamaráda Formana. S tím jsem mimochodem později prodělal první (naštěstí i jedinou) nehodu za účasti PČR. A asi Vás potěším tím, že to bylo s cyklistou, byť jsem byl prohlášen za viníka. Dnes už by to tak jednoznačné nebylo, ale tehdy jsem ještě nečetl D-F a nechal si dát pokutu („chápu, že tady není zrcadlo, vidět tam není, cyklista jel rychle, ale najížděl jste na hlavní, pokutu vám dát musím, dáme to jen za 500“), ale co, chybami se člověk učí. Forman jezdil, ale… byl to prostě Forman. A já pořád toužil vrátit s k Saabům.
Rozhodl jsem se (podlehl?), vzal jsem si půjčku a koupil zase „devítitisícovku“. Rozhodl jsem se, že tentokrát bude bez turba, kvůli spolehlivosti a nákladům. Výbava byla CS (nižší než CSE), klima manuální, chyběl tempomat, bohužel i originál alarm a další. Ale i tak byla výbava nadstandardní. Motor 2.3i – 107kW, převodovka manuální. A povím vám, že to je úžasný motor. Rozjezd od nejnižších otáček bez zaváhání, kvůli zrychlování už bylo třeba víc podřazovat a při předjíždění plánovat, ale pořád to auto jelo s lehkostí a jen málokdy jsem měl pocit, že by to potřebovalo to turbo. Kupodivu, při tak velkém autu a motoru při opravdu kochací jízdě nebyl problém se spotřebou pod osm litrů, nejlepší jsem změřil 7.3l/km. Navíc se po vstupních investicích (výměna chladiče, nový výfuk, výměna serva – to mimochodem byla sranda, doleva to posilovalo a doprava ne) ukázalo, že je to auto úplně bezúdržbové. Po té, co jsem přešel na novější, jsem ho dal do užívání sestře. Ta do něj odmítá cokoli lít, takže když jsem si ho dřív občas půjčil, neb jsem měl auto v servisu, dolil jsem vodu, olej, ostřikovače i benzín (vše víceméně nebo úplně na suchu) a auto jelo jako by nic. A tak tomu je doteď. I když už mu je 21 let. Musím říct, že tohle bylo přes mnoho výhrad to nejlepší, co jsem kdy měl.
No a tím skončila zlatá éra. Moje chyba, že jsem chtěl víc. Rozhodl jsem se koupit si model 9-3 první generace (modernizovaná 900 druhé generace, tzv. 900 GM) a nakonec jsem ho koupil od jednoho kolegy saabisty. Šlo o hodně upravené, snížené auto s upraveným podvozkem, předělaným motorem a „chybějícím výfukem“. Na okruhy by to bylo výborné auto, ale na silnice nic moc. Na okreskách člověk nesměl dát ruce z volantu, protože nejbližší hrbol mohl znamenat, že budete auto lovit z pangejtu. Auto bylo tak nízké, že po jsem často vzal podvozkem i za jízdy o zem (a to i na normální silnici v Praze při legálních rychlostech). Nejlepší na tom byl fakt, že po úpravách a přemístění turba zmizely ochranné plasty na spodku a nejnižší součástka vpředu byl chladič. Spoiler byl o pár centimetrů výš. Při dálničních cestovních rychlostech zase rušil výfuk, na zadních sedadlech se prý nedalo mluvit a mě jako řidiče z něj bolela hlava. ALE. Na kvalitním povrchu to bylo úplně jedno. Auto jelo jak blázen (až moc, při akceleraci bylo potřeba zároveň držet volant oběma rukama a zároveň rychle řadit) a sedělo jak motokára. A taky, bylo to fakt krásné auto. Jak jsem řekl, nejsem technik a tak si váženého čtenáře, který náhodou dočetl až sem dovolím (snad) přesvědčit pár fakty, které o něm napsal předchozí majitel:
Typ automobilu: Saab 9-3 SE 5-door hatchback
Rok výroby: 2000
Typ motoru: B204E – 2.0l turbo LPT
Výkon (kW/PS): orig. 154 PS (nyní odhad 240 PS)
Toč. moment (Nm): orig. 219 Nm (nyní odhad 350 Nm)
Převodovka M/A: M5
Úpravy
Úprava motoru: ECU upgrade Speedparts, sportovní vzduchový filtr J/R, APC, 3“ výfuk bez katu JT, výfukové svody SaabtuninG, otevřený pop-off ventil Forge, sport intercooler SaabtuninG
Úprava podvozku: pružiny H&R (–35 mm), stavitelné tlumiče KONI Sport, drážkované kotouče a brzdové desky EBC Green Stuff
Úprava karoserie: přední nárazník Viggen, + přibyly bixenony (nejsou na foto)
Úprava interiéru: měřák tlaku turba Speedparts (2.0 bar)
Audio: orig. SAAB Audio System, CD changer
Kola: SAAB 5-spoke – 17×7?´ (Made in ČR :-)
Pneu: Good Year Eagle F1 – 215/45 R17
Další info
0–100 km/h: neměřeno
Nejvyšší rychlost: 230 a šel by dál, kdyby byla odvaha :-)
Spotřeba: dlouhodobě 10,3 l/100km
Další zajímavosti: sprint 400m za 14,37s na SOA 2006
Bohužel jsem potřeboval víc auto na jezdění než na blbnutí (a předchozí poznatky jsem získal časem, při zkušební jízdě to člověk nezjistí), nehledě na stálé opravy něčeho a tak jsem se rozhodl pro výměnu. Auto jsem prodal jednomu motorkáři (kterého bohužel asi půl roku na to zabila ženská předjíždějící v protisměru v zatáčce přes dvojitou plnou). A to za stejný typ, jen neupravený. A tady jsem udělal největší chybu (a řádně si ji zaplatil), která vedla k tomu, že jsem byl nucen přestat se Saaby. Už s předchozím autem jsem začal jezdit k mechanikovi, kterého mi doporučil kolega. Prý nadšenec, dělá hlavně Volva, ale má taky Saaba a umí je, spolehlivý a tak dále a tak dále. Asi umí, ale…
No nic, prostě jsem se nechal přesvědčit na krásné auto, stříbrnou 9-3 s automatem ale rozbitým motorem. Motor prý má z jiného auta, nebude to problém. A já debil mu věřil. Debil. Já. Vím. Netřeba říkat. Poučen. Snad. Nakonec to trvalo místo tří měsíců šest, motor mi musel dávat dvakrát, protože první se zahříval, auto po tom půl roce trávilo několik dalších měsíců napůl u něj a napůl na silnici. Žralo to, doslova, patnáct litrů na sto (mělo to nezávislé topení a pocit, že musí topit pořád). A pořád něco nefungovalo a pořád se něco ladilo a opravovalo. „Nic nebylo problém“, ale mechanik na mě neměl věčně čas. Auto jsem mu přivezl na tři dni a hned z toho byl týden. Skončilo to tím, že už mi ani nebral telefon a já se ho musel doprošovat aby mi dal auto. Tak jsem si auto vzal a už se tam neukázal. Odvezl jsem ho k panu Šolcovi, který si auto prohlédl, předchozího mechanika otituloval mnoha zajímavými jmény a ukázal, co všechno bude potřeba opravit a kolik to bude stát. Smířen s tím, že jsem se nechal nachytat, jsem si v duchu hledal zásoby peněz na další opravy. Nechal jsem si auto zběžně zkontrolovat a druhý den vyrazil se svou teď už ženou na výlet na Moravu. V Litomyšli auto začalo cukat a naopak se rozšířila paleta zvuků o různé výbuchy a škytání. Tak jsem ho odstavil, zavolal švagra a vzal ženu do kavárny kde jsem se opil. Když auto na podvalníku dorazilo do Prahy, dozvěděl jsem se že jsou to svíčky a že předchozí mechanik tam nejspíš nechal ty z původního motoru. Oprava levnější než odtah, ale já už toho měl dost
Jezdím teď autem, jehož jméno se tu snad ani nesmí vyslovit. Tak jen řeknu, že je to první auto s apostrofem na trati Top Gearu. Je to odklon od jisté úrovně kterou Saaby mají, chybí mi to kouzlo značky, kvalita, luxus, rychlost, pohodlí, komunita. Ale u nového auta bych neměl mít potřebu řešit jestli dojedu (zatím se počet startů rovná počtu přistání) a to je pro mě teď nejdůležitější. Navíc mám kombík a už jsem ho hodněkrát využil, naposledy při nedávném stěhování. Nesaabisti mi říkají, že nechápou co na těch Saabech mám. Saabisti mi vyčítají, jak jsem mohl klesnout tak hluboko a opustit Saaby (nehledě na to, že jsem si je dovolil kritizovat). Ještěže jsem si to kupoval kvůli sobě a ne kvůli nim. A já tu srandu platím, já to zažil, miloval a nenáviděl. A teď mám klid. Jezdí to, na to kolik to stálo peněz pěkně, má to všechno, co potřebuji u přepravního prostředku a tím má KIA je.
Ale pořád sním o tom, že někdy budou peníze a budu si zase moct koupit auto s duší… Saab.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)