Pokusím se tu sesmolit svůj vlastní příběh, který se mi stal před zhruba dvěma týdny na staré kolínské.
Ve vyhrocenějších situacích na silnici se snažím spíše ustoupit, nikdy nevíte co sedí za volantem za ZMRDa a teď se mi podařilo na jeden kapitální kousek narazit.
Jedu si takhle v sobotu odpoledne na chatu za přítelkyní z Prahy směrem na Kolín. Provoz skoro žádný, motor si příjemně brumlá a jedu si svých 120. Ano, porušuji předpis a vím o tom. Nikoho ovšem neohrožuji, když předjíždím, tak tam kde vidím daleko před sebe, na nikoho se nelepím a vyšší rychlost mi zvyšuje pozornost.
Prostě sice rychlejší, ale bezpečná jízda. A to říkám s čistým svědomím.
To bylo do té doby, než sem si dovolil předjet stříbrný Superb. Jenom ve zpětném zrcátku vidím, jak to přišlápne a nalepí se na mě. Nemám nic proti řidičům, kteří chtějí jet rychle, pokud neohrožují mě, nebo svoje okolí. A i to, když jedou dvě auta spolu, je na cestě příjemnější. Rozhodně ale nemám náladu s nikým závodit, nalepím se na pravou stranu krajnice, aby mě mohl předjet, ale nic…pořád je za mnou ve vzdálenosti asi tak na dva Smarty, což v rychlosti kolem 120 není úplně příjemné. Tohle trvá asi dva kilometry, kdy mi do očí buší xenony, což ani tak nevadí. Sklopím zrcátka a je klid, ale ten člověk asi pořádně nechápe smysl bezpečného odstupu. Mohl bych to zašlápnout a podíval by se mi do kufru…ale co z toho? Sice jeho chyba, ale auto bouraný, možný zranění, prostě zbytečnost. A na sešlápnutý brzdový pedál tak, aby se jenom rozsvítily brzdovky, vůbec nereaguje.
Po celkově asi pěti kilometrech už sem si řekl dost, polechtal sem plyn a nechal ho daleko za sebou. Mám pod velice nenápadnou kapotou schovaných 200 benzínových velbloudů, takže to zase takový problém nebyl. Po chvilce jsem vjel do vesnice, kde sice neměří, ale jedu tam kolem 50, přeci jenom tam může někdo skočit. No a to byla chvíle, kde se ten „závodník“ mohl na mě dotáhnout. Když mě dojel, tak ve vesnici musel jet minimálně 120, což už je i na mě je docela prasárna. Ale to není moje věc, ať si jede jak chce, dokud jede daleko ode mě, ale on se na mě zase nalepí.
To už sem si řekl dost, takhle by se to mohlo táhnout až do Kolína a na to rozhodně nemám nervy, nasadil sem předpisových 90, zařadil se k pravému okraji a čekal, kdy mě konečně přeletí. Trvalo to chvilinku a byl přede mnou, celý šťastný, že mi tak krásně naložil při výjezdu z vesnice. Myslel sem si, že tím story končí, ale zdaleka to nebyla pravda.
Jakmile byl přede mnou, srovnal rychlost na 100…už mi pomalu začaly téci nervy. Chtěl sem si prostě jet na prázdné silnici vlastní rychlostí a tenhle kráva musí dělat takový kraviny. Říkám si, že nemá cenu se zbytečně rozčilovat, jedu přece za slečnou a nechci tam přijet vytočenej. Zastavil sem teda na první benzínce na bagetu a kdo tam nestaví taky…ale byl jsem docela zvědavej, kdo z toho vyleze. A on se z toho vysoukal kluk, tak maximálně 19 a to bych mu ještě přidával. Takže tatínkovo auto a plná kšiltovka řidičského umění.
Zastavil sem vedle něj a on se na mě hnedka začal culit, jak jsme si to skvěle jeli. Tak sem ho vyvedl z omylu, že jeho způsob jízdy mě velice iritoval, ale jestli mi to udělá ještě jednou, tak půjdu na brzdy, z auta ho vytáhnu a dostane políček. Teda použil sem trochu jiné výrazy, přirovnal sem jeho osobu a jízdní styl k určitým hospodářským zvířatům…ale nejvíc ho vytočilo, když sem mu řekl, že není ani prase, ale spíš sele, protože na prase je moc velkej cucák.
Panáček se začal vztekat, ale na to sem už nečekal a odjel od benzínky dál směrem na Kolín.
Po pár kilometrech co to nevidím, ve zpětném zrcátku opět staré známé xenony a samozřejmě rovnou mě za prdel. To už si ale říkám, že klučina si o to vážně říká. Jdu na brzdy, ale tak aby to ubrzdil, nerad bych si nechal zbořit zadek. Už lezu z auta, ale ouha, je už na cestě ke mně a v ruce basebalovou pálku, což není úplně příjemný. Vzhledem k tomu, že nejsem majitelem střelné zbraně, ani mistrem Kung fu tak by bylo docela jasné, jak by to dopadlo. Naštěstí jsem měl na sedadle u spolujezdce tašku s věcmi a v ní i zbrusu novou, na Aukru zakoupenou, mačetu, kterou sem si vezl na chalupu. S ní stačilo vystoupit, vytáhnout z pouzdra. panáček se na to podíval, chvíli přemýšlel a potom zalezl zpátky do auta a ujížděl pryč.
Musím říct, že mi hodně spadnul kámen ze srdce, když si sednul zpátky do auta. Nebyl bych schopný jí použít jindy než kdyby šlo opravdu o život, což tady nehrozilo. A hlavně kdybych ji použil, tak bych si šel rovnou sednout, což za to nestojí. Mačeta šla po příjezdu hned do dílny. Mít ji v autě je prostě nebezpečné jak pro okolí, tak pro mě.
Takže teď to dobře dopadlo, ale když jsem o tom zpětně přemýšlel, tak sem našel asi dvě stě lepších a účinnějších řešení. To je ovšem klasika ? a člověk nikdy nejedná tak, jak si představuje v klidu domova.
Docela by mě zajímalo, jak byste na to reagovali vy.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)