Tak jsem přemýšlel, co nám v tom našem městě chybí. Silnice jsou ve vzorném stavu, dokonale odolávají počtu aut, který se snižuje s rostoucí frekvencí jízd ani trochu nepřecpaných městských autobusů. Ty se tu čile míhají i jednou za celou hodinu. Inženýrské sítě jsou naprosto bezporuchové a naléhavě nevolají po zásadní rekonstrukci. O naší nemocnici se po celém kraji neříká, že to je největší semeniště diletantů a zasranej chlívek, na vyšetření se pět i více hodin nečeká, poliklinika není přecpaná, školy jsou všechny rekonstruované, je nadbytek sociálních bytů pro cikánské neplatiče. Prostě ideální město.
Přesto tu něco naléhavě chybělo. To něco je ZIMNÍ STADION !
Objekt, ve kterém jsme všichni jako doma. Kde jinde můžeme najít tolik skvělých a pro náš život nezbytných věcí, proti kterým je nemocnice, škola nebo parovod pouhá prkotina. Je tam například led. Nebo tam taky mají led. Potom taky hodně ledu. Kdo nechce vidět led, může se jít podívat na kluziště, taky ovšem ledové. Bývají tam zajímavé hokejové zápasy, na které chodí inteligentní gentlemani pořvávat úchylná hesla, chlastat pivo a plivat na zem. Všichni se tam prostě jenom hrnou a tak se stává, že budova nadměrným používáním stárne a chátrá. Například se ošoupají panty ve dveřích a začnou protékat splachovací hajzly.
Někdy dosáhne stav budovy takového provozního minima, až je třeba zadat zakázku firmě spřátelené s radnicí. Ta potom provede kalkulaci, ve které zohlední všechny důležité subsystémy, jako například chladící zařízení. Tuto cenovou nabídku pak předloží radnici, kde si okamžitě povšimnou těch zbylých malých nesrovnalostí, které s firmou okamžitě vyjasní a firmě dají zakázku. Firma zahájí práci a náhodou se nepřijde na to, že za nabídkovou cenu se to vůbec nenechá udělat. Je to ale čirá náhoda, která se tu stává maximálně jednou za padesát let. Původně plánované finanční prostředky jsou stanoveny natolik pečlivě, že se nemusejí dále navyšovat, a nakonec se tedy nemůže stát, že by to stálo dvakrát tolik, než kolik bylo v původní nabídce.
Pokud by se to ale stalo, je to jen souhra mimořádně nešťastných náhod. To se to tady při větších zakázkách nikdy nedělá, aby se cena díla podhodnotila a pak nějak potajmu navyšovala o různé vícepráce a nadspotřeby, až si na tom konečně všichni nenamažou kapsy.
Hlavně ale, že ten stadion máme. Jedno co to stálo a kdo si na tom namazal kapsu. Můžeme disponovat něčím tak potřebným, jako jsou hokejová mužstva různých úrovní, na které město vůbec nic nepřispívá. Řídí je geniání management složený většinou z bývalých hokejistů, kteří jsou hotovými štikami v podnikatelském rybníce, nepochybně díky jejich vysoké inteligenci a pokročilé artróze. Jejich nadčasové a neobyčejně hluboké myšlenky, jako například „Podpora sportu je hlavní„, jim umožňují stanovovat promyšlené vize existence jejich klubů natolik obratně, že vůbec nemusí chodit na radnici dyndat o další prachy a tahat nám je tak de facto z kapes.
Dál se tam také mohou cvičit hokejoví žáci a dorostenci. Mládežnický sport je prioritou, bez které si život nikdo z nás nedovede představit. Každý by raději prodal oponu z Národního divadla, než aby se vynechal jeden ročník přípravy mladých hokejistů. Vážímě si jejich pracovitosti a obětavosti, s jakou chodí celý den do práce a až když mají všechny školní a pracovní povinnosti splněné, jdou si zatrénovat. V našem městě jsme se již povznesli nad potřebu kultury a vzdělání a stanovili priority, které zcela odpovídají našemu budoucímu poslání hokejové Mekky a levné dílny celé Evropy. Všichni rádi přispíváme na výcvik mladých omezenců s pukem místo mozku a neplatíme tím z vlastních kapes výchovu materiálu pro ligové kluby, kteří pak použitelné kusy prodají za desítky miliónů do vyšších soutěží a nekoupí si za to pak luxusní auta.
A nebo se tam všichni můžeme jít klouzat.
(11x známkováno, průměr: 1,82 z 5)