Původně jsem chtěl být v tomto článku poměrně stručný, ale okolnosti tomu chtěly, že je tomu nakonec trochu jinak. Vedla mě k tomu zejména deziluze o kompetentnosti (většiny) představitelů orgánů státní moci a osobní zkušenosti z jednání s nimi, které dokládám na několika příbězích. Ona by to nakonec byla i tragikomedie, kdyby to nebyla realita.
Možná mám jen štěstí na to, že se obvykle nachomýtnu k nějakému nestandardnímu případu, obávám se ale, že to je spíš „System error, press reset“.
Příběh první: Ukradené nono
Měl jsem motocykl zaparkovaný na parkovišti v tzv. zelené parkovací zóně (s parkovacími hodinami, přes den placené, večer a o víkendech zdarma). Na základě vyhlášky hl. m. Prahy se parkování motocyklů v zónách placeného stání nezpoplatňuje. Jednoho dne najdu místo motocyklu jen přeštípnutý článek řetězu, kterým byla motorka zamknutá k zábradlí. Inu jdu to nahlásit na služebnu Policie ČR, která je hned za rohem. Vysvětlím, co a kde se stalo a následuje první otázka policisty: „A měl jste tam parkovací lístek?“. Povídám mu: „Prosím? Na motorku? To myslíte vážně?“ Policista reaguje: „No já nevím, jak to je …“.
Po nějaké době závěr vyšetřování: Odloženo, vůbec nic jsme nezjistili.
Příběh druhý: Nabourané vozidlo
Auto zaparkované jako první v řadě v místě, kde kousek před vozidlem začíná odbočovací pruh před křižovatkou (označený svislou dopravní značkou). V místě parkování není parkování nijak zakázáno, jen to nebylo zvykem. Jednoho dne najdu auto nabourané na levé přední straně. Očividně se někdo cpal vpravo na odbočení a nevešel se. Inu volám policisty, hlásím přesné místo a domlouvám se s operátorem, že počkám doma, než mi zatelefonují, protože na místě mohu být hned (na rozdíl od hlídky dopravních policistů). Asi po hodině slyším zvuk policejní sirény a z okna bytu vidím, jak policejní auto velmi zmateně bloumá po okolí a nemůže najít cíl. Vzápětí volá operátor, že to nějak nemůžou najít. „To vidím…“. Vycházím z domu a nacházím ztracené policisty. Nasedám k nim do vyšetřovací dodávky a navádím je k místu parkování. Během toho musí řidič udělat obrat do protisměru, při kterém pod vyšetřovací stůl policejní dodávky letí vše, co nebylo připoutáno, včetně zavile se tvářící policejní vyšetřovatelky. Když dorazíme na místo, tak první dotaz policistů zní: „A tady si jako myslíte, že můžete parkovat, jo?“ Povídám „Jistě, vy snad myslíte, že ne? Stojím přece před značkou.“ Argumentace s policisty nemá smysl, i když máte argumenty podložené fakty. Inu jedna stará pravda zní: „S policajtama se co? Nebavíme!“ Jenže co když se s nimi bavit musíte? Taková třešnička na dortu byla, že během vyšetřování na místě jedno okolo jedoucí vozidlo zavadilo o zrcátko policejní dodávky. Policista se jal řidiče na místě bez okolků seřvat a pustil ho dál. Na mojí poznámku, že to klidně mohl být pachatele i právě vyšetřované nehody, která se musela stát naprosto stejně, policista jen ucedil: „Nemohl!“.
Závěr: Případ odložen, nic jsme nezjistili. Ale zato vás naprášíme na magistrát kvůli špatnému parkování! Možná naprášili, ale úřad řízení ani nezahájil.
Poznámka pod čarou: V místě, kde vozidlo stálo dříve policie ráda dělala silniční kontroly. Potom jsem tam začal parkovat, neboť to je výhodné místo těsně před začátkem modré zóny v oblasti, kde najít volné místo k parkování není vůbec snadné. Asi půl roku jsem tam obvykle stál sám, než prozřeli i další. Dnes už je tam stále plno, běžně 16 vozidel. A na policajty už nezbylo, tak alespoň něco.
Příběh třetí: Parkování
Další případ možná trochu nekonvenčního parkování, ale zcela v souladu se zákonem. Ono to v okolí mého bydliště s tím parkováním není nic moc – platíte si rezidentní kartu, ale místo hledáte jen těžko. Takže někdo má zrovna štěstí, někdo zůstane stát jako prase a někdo hledá cestu, jak z toho ven. Každopádně po čtvrté cedulce od strážníků za oknem a pár obdržených (a ignorovaných) výzev k úhradě výpalného za parkování vždy na naprosto stejném místě už mi to nedalo a napsal jsem stížnost na oddělení kontroly a stížností Městské policie. Ve stížnosti jsem rozebral argumenty proč se strážníci se svým výkladem pravidel mýlí a ať už mi dají pokoj. I co se nestalo – po dvou měsících přišel dopis od samotného pana žeditele MP, kde se mi jeho ústav co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, provedou kroky aby se to už neopakovalo a vydají pokyn k zastavení řízení. Hle, že by?
Závěr: Na nějakou dobu pro jistotu přestali v místě parkujícím vozidlům (ovšem i těm prasečím) dávat cedulky úplně. Nedávno se tam ale objevila nová sada cedulek, kupodivu už trochu rozumněji cílená. Zdá se, že opravdu došlo mezi opičkami k nějaké osvětě!
Tři a půl: Zakrývání dopravní značky
Před časem na „mém“ místě stál někdo jiný, tak jsem musel dát auto o jedno místo dál, kde předním kolem cca 4 cm zasahovalo do začátku vodorovného značení „směrové šipky“. Náhoda (nebo dlouhé čekání) tomu chtěla, že v sobotu brzy ráno to bystrý strážník zaznamenal a oznámil „zakrytí značky“. Inu ono v libovolné kombinaci umístění značky a vozidla je vždy možné najít nějaké místo, odkud nebude dopravní značka vidět, neboť z místa pozorovatele ji bude vozidlo zakrývat. Ani úředník si navíc asi zatím neuvědomil, že místní úprava (modrá zóna, byť nevyznačená vodorovným značením) má přednost před obecnou úpravou (zakrytí VDZ). A to ani nemluvím o umístění značení v rozporu s technickými podmínkami. No ale já jim to rád vysvětlím. Výzva k úhradě navíc vykazovala takové nejasnosti, že jsem ji s velkou lítostí nemohl akceptovat, což jsem orgánu oznámil.
Závěr: Čekám na zahájení správního řízení. Překvapila mě ale upřímnost úředníka, který mi písemně sdělil následující: „Pro informaci dodávám, že písemnost, která byla doručena provozovateli vozidla, obsahuje informaci o předprocesním úkonu, v jehož rámci nevzniká žádná povinnost. Provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel pro den skutku má na výběr, zda uhradí určenou částku a předejde tak budoucímu zahájení správního řízení, či zda určenou částku neuhradí a vyčká na novou písemnost, kde již bude mít možnost věc vyřídit osobně u někoho z mých kolegů v rámci tzv. správního řízení.“
Z toho alespoň jasně vyplývá, že „turbo model“ není přípustný.
Příběh čtvrtý: Oranžová
To si jednou takhle jedu ráno do práce, blížím se ke světelné křižovatce, když na semaforu padne oranžová. Znáte to: „Mám? Nemám? Venku mokro, teplota kolem nuly, v okolí skoro nikdo… – Jedu!“. Tak jsem projel křižovatku na oranžovou, ale co čert nechtěl – za mnou policejní auto. A šup majáky! Stavíme za křižovatkou, přistoupí policista a povídá: „Pane řidiči, vy jste jel na oranžovou!“ -„Ano,“ odpovídám, „no a co?“ Policista se zděšeným výrazem pokračuje: „No ale oranžová přikazuje zastavit vozidlo!“ -„Jistě,“ odpovídám klidným hlasem, „ale pokud není bezpečné zastavit, smím pokračovat v jízdě, a to byl tento případ.“ – „Tak to ať rozhodne někdo jiný, my to máme natočené,“ loučí se policista. Po nějaké době mi ve schránce přistálo předvolání k ústnímu jednání na Magistrát.
Tam mi už při uvítání jakýsi úředník Svatoš oznamuje, že v tom má vlastně už jasno. „Výborně,“ povídám, „já v tom mám také jasno. Tak to můžeme rychle vyřešit…“. No úředník na to ale samozřejmě pohlížel poněkud jinak. „Tak povídejte!“ vyzývá mě úředník. „Postupoval jsem zcela podle ustanovení paragrafu…“ –„No moment!“ přerušuje mě úředník, „Tak snad nejprve řeknete, že jste řídil vozidlo a kde…“. No komedie par excellence. Procházím spis – klasická snůška policejních blábolů plná nepřesností, koukám na video – ano, byla to stále oranžová, a sepisujeme protokol. Jediný úředníkův argument je vedle jedoucí vozidlo, které před semaforem zastavilo. Žádám o kopii protokolu, který je stále ve formě volných listů, a na rozloučenou žádám úředníka, aby všechny listy protokolu přede mnou ještě sešil. Tím jsem se asi dotkl jeho ega: „To si jako myslíte, že bych to tu falšoval nebo co?“ –„Nikoliv, jen chci dodržet formální náležitosti,“ snažím se ho uklidnit. „No to se mi ještě nestalo, to jsem ještě neviděl!“ vykřikuje úředník.
Demonstrativně sešívá protokol a zabouchává dveře.
Pokračování: Přišlo mi rozhodnutí o mé vině. Jistě to nejlepší z dílny pana Svatoše. Odůvodnění? Žádné, jen snůška ničím nepodložených konstruktů, které si občas i protiřečí. Inu krásné body do odvolání.
Ministerstvo dopravy po sedmi měsících ruší prvoinstanční rozhodnutí s konstatováním mnohonásobného závažného pochybení při správním řízení a těsně před prekluzí nařizuje nové jednání, které už se samozřejmě nestihlo.
Nicméně s odkazem na zjištění odvolacího orgánu jsem ještě Magistrátu zaslal výzvu k úhradě mých nákladů na účast v řízení. Ta byla samozřejmě zamítnuta, ale i tak se to vyplatilo, viz příběh šestý.
Závěr: Zastaveno, oficiálně kvůli prekluzi (bohužel).
Příběh pátý: Přechod
Takový veselý přechod u jedné z nejvytíženějších křižovatek v Praze, který soudruzi špatně naprojektovali, takže když přecházíte na zelenou, máte velkou šanci, že vás srazí odbočující vozidlo. Přitom by stačilo jen trochu jinak nastavit časování jednoho semaforu. Několik upozornění a žádostí na TSK i Magistrát nepomohlo, až mě tam jednou opravdu málem srazilo zrovna policejní auto. Po kontaktu s vozidlem policisté zastavili a situaci jsme si ujasnili. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že policista Búth na mě podal oznámení o přestupku, kde zcela překroutil skutečnost a křivě mě obvinil z přecházení na červenou. To mi samozřejmě nedalo a podal jsem stížnost nadřízenému útvaru. Ten prý věc prošetřil, policisté samozřejmě vše popřeli, záznamy nejsou. Opět jen předložili několik protiřečících si konstruktů, kde asi nejvtipnější je rozbor toho, že odbočující vozidla, jak já uvádím, se k přechodu blíží již poměrně velkou rychlostí. Inspekce provedla rekonstrukci, spočívající v tom, že služebním vozidlem jednou toto odbočení projeli. Bohužel před nimi byl zrovna autobus, který chodce pustil, takže se moje tvrzení nepotvrdilo. What the hell?! Ono by stačilo, kdyby si tam 3x zkusili přes ten přechod přejít, nebo tam otočili kameru, která křižovatku (občas) snímá.
Závěr: Odloženo, přechod vhodný zejména pro lumíky, policajty a úředníky.
Update: Nedalo mi to a před nějakou dobou jsem k tomuto přechodu založil elektronickou petici a informaci o ní rozeslal i několika institucím. K mému překvapení došlo asi po měsíci v tichosti k přeprogramování semaforů dle mého návrhu, takže už je to trochu bezpečnější. Že by si soudruzi dali máslo na hlavu? Nebo to jen výjimečně skončilo u někoho kompetentního. Tak alespoň něco.
Příběh šestý: Letiště
Další přestupek nepřestupek, tentokrát ovšem úředníci zkoušejí překvapivou fintu. Tohle by vydalo na samostatný článek, ale pokusím se to zkrátit. V případě zájmu mohu podat bližší informace.
V rámci plnění pracovních povinností jsem byl svým autem vyzvednout zahraniční kolegy na letišti. Zastavuji v místě kde dříve (dost nesmyslně) bývala značka zákaz zastavení, která tam ovšem už není. Za necelé dvě minuty se vracím s kolegy k autu, za mnou náhle stojí hlídka letištní cizinecké policie ve hvězdném složení Hejhal a Štětka (opravdu nekecám). Prý že stojím na zákazu zastavení a ať předložím doklady od vozidla. Nikoliv, soudruzi. „Zde není zákaz zastavení. Není tu značka.“ „No ale celé letiště je zóna zákaz zastavení,“ zkouší to Štětka. „Nikoliv, na letišti je zóna zákazu stání. Toto bylo zastavení,“ oponuji. Policista vyžaduje doklady od vozu, které mu odmítám dát, neboť jsem nebyl zastaven jako řidič, tudíž nemám povinnost doklady mít u sebe, natož je dávat orgánu. Hejhal hýká samé nesmysly, a já, vida, že policista je zjevně nekompetentní, odmítl jsem se s ním dále bavit či cokoliv podepsat.
Po relativně krátké době přichází z úřadu rovnou příkaz – za stání na zákazu zastavení a nepředložení dokladů k vozidlu. Prý nejsou pochybnosti – ha!
Podávám odpor a ve stejném podání žádám o kopii spisu. Vzhledem plánované služební cestě zasílám odpor jen elektronicky se standardním elektronickým podpisem (komerční certifikát). Zakrátko mi přichází kopie spisu, už mě ani nepřekvapuje, jak si v něm policisté opět vymýšlejí, až se jim musí od huby prášit. K překvapení ovšem dochází o měsíc později, kdy mi orgán sděluje, že jsem odpor nepodal se zaručeným elektronickým podpisem a proto je na podání nahlíženo, jako by nebylo podáno. Zároveň mi oznamují, že příkaz zpětně opatřili doložkou právní moci, a je již tedy po splatnosti. What the hell? A proč mi tedy zaslali spis, když na to pohlížejí jako by podání nebylo podáno? Spis, který mimochodem obsahuje i listinnou verzi podání odporu spolu s vyznačením přijetí.
Sepisuji tedy argumenty, proč odpor měl být přijat spolu s přesvědčením o tom, že použitý elektronický podpis lze považovat za zaručený dle požadavků správního řádu a pro jistotu přidávám i listinnou verzi podání odporu (to kdyby mělo být ono sdělení bráno jako výzva k odstranění vad podání). Orgán to vyhodnocuje jako podnět k zahájení přezkumného řízení a posílá to na Ministerstvo dopravy. Po tomto zjištění podání doplňuji a napadám i neoprávněnou aplikaci příkazního řízení při absenci důkazů a nejasnostech, nepravdivý popis události policisty a popisuji co se skutečně dělo, což potvrzuje i jediný důkazní materiál, kterým je kamerový záznam z bezpečnostní kamery. Vzhledem k opatření příkazu doložkou právní moci z obezřetnosti provádím platbu s informací, že se opravdu nejedná o uznání přestupku a že platbu budu v případě zrušení příkazu samozřejmě vymáhat zpět.
Tu se nám ovšem příběh prolíná s příběhem čtvrtým, kde mi sice nepřiznali náhradu nákladů, zato stejný správní orgán opakovaně konstatuje, že jsem elektronické podání opatřil zaručeným elektronickým podpisem (ano, stejným podpisem jsemopatřil i podání odporu v tomto příběhu). Tedy další střípek do mozaiky, který rovnou posílám jako další doplnění k přezkumnému řízení.
Závěr: Ministerstvo už čtyři měsíce provádí přezkum (muselo ho zahájit, neboť mě neinformovalo o opaku) a s pravděpodobností hraničící s jistotou musí příkaz k úhradě dřív nebo později zrušit. Otázkou zůstává, zda tu trestuhodnou nedbalost ještě bude chtít správní orgán řešit. Odpověď asi všichni známe.
Bonus: Léčba v zahraničí
Teď trochu odhlédneme od oblasti dopravy a zaměříme se na zdravotnictví. Také pěkná story. Když bylo synovi šest měsíců, objevil se mu na obličeji ekzém. Bohužel čeští lékaři mají o příčinách ekzému jen pramálo informací, což jen potvrdila lékařka, která synovi jen napsala pro kojence naprosto nevhodné kortikoidy. Proto jsme se rozhodli raději se obrátit na specializovanou kliniku v Německu, se kterou měla již dobré zkušenosti také moje žena. Na klinice bez problémů proběhlo vyšetření, byly odebrány vzorky stolice a zaslány do laboratoře, doporučena léčba bez vedlejších účinků. Výsledky z laboratoře potvrdily předpokládanou příčinu onemocnění a Toníkovi ekzém brzy zmizel.
Nastal čas, abychom si nechali od zdravotní pojišťovny proplatit náklady na léčbu, což jsou povinni do výše dle českých tabulek udělat. Z komplexního laboratorního vyšetření bratru za 100 EUR nám pojišťovna proplatila 68 Kč a přiznala pouze základní vyšetření, které nemohlo ani náhodou pokrýt požadované výkony. Napsal jsem tedy odvolání a s pomocí známé, laborantky, označil seznam odpovídajících výkonů dle české vyhlášky. Pojišťovna tento seznam nijak nerozporovala, ale prohlásila, že uvedená vyšetření jsou nestandardní a dle názoru českého revizního lékaře OZP nadbytečná. Fakt, že právě tato vyšetření prokazatelně vedla k odhalení příčiny onemocnění a zacílení léčby a byla předepsána uznávaným odborným lékařem, je nechal zcela klidnými. Vyžádal jsem si ještě od OZP odpověď na obecný dotaz, zda by byly uvedené zdravotní výkony z českého ceníku proplaceny, pokud by byly předepsány českým lékařem. Odpověď revizní lékařky OZP byla kladná. Problém je v tom, že český lékař by takové vyšetření nepředepsal, protože u nás se to tak prostě nedělá. Už jen z principu jsem si sjednal ještě osobní schůzku s vedoucím oddělení úhrad, která dle očekávání jen potvrdila jeho aroganci a chybějící vůli přiznat chybu. Stejně tak i žádost o přezkumné řízení jak na Ministerstvu zdravotnictví (prý to je záležitost pojišťovny), tak u odvolacího orgánu OZP, který alespoň uvedl více informací o důvodech svého rozhodnutí. Pokud by tyto důvody uvedli v první instanci, mohl jsem snadno žádost doplnit a jakékoliv pochyby rozprášit. Proč by to ale dělali, že?
Závěr: Proplaceno jen základní vyšetření, odvolání a přezkumné řízení zamítnuto.
Co říct závěrem?
Pokud jste dočetli až sem, možná už dávno víte, jak to v Kocourkově chodí. A nebo vám možná až teď začne docházet, jak se v tom našem státě věci mají (ačkoliv vzhledem ke složení místních čtenářů počítám spíše s první variantou). A komu vlastně slouží ti se vzletnými hesly „pomáhat a chránit“ a „společně pro metropoli bezpečnější“ spolu s mašinérií úředníků.
Někdo mě může mít za kverulanta, ale já si zkrátka jen nenechám srát na hlavu.
Měl jsem několik příležitostí, seznámit se osobně s obvyklým přístupem orgánů veřejné moci výkonné, zákonodárné i soudní, jakožto i s mnoha dalšími institucemi. A je mi z toho na blití. Vztáhnu-li to jen na policisty a strážníky, jedinkrát jsem z kontaktu s nimi necítil pomoc, ochranu, ani bezpečí. Naopak jsem se velmi často z jejich strany setkal s těžkou neprofesionalitou, neochotou, lži a zcela absurdním výkladem zákonů a důkazů. Na druhou stranu všechna čest těm pár poctivým profesionálům, kteří, jak pevně věřím, stále někde existují, ovšem jedním dechem musím dodat, že zbytek sboru jakoukoliv jejich snahu a dojem z nich dokonale maže.
Nicméně ten boj s větrnými mlýny se dá vyhrát a vůbec to není tak složité. Jen nebuďte ovce a přemýšlejte. Konec konců pravidla jsou od toho, aby ses dobře rozmyslel, než je porušíš.
System error, press reset!
(Zatím nikdo nehlasoval)