Před téměř šesti lety se na diskotéce ve Svitavách odehrála tragédie, která dosud vyvolává otazníky. Třicetiletý Ota Absolon utrpěl během roztržky před budovou diskotéky bodné poranění, na jehož následky druhý den zemřel v nemocnici. Absolona jeho okolí charakterizovalo jako slušného člověka, tou dobou měl dvě děti a těžce nemocnou manželku.
Policie našla pachatele v osobě tehdy dvaadvacetiletého Vlastimila Pechance. Soud pachatele odsoudil. Média dodala politický podtext (Absolon byl v jejich podání Róm a Pechanec se hlásil se skinheads; paradoxně Pechanec tvrdí, že se tou dobou od skinheads pátým rokem distancoval a Absolon jako Róm nevypadal ani nežil). Pachatel se odvolal a soud vyššího stupně rozsudek nejen potvrdil, ale ještě zvýšil trest. Při povrchním vhledu vše zafungovalo jak mělo.
Při pohledu méně povrchním se však objevuje řada nejasností.
Policie: Skutečně jen packalové?
Policie se při vyšetřování dopustila řady pochybení a byla za to po právu kritizována. Vyšetřování se rozhodla vést místní policie sama a nepřivovala zprvu vyšetřovatele kriminálky. Vražedná zbraň byla nalezena druhý den, ale bez otisků a stop od krve, protože zmokla. Několik svědků popisovalo, že vidělo pachatele v tmavém oblečení, jak se z místa činu vzdaluje, ale policie se nepokusila tuto osobu najít. Policii ani příliš nezajímal pohyb jednotlivých osob v sále a před diskotékou. Dokumentační úroveň událostí z toho večera byla zmatená. Dokonce se zdá, že Pechance zprvu ani policie nepodezřívala (byl předvolán až druhý den k podání vysvětlení jako svědek) a přesvědčení o tom, kdo je hlavní podezřelý, dozrálo tak nějak postupně. Rozpory ve vyšetřování neodstranil ani následně jmenovaný vyšetřovatel a neodehrála se rekonstrukce, která by pomohla činnost jednotlivých osob v kritické době objasnit.
Vypadá to, že policie podlehla určitému zjednodušení, kdy Pechanec (již několikrát soudně trestaný, mmj. za trestné činy s rasovým podtextem, pouze se základním vzděláním, bývalý příznivec skinheads a ze sociálně slabé rodiny) představoval ideální vzor pachatele. Někteří účastníci i osoby seznámené s případem otevřeně tvrdí, že pachatelem mohl být někdo jiný z přítomných skinheadů, který utrpěl s Absolonem konflikt. Také se tvrdí, že mezi přítomnými byl synovec velitele hlídky, která na místě zasahovala a syn soudkyně Krajského soudu.
Nezávislý soud
Státní zástupkyně Vesecká uvedla v souvislosti s kauzou v jednom rozhovoru následující:
„Vycházím z toho, co říkala znalkyně, že v tom základě, co vnímali, vypovídali pravdivě a jejich výpovědi jsou věrohodné. Pokud se týká detail ohledně oblečení a jestli stáli metr, dva metry, tři metry od místa, kde hovoří jiní, nehraje roli. Jsou to detaily, které znalkyně vysvětlila, že se mohou rozcházet.“
Jak naznačuje tento kostrbatý výrok, výpovědi svědků byly slušně řečeno rozporuplné. Obhajoba to mohla mít jednoduché, protože důkazy obžaloby byly zatíženy mnoha chybami. Obžaloba byla totiž postavena na svědectví příbuzných či známých oběti. Ta si vzájemně odporovala, zejména pokud se týkalo pozice svědka v době útoku, která tak nezajímala Veseckou. Někteří by totiž na místo činu ani nemohli vidět. Kromě Absolonových přátel Pechance nikdo jiný s nožem neviděl. Rozcházely se i výpovědi o tom, kdo na místě činu co provolával, což bylo určující pro „rasový motiv“ útoku – tam zase vypovídaly v Pechancův neprospěch osoby, které jej vůbec nemohly slyšet a naopak osoby, které by rasistické výroky slyšet musely, je neslyšely.
Nejasnosti vznikly i kolem nalezeného nože. Zbraň, kterou policie deklarovala jako vražednou, by nemohla způsobit zranění, na která Absolon zemřel. Tato „vražedná zbraň“ byla pravděpodobně vyhozena z okna pánského záchoda, ale Pechanec podle svědků na záchodě nebyl. Vražedné rány byly vedeny tak, že se jejich směr neshodoval s tím, jak podle výpovědi svědků Pechanec proti oběti stál. A tak dále.
Mezi tím, jak popsal celou záležitost Pechanec ve svých výpovědích a jak je popsána v rozsudku, je také zásadní rozdíl, který nikdo nevysvětlil. Sám Pechanec se k vraždě nikdy nepřiznal, narozdíl od předchozích trestných činů, ke kterým se vždy doznal.
U krajského soudu v Hradci Králové byl Pechanec odsouzen na 13 let vězení. S dalšími pokusy o odvolání se jeho trest naopak navýšil na 17 let. Pechanec dále podal stížnost na Ministerstvo spravedlnosti i žádost o milost, nikde však nedosáhl úspěchu. Ve všech odvoláních a komunikaci s úřady poukazoval Pechanec na rozpory ve spisech, ty však byly objasněny jen z malé části nebo vůbec.
Politizace
Jako v jiných podobných případech, na případ se soustředilo veřejné mínění (správně bych měl napsat, na příklad bylo soustředěno veřejné mínění) a při čtení různě článků s různým stupněm zaujatosti možná nabydete dojmu, že jiný rozsudek než „vinen“ plus dostatečně tvrdý trest zde snad ani nepřicházel v úvahu – na to bylo rozložení sil již příliš jednostranné. O chybách ve vyšetřování a rozporech v důkazním materiálu se veřejnost nedozvěděla. V souvislosti s politizací kauzy je třeba zmínit jména dvou aktivistů, kteří byli v případu involvováni.
Prvním je německý procikánský aktivista Markus Pape. Jedná se o téhož Papeho, který byl loni v lednu zadržen pro fyzický útok poblíž památníku v Letech u Písku (celá kauza se uzavřela tím, že Pape byl zadržen proto, „aby byl ochráněn před útokem“, žádné obvinění nepadlo). Pape se pokusil celou záležitost politizovat, po jeho vstupu do případu si najednou někteří svědci rozpomínali na to, že zaslechli zvolání „černá svině“.
Druhým byl známý anarchista Jakub Polák. Přístup pana Poláka k celé kauze se vyznačuje velkou mírou občanské statečnosti a od určitého okamžiku se stavěl proti soudu a zejména policii, ačkoli byl zmocněncem rodiny zavražděného. Polák totiž od začátku tvrdil, že pachatelem útoku byl jiný skinhead a v případě Pechance zvolila policie cestu nejmenšího odporu ve snaze nasměrovat vyšetřování od jiných osob. Tyto skutečnosti zmínil i při své řeči u soudu. Nezdálo se však, že by Polák na přístupu úřadů dokázal cokoli změnit.
Ostatně, o různých koncích podobných případů se můžete dočíst v tomto článku.
Konec
Renáta Vesecká, pro kterou detaily nebyly rozhodující, povýšila. Jakub Polák zmizel z veřejného života. Pechanec zmizel za mřížemi. Pechancovi přátelé nadále organizují různé protestní akce s cílem dosáhnout znovuotevření případu a objasnění sporných bodů, jejich hlas je však příliš slabý.
Happy end? V žádném případě.
Nehodlám polemizovat o tom, zda Vlastimil Pechanec trestný čin skutečně spáchal nebo ne. Už vůbec ne o tom, zda je Pechanec slušný člověk nebo obyčejný místní grázlík s problémy v sebeovládání, typický stavební kámen skinheadského hnutí v tomto desetiletí. Na to si odpovězte sami a vůbec není třeba, abyste se o tento závěr museli se mnou nebo ostatními podělit.
Když vynecháme subjektivní názor na Pechance jako takového, stály proti němu následující okolnosti:
– „škraloup“ v předchozím životě
– Pechancův osobnostní profil
– „správně motivovaní“ svědkové
– chybějící důkazy, které policie nezajistila (řekněme že pochybením)
– zcela neoddiskutovatelný politický zájem, který na případu měly některé skupiny a patrně jej dosud mají
a tohle ve svém součtu postačuje v právním státě formátu České Republiky k tomu, aby zmizel na mnoho let za mřížemi, aniž by existoval jednoznačný přímý důkaz. Když odhlédneme od Pechance, od Absolona a pozadí celého případu, podobná věc se může stát komukoli z nás, dokonce ani nemusí být na místě činu přítomen.
Zásada o tom, že v případě pochybností se rozhoduje v prospěch obviněného, dostala každopádně v Pechancově případně pořádně na prdel. Nebylo to poprvé ani naposled.
Odkazy pro vaší vlastní názorotvorbu
(Hot!) Na případu Pechanec je dodnes zájem.
Zpráva na idnes
Zpráva v ČRo (Polák, Vesecká, policista)
Pechancovy stránky
Rozhovor s Pechancem
(12x známkováno, průměr: 4,00 z 5)