Kupujeme ojetinu – rady, doporučení

Featured Image

O nákupu ojetin již bylo na těchto stránkách i jinde napsáno dost, ale přesto se pokusím shrnout nějaké zásady, kterými je vhodné se řídit a přidat i nějaké nové. Dopředu podotýkám, že je možné – přestože se těmito doporučeními budete řídit, tak koupíte nějaký vrak. A stejně tak můžete postupovat přesně opačně a koupíte solidní auto. Trh ojetin je prostě džungle (no, možná džungle má přece jen více pravidel) a vždy Vás může něco překvapit.

Mé zkušenosti jsem nasbíral jako běžný uživatel, který sem tam nějaké auto prodává a sem tam nějaké kupuje. Dále jsem pak před několika léty, konkrétně to byl rok 2000, seděl i na té druhé straně stolu v autobazaru. Byl to ale zhruba jen jeden rok (déle jsem na to žaludek neměl), navíc jsem byl dosti mladý a je to dost dávno, za tu dobu se trh ojetin dost změnil (i když některé hlavní zásady, jak se pokud možno nevydrbat, platí stále). Za odborníka z tohoto pohledu se však rozhodně nepovažuji. Podotýkám, že od té doby se angažuji ve zcela jiné oblasti, trh ojetin sleduji pouze asi jako kdokoliv jiný.

Dále pak podotýkám, že se bavíme o běžných autech, ne o různých a-typech a veteránech, kterých je v republice pár kousků a vybírat si příliš nemůžu, pokud chci zrovna tohle.

Tak to bylo pár keců na úvod, postupně přejdeme k věci. Nejprve se zkusme na trh ojetin podívat možná trochu nezvyklým, ale zcela logickým způsobem. Jaká auta se na něm nabízí? No ta, která sami prodáváme. Zkusme si tato auta nějak rozdělit. Dejme tomu, že každý z nás prodával šest aut. Nebudu určitě daleko od pravdy, když budu tvrdit, že z těchto šesti aut:

1 auto
 bylo zcela v pořádku, nepotřebovalo prakticky žádné investice nebo fakt jen minimum. Akorát mi tenkrát střelilo v bedně a chtěl jsem něco většího/menšího, benzínovějšího/naftovnějšího, slabšího/silnějšího apod. Dodnes lituji, že jsem to prodával. Dále jsou to třeba auta starších lidí, kteří si sem tam koupí nové auto, přestože tomu starému nic není. Když se majitel zmíní, že chce toto auto prodat, tak se často stane, že auto najde kupce v sociální síti majitele a na plochy bazarů nebo do inzerce se ani nedostane. Pro potřeby tohoto článku si je nazvěme auta I. Kategorie.

3-4 auta
Nebylo to nějak zásadně špatné auto, ale už bylo třeba investovat – každý si dosadí sám – vyměnit pneu, výfuk, rozvody, něco někde teklo, nefungovala klima, brzdové destičky, kotouče, čepy…no, však to znáte. Prostě se mi už do toho peníze strkat nechtělo. V zásadě z toho solidní auto vytvořit jde, ale ta cenovka v autobazaru není ZDALEKA konečná. Říkejme jim vozidla II. Kategorie.

1-2 auta
Prostě mrdky, buď jsem se sám při koupi napálil (např. po totální nehodě, kurevsky stočený tachometr, prasklý blok motoru…), nebo jsem prostě jezdil a jezdil a odmítal do toho investovat, až se začalo sypat úplně vše. Říct o tomto kcháru celou pravdu, tak už to nevykoupí ani sběrné suroviny. Je pak věcí svědomí každého z nás, jak velký kus pravdy jsme budoucímu majiteli sdělili. Ti charakternější z nás volí prodej formou výkupu v autobazaru, čímž mají pocit (objektivní pocit), že neodrbali bližního svého. Nicméně bazarník to stejně postaví na plac a nějaký bližní se na tom vydrbe. Zde si dovolím malou vsuvku – vůbec se autobazarů nezastávám, většinou to fakt bývají zmrdi, nicméně byste se asi divili, co vše se jim snaží do výkupu vnutit běžní občané. A taky rozhodně celou pravdu neřeknou, stejně jako následně bazar při prodeji. Ale jasně, od toho je bazar bazarem, ať si technický stav posoudí sám. Tato vozidla si zařaďme do kategorie III.

Tak, toto zhruba se nám nachází na trhu ojetin a teď nám to ještě naředí různí překupníci pokoutně opravenými bouračkami, kradenými auty, auty s nějakým nesouladem v papírech, stočenými tachometry atd. Když řeknu, že jedno z patnácti prodávaných aut v bazarech/v inzerci je kategorie I., nebo se mu alespoň blíží, tak jsem opravdu velkým optimistou.

Tak, a teď konečně k nějakým konkrétnějším doporučením:

Nové nebo ojeté?

Pokud se částka, kterou chci do vozidla investovat, začíná blížit 200 tKč, tak už se samozřejmě nabízí, že za tuto cenu se dá již koupit nové auto. Ostatní, kteří tolik investovat nemíní, mají o starost méně. Obvykle to v našich končinách znamená tyto varianty – buďto nový Logan, Thalia, Aveo, Fabia apod., nebo ojetá Oktávka TDi. Pokud z principu z prvními čtyřmi jmenovanými jezdit odmítáte, tak se samozřejmě pusťte do velmi zrádných vod nákupu ojeté naftové Oktávky. Osobně bych ale volil spíše první variantu. Koupit nové a výměny oleje, vzduchového a palivového filtru zkrátit na poloviční intervaly, než udává výrobce. Na servisní prohlídky se vysrat (stejně se něco posere až po záruce). A když v záruce, tak obvykle cena opravy nebude vyšší, než kolik by stály servisní prohlídky. Jo, jasně, výjimky existují. Několik roků máte tímto o relativně bezstarostné přemisťování z bodu A do bodu B postaráno.

Do Oktávky TDi bych šel jedině v případě, že ji prodává soused, který s tím jezdil fakt jen v neděli do kostela. Jenomže ten by si určitě nekoupil TDi. Pokud se týká benzinových variant, tam připouštím, že se na solidní kousek narazit dá. U nafty se to blíží zázraku.

Jinak se zvyšujícími se finančními prostředky, které chci investovat, se situace lineárně posouvá – dle mého názoru raději novou Oktávku, než ojetý Prassat.

Jakou značku/model?

Mnoho lidí si požadavkem konkrétního typu značně komplikuje život. Dobře, pokud to nutně musí být Oktávka kombi, tak si ji kupte. Osobně bych si stanovil spíše jen nějaká obecná kritéria – jak to má být zhruba velké, jak silný motor, nafta nebo benzín, případně si stanovit nějakou výbavu, kterou požaduji – např. klima. No a samozřejmě kolik do toho chci vrazit. Konkrétní značku bych až tak neřešil, ale snažil bych se koupit za dané peníze auto, které splní mé parametry a bude:

a) Co nejnovější
b) Bude mít najeto co nejméně km
c) v souladu s a+b: bude celkově v co nejlepším stavu

Dobře, můžou být ještě nějaké další výjimky – subjektivní vlivy, třeba Renault Vel Satis mi osobně přijde natolik hnusný, že bych si jej prostě nekoupil, i kdyby k němu bylo povolení k odstřelu Kalouska zdarma.

Co se týče kvality, nevěřím, že se dnes jednotlivé značky nějak zásadněji liší. Stejně tak ceny náhradních dílů.
Doby devadesátých let, kdy se dalo tvrdit, že kvalita Volkswagenů převyšovala ostatní značky je pryč. Čínským součástkám se nevyhnete nikde.

Jak daleko pro něj jet?

Zásadně nedoporučuji jezdit někde na inzerát přes celou republiku. Na tomto se již spálilo tolik lidí… Stanovte si nějakou vzdálenost od bydliště, při které nebudete mít problém, pokud se Vám auto nebude zdát, otočit se na podpatku a jet domů. Pro někoho 20 km, pro někoho 100 km – každý ať si sám stanoví.

Pokud už uděláte tu blbost, že jedete někde na druhý konec republiky a auto se Vám moc nezdá, tak to NEBERTE!!! Ty dva litry za benzín jsou už stejně v hajzlu. Tím, že koupíte nějakou mrdku, si svou ztrátu ještě prohloubíte. Sám vím, že když přijel pro auto, které jsem prodával, někdo z velké vzdálenosti, tak to na 100% vzal (ne na 99%, fakt 100%). Školácká chyba. Pro rýpaly – už v úvodu jsem psal, že se bavíme o běžné automobilové konfekci. Pokud chci Škodu 1000 MBX v původním stavu, tak holt musím na druhý konec republiky jet. Ale u Fabie 1,2 HTP není nejmenší důvod.

Kamarád – poradce

Mnoho lidí má tendenci si sebou vzít hospodského kamaráda, který tomu fakt rozumí. Dejte si fakt kurevský pozor, koho si sebou berete, jestli o autech opravdu něco ví. Má zkušenost coby prodávajícího je spíše taková, že jsou to totální idioti, sám kupující bývá obvykle mnohem rozumnější a v autech se prostřednictvím selského rozumu vyzná lépe. Tito kamarádi Vám obvykle první 1-2 auta nedoporučí, protože na nich něco najdou a dají Vám tím najevo, jak jsou důležití a zachránili Vás od průseru. Postupně je však objíždění bazarů přestává bavit, slíbený večer v hospodě na Váš účet je čím dál větším magnetem a tak u třetího auto řeknou, že je to to pravé. Jak už jsme si uvedli výše, byla by velká náhoda, trefit již na potřetí to pravé.

A samozřejmě, tak jako všude jinde, pozor na zmrdy. V době, kdy jsem měl bazar, přišel „kamarádozmrd“, abych na Škodě 120, kterou jsem prodával za 22 tKč, změnil cenu na 26 tKč a že za chvíli přivede kolouška, který to koupí. Dva litry pro mě, dva pro něj. Podotýkám, že o technický stav se vůbec nezajímal. Jo, přiznávám se a ukamenujte mě – přistoupil jsem na to. Jasně, pro čtenáře D-F – z hlediska zmrdobijectví jsem zklamal (i když jsem o něm tehdy vůbec nevěděl). Bohužel, byl to tvrdý obchod a já jsem si nemohl dovolit prodávat levně, pokud jsem mohl prodat dráž. Navíc jsem měl čisté svědomí v tom, že to auto bylo fakt celkem solidní.
Osobně se této role (tedy role poradce) již několik let neúčastním. Opravdu neznám nevděčnější funkci.

Víc hlav, víc ví

Částečně v kontrastu s předchozím odstavcem – vezměte si sebou ke koupi více lidí, v podstatě čím víc, tím líp. Jako podmínka nemusí být až tak odborné znalosti aut, ale zcela stačí zdravý selský rozum. To, čeho bych si sám nevšimnul, si třeba všimne někdo jiný. Že ta mezera mezi dveřmi a prahem je nějaká velká? Možná to je od výroby, možná ne. Proč to riskovat, jdeme dále. Navíc i obchodník je před více lidmi trochu ostražitější. Přece jen, pokud něco řekne, tak už by to nebylo jen tvrzení jeden proti jednomu, ale třeba tři proti jednomu.

Dovolím si ještě jednu kontroverzní připomínku – brát ke koupi manželku? (no dobře, manžela/registrovanou partnerku/registrovaného partnera). Zabte mě, ale já tvrdím, že ano. Viděl jsem případy, kdy manžel měl už vytaženou peněženku a manželka se zeptala, jestli to má servisní knížku. Odpověď – ne, firmení auta to nemívají. Manžel jen pokyvoval hlavou, že to je přece jasné. Manželka konstatovala, že nevidí důvod, proč nemá mít firemní auto servisku a peněženka skončila v její kabelce – a dobře udělala.

Jiný příklad – auto jakstaks OK, ale všechny hrany karoserie měly od myčky smytou barvu na kov (všimla si manželka) a zadní sedadlo propálené cigaretou (všimla si manželka), celé auto načichlé startkami bez filtru (to cítili všichni). Měla pravdu, proč za těžce vydělané prachy kupovat zrovna toto? Být tam ten chlap sám, tak už podepisuje smlouvu – no buďme sebekritičtí, taky jsem chlap, ale je to tak…

Technický stav

Posouzení technického stavu je čím dál větším oříškem. Nebudu se o tom příliš rozepisovat, já tvrdím, že chcete-li mít téměř jistotu, tak to musí prohlídnout zkušený mechanik ve své dílně, který se vyzná v daném modelu a má příslušný vercajk.

Jinak – jak už tady psal D-FENS – mouchy přilepené v laku už dnes obvykle nenajdete, lak stříknutý i na těsnění dveří také ne. V této oblasti každá rada drahá. Co určitě doporučuji – prohlédnout auto zespod. Zvenku bývají opravy karoserie zdařilé, ale pokud byla nějak částečně zbořená i podlaha, tak to obvykle poznáte. S tím už si obvykle nikdo práci nedělá a opravenou část podlahy jen tak zatře štětcem nějakou černou sračkou. Bývá to vidět na první pohled. Stejně tak zkusit někde odhrnout trochu čalounění, koberce, mrknout na podlahu kufru, atd. a podívat se na tato místa, zda je vše OK. Zde si již málo kdo hraje s broušením svárů, nástřikem apod. Je ale pravdou, že tato místa už dnes díky optimalizacím nebývají např. lakovaná opravdu už z výroby – prodejce sem tam může mít i pravdu, když toto tvrdí. Jinak klasika – omrknout opotřebení čalounění, pedálů, volantu – zda to alespoň trochu odpovídá údajně ujetým km. U dieselu tomu zkusit při zkušební jízdě trochu přišlápnout – pokud je v zrcátku mlha, tak pryč od toho. O vibracích dvouhmotového setrvačníku se tady již také psalo, ale pro laika to nebude jednoznačně rozpoznatelné.

Celkově se řiďte selským rozumem a dojmem z auta. Pokud na tom nevidíte konkrétní vady, ale celkově Vám připadá, že na ujetých 50 tKm je to už přece jen více opotřebené, tak pryč od toho. Prostě jestli to má najeto 50 tKm nebo 250 tKm bývá i pro laika rozpoznatelné – jak už jsem psal – stav čalounění, sedadel, volantu….
Doporučil bych pořádně prohlídnout přední masku auta (přední nárazník, hranu kapoty). Tato místa bývají zubem času poškozená od různých kamínků a jiného bordelu (dětí, důchodců) odlétávajícího od aut před námi. Pokud je to již samá tečka v laku, nebo už lak téměř chybí, tak má auto už hooodně za sebou. Sám mám momentálně na svém autě najeto 100 tKm a je tam sem tam tečka, ale nic velkého.

Jinak se kontrola začíná přesouvat z venku spíše do kanceláře. Omrkněte všechny doklady, servisní knížku, cokoliv, co je k autu k dispozici. Zkuste třeba zavolat do servisu, který dané auto servisoval a vytáhnout z nich nějaké info. Nebo tam s autem přímo zajeďte.
A hlavně, pokud se Vám cokoliv nezdá, tak JDĚTE OD TOHO!

„Drobné“ vady

Sem tam se stane, že bazarník donucen okolnostmi sám připustí, že auto určité drobné vady má. Těmi okolnosti myslím např. to, že když to při jízdě škube jako prase, tak to prostě nejde utajit. V každém případě – když už se bavíme třeba o škubání – pokud Vám bude tvrdit, že je tam jen špatná svíčka, nebo třeba kabely ke svíčkám, tak tomu nevěřte. Na 99% je to nějaká větší závada – řídící jednotka apod. Pokud by to byla svíčka, tak ji předchozí majitel vyměnil a auto by v současné době nestálo v bazaru. Zkrátka, pokud auto vykazuje nějakou vadu, kterou může způsobovat nějaká banalita, anebo naopak vážná závada, tak věřte tomu, že je to vážná závada. Nenechte si nakecat, že to opravíte za stovku.

Jinak platí stará známá pravda, že nejhorší je nepravidelně se opakující závada. Pokud auto vůbec nestartuje, tak se dříve nebo později přijde na to, proč. V podstatě stále platí – buď tam nejde benzín, nebo to neháže jiskru. Horší jsou závady typu, že to ve vyšších otáčkách škube a to jenom někdy. Napojíte to na diagnostiku, vše OK, jede to úplně normálně. Vyjedete ze servisu, zas to začne škubat. Vrátíte se do servisu – a pak už je to furt dokola to samé. Pak už je spíše věcí štěstí a náhody, zkušeností mechanika, postavení měsíce – kolikátou součástku vyměníte, než závada zmizí. A to nemusí být levná záležitost.
 
3xA

Tento proslulý autobazar netřeba představovat. Mějte si samozřejmě svůj názor, ale já si myslím, že jejich prvotním cílem není Vás ojebat na základě technického stavu. Tím nechci říct, že by se vozidlo kategorie III. na jejich prodejní ploše nemohlo objevit. Spíš než záměr bych v tom ale viděl to, že to vohnoutovi na výkupu uteklo. Oni ojebání zákazníku posunuli na vyšší level (a mnoho bazarů dnes již od nich opisuje). Spíše Vás budou chtít odrbat na různých finančních službách, vnutit Vám různé certifikáty kvality, pojištění, různé varianty splátek a podobné kokotiny. A to vše si samozřejmě nechají zaplatit. Více než kde jinde bych se v tomto autobazaru zdržel spíše v kanceláři, vzal kalkulačku a počítal, kolik mě vlastně celá ta sranda bude stát. Dále je pak nezbytnou výbavou lupa a přečíst ty všemožné hvězdičky.

Jinak, co se týče mých postřehů – dá se tam koupit např. 2 roky staré auto, najeto 30 tKm (evidentně skutečných), s veškerou dokumentací, 1 majitel. Problém bývá cena, když ořežete trochu sádla z ceny u prodejce nového auta v autosalonu, tak se k této ceně značně přiblížíte (netýká se luxusnějších vozidel, tam cenový propad je).
Dále bych pak částečně věřil jejich reklamě, že značnou část vozidel jím nabízených k výkupu odmítají. Prostě si to můžou dovolit. Díky jejich reklamní strategii mají nabídek vozidel k odkupu hodně. U menších bazarů bývá problém, že lidi nabízející vozidla k prodeji k nim příliš nejezdí (vlastní zkušenost), většina opravdu nejdřív jede do AAA nebo jiného giganta. Do menšího bazaru přijedou spíše až s tím, co tito dinosauři nechtěli. Důvodem však nemusí být jen technický stav, ale chamtivost gigantů (pokud na tom neuděláme 20-30 tKč, tak nám polib prdel), nabídli prostě málo. Menší bazar, který se spokojí s menším vývarem, se třeba s majitelem na ceně dohodne a za slušné auto relativně slušně zaplatí (postačí mu „skromný“ vývar 10 tKč). Nechci tedy říct, že v menším bazaru slušné auto nemůže být – tito překupníci si obvykle objíždějí i inzeráty, případně se někomu z vesnice nechce někam jezdit, takže to dá do nejbližšího bazaru za barákem.

Osobně jsem měl celkem dobré zkušenosti s ojetinami prodávanými u různých autosalónů. Není to jejich hlavní náplň, ojetiny berou do protiúčtu spíše jen jako službu pro lidi (no samozřejmě úplná charita to taky není). Starší lidé kupující nové auto mají opravdu tendenci přijet se starým autem a nové si odvést, nechtějí někde jezdit a zkoušet, kolik jim kdo nabídne. U těchto autosalonů se pak fakt dají koupit docela zachovalé kousky. Ale pozor, zbystřil bych u „vyzkoušených ojetých vozů“ u autosalonů Škoda. Škodovka se těmto bazarům docela marketingově věnuje, tam už nejde jen o službu pro lidi, ale chtějí z toho mít tučný vývar. Tam už nenajdete jen auta důchodců (ale i ta tam bývají). Už jsem viděl tyto bazary pod vládou zmrdů.

Nafta nebo benzín?

Nebudu zde řešit průběh křivek točivého momentu, výkonu atd. a porovnávat diesel a benzín. Většině běžných spotřebitelů to stejně nic neříká. Ze zaměstnání vím, že když někdo jede služebním autem, tak teprve na pumpě začíná zjišťovat, co tam nalít, jestli naftu nebo benzín, nebo na co to vůbec jezdí. Z průběhu jízdy to nepozná.
U nového auta bych doporučil vzít kalkulačku a spočítat, kdy by se mi rozdíl ceny auta nafta vs benzín měl vrátit (kolik najezdím ročně, jak dlouho chci auto mít atd.) a tedy co je pro mě výhodnější. Samozřejmě pokud jsem vyloženě naftobijec nebo benzínobijec, tak mám jasno hned ze začátku.

U ojetiny bych naftu nedoporučoval. Jak už psal D-F, nástrah je mnoho – filtr pevných částic, dvouhmotový setrvačník, vstřikovače. Diesel, který má najeto 180 tKm (byť skutečných) už je fakt loterie. Nevíte, co tam kdo lil za naftu apod. A dnešní diesely jsou na kvalitu nafty velmi háklivé a opravy kurevsky drahé.

Naftu bych snad risknul, pokud by to mělo reálně najeto do 50 tKm, nebo od někoho, koho znám. Případně, pokud mám např. možnost odkoupit služební auto, se kterým jsem sám jezdil. Jinak naftu spíše nedoporučuji – ale je to Vaše peněženka, ne moje.

Zkrátka, kdo připlatil za naftu, tak hodně jezdí. A auto, které hodně jezdí, je zkrátka více opotřebené. Mezi benzíny je jednoznačně větší pravděpodobnost narazit na pěkný kousek.

Dovoz?

Před několika léty bych řekl určitě ne, dnes už to ale neřeknu. Totální bouračky už se vzhledem klesající ceně ojetin a stoupající ceně oprav téměř nevozí. Pokud se Vám stav zdá OK, je k tomu servisní knížka ze země původu a kopie původního techničáku ze země původu, tak bych se toho nebál nijak více než tuzemské ojetiny. Pokud tyto náležitosti nejsou, tak bych se spíše porozhlédnul jinde.

Závěr

Pokud jste dočetli až sem, tak Vám přeji šťastnou ruku při koupi. Snad Vám tyto rady/doporučení k něčemu budou. Samozřejmě to není nic kdovíjak nového pod sluncem. Nebudu nikomu namlouvat, že já jsem se nikdy při koupi ojetiny nespálil. Postupně jsem se dopracoval ale k tomu, že jsem riziko koupě nějakého vraku značně snížil. A ještě jednou podotýkám, podle mě nejdůležitější záležitost – pokud se Vám to auto třeba jen trochu, byť jen subjektivně, nezdá, jděte od toho!


28.07.2013 Petr
 

12345 (11x hodnoceno, průměr: 4,18 z 5)
2 033x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:53
D-FENS © 2017