Tento článeček vznikl na základě vlídného přijetí předchozího textu a zejména komentářů pod ním, volajícím po nějakých těch obrázcích.
Nejprve k zahraničním uživatelům Sa58. Začněme Vietnamem. Pomineme-li fakt, že se Sa58 objevuje v Apocalypse Now! (mohlo by se zdát, že Sa58 měl pro diváka nahradit AK, na druhou stranu AK byl pro filmaře jistě nesrovnatelně dostupnější, než Sa58), je zajímavý tento článek, který podporuje informace o tom, že ve Vietnamu patřil Sa58 k výzbroji elitních jednotek či důstojníků. Existuje i řada fotografií amerických vojáků s ukořistěnými Sa58. Sa58 užívala armáda v Libyi (v souvislosti s občanskou válkou v Libyi bylo na netu ke zhlédnutí opravdu mnoho Sa58 v rukou povstalců i regulérní armády). Z Libye se Sa58 dostala i do Severního Irska (IRA). V Africe se dále Sa58 objevily v Súdánu, Etiopii, Angole, Mosambiku, Somálsku, Eritreyi, Tanzanii a Egyptě. Sa58 lze často vidět i na fotografiích z konfliktu na Pobřeží Slonoviny. V Asii je Sa58 používána v Indii, kde tvoří populární výzbroj speciálních jednotek. Dále je nasazena v Afghánistánu, Iránu, Iráku a je k vidění i v Saudské Arábii. V Americe se lze setkat s Sa58 na Kubě, Guatemale a 5000 kusů bylo dovezeno do Dominikánské republiky. V mediteránním prostoru se Sa58 objevila na Kypru a v Libanonu (existuje i min. jedna fotografie Jásira Arafata se Sa58 v ruce). O uvedené problematice se lze vice dočíst zde.
V diskuzi se často hovořilo o porovnání Sa58 a AK. Je třeba si uvědomit, že tyto zbraně nebyly konstruovány pro stejné uživatele. AK je navržen tak, aby jej bylo možno vyrobit vcelku primitivními technologiemi, aby byl používán primitivními vojáky pro primitivní způsoby boje. Časté záběry černoušků či ručníků “kropících” dávkami prostor kdesi zhruba před sebou (v tom lepším případě) zná asi každý. AK je v dávce oproti Sa58 relativně slušně ovladatelný. Možná je to větší hmotností AK a jejím jiným rozložením. AK s plným zásobníkem váží v průměru 4.3kg, zatímco Sa58 3.77 Kg vč. bajonetu. Oproti tomu Sa58 bude (v závislosti na stavu konkrétní zbraně a střelivu) přesnější v jednotlivých ranách. Nepatrně kratší hlaveň (390mm vs. 415mm) hraje menší roli, než přesnost výroby (zejm. uložení hlavně, tolerance nábojové komory) a fakt, že v AK běhá v trubce obří píst, pevně spojený se závorníkem po dlouhé dráze. U Sa58 poskakuje jen malý píst po krátké dráze, de facto jen odemyká závorník a hlaveň má podstatně větší volnost přirozeně kmitat. K tolik diskutované spolehlivosti a odolnosti lze říct jen tolik, že doložené a relevantní srovnání neexistuje. Sa58 má několik slabších míst. Jde zejména o vytahovač (drobná součástka za 260,- Kč, kterou lze vyměnit v řádu minut) a kryt pružin závěru, který může být mechanicky poškozen (při velmi hrubém zacházení) a bránit tak nosiči závorníku v pohybu. Díky menším výrobním tolerancím je Sa58 teoreticky více náchylná na znečištění. AK má problém s tím, že většina jeho provedení má chromovanou jen hlaveň, ale nikoliv píst a jeho komoru. Při slabší údržbě a použití střeliva s korozivními zápalkami dochází jednak k prorezivění plynové komůrky či trubky, nebo (a častěji) k přireznutí pístu ke stěnám komůrky. Následně pak není možno zbraň natáhnout. To se stává zejm. v prostředí s vyšší vlhkostí vzduchu a většími denními výkyvy teplot. V kombinaci se špatnou údržbou (důkladné čištění a konzervace) je záhy zaděláno na průšvih. Takové podmínky dají zabrat i Sa58, na rozdíl od AK by ale měla zůstat střelbyschopná. Chromovaný píst se dotýká jen malou plochou chromované komůrky. Druhou slabinou všech AK je konstrukce selektoru/pojistky, tedy oné ikonické traktorové páky. Kromě toho, že je zhola neergonomická, má velkou plochu takřka doléhající na tělo zbraně. Stačí pak trocha hrubšího písku a páka se nehne. V boji velmi zábavné. Obecně nemá Sa58 problém fungovat v horách, džunglích ani v pouštích. Za cenu horší ovladatelnosti v dávce a možná mírně větších nárocích na údržbu (v podstatě ale i tak minimálních) nabízí menší rozměry, hmotnost, lepší ergonomii a většinou přesnost při střelbě jednotlivými ranami. Hodí se tedy pro vojáka, který chápe jak zbraň funguje a k čemu jsou ty podivné výčnělky na konci laufu a na pouzdru závěru (mířidla). V diskuzích zmíněné přehřívání zbraně při střelbě dávkou (již po dvou zásobnících) je celkem úsměvné. Střelců, kteří si utavili popruhy na zbrani je celkem dost, puška se ale dá držet a střílí. Minimální požadavek při zadání byl údajně 4 rychle vykropené zásobníky dávkou, v předpise je pak povoleno max. 9 zásobníků
K funkci a konstrukci Sa58 několik fotek jedné olítané Kosy před čištěním. Cvakáno jen mobilem, omluvte kvalitu:
Na Obr. 2 je Sa58 se sklopenou pažbou.
Obr. 3 je Sa58 ve střelecké pohotovosti. Nosič závorníku je cca ve ? své dráhy vzad zachycen záchytem závěru. Spustí se po vyndání prázdného zásobníku potažením dozadu. Jak je vidět, otevírá se v podstatě celá horní část zbraně. Zbraň lze nabít i páskami z SKS shora, do zásobníku.
Obr. 4 – striptýz Sa58. Zbraň má sundané nadpažbí, předpažbí, sestavu závorníku a nosiče závorníku a kryt pružin. Volně ložený píst mezi plynovým násadcem a základnou zadních mířidel (v ní je vratná vzpruha pístu).
Obr. 5 je pohled do zásobníkové šachty a nábojové komory. Povšimněte si dvou uzamykacích ozubů na pouzdře závěru (dva výčnělky zhruba uprostřed snímku, zužující profil zásobníkové šachty. Vpravo, na pouzdře závěru, na přechodu lak/kov lze vidět dva „ďobance“, které dělá čelo nosiče závorníku už po pár set ranách. Zcela vlevo vykukuje výčnělek vyhazovače.
Na Obr. 6 vidíme spoušťové ústrojí Sa58 a zejména jeho kastraci na semiauto v podání CZUB. Všimněte si chybějící vzpruhy pro střelbu dávkou a na její místo navařené kostky, která znemožňuje její dodělání. Po stranách, na plochách po kterých se pohybuje nosič závorníku je krásně vidět, jak je pouzdro již „omydlené“. Na funkci to nemá pražádný vliv.
Obr. 7 ukazuje sestavu nosiče závorníku (nahoře – lakovaná věc s pákou), závorníku (to stříbrné) a závory v zamčené poloze (dva výstupky dole, po stranách závorníku). Na čele závorníku jednak vidíme ony dva výstupky, které dělají „ďobance“ na pouzdře závěru a dále kruhový otisk od pístu, který právě v tomto místě naráží do nosiče a celou sestavu odemyká. Na čele závorníku lze uprostřed vidět úderník a vlevo nahoře vytahovač.
Obr. 8. Nahoře nosič závorníku, vlevo uprostřed úderník, vpravo závora. Dole závorník. Do půlkruhových segmentů v jeho levé části zapadají půlkruhem zakončené výčnělky závory, v pravé části vidíme z boku vytahovač. Na nosiči závorníku, v pravé části zespoda je vidět výčnělek, který při pohybu vzad „podebere“ vrchní část závory a tím sestavu odemkne od pouzdra závěru.
Obr. 9. Kryt s pružinami (pokud se touto částí pokusíte umlátit cizího vojáka v helmě, Sa58 potom nebude střílet). Nahoře vratná pružina (vzpruha), dole bicí.
Obr. 10 Sestava nosič závorníku, závorník, závora. Závora v poloze „zamčeno“ (packy jsou vytrčené a zapadaly by do výstupků v pouzdře závěru (viz Obr. 5). V této poloze je závorník před a během výstřelu.
Obr. 11 Odemčená sestava. Nosič závorníku se po úderu pístu vydal na cestu vzad, odemkl tak závoru (packy se nám zastrčily) a tak závorník může jet dozadu, vytáhnout prázdnou hilznu a při pohybu zpět zasunout do komory nový náboj, podaný zásobníkem.
Animaci, jak to celé chodí naleznete zde, zhruba v druhé polovině článku.
Hezké video vnitřností Sa 58 zde.
(3x známkováno, průměr: 2,67 z 5)