Obstrukce ODS snažící se co nejvíce oddálit schvalování Lisabonské smlouvy se stávají již tradicí. Po těsném přijetí poslanci čeká smlouvu projednávání v senátu, v případě schválení podaní k Ústavnímu soudu a čekání na podpis prezidenta.
Projednávání nepřehledné a rozporuplné smlouvy nemusí být pouze unavným pozičním bojem eurooptimistů, cynických pragmatiků a euroskeptiků o body u českých voličů. Jde o něco podstatnějšího než politické půtky. Díky neseriózní politice ODS máme možnost do hloubky diskutovat o tom, jakou Evropu (Evropskou unii) my Evropané z České republiky chceme.
V české diskuzi o Lisabonské smlouvě chybí otevřeně federalistický postoj. Lisabonská smlouva je pro liberálního federalistu málo! Současné i připravované orgány EU se neopírají o podporu veřejnosti, ta nerozumí podivné vnitřní struktuře orgánů ani množství léta obhajovaných absurdit, např. dvou sídel Evropského parlamentu.
Lisabonská smlouva není posunem k federální Evropě, jak nám podsouvají její ctění odpůrci. Ani není pravda, že jejím neschválením nebude Evropa akceschopná, že např. nepůjde přijmout další státy či řešit finanční krizi, jak se nám snaží tvrdit ctění příznivci.
Smlouva je pokračováním v politice plíživého budování superstátu s nezřetelnou odpovědností jednotlivých složek s kvazipolitickým fungováním bez pevných pravidel. Cynismus, pohrdání voliči i zdravým rozumem je stále v kurzu i přes referendová klopýtnutí ve Francii, Nizozemí a Irsku. Z posledního jmenovaného státu povstal rytíř Ganley, který vyzývá na souboj byrokratickou bruselskou hydru. Troufale chce více demokracie v EU a respektování názorů voličů. Kdo to kdy v Bruselu slyšel, riskovat zapojení voličů do pokrokového projektu silnější a stále vylepšované EU?
Unii evropských států by místo budování nevzhledného a nesrozumitelného superstátu prospěla jednoduchá a osvědčená struktura bez potřeby neustálého upravování a udělování výjimek z výjimek.
Funkční federalismus známe dobře nejen z USA, ale i z centra Evropy. Švýcarsko je vzorovou federací s třemi desítkami autonomních kantonů, čtyřmi oficiálními jazyky, vysokou životní úrovní a schopností do svých tradičních společenství integrovat masivní příliv emigrantů. Co chceme více? Federace je řešením sváru malých a velkých států, chrání svobody svých občanů jasnou dělbou (pravo)mocí nejen horizontálně mezi vládu, parlament a soudnictví, ale i vertikálně mezi obce, kraje, státy(kantony, kraje) a federaci.
My, čeští Evropané, bychom měli vyjít z diskuze o Lisabonské smlouvě s ujasněnou představou, jakou Evropu chceme. Spoluevropané si nás nemusí spojovat jen s poťouchlou peformancí Entropa a nepřesvědčivým duem egocentriků Topolánek – Klaus. Můžeme jim místo nesrozumitelné nadsázky s kostkami cukru nabídnout jasnou vizi Spojených států evropských (USE).
21.02.2009
Milan J. Hamerský
Autor politolog, je zakládajícím členem http://www.Liberalove.cz
(Zatím nikdo nehlasoval)