Představte si následující situaci: Máte doma baseballovou hůl, kterou půjčíte svému nejlepšímu příteli. S takovou hůlkou se dá dělat spousta věcí. Třeba odpalovat míčky při baseballu. Nebo taky někoho umlátit k smrti. Vašemu kamarádovi může rupnout v bedně a stane se zrovna ten druhý případ.
Cajti najdou hůl, přijdou za vámi a zeptají se, jestli ten kus tvrdého dřeva patří vám. Pokud řeknete, že ano, vyfásnete 15 let natvrdo za vraždu. Divné, že – co je tohle za zmršený právní řád? Inu, jsme v České republice. Nejedná se sice ve skutečnosti o trestní odpovědnost, nýbrž o odpovědnost za přestupek, a to proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Navrhovaná novela zákona č. 361/2000 Sb. totiž zahrnuje práskací povinnost majitele vozidla.
V současné době platí právní úprava, která za určitých okolností umožňuje řidiči odmítnout podat informaci o tom, kdo vozidlo řídil v době spáchání dopravního přestupku. Takže když prohlásíte, že jste v době spáchání dopravního přestupku vozidlo neřídili a o řidiči odmítáte vypovídat, alébrž je to třeba váš příbuzný, mají chlupatí v takovém případě utrum a případ se obvykle odloží. Od 1. ledna 2005 má být všechno jinak. Odmítne-li vlastník vozidla vypovídat, přišijou odpovědnost za přestupek jemu. Policie si mne ruce, občané s nenulovým právním vědomím pláčou.
Prohrabal jsem se netem a zjistil, že v § 10 zákona č. 361/2000 Sb. se mj. doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Provozovatel vozidla s výjimkou, kdy provozovatelem vozidla je zpravodajská služba nebo osoba, které provozovatel svěřil vozidlo jsou povinni na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona. Jestliže provozovatel vozidla nebo osoba, které bylo svěřeno řízení vozidla, tyto skutečnosti nesdělí, má se za to, že se tohoto porušení dopustili sami.“
Novela zákona tedy předpokládá, že všichni občané, kteří odmítají fízlům sdělit potřebné skutečnosti, jsou gauneři a kryjí přestupky své nebo svých blízkých. V podstatě to tak většinou bývá. Může ale nastat situace, kdy spácháte přestupek a nevíte o tom nebo si nepamatujete, komu jste svoje auto půjčili. Pokud vás benga jen vyfotí a za měsíc pošlou obsílku „dostavte se k podání vysvětlení“, je to docela pravděpodobné. Pokud z fotky váš gesicht nebude jasně patrný, co máte v takovém případě říct? Vy to prostě nevíte, což vám poldové samozřejmě nevěří a od roku 2005 vás za vaší nevědomost budou trestat.
Už jsem takovouhle výzvu taky dostal a zarazila mě v ní větička: „Dostavte se k podání vysvětlení k přestupku, který byl spáchán Vaším vozidlem“. Fór je v tom, že vozidlo je věc, která je ovládána člověkem a přestupku se dopustit nemůže, i kdyby trakaře z nebe padaly. To však bengálcům s mizivým právním povědomím zjevně nevadí a Šimonovskému a ichtylům z jeho ministerstva taky ne. Pokud jsou cajti líní chytat neposlušné řidiče za ruku a každý trošku složitější případ odloží, ať se nediví, že pachatele přestupku nevypátrají. Od nabytí účinnosti novely si však mohou udělat čárku za prakticky každý případ, aniž by zvedli zadek ze židle. Oni to prostě nerozlišují, přestupku se dopustilo vozidlo a je jim jedno, kdo ho řídil. Někomu se pokuta dát musí, tak proč ne rovnou majiteli? Ale ten přece nemůže být odpovědný za to, co někdo provádí s jeho věcí. Každý má být odpovědný pouze za své skutky. Demokracie a právní stát dostávají na frak.
Demokracie totiž rovná se dodržování lidských práv a vláda lidu, ať v podobě přímé či zastupitelské. Právní řád znamená vládu práva, tedy že právo stojí nad státem a není pouhým nástrojem k neomezenému panování držitelů veřejné moci. Oba pojmy jsou úzce spojeny a ideálně by jejich skloubení mělo fungovat tak, že mocipáni by měli být pravidelně voleni podle vůle lidu a nabyté moci nezneužívat ku vlastnímu prospěchu. Zatím to ale u nás vypadá tak, že do zákonů se pašuje, co se které lobby zrovna hodí. Po koncesionářských poplatcích za rozhlas a televizi je práskací povinnost vlastníka vozidla další takový případ.
Argumentovat lze též pomocí pojmu „spravedlnost“, který by měl být zahrnut v každé jednotlivé právní normě i v právním řádu jako celku. Ptám se tedy: „Je spravedlivé, aby byla za přestupek postižena osoba, u níž nebylo jednoznačně prokázáno, že se jej dopustila? Je spravedlivé, aby koncesionářské poplatky platila osoba, u které není jisté, že poslouchá nebo sleduje určité vysílání?
Tázat bychom se mohli také „Qui bono – Komu ku prospěchu?“ Občanům a jejich bezpečnosti na silnicích nebo policii a státní kase? Účelem právní úpravy není rozdávat někomu pokuty, ale nastolit a zajišťovat taková pravidla, která zajistí hladké soužití jednotlivců i fungování společnosti jako celku. Až tohle policie pochopí, přestane se třeba trapácky schovávat s radary do pankejtu, kontrolovat výstražné trojúhelníky a lékárničky a rozdávat pokuty za špatné parkování v přeplněné Praze. Možná pak zjistí, že sebepřísnější zákon, poskytující jí sebevětší pravomoce, sám od sebe nehodovost nesníží.
Stát už neví, jak by vytahal z lidí prachy na své pochybné socialistické experimenty. Jelikož se vláda jako celek odmítá pouštět do nepopulárních hlubších systémových reforem, odstraňuje pouze příznaky, nikoliv příčiny nežádoucích jevů. Právo je k tomu vděčným nástrojem a paragrafy se kroutí naprosto nehoráznými způsoby. Možná se jednou dočkáme i toho, že nějaký blb z ministerstva spočítá, kolik průměrně zaplatí jeden řidič na pokutách za jeden rok a začnou rovnou každému posílat složenky. Pak si možná seberu svých pět švestek a odtáhnu třeba na Sibiř lovit medvědy.
(Zatím nikdo nehlasoval)