Jsou přesně dvě hodiny v noci a já jsem zase to jediný okýnko z celýho našeho 250metrovýho panelovýho kvádru, za kterým ještě svítí světlo.
Snad se na mě podepsalo léto, možná nějaká drogová abstinence, každopádně je mi horko, a tak mám otevřené okno. Sedím za stolem a čučím do monitoru. Tu najednou za okny slyším zvuky takové, jakoby se někdo loupal do auta, i když ten zvuk přesně neznám, hned si ho k této činnosti připodobňuji, a tak hbitě koukám z okna. Dole vidím kohosi, jak z Passata šroubovákem páčí poslední poklici. V tu chvíli jsem se neudržel a začal řvát „Ty seš čůráček, viď“. Týpek chmatá poklici, přidává ji k ostatním třem do náručí a kvapem si to sype do absolutního stínu pod stromy, kompletně oděn v černém. Ještě jednou se nadechnu a neodpustím si: „No jen si utíkej do křoví, zmrde“. Pak už jen zmizí ve tmě.
Nemám rád automobily vyráběné pod křídly koncernu VW, ba dokonce jsou mi přímo nesympatické. Konkrétně tento, výše zmíněný zástupce střední třídy, který z mnoha frikulínů dělá managery všeho bytí a se správnou „citlivě“ a v naději na hospodárnost a ušetřený peníz za pohonné hmoty zvolenou motorizací, mezi níž se poctivý, ševelící, benzinový šestiválec rozhodně neřadí, se po boku Ochcávek a podobných v našich končinách přeceňovaných vozítek, uchází o titul „KING OF THE ROAD“. Často ovšem přehlíží skutečnost, že tento titul zcela právem náleží Tatře pilotované Romanem. I přesto ale tak trochu cítím s majitelem onoho vozu a v onu chvíli si zahrávám s myšlenkou zavolat na zdejší služebnu PČR s tím, že jakýsi šmejd tu v naší ulici béře poklice z cizího vozidla. Ale i přestože narozdíl od onoho činitele dole pod okny mám v sobě více než útržky smyslu pro všeobecnou morálku, komunikaci či případnému osobnímu kontaktu s přisluhovači zákona po dosavadních zkušenostech příliš neholduji aneb dokud mě nestaví v autě, tak se s nimi nebavím. To mě v danou chvíli nutí naprosto nesmyslně doufat, že na jakémsi webu PČR najdu on-line podatelnu oznámení. Až potom, co se ujistím, že nic takového, jak jsem předpokládal, neexistuje, začnu myslet racionálněji a uvědomuji si, že kdyby taková služba existovala, asi by neměla kvůli přebytečným udáním dlouhého trvání. Pořád jsem ale ještě nevychladl z té nenadálé křivdy, a tak jako dement doufám v to, o čem vím, že to tak nebude…doufám v existenci kontaktu na zdejší služebnu v podobě mobilního telefonu. Záhy mě ovšem všechno vyvádí z omylu a tak na to konečně kašlu.
V dobe náctileté jsem znal jednoho člověka, co běhal se šroubovákem a loupal přes den z aut znáčky a štítky automobilek, tehdy se mi to zdálo nefér vůči majitelům, ale nadruhou stranu jsem chápal, že to ten kluk bere jako sbírání trofejí.
Co ale má takové tmavěodené nenápadné individuum z toho, že sebere poklice z Passata a prodá je za čtyři kila někam do bazaru? Neznám ho, a tak se můžu jen domnívat. Žije takovou činností každou noc? Dělá to pro zábavu nebo pro peníze? Potřebuje na drogy a už nemá z čeho brát, tak po nocích čóruje poklice a přes den obíra důchodkyně o kabelky? Je to debil? Není to jeden z těch, co byli společensky nevyhovující už na základní škole, třeba z těch, co nám v sedmé třídě zapálili záchody? Je to nějaký zdejší nedobrák, kterého vidím každý den v okolí, ale protože jsem v inkriminovanou chvíli nešel po ulici a nemohl ho nakopat do zadku, tak mu nepřijdu na totožnost? Není to jeden z těch sídlištních zevláků, kterým došel perník, a tak celý den sedí na lavičce a když jdu okolo, tak se mě ptají, jestli nemám na brko? Mám se bát nechávat zaparkované auto před domem? Mám si koupit bezpečnostní matky na kola? Nebylo by lepší takové malé ryby rovnou střílet?
A na závěr si říkám, jestli nebylo lepší vůbec neřvat, zachovat klid a rovnou ty fízláky zalarmovat… týpek by třeba v klidu pracoval kousek opodál na něčem dalším a klucí by snad dle vzorce 100 / 3,33 = 30 procent úspěšnosti přijeli včas a toho „nacizímsebeobohacovatele“ zatáhli.
A proto nechávám prostor k diskuzi na téma „Viděli jste šmejda, případně zavolali policii a následně se vše pro šmejda ve zlé obrátilo?“
(Zatím nikdo nehlasoval)