Že letošní okurková sezóna nebude díky jistým anomálním jevům ve světě i u „nás“ až tak moc okurková, je již téměř jisté a nevím, mám – li z toho být štěstím fpýči.
Snížená okurkovitost je totiž způsobena událostmi spíše negativními: upadající průmysl, upadající kultura, upadající morálka (i pracovní), upadající vztahy mezi státy i lidmi… pomalu se bojím jít vychcat, aby mi náhodou taky něco neupadlo.
Mezi vším negativním jaksi rozlišuji na to, co je víceméně neovlivnitelné, tj. záležitosti s viníkem nepostižitelným (nekonkrétním) a na ty druhé, kde je jasná osobní zodpovědnost někoho. Potíže druhého typu se vyznačují tím, že je lze poměrně úspěšně řešit, kdyby ovšem někdo měl tu vůli. A patří sem právě i následující příběh lásky a nenávisti, jak ho napsal život sám.
Jistá vila Milada je objekt, jenž se toho času nachází ve správě „Ústavu pro informace ve vzdělávání“. Samotný ústav je jistě zajímavým materiálem k diskuzi, ale vo tom to nejni. Je to vo tom, že do dotyčného objektu se nasáčkovala partička lidí, kteří jaksi nepochopili, že vila je majetek někoho jiného, že kolektivní vlastnictví je věcí minulosti a že nemají sebemenší právo cizí majetek užívat bez svolení, i kdyby se o něj nakrásně starali. Což se stejně neděje. I stalo se, že spravující orgán se rozhodl s budovou cosi podniknout a bylo třeba ji vyklidit. Bez policajtů to ovšem vzhledem k určitým subjektivním skutečnostem nešlo a z prostého úkonu se rázem stala záležitost mediální. Dobrá věc se nicméně podařila a až na malý sentimentální flashback nic nebránilo spravujícímu orgánu pokračovat v původním úmyslu. To by ale nemohlo být v naší krásné blbé zemi, aby se ona situace nerozplizla v něco, nad čím zůstane rozum stát (spíš sťat). Ministr Kocáb, jenž už několikrát prokázal svou nekompetentnost (neschopnost, hloupost), se rozhodl, že se opět zviditelní coby ochránce práv menšin, rytíř bez bázně a hany, něco jako Jánošík. Pod pojmem „menšiny“ si tento pán pravidelně představuje ty, kteří opovrhují těmi, z jejichž daní je utkána sociální síť, v níž se tak rádi houpají; ty, co nevnímají svou povinnost chovat se ke společnosti zodpovědně třeba už jen tím, že jí nebudou na obtíž, třeba jen tím, že se o sebe postarají sami a ne na úkor někoho jiného (zdraví nejspíš budou, když se bez problémů vyškrábali na střechu, takže proč by nemohli někde skládat uhlí nebo tak něco?). Tento epochální pablb (suď se se mnou, Kocábe, když Ti tyhle Tvoje pokusy platím ze svých daní, hajzle!!!) se rozhodl nebohé squattery ubytovat.
Vsuvka: squatter. Co to vlastně je? Tento výraz je čistě kamuflující, tak jako eufemismy „tunelář“, „kontroverzní“, „reforma“ a další; proč se v médiích ani jednou neobjeví výrazy jako příživníci, zloději, feťáci, flákači?
Tedy – nebozí squatteři. Pan ministr jim zařídil možnost zlikvidovat další barák a mohl si udělat další zářez do pažby, jak to chytře provedl, fiškus. Ovšem ouha: dotyční krásní mladí svobodní lidé s barevnými nemytými vlasy a zvířátky v nich (a koloniemi přátelských bakterií; kdypak by se myl, když to jde i jinak?) se o střechu nad hlavou dělí s podnájemníky takříkajíc standartního typu, tj. platícími nájem a spotřebované energie, ve dne pracujícími a v noci spícími. Dobrá adresa. Kocáb se jich však nemusel ptát, jednal s majitelem objektu, jemuž se nastalá situace hypoteticky docela hodí do krámu, pokud je tedy pravdivá informace ta, že má snahu se stávajících nájemníků zbavit a přestavět barák na hotel. Udělat z nájemního domu hotel je jistě chvályhodný záměr a nic proti němu nelze namítat, ale o etičnosti nasazení lidských štěnic s cílem vyhnat slušné lidi já osobně pochybuji. Ministr je buďto sám zainteresován do byznysu, nebo je fakt hlupák konající medvědí službu. V obou případech jedinec s touto inteligencí, případně morálním profilem, nemá co pohledávat na pozici ministra. Jakéhokoliv.
Také bylo vzniknouti zajímavému paradoxu: příživníci projevili nevděk nad pomocnou rukou a pláčou po Miladě. Zjevně jim nedošlo, že game over! Že ten barák není, nebyl a nebude jejich! A co čekají, že jim ho tedy někdo daruje? Asi ano, jinak si to vysvětlit nedokážu. Kocáb jim nikdy neřekne – pracujte, vydělejte si, kupte si barák kde chcete, když na to budete mít a dělejte si tam, co libo. Neřekl to ani v Janově, tak co byste po něm vole chtěli. On si snad ještě pořád myslí, že těmto svým „menšinám“ nějak prospívá tím, že je chrání před povinnostmi a pěstuje a brání jejich neschopnost. Tento pohrobek Strany Zmrdů je momentálně nejzjevnějším vrahem principu slušnosti a zodpovědnosti této země.
Víte, momentálně řešíme se ženou malinký bytový problém. Chceme do většího, možná i někam jinam. Třeba i do Prahy, máme tam nějaký ty kamarády a tak, práce se tam jistě najde taky… akorát tam nemáme kde bydlet a nákup nemovistosti v Praze je jaksi nad naše momentální možnosti. Ovšem – dle předchozího příběhu – jde to i jinak. Jistý Kocáb vlastní v Praze několikero domů, jak jsem zjistil. A přitom se sám nedokáže multiplovat tak, aby byl ve všech zároveň, že? Takže se mu do nějakého toho jeho domu naboříme, určitě mu to nebude nijak vadit…
Jdu balit, zatím čau.
PS: Já vážně nemám nic proti alternativě; sám nejsem nijak mainstreamově zaměřený. Ale doprdele, cožpak se zrovna tihle nemůžou trochu zasnažit a koupit / postavit si nějaký komunitní barák? Dyk jich je dost na to, aby to zvládli. Chtějí-li svobodu, ať pro ni něco udělají, obětují. Jinak nemá svoboda cenu.
hombreux
(Zatím nikdo nehlasoval)