Jen 0,1% frikulínů! Koncert Daniela Landy s názvem Bouře 2005 se konal 7.11. v T-Debile aréně a předcházel mu stejnojmenný koncert v Ostravě. Byl jsem u toho a byl jsem tomu rád. A bylo nás takových víc.
Cestou na místo přemítali jsme s přítelkyní, zda Landa bude mít předkapelu. Soudili jsme, že nebude – v programu nic takového nebylo a představa, že by zrovna on dělal P.R. někomu dalšímu, se nám nezdála reálná. Nicméně nějaká předkapela byla, nevím jaká, protože se nepředstavili a je to nakonec fuk – jak už bývá u předkapel zvykem, byli to hovnaři se vším všudy. Uměleckou hloubku bych přirovnal k hudebnímu polystyrenu od skupiny Chinaski. Základním postulátem tvorby této kokotské party bylo uchopit nějaký slogan (např. máš to, jak jsi chtěl, tak si to užívej) a opakovat ho chraptivým hlasem pořád dokola za současného vytvoření co největšího kraválu, což basákovi s bubeníkem docela dobře šlo. Vystoupení kapely trvalo třicet minut, což je asi o 28 minut déle, než bych byl ochoten poslouchat takovou srágoru dobrovolně a když to skončilo, spoustě lidí se ulevilo. Následovala asi dvacetiminutová změna scény, při které se deset minut na pódiu nic nedělo a do toho hrál nějaký otřesný poprockový šraml. Na konci této útrpné pauzy jsem už pomalu přestával mít pana Landu rád a opět jsem nebyl sám.
Landa v jeho oblíbené mikině zahájil písničkou Motýlek, aby publikum trochu nastartoval. Následovali Hoši ztracení po krátkém vysvětlení Landova vztahu ke skinheadům a extrémním ideologiím (…byl jsem skinhead, ale už nejsem… neonacismus a komunismus odmítám a distancuji se od nich). Pokračoval především skladbami z alba Neofolk a Vltava. První třetina koncertu vyznívala silně vlastenecky a politicky, včetně Landových krátkých proslovů mezi jednotlivými skladbami, díky kterým jsem se dozvěděl, co o tom všem Landa míní a tak jsem zjistil, že o tom míní to zhruba samé, co já. Totiž, že je třeba skoncovat s pasivitou a ukázat, kdo je v naší vlasti pánem. Poměrně častým objektem Landových narážek byl týdeník Reflex a jeho novinářská esa jako Doležal a Feřtek. Myslím, že strefování se do Reflexu nás Landa mohl ušetřit, protože je víceméně každému jasné, co je to kolem něj za lidi a jaká úloha tomuto periodiku byla v euronormalizačním procesu přisouzena. Jsou to namyšlení levicoví intelektuálové, kteří se považují za novinářskou elitu a jaksi z tohoto titulu očekávají, že jim každý bude zasouvat anální sondu. Když tak někdo nečiní, opatří jej spoustou zmrdských nálepek, najednou se zjistí, že dotyčný je fašista, rasista, xenofob a především antisemita, což se asi přihodilo i Landovi. Reflex je pro většinu lidí politicky korektní hajzlplátek, přežívající na pokraji ekonomické únosnosti a určený pro pár intošů, tedy nic co by se muselo brát vážně. Landa to mohl nechal plavat, protože mezi publikem mnoho čtenářů Reflexu jistě nebylo. Ale OK, je to jeho koncert a jeho ústa a podstatná část Gaussovy křivky by nenašla odvahu ani na to.
Po úvodní vlastenecké pasáži, která vyvrcholila písní Protestsong, se repertoár překlopil do poněkud mystické roviny, která mi k Landovi obecně moc nesedí, aspoň jsem si odpočinul a nasměroval svoje myšlenky jinam. V poslední třetině Landa opět sáhl za pohovku dějin a vrátil se k vlasteneckým a společenskokritickým textům. Doslova mě mrazilo, když Landa citoval Václava Havla a jeho reakci na cosi v Lidových novinách. Ačkoli jsem nikdy o Havlovi vysoké mínění neměl (lépe řečeno, měl jsem o něm mimořádné nízké mínění vždy, podobně jako o všech alkoholikách a přizdisráčích), tento jeho blábol mě téměř skolil (citát: Příznačné je, že se vždycky halí do zvláštního svatouškovství, dělají to přece všechny fašistické a totalitní ideologie, všechny mají prudérní roucho a žádají čistotu. Co to je? Rasová čistota u nás – to je přece zúčtování s Židy, Němci, posléze se Slováky a Romy a teď zřejmě s Vietnamci. Kde to skončí? A všechno se to odehrává pod rouškou čistoty – morální, etnické, rasové. Považuji to za velmi nebezpečné a stejně nebezpečné se mi jeví to, že některé nacionalistické tóny v mluvě našich politiků jakoby s tím souzněly… konec citátu). Takový žvást bych čekal možná od ideologa Peňáse z Týdne, ale od Havla zrovna ne. I kdyby to Landa nijak nekomentoval, napadlo by mě jediné – Havel je kašpar, přesně takový prázdný ideologický pytel moudra, jako jsem ho vždy viděl. Landa celkem výstižně poznamenal, že strach z neznámého a nepochopeného se nazývá xenofobie, myslím že to je přesně to, čím důchodce Havel žije. Landa pokračoval songem Blaničtí, který zapadl do atmosféry zhoustlé Havlovým blábolem jako prdel na hrnec. Pane kdy už vyjedou!
Landa se dotkl i událostí ve Francii s poznámkou, že současné pojetí multikulturalismu zdá se mu být zaslepené a přivolává „krysaře“ z obou táborů. Sklidil za to potlesk. Zeptejme se – který umělec by si v dnešní době dovolil něco podobného před tisíci posluchači?
Celý koncert na mě působil dojmem, že to, co vidím, vychází přímo z Landy, že se nejedná o nějaké secvičené vystoupení, ve kterém popová opička otevírá tlamičku do publika a do kuličky uválí leštěný prd v předem naaranžované podívané pro vidláky. Landův typický přednes podobný recitaci spolu s drobnými škobrtnutími tento dojem opravdovosti ještě podtrhoval a posiloval. Druhý „pěvec“, jak ho Landa sám nazval, jistý pan Spilka, místy Landovi sekundoval a protože měl úplně jiný hlas, vytvářelo to zajímavý efekt, ne nepodobný „dohadování se“ Benningtona a Crenny od Linkin Park. Poněkud mě překvapila Landova hypermobilita a poskakování, ne vždy to k textu tak docela sedělo. Místy jsem nechápal, co se to na pódiu děje, když například čtyři pohledné vokalistky při slovech „trochu zabolí, že Jan Hus je jen fráze ze školy“ svůdně vlnily boky s rukama na hlavou, musel jsem se zasmát. Na druhou stranu jsme byli ušetřeni kytaristy Varteckého a jeho opičáren. Ne vždy je možno spřátelit poprockové show efekty s politickými texty. Stejně tak efekty světelné a dokonce nějaké ty plynové hořáky, vzhledem k obsahu textů by tomu všemu lépe slušelo nějaké komornější prostředí. Nedočkali jsme se starších songů z alba Valčík, zato v přidávce zazněla Šance (podle mě nejlepší Landovo dílko ze skupiny těch apolitických) a promoušn na muzikál Tajemství probíhala jen velmi zlehka.
Konec koncertu nemohl nikoho nechat na pochybách. Landa vyzval publikum, aby projevilo svoji náklonnost politikům provoláním Hrr na ně a když se tak stalo, začal sborový přednes chorálu Ktož sú boží bojovníci za současného rozvinutí české vlajky. Ano, chápal jsem. Tady se sešli lidé, kteří Landovým textům rozumí a přišli hlavně kvůli nim. Zdroj pocitů zde představují převážně texty a Landova bezprostřednost, nikoli hudební preciznost, akustické triky nebo technika zpěvu. Obavy havlovských a jiných intelektuálních elit z fenoménu Landa chápu, protože Landa umí získávat lidi na svou stranu pro svou věc, aniž by je nějak znásilňoval rétorikou vůdce smečky, pouze ukazuje směr, nikoli cestu. Když ho poslouchám, mívám dojem, že nedělá nic umělého a strojeného, což je také důvod, proč na koncertu byli k vidění frikulíni jen sporadicky. Frikulíni totiž podobně jako baktérie žerou sračky a tady žádné nutričně významné sračky nebyly.
Byl jsem rád, že jsem tam byl, i přes časovou krizi, kterou nyní trpím. Ti, kdo čtou moje články delší dobu, vědí, že v současném světě jen jen málo věcí, které bych upřímně a z duše pochválil. Potěšilo mě to zejména proto, že mívám někdy depku z pohledu na mladší spoluobčany a mívám dojem, že se nechají manipulovat spotřebitelsko-politickými vlivy, kdy Velký bratr říká, co je in a co je out – mít poslední hustobundu a hustoboty je in, sledovat reality show je in, volit eurosocialisty je in a kývat hlavou jak cvičené prase na každou kravinu je taky in. Ovládáni donekonečna jako loutky instantními ideologiemi námezdných lhářů typu Havla nebo Doležala, nedovedou říct názor na nikoho a na nic, aby se náhodou někdo neurazil a nenapasoval jim taky na hlavu nějaký ten –ismus a nebyli najednou out. Tady jsem ten dojem rozhodně neměl, když zůstanou všichni ti, které jsem na koncertu viděl křičet Hrr na ně, věrni svému postoji v reálném životě, mohou současné mediálně-ideologicko-marketingové elity podobné té z Reflexu počítat se skutečně velkými problémy. Tohle mě naplnilo optimismem – tihle lidé tady jsou a budou, někde okolo vás nebo mně, a až na to přijde, zvednou hlavy.
Bylo mi tam dobře. Děkuji za to.
Poznámka k Landovi: Já se v tom člověku ani trochu nevyznám. Občas mi vadí to, co někteří nazývají pozérstvím, Ordo Lumeni Templi a vznik nových elit, remake písní Karla Kryla mi také neudělal dobře. Myslím si, že názor veřejnosti na Landu je podobný klasickému dilematu kolem zmrdobijce. Můžeme být všichni slušní nenápadní lidé, jezdit ráno do práce a večer z práce, večer usednout na židli, zavzdychat nad novinami, nevyčnívat a říkat si, až zmrdi přijdou až sem ke mně, tak jim nedám šanci. Nebo se pustit do boje, uchopit nějaký virtuální nebo hardwarový klacek a pustit se do nich. V okamžiku, kdy s tím začnete, samozřejmě vzbudíte jistou míru nevole nejen na straně potenciálních nepřátel, ale i potenciálních spojenců – váš počin v nich vyvolává otázky a nejistotu, zda to myslíte vážně, nebo zda se jedná jen o životní pózu a projev stihomamu nebo naopak exhibicionismu a megalománie. V jistém okamžiku tedy vaši potenciální spojenci zmrdobijci neví, na které straně vlastně stojíte a vy je musíte přesvědčit, aby také vzali hole do rukou. Koncert Bouře byl pro mě jednoznačnou Landovou odpovědí na nezodpovězené otázky ohledně Landovy upřímnosti. Cením si ho jako člověka, který to nenechal plavat a nebojí se jich, byť s jeho metodami a prostředky vždy nejsem zajedno.
Hrr na ně, no mercy a get them all!
P.S. 10.11.2005: Článek o Landovi udělal jeho antifanclubu bezpochyby velkou radost. Píšou mi jak zběsilí, jako bych já Landu stvořil nebo za něj nějakým způsobem mohl. Prosím žádné další nevyžádané maily ohledně Landy, Lumenů a příbuzných témat na mou adresu. Pravděpodobnost, že mě jimi převychováte, je zhruba taková, jako že do konce KT46 vystřelí Somálsko sondu k Venuši. Je to marné úsilí a tak mi nic nepište, ušetříte tím práci především sobě. Ignorujte můj názor, já na ten váš taky seru, a když se vám to nelíbí, přestaňte číst. Pokud máte připomínky k panu Landovi, které vaši duši mučí, pište přímo jemu, kontaktní údaje naleznete snadno na internetu. Doslovný přepis Landových prohlášení během koncertu
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)