Katastrofický film a filmová katastrofa.
Ve filmu jde o klasickou zápletku – rejdy kapitalistických živlů se ocitnou v kolizi se zájmy tradičního rodinného typu. Vrazi z Wall Streetu se rozhodnou otestovat novou střelu vzduch-vzduch, která má přinést svým vendorům kruciální benefity především v doletu a zásadně tak zvýšit obranyschopnost Spojených států proti kobercovým náletům iránského a somálského letectva. Osazenstvo supertajné missile testing facility umístěné někde v Prdelákově je genderově i rasově vybalancované. Celému multikulti antifa teamu má sice velet charismatický Zmrd od námořnictva, který podle počtu medailí bojoval pravděpodobně již ve válce Severu proti Jihu, ale ve skutečnosti má na povel blonďatá generálka Libresse-Tampaxová. Má samce silně pod kontrolou a jakmile něco řekne, nikdo to nebere na lehkou váhu. Pravděpodobně se už musejí naučit čůrat v sedě. Myslím, že tato část filmu má silný sexuální podtext, kdy raketa představuje falický symbol a zásah cíle soulož, postava generálky Libresse-Tampaxové tedy symbolizuje připravenost ženského pohlaví převzít iniciativu a proniknout… no nic.
 |
| |
Zhruba na začátku příběhu dorazí na základnu ještě nigga v civilním obleku. Vypadá jako vezeň Coffey ze Zelené míle, budeme mu tedy říkat admirál Kafe. Posádka základny mu vysvětlí, jak bude raketa fungovat, činí tak slovy, že by to pochopila i Dana Kuchtová. Nová raketa je delší, tlustší a tvrdší a hlavně je připravená podle úplně nové receptury, jinak je tvarově i rozměrově shodná se střelou Sidewinder, ale má dolet je 500mil, tedy o celých 11111,521% více. Mají k tomu připravenou i prezentaci v nějakém futuristickém Powerpointu s 3D obrázky. Je to úžasné představení zhruba na stejné odborné úrovni jako reklama na Aktimel. Má to fungovat as i takhle: Letadlo C-130 vypustí cvičný terč provedený v atraktivním odstínu laku Tangerine. Stíhačka F-18 je naváděna na cíl a odpálí střelu fire and forget. Střela nemá výbušnou hlavici, ale hlavici z titanu, sedlovku z karbonu a řidítka z aktivního multiminerálu pyčo, takže nevybuchne, ale jen proletí cílem a zničí ho. F-18 nese dvě tyto hustorakety a taky poněkud nelogicky taky dvě konvenční bomby. Asi sehnali a sestříhali záběry jen plně podvěšené mašiny a na retušování nebyl budget.
 |
| |
Mezitím stoupá do výšky dopravní letoun Straton. Straton vypadá, jako by Concorde vrazil do Jumbo jetu zezadu, protože předek je z Jumba a zadek z Concordu. Něco tak ohavného jsem viděl naposledy, když se zkřížil vlčák s jezevčíkem. Straton má na palubě 125 cestujících a posádku, která je sice rasově stabilní, ale genderově nestabilní, což se zakrátko všem vymstí. Posádka Stratonu vede čilou konverzaci s pozemní obsluhou a pak se ukáže, že letí do tropické bouře. Druhý pilot se rozhodne pro odklon z trasy, aby se cestující nepoblinkali, a navede letoun na okraj vojenské oblasti. Tam ale zrovna C-130 vypouští ten cíl. Proběhne komunikace mezi pilotem F-18 a pozemní stanicí, aby vypadala dostatečně vojensky, baví se jen kódy, takže „odpalte ten krám“ se řekne „foxtrott alpha whiskey“. Pilot F-18 jménem Matos má sice na palubě střelecký radar (jehož firmware byl kompletně přejat z hracího automatu G.I. Joe the Freedom Fighter), vidí na něm dva cíle, ale nedělá si z toho hlavu a pustí raketu do světa. Raketa chvilku váhá mezi dvěma cíli a pak si za cíl vybere Straton.
Kdo zmáčk to červený tlačítko? No ptám se kdo zmáčk to červený tlačítko? Nikdo se nepřizná? Ne? No co… serem na Novej Zéland.
 |
| |
Poněkud netradičně narazí raketa do cíle z deváté hodiny. Myslím, že je to ta hlavní vychytávka těchhle nových raket s křidélky, že obletí cíl kolem dokola a pak do něj narazí ne zezadu, ale ze strany. Koneckonců když lovíte horký párek v hrnci, taky se mu nepokoušíte zarazit vidličku do prdelky… Každopádně náraz rakety je drtivý a uvnitř stroje napáchá hrozné škody. Pak vyletí z druhé strany ven a nastane ještě větší drama. Dojde totiž k dekompresi trupu. Vzduch proudící z prostor letadla ven s sebou bere nejprve věci, konkrétně papíry, takže to vypadá, jako když se stěhuje finanční úřad. Pak začne odnášet lidi a nakonec se od podlahy začnou trhat celé řady sedadel i s cestujícími. Konstrukce a upevnění sedadel je rovněž zvláštní, předpokládám, že autoři brali inspiraci v autobusu Ikarus. V trupu to fičí jako v tom známém českém filmu o Hančovi a Vrbatovi. Posádka horečně pracuje na řešení problému, ale i jim dochází vzduch. Díky kyslíkové láhvi s dýchací maskou, kterou si podávají jako dvě smažky vodní dýmku, vydrží o něco déle při vědomí a stačí ještě nastavit autopilota na automatické klesání do výšky 11.000 stop. Kdyby vás zajímalo, jak se ovládá autopilot, tak je to stejné jako sporák. Nastaví se kolečkem číslo, jak dlouho to chcete vařit a pak Start.
V missile facility se řeší problém chytré horákyně. Cíl zasažen byl i nebyl. Něco padá k zemi, raketa už se nehlásí a původní cvičný cíl letí dál svou cestou. Libresse Tampaxová, plk. Kafe a Zmrd od námořnictva to analyzují a pošlou Matose, aby to prozkoumal. Ten během několika minut uletí těch 500mil (zhruba 2/3 doletu plně podvěšené F-18 a to neuvažujeme, že se těsně podmachový Straton stíhačce také vzdaloval) a hlásí, že trefili Straton. Tampaxová, Kafe i Zmrd to přijmou vcelku klidně, žádné „it sucks“ a podobné výlevy, nakonec proč ne. Raketa s křidélky fungovala. Navíc se zdá, že Straton někdo řídí. Posádka missile facility je ještě ze staré školy, takže váhá, zda tu škatuli sestřelit. Dnes by se s tím nikdo nepáral protože a) letadlo není řízeno b) pokud je řízeno, tak nejspíš neautorizovanou osobou c) neautorizovaná osoba je nejspíš terorista d) svobodu je třeba bránit všemi prostředky. Teroristé jako zásadní přísada všech akčních filmů natočených po 9/11 vůbec v příběhu scházejí, pár fundamentalistů s hadry na hlavách by snímku dodalo mnohem větší multikulti rozjezd.
Řízení letounu se ujme civilista jménem Berry. Z různých dutin letounu osvobodí blond puberťačku a letušku. Letušku upgraduje na kopilota a bloncku tím, aby dělala společnost členům posádky t.č. v bezvědomí. Jak si to blondýna vyložila, domyslete sami. Řeší se problém komunikace – blondýna zkouší volat kamarádky mobilem, aby našly to číslo Brava, co tam v poradně Radim Uzel vysvětloval, kde hledat klitoris a jak řídit letadlo. Bohužel se ukáže, že hustota pokrytí sítí Vodafone nad Pacifikem není optimální a tak se musejí spolehnout na dálnopis.
Herci jsou naprosto neuřitelně prkenní a plytké dialogy nedávají žádný smysl, zní totiž asi takto:
– Už půl hodiny čekám na tramvaj.
– Vážně už půl hodiny?
– Ano, půl hodiny čekám na tramvaj.
– To je ale hrozné.
Co se dělo dál. Cestující John Berry je totiž amatérským pilotem. Po určitých počátečních problémech oknipluje Straton víceméně standardní pilotní taktikou – až do konečné fáze vše ovládá pomocí autopilota od firmy Gorenje. Matos dostane od Zmrda poněkud nejasně formulované povolení sestřelit cíl („Deaktivujte autopilota Stratonu!“), ale když vidí, že Straton manévruje, tak od toho upustí. Dokonce i pěkně popíše, kam má cíl namířeno: „Straton zatáčí na sever… kurs nula osm nula“. Zmrd trvá na tom, že se má pustit do dopraváku žihadlo, ale admirál Kafe mu řekne, že je to neetické a nařídí vrátit stíhačku zpět na základnu. Objevuje se však jiný problém. Manager aerolinek a managerka pojišťovny proaktivně vykomunikují, že poškozené letadlo s hromadou zraněných na palubě představuje kruciální problém pro jejich finanční pajplajny. Sumarizují benefity, analyzují rizika a zjistí, že win-win strategie je v tomto případě reprezentována pádem letadla i s cestujícími. Poradí tedy Berrymu, aby si vypnul motory. Ten dobrák stará je poslechne a předělá Straton na kluzák. Následuje několik minut trvající nervy a bránici drásající scénka s hrozivou animací letadla řítícího se k zemi a zoufalé záběry na obráceně se točící analogový výškoměr, jehož oldschool stupnice kontrastuje s futurickým vybavením kokpitu. Berry ale není včerejší a motory zase nahodí. Pak aktivuje zařízení zvané „dodatečné hořáky“, zřejmě předtím létal s balónem, a zachrání se.
 |
| |
Berry stroj rukou neomylnou naviguje na letiště. Vzniká několik dalších problémů se zařízením zvaným „tlumič řízení“ a s navigací na letiště. ILS je definitivně shledáno pomůckou pouze pro blbce, navigují se podle nějaké silniční mapy, na které je letiště vyobrazeno jako křížek. Letuška míní, že letoun navede na dráhu vizuálně, protože ví, kudy se tam letí. Kolem fitka doprava, za butikem zatočit na jedna-sedm-nula a jsme doma. Na navedení na přistání pracují obě řídící letová střediska, to na letišti (vede ho blonde caucasian manager woman) a to vzdálené (afroamerican manager woman) a tato báječná genderrasová stabilita vede k tomu, že to holky i přítomní trubci výborně zorganizují. Ke konci už byl asi budget hodně napnutej nebo si grafik hodil mašličku, protože Straton je zobrazován jen jako černý stín. Přípravy na přistání hustě vrcholí. Letuška rozdá posádce ruční svítilny pro případ přistání do moře, ale plovací vesty dá jen cestujícím. Samotné přistání je redukované na totální technické minimum a připomíná zajetí kočárkem do komory. V případě, že byste se někdy dostali do podobné situace jako John Berry, je třeba před přistáním metodou RTFM (read the fucking manual) nastudovat záležitosti jako vyvážení, přistávací klapky, reverzace tahu a zejména vysunutí podvozku, které zpravidla učiní přistání podstatně snazším a komfortnějším. Protože se film odehrává v daleké budoucnosti, je možné, že byl v letadle instalován Microsoft Emergency Landing XP Professional, kde stačilo jen párkrát kliknout na tlačítka yes a cancel.
Berry přistane netradičně na tři body a ulomí se mu přední noha (podvozková), což na průběh dojezdu a pojíždění překližkové makety letadla nemá velký vliv. Dovnitř do letadla vtrhnou hasiči s dýchacími přístroji (není jasné, kudy se tam dostali, ke stroji nevedou schůdky, možná je tam vstřelili další raketou) a záchranáři začnou evakuovat zraněné. Záchranář srší optimismem, že cestující, kteří strávili několik desítek minut bez kyslíku, budou v pořádku, asi je hned povezou k Dr. Housovi. Další dva záchranáři prdí na cestující a vyprostí dva obrovité psy, ti budou samozřejmě také v pořádku. Berry vyřeší svůj vztah se synem, letuška s blondýnou vytroubí do světa, že se je šéf aerolinek s pojišťovačkou pokusili shodit z oblohy a i jinak vše dopadne dobře jako v každém správném americkém filmu.
Film byl natočen podle knihy Thomase Blocka May Day. Blockova kniha sama je variací na jiný starší příběh, totiž Let do nebezpečí od Arthura Haileyho. Je to dobrá kniha a je mi líto, že z ní vyrobili takový filmový zprasek. Děj knihy je samozřejmě mnohem promyšlenější a až srovnání obsahu knihy s její „filmovou“ podobou nechá diváka nahlédnout, jak asi uvažují tvůrci béčkových filmů. V knize se posádka musí vypořádat nejen s poškozeným letadlem a sabotáží ze země, ale především s interním nepřítelem v podobě cestujících, kteří v důsledku nedostatku kyslíku utrpěli poškození mozku a stali se agresívními. Jenže Blockovo naturalistické líčení by asi nebylo pro politicky korektní producentskou sebranku únosné. Škoda. Mohl to být pěkný scénář.
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)