Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži. Rodinný podnik, tiskárnu knih, komunisté v roce 1948 zlikvidovali. Kryl často tuto událost vzpomínal, když popisoval, jak komunisté rozbíjeli tiskařské stroje.
Učil se keramikem na střední škole v Bechyni, ale postupně jej začala více zajímat poezie a hudba.
V roce 1968 reagoval Kryl na okupaci země známou písní „Bratříčku, zavírej vrátka“. Krátce na to byla jeho tvorba režimem zakázána. Kryl emigroval z Československa v září 1969 poté, co byl „odeslán“ na festival, ze kterého se předpokládalo, že se již nevrátí. Usadil se v německém Mnichově. Nevzdal se však sám nikdy českého občanství. Živil se jako textař a hudebník na volné noze, nepravidelný spolupracovník rádia Svobodná Evropa a později jako zaměstnanec rádia. V exilu vydal celou řadu desek, z nichž nejznámější byla Rakovina a Maškary. Jejich obsah šířil v rámci pořadu Nedělní padesátka po rádiových vlnách i do Československa.
V listopadu 1989 se Kryl vrátil do vlasti, původně na pohřeb matky.
Životopis napsaný samotným Krylem najdete na oficiálním webu.
Postupně rostla Krylova deziluze z vývoje v Kocourkově, z nedostatečného vypořádání se s minulostí a výměnami kabátů, jak se tehdy říkalo. Postsametový režim nazýval „demokratura“. Zejména se Kryla dotklo řízené rozdělení Československa. Tento stav deziluze postupně rostl až k rozhodnutí, že se nebude dále v nyní již rozdělené zemi angažovat, přestože jeho popularita byla stále velmi vysoká.
Karel Kryl zemřel 3.3.1994 v Pasově na srdeční selhání. Pohřben je na pražském Břevnově.
Krylova tvorba se dá rozdělit do několika prolínajících se kategorií, takže v jeho repertoáru najdeme písně o lásce, lyrické písně, náboženská podobenství, ale nejčastěji bývají s tvorbou Karla Kryla spojovány protestsongy. Díky velmi dobrým, propracovaným a trefným textům si snadno nacházely posluchače.
Vyčerpávající informace o Krylově tvorbě naleznete například zde nebo zde. Dále vyšla zajímavá kniha o Krylově životě, která rozhodně stojí za přečtění.
Zatímco výše uváděná fakta o Krylově životě jsou povšechně známa, není dodnes příliš jasné, proč Kryl „dostal ban“ v devadesátých letech. Obecně se má za to, že Kryl odmítl sdílet jásavou porevoluční náladu a přestal tak být pro média atraktivní. Je známa i jiná a poněkud věrohodnější verze. Údajně se o to přičinil sám Václav Havel, se kterým utrpěl Kryl spor. Kryl se chtěl aktivně zapojit do veřejného dění, byl však Havlem odmítnut. Pro malého velkého muže s kytarou, který se nerad ohýbal, nebylo asi ve scénáři psaném pro bezpáteřné místo… každopádně tím byla nastartována série událostí, pro které se jen těžko hledá vysvětlení. Krylovi byly pod různými záminkami rušeny koncerty, nebyl vpouštěn do médií a napůl v žertu se o něm mluvilo jako o prvním polistopadovém zakázaném písničkáři. V přístupu „gustápa“ a „demokratury“ byl přece jen rozdíl. Zatímco gustápo Kryla umlčovalo, demokratura ho „jen“ nenechala mluvit. Toto „přiložení polštáře na ústa“ bylo asi první náznak přístupu, který se dnes používá běžně.
Na Krylův odkaz se mnozí pokusili v dobrém i špatném slova smyslu navázat. Za nejvýznamnějšího pokračovatele protestsongu v Krylově pojetí považuji Dana Landu s albem nazvaným Protestsong. Inspirace Krylem je zcela evidentní ve stejnojmenné skladbě. Landa interpretoval některé Krylovy texty, kromě známé Morituri te salutant existuje CD Večer s písněmi Karla Kryla přednesenými za poněkud specifických okolností na pražském Vyšehradě. Již delší dobu operuje v našem prostoru formace Missa, která interpretuje Krylovy písně, podobně jako zpěvák Raven. Nechutným oproti tomu bylo zneužití Krylovy tvorby Českou stranou sociálně demokratickou v jejích kampaních. Na Krylovi se úspěšně přiživil Nohavica i Hutka, kteří bývají často a myslím že nesprávně zařazování do stejné kategorie.
Osobně děkuji Krylovi za mnohé. Poslouchal jsem jeho písničky z šumících magnetofonových pásků, když jsem rozum bral. Vnímám ho jako příklad člověka, který se nesehnul a nedokázal nevidět. Ve formě stupnic hodnot a vnímání nespravedlnosti mě provází dosud – a myslím si, že dějiny budou k němu nakonec spravedlivé. Zatímco různé sametové ikony jsou již zapomenuty nebo k zapomenutí směřují, vmanévrováni do role šašků a ozdob nemocničních chodeb, přežívá Krylův odkaz, soudě pohledem na síť všech sítí, dále i bez oficiální podpory. Někdy si říkám, co by asi Karel Kryl řekl o dnešní době a o „zemi s erbem Atlantidy“, ale Kryl už tu není, aby něco řekl – takže je to na nás, budeme si muset poradit i bez něho.
Končím tento článek, který měl připomenout osobnost Karla Kryla a jemně poukázat na některé ne-osobnosti, citátem s jeho osobou často spojovaným:
„Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.“
(11x známkováno, průměr: 1,45 z 5)