Aneb pravdivý příběh, jak se jeden rádoby velký bazar zmrd sám vytrestal.
Na tuhle příhodičku jsem si vzpoměl na dovolené, když jsem si četl D-FENSovu knihu o zmrdech, konkrétně kapitolu o bazar zmrdech.
Tato story se odehrává v roce 2000 v autosalonu jedné dnes krachující americké automobilky (no, to jsem Vám to moc neupřesnil, aktuálně krachují snad
všechny). Do něj jednoho dne nastoupil rádoby bazar zmrd M., přezdívaný pro svou holou palici s naušnicí Mr.Proper. Skutečný bazar zmrd to ale nebyl, neboť ten by již jistě v jeho letech vlastnil nějaký plácek s autovraky, kde by okrádal koloušky, sám pro sebe. Ne, tohle byl jen vypatlaný pičusek se znaky zmrdího chování, který se s místními bossy auto zmrdstva jen kamarádil a lezl jim do řiti.
Protože se jim však chtěl M. vyrovnat, rozhodl se pro zakoupení véééélikého kcháru. Jednalo se o tehdejší vrcholný model značky, samozřejmě ojetý, přezdívaný škopek. A tady začal M.ův konec. Pořizovací cena škopka převyšovala značně plat pucfleka v autosaloonu, nehledě na to, že jeho většinu beztak spolykala M.ova ženuška, nalezená v řadách místních disco-bitches. Z tohoto důvodu ukecal u majitele saloonu splátky ceny strhávané z výplaty, ale i splátka činila asi tak tři čtvrtiny (3/4) jeho mzdy. To mu však nebránilo v amatérských pokusech o tuning vozu, vlastně spíše tuzing. A to byl prostředek konce.
Jednoho dne se totiž kdesi v rohu garage našly zánovní, nepoužité, jaksi přebývající přední brzdové kotouče. Náš M. nelenil a stopil je. PC byla asi „deset klacků“, tak se zaradoval, najel na rampu, rozhodnutý je sřelhbitě implementovat do svého vágnu. První problém nastal už u sundávání starých,byť ještě dobrých, kotoučů. Zde se jistě bystrý čtenář zastaví a zeptá, proč je někdo takový kokot, aby měnil, co dobře funguje. Tak prostě proto. V první fázi se odborně rozhodl vzít autogen (spisovně: švajs), celý to nahřát a kotouče kladivem shodit dolů.
Výsledek-kotouče drží jak drajvetr taft, zkurvená ložiska. Po odborné konzultaci s automobilovými mágy z nedaleké psychiatrie došlo na úhlovou brusku (správně:flexa). Zde již vedla cesta k úspěchu, avšak M. si nedokázal uvědomit prostorové souvislosti kotouče flexy a nařízl s kotoučem i náboj kola. To ho nechalo klidným a vítězně namlátil na nařízlý náboj se zkurvenými ložisky „zachráněné“ kotouče.
Konec konce. Po montáži nových kotoučů vpředu začalo něco chrastit. Protože jak z předchozího vyplynulo , M. nebyl žádný génius, musel s tím do servisu, součásti téže firmy. Po vyzdvižení na zvedák (hever), došlo samozřejmě k situaci typu odborník žasne, laik se diví. M. musel samozřejmě s pravdou ven, čímž ochromil činnost firmy, protože se všichni smáli, až se popadali. Pak auto opravili a fakturu vystavili. Asi na 35 kilokorun. A protože příhoda byla veselá velmi, donesla se až k majiteli firmy (šéf). Ten když se dozvěděl o původu kotoučů, kterými to začalo, nelenil a M. vyrazil.
Co se s tím volem stalo pak, nevím, ale vzhledem k nastíněné finanční situaci ho nejspíš zachraňuje Provident. Vlastně mě to ani nezajímá. Hlavně, že jako v každé pohádce, dobro zvítězilo.
(5x známkováno, průměr: 1,20 z 5)