Kauza dělnických cvičenců - zpět na článek

Počet komentářů: 62

  1. Ta strana proste umi. Pamatujete na ministra financi Svobodu, mistopredsedu CSSD a firmu Liberta?

  2. Slusny clovek se nedere na mista, kde muze rozhodovat bez zodpovednosti a kde jeho prijmy nejsou umerne jeho vykonu. Jako ocistec bych akceptoval, kdyby dotycny nebyl ve stretu zajmu a veskery svuj plat daval na dobrocinnost.

    Dohlizet na hospodareni se svym majetkem je ukol kazdeho dobreho hospodare. No a kdyz uz tady mame hen tu demokracii, tak je spravne dohlizet na praci lidi, kteri dostali do rukou nasi duveru a nase penize.

    To nema s bonzovanim slusnych lidi nic spolecneho.

  3. Vida, to je zajímavá kauzička. Nárokovat si náhradu nákladů na právní zastoupení po oznamovateli přestupku:-)

    Ale také se neřadím k fanouškům pana Čecha. Obávám se, že to má namířeno přímo do řad neziskovek prosazujících dobro pro všechny za cizí peníze. Nedivila bych se, kdyby kolem něj už brousily, taková mladá naděje občanského aktivismu, to se musí podchytit. Ale uvidíme, třeba překvapí.

    Otázka pro chronické diskutéry je chronicky špatně položená.
    Nezní „je práskat slušné lidi špatné?“, ale „je práskat správné?“ To si ovšem bude muset zodpovědět ten, kdo práská. Každý sám za sebe.

    1. Je potřeba aplikovat test proporcionality na každý jednotlivý případ. Prásknutí státnímu orgánu je naprosto nejkrajnější prostředek a já bych se k němu asi uchýlil pouze v případě, že by bezprostředně hrozilo nějaké opravdu velké nebezpečí a nebyla jiná možnost, jak ho odvrátit.

      Přiznávám tedy, že pokud bych šel neozbrojený či nedostatečně ozbrojený po ulici a potkal imbecila s AK, který si z lidí dělá terče, asi bych i já dokázal překonat svůj velký odpor ke státu a těm fízlům bych zavolal.

      1. Souhlas, ovšem je otázka, jak hodnotit ono „opravdu velké nebezpečí“.

        Nepodals nikdy orgánovi A podnět k šetření orgána B, neboť chování orgána B jevilo se Ti nezákonným, a to i v případech, kdy nešlo až tak úplně o život či zdraví*?
        ___
        * Jako v Tvém příkladu, v němž ostatně bych dokona i já SNB volal také, ovšem s plným vědomím toho, že to bude s 99% pravděpodobostí daleko méně platné, než modlitba.

        1. Tobe by motlitba nefungovala, protoze zazraky nemas predplacene, JJovi by mozna fungovala.

          Ja bych vetsi problem nevidel ani pri absenci nebezpeci. Ciste a jen proto, ze stat preferuje praskacstvi neni udani urednika za stret zajmu, nebo zavolani PCR na zakon porusujici mestaky, z hlediska vyssiho principu mravniho, zlocinem.

          1. Zajisté, ale to nic nemění na faktu, že by mi na 99 % fungovala v popsaném případě lépe a spolehlivěji, než volání VB.

            Při absenci jakéhokoli nebezpečí mám trochu problém s tím, že práskání je špatné samo o sobě a z principu věci — bez ohledu na to, zda je stát preferuje nebo ne.

            1. To je spis odpoved na nize polozenou otazku. Je praskani spatne? Jenze otazkou je, co je to praskani. A co praskani statu. Nekdo by rekl, ze i svedectvi u statniho soudu proti statnimu zamestnnci je spatne. Pokud budu svedcit, ze porusil zakon, je to praskani statu.

              Ja si totiz nemyslim, ze na tom, zda byl cin spravny, neco meni charakter toho, kdo cin spachal. Hodnota cloveka je definovana jeho ciny, hodnota cinu neni definovana clovekem. Kdyz bolsevik zachrani Pepicka, co spadl do studny, neni to o nic mene hrdinska zachrana, nez kdyby to bolsevik nebyl, kdyz Anicka odsroubuje pani ucitelce vsechny srouby ze zidle, pani ucitelka si kokos nerozbije o nic mene, nez kdyby ji srouby odmontoval Adolf Hitler.

              Dovolani se autority, kterou neuznavam je mozna v idealnim pripade spatne, ale dovolani se autority, kterou jsem jak ja, tak nekdo jiny nucen poslouchat, pricemz onen clovek ji neposloucha je logicke reseni a jine muze byt idealne spravne, ale v praktickem dusledku neprinese tak dobry vysledek. V danem pripade navic vede k naruseni one autority.

              1. Zároveň ovšem vede k celkovému posílení přístupu „pro řešení problémů jest na místě dovolávat se oné autority“ na úkor „řešit problémy si má každý sám za sebe, případně ještě za své blízké.“

                Typicky (ne nutně vždy) je tento negativní efekt mnohem horší, než ono — typicky krajně marginální — narušení oné autority.

                1. Ja mam o neco flexibilnejsi pristup k pravidlum. Napriklad kdybychom oba sli do restuarace, budu dbat, aby mi nepachlo z podpazi. Pokud budeme oba plavat po krk v zumpe, aplikaci deodorantu se nebudu zdrzovat. Pokud budu svedkem bezpravi, nekdy zasahnu sam, jindy zavolam statni moc. Me idealy tim sice budou poslapany, ale mene, nez kdybych by statni moci sam potrestan vezenim a ma rodina zustala sama s vydaji, ktere tezko utahne. Vzhledem k tomu, ze povinnosti vuci rodine uprednostnuji pred povinnostmi vuci okoli a svemu osobnimu nazoru, na urednika vzdy pouziju legalni prostredky, spis nez abych ho povesil na nejblizsi tresni a pak bud sel sedet, nebo (v pripade aktualniho ankap prevratu) byl povesen bratrem onoho urednika, o vetev vys.

                  1. Ve všech zmíněných případech nelze nijak zásadněji nesouhlasit, leč obávám se, že až dosud o ničem podobném diskuse až tak úplně nebyla. Ještě tak nejblíže k tomu práskání by, myslím, mohla být parabola „skočit do žumpy proto, že je velmi pravděpodobné, že při tom vystříkne něco jejího obsahu i na poblíž stojícího grázla?“

                    1. Pamatujes na tu scenu v poslednim Rambovi, kde zaprisahly pacifista pote, co bezmocne sleduje masakr, kamenem utluce jednoho z vojaku? Zradil sve idealy, pouzil metody, ktera byla podle nej amoralni (nasili), protoze v dane situaci to bylo to nejpraktictejsi, co mohl udelat.

                    2. Pamatuji, leč obávám se, že se v diskusi míjíme.

                      Jedna věc je to, že v praktickém rozhodování ideály hrají silnou roli — nepochybně kupříkladu já budu jakoukoli kooperaci se státem volit mnohem řidčeji, než by bylo optimální, pokud tedy pro účel debaty připustíme, že vůbec nějaká optimální míra existuje.

                      O to zde však tentokrát nejde; já argumentuji, že napráskat úřad (či úředníka) A úřadu B v situacích, kdy nenapráskání nepřináší nikomu ono velké nebezpečí, jež shora uvedl JJ, patrně příliš praktické není (bez ohledu na ideály). To proto, že

                      (a) sice přinese nějaká positiva, specificky tím, že mezi státní dráby a podržtašky vnese vnitřní rozpor;
                      (b) zároveň ale zvýší legitimitu státu (a zcela specificky práskání státním drábům jako řešení obecných problémů).

                      Jako vždy se samozřejmě mohu mýlit, leč upřímně se obávám, že negativní efekty bodu (b) v drtivé většině případů zásadě převýší positivní efekty bodu (a).

                    3. Souhlasim, ze prakticky uzitek z teto cinnosti je diskutabilni. Jako hlavni protiargument bych ovsem uvedl nikoli otazku etickou, ale, ted si budu trochu protirecit, protoze to je argument, proc urednika nepraskat, otazku ucinnosti. Pokud se podobnym zpusobem zachova vice lidi a urednici budou resit kroky uredniku, povede to k systematickemu budovani ochrany uredniku, jak po strance legislativni, tak po strance prakticke.

                      V tom bych videl nejvetsi riziko do budoucna.

                      Pak je tu jeste to hledisko, ze pokud se z toho stane moda a lidi budou praskat uredniky urednikum, strazniky policii, politiky soudum, anarchista, co tento postup odmita, muze leda sedet stranou a cekat. Pokud je proti temto machiavelistickym praktikam z etickych, nebo praktickych duvodu, porad by mel respektovat svobodne pana Cecha a dalsich, praskat uredniky uradum.

                    4. Toť otázka. IMHO je nutno vzít v úvahu to, že takovéhle otravování úřadů zvýší stres úředníků. Ti se nebojí ničeho – kromě kontroly nadřízeným orgánem. A je jenom dobře, když budou úředníci podávat veřejnosti neoficiální zprávy, že nejenom „mají šílené množství práce“ ale i „že je to neuvěřitelný stress a jsou pořád jednou nohou v kriminále“. Bude vektor působící proti zájmu lidí stát se úředníkem, což je opět dobře.

                    5. Na sklonku minulého století jsem byl úředníkem a již tehdy byla státní správa vnitřní buzerací a předposraností prorostlá tak, že řada kolegů žila v domění, že průser je na spadnutí, všechny vyhodí, někoho zavřou a nedej bože si na ně bude někdo i stěžovat, boční efektem byla jejich představa, že nemají žádné reálné pravomoce a nic nezmůžou. Takové prostředí pochopitelně dusí veškerou inciativu a kreativitu a efektivitu, efektivní (ve smyslu oficiálně požadované účelu) je většinou jen nějaký úřad/oddělení/úsek, atd., jehož vedoucí se zasekne a řekne, že včíl po jeho a ať mu nadřízení vytknou něco konkrétního a jasně definovaného.

                    6. S bodem b) příliš nesouhlasím. Teoreticky si to umím představit – použiju k řešení problému nějaký státní orgán, ten věc nějak přijatelně vyřeší a ostatní lidé nabudou dojmu, že státní orgán je OK. Realita je trochu jinde:

                      1) legitimita úředního aparátu se u většiny lidí pohybuje někde kolem nuly*. A to i u těch, kteří by v principu proti státu nic neměli – i těm často vadí korupce, úřední absurdnosti apod. I kdyby se vnímaná legitimita státu zvýšila pětkrát, nic moc se nestane

                      2) častěji ovšem orgán vyplodí nikoli rozumné rozhodnutí, ale nějakou nebetyčnou pitomost, která špatnost současného uspořádání a fungování státu oddemonstruje daleko názorněji, než deset Urzových článků o ancapu ;-)

                      Z mého pohledu se tedy jedná o víceméně čistou aplikaci principu „rozděl a panuj“.
                      ____
                      * Osobně současnou ČR samozřejmě pokládám za kompletně nelegitimního okupanta zemí Koruny české.

              2. Určitě bych rozlišovala mezi svědectvím a udáváním.
                Je v tom rozdíl nejen v rovině právní (udání není povinné – ve většině případů, jsou i výjimky), zatímco podání svědecké výpovědi ano. A i jinak – je rozdíl, jestli nějaké vyšetřování budu iniciovat nebo zda se na výzvu někam dostavím a řeknu, co o tom vím, v rámci již zahájeného řízení.

        2. Orgány státní moci, které se ve své buzeraci občanů už neobtěžují ani řídit svými vlastními zákony jsou daleko nebezpečnější ,než jeden dement s Kalašnikovem. Pročež v takových případech opravdu velké nebezpeční hrozí v podstatě vždy.

          Musím ale říci, že v ostatních případech (tedy když nejde o orgán vs orgán) se se vzrůstající mírou státní buzerace dosti výrazně posouvá hranice toho, komu jsem ještě ochoten proti státu pomáhat.

      2. Státní aparát dávno svým rozsahem přerostl jakýkoliv rozumně očekávatelný rozsah. Je to říše zla která tu není pro občany ale proti nim. S jeho zaměstnanci je nutné zacházet jako s nepřáteli, protože dobrý člověk s dobrým úmyslem se k té hordě nepřidá. Proto je jakékoliv vnášení sporů do jeho řad morálně správné, žádoucí a vítané :-)

      3. Osobně bych kromě nebezpečí zvažoval i pohnutky, který vedly k spáchání toho, co bych měl hypoteticky práskat. Spoustu důsledků si člověk neuvědomí a chyby, pokud nejsou opakovaný, se dají omluvit. Když si někdo s někým ale s prominutím vytírá prdel, tak nevidím nic amorálního na tom ho napráskat. Tedy když radní káže vodu, pije víno a za moje prachy, spal bych po jeho napráskání naprosto klidně. Oko za oko, zub za zub. A když není právně v pořádku ho okrást nebo rovnou přetáhnout palicí po hlavě, je ono ošklivý napráskání reálná volba. Já bych to „slušné lidi“ z textu článku totiž nevyjímal. Samozřejmě s vědomím toho, že co je nebo není slušný je dost těžko uchopitelný – to si každej stanoví podle sebe a definice se budou lišit. Samozřejmě souhlasím, že ve chvíli, kdy se do sporu tahá stát, by skutečně neměla existovat jiná možnost. Jakmile se do toho začne míchat zášť, závist, křivda atd., tak se z toho práskání mezi sebou poserem…

  4. Prásknout zmrda zmrdovi je akt sebeobrany a s morálkou práskajícího nemá nic společného.
    Jinak už to, že zde práskající publikuje na stránkách respektu o něm hodně vypovídá.

  5. Jinak uz …muzete svuj pohled na vec rozvest?

    1. Почему буквы? Bсе ясно.

  6. Ten kluk se mi líbí, dokud střílí do státních řad. Vypadá to, že by mohlo jít o člověka, kterého baví dusit úředníky a kterému se nelíbí, jak to tady vypadá a co všechno si arogantně dovolují. Ale trochu se bojím, aby z něj nevyrostl poslušný státní zmrdeček, který si za příští cíl vybere starou sousedku z ulice, která známým na černo prodává med, protože přece porušuje zákon.

  7. Etická otázka pro chronické disktující. Práskat slušné lidi je nepochybně špatné, ale je také špatné napráskat sociálnědemokratického vyžírku?

    Podle mého osobního názoru zrovna toto nelze rozlišit na základě zde dostupných informací, bez znalosti buď subjektivních pohnutek, nebo v nouzi alespoň rozsáhlé ostatní činnosti práskajícího (z níž lze do jisté omezené míry spolehlivosti ony pohnutky odhadovat). Totiž:

    (a) pokud je pro dotyčného životním cílem práskat, a zrovna v medialisované cause to jen čirou náhodou padlo na státního vyžírku, pak je to krajně neetické svintsvo;

    (b) nicméně, je-li životním cílem dotyčného komplikovat život státním vyžírkům, a zrovna v medialisované cause k tomu jen čirou náhodou užil práskání, pak je to čestné a vysoce etické.

    Doporučuji sestavit si godwinovské paralely a zamyslet se nad nimi; osobně mám za to, že výsledek je celkem zřejmý (z hlediska zkoumání etiky činu samotného; nikoli samozřejmě z hlediska hodnocení dotyčného celkově, na to by bylo zapotřebí mnohem více informací).

    1. b)

      1. Nevím, co Vás motivuje k takovéto plamenné obhajobě, ale to, co uvádí františek níže, není důvodem k domněnce, že aktivista Čech vidí hranici mezi Zlem a Dobrem zrovna na ose „státní – nestátní“.

        A není jím ani dost z toho, co píše na svém blogu, například:
        „Zapomenout bych neměl ani na to, že Zdravé město je spolupořadatelem mnoha akcí, například nedávno uskutečněného vaření kotlíkových gulášů. Zde se nabízí otázka, zda tak projekt nejde proti jednomu ze svých hlavních cílů – zdravému životnímu stylu? Je živočišná produkce v souladu se zásadami na ochranu planety?“

        Takže zde nejde o nic jiného, než že pes žere psa.
        A co se týče správnosti takového jednání, řekl bych, že sama hloupost otázky vylučuje možnost smysluplné odpovědi. (Je správné drbat se na kulích?)

  8. … Ačkoli nejsem fanouškem pana Čecha, každopádně oceňuji, že nenechává politiky dělat, co se jim zachce. Doufejme, že u něj nenastane nějaká vývojová chyba, své odhodlání bude dávat do rukou dobré věci a neskončí v řadách legálních mafií jako Ekologický právní servis alias Frank Bold…….

    Bohuzel. Jakub Cech je jiz plne pod patronaci strany zelenych, staz vykonaval u sve uplne nejvic nejlepší kamarádky, prazske radni Petry Kolinske :(

  9. No, blbci se přetahují, tak se radujme.

    Ten malej spratek roste v Matěje Stropnického nebo Hraboše, možná místo potlesku by zasloužil po tlamě…

    1. Jo, za chvíli to tady bude utažené jak za komančů, socdem s burešem si dělají, co chtějí… Dříve aspoň bylo kam emigrovat, ale dneska?
      Nenapráskal bych souseda, že špatně parkuje, ale politiky pustit z řetězu? Copak se dají vychovat nějak jinak, než že jim lidi budou stát za zadkem a vracet jim tu buzeraci?

      1. Tenhle sprateček ale nepráská na politiky, ten se vydal na cestu profesionálního prudiče a za přispění Babišzeitungen pracuje na svém image „bojovníka za lepší zítřky“.

        Taky, jak vidíte, hovno dokázal, vytřeli si s ním prdel, jen trochu pomoh Burešovi, když naprásil dvěbezvýznamné oranžády za úplný prd…

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017